Mikulášská bAuldersejšn 2019

Zvu týmto šecky HOUBaře a další spřízněné duše na tradiční

MIKULÁŠSKOU BaULDERSEJŠN

 závod v boulderingu s hodně předvánoční atmosférou v klasickém houbařsko-pekelném duchu

Gdy: sobota 14. 12. od 14:00
Gde: bAulderovka HOUBu v suterénu Sokolky v UB
Staví Azbest
10 závodních boulderů, systém - co chyt, to bod

Občerstvení a obžerstvení doneste s sebou, masky vítány, i když chápu, že nekteří žádnů masku nepotřebujů.

Mikulášská bAulderingová SMRŠŤ

Nazdar sokolíci!

Už sa blíží Vánoce, už sa stromček ligoce! A před Vánocama je Mikuláš a k tomu patří bAuldersejšn. Tentokráte již první víkend v prosinci!
 

bAulderofka SOKOLka UB

sobota 2. 12. 2018

start 14:00

 
Občerstvení a obžerstvení s sebou! Doporučujeme aj formu.

Břeťa

DOPLŇENÍ k připravovaným závodům

Dohodli jsme se na včerejším (8.11.) tréninku, že by chytům prospěla malá očista. Takže 25.11.2017 od 14:00 proběhne brigádka - sundání chytů, které převezeme k Lekešům, kde se vapkou opláchnou. Snad se Honzovi podaří zajistit vysoušeč a vše bude na závody připraveno. Všichni imbusy a šrubovačky s sebou!

S tím je spojena výluka na bouldrovce od 25.11. - do 2.12. - nebudou tam chyty!

Ještě jedna výluka na bouldrovce 9.12. celý den - na bouldrovce a částečně na stěně proběhnou Mikulášské závody horokroužku. Pokud by měl někdo čas a chuť pomoct se stavbou cest nebo by přišel jako rozhodčí, budu rád - dejte mi vědět telefonicky nebo mailem.

Nahození chytů zpět proběhne v neděli 10.12. od 14:00 

Zbyněk

Skoro všechno sedí, ale... Pivo (bečku) zaplatí a doufejme, že i zajistí Kuba Jurčík. Měl, má či bude mít kulatiny, tak to chce s námi roztočit. Měla jsem nápad, že bych na Mikulášské závody zajistila kýtu z DN, zaplatila ji z oddílových peněz jako malou odměnu, pozornost pro členy a přátele oddílu za lezeckou sezónu. Nic se nemění na tom, že jak mužská část oddílu tak i ženská část oddílu přinesou sladké občerstvení (sladké tečky) po masitém předkrmu. Chleba a pochutiny k masu zajistím. A nealko taky. V souvislosti s narozeninami Kuby mějte s sebou peníze, budu vybírat min. 100,- Kč! 

Linda

SWJEŤAK!

Po tem, co sa Marťa odstěhoval do Mnichova, otevřely sa nám lezcom z Broda Uherského úplně nové možnosti. Teho zme sa rozhodli využit já s Jenysem v termínu finále svěťáku v bAulderingu, kerý měl byt právě v Mnichově. Páč je to kůsek od Jury, tož jakože nejdříf Jura a podem svěťák. A protože sa nám to moc líbilo, rád bych sa s vama podělil o naše zkušenosti s tuplákama piva v Mnichově a s lezením v Juře.

Jenys měl přes víkend pařbu, tož sem ho vyzvedával až v nedělu večer v Brně. Už když sem ho uviděl u Lídlu na parkáči, tušil sem, že to slibované řízení, sa v jeho podání konat nebude. Po D1 se teda náš kočár řítil výhradně pod mojím vedením. Posledních 20 minut před Špízem to bylo na krev, ale žijem, tož dobré.

Jenys byl navalený jak slimák!

Ráno dospávám deficit z řízení a Jenys vyspává opicu z prokaleného víkendu. Eště doma sem listoval průvodcem z roku 2011 od Šwertnera, kerý je minimálně tak dobrý, jak ten na Palštajn a možná aj o cosik lepčí, protože v něm mám už spoustu zápisků a perfektně sa v něm orijentýruju. No a doma sem si aj na Jenysovo doporučení vybral Obere stěnu u Gosvajnštajnu (to je to město s tým velikánským kostelem – až budete v Juře po patnácté, tak už budete vědět a pokud pojedete poprvé, tak je to jedno, protože v Juře vedů šecky cesty na jakési město, co sa menuje Umlaitung). To je stěna, gde nebožtík Kurt Albert, fotr rotpunktu, vylezl kdysi hóóódně dávno ten slavný Sautanz. Na téjto stěně je ale aj spousta dalších krásných cest. Rozlézání v šestkách zvládá Jenys s mírným třesem v těle, čímž mi značně připomíná mňa samotného. Enomže u mňa je podezřelé, když sa netřesu, u něho je to právě naopak. Lezeme to zleva doprava (jako obrazně – šli zme ve skutečnosti zprava doleva) a očumujeme jednu rozkošnů polku. Po sedmičkách dáváme svačinu a Jenys šlofíka. Já si mezitým obejdu šecky zdejší zákoutí a najdu si hvězdičkovů osummínusku. Jako dobrý balet po mrdkách se zmrzlýma prstama, pak polica a silovica po ďůrách. Ke štandu dolézám udýchaný, ale spokojený. OS nebo smrt sa pro mňa stává heslem zájezdu. Pak zme eště lezli šéne handris. No, mělo to hvězdy, ale. Handris začínal komínem na rozpor nohy-záda. První jištění v podobě smyce starší než Kurt bylo pěkně vysoko a první borhák eště o 3 metry výš a med to teda rozhodně nebyl. Estlik do tohoto naleze sedmičkový lezec, tož z té hvězdičkové sedummínusky bude kurefsky překvapený. Jednů sem cvakal z žaby a jednů z pěsti, jinak sem to jako handris na tých 30 metroch necítil. Ale jako fajn, mně sa to lůbilo. Jenys mně u čtvrtého řekl, že se málem posral a chytil sa presky a jeli zme k foťáku pro pivo. Foťák je nejlepčí obchod v Juře. Leží mezi Betzenštajnem, kde je Rockstór (ne, elektrické kytary ani černé trička se škaredýma obrázkama tam nekůpíte) a Plechem (to je město, ne klempířský matroš!). Tam majů takovů sekci s chlastem a výběrem piv z asi 30 pivovarů. A majů tam aj výborné německé rádlery. Bereme si mnicha – ten je nejlepčí. A zpátky do Špízu na pódium, uvařit a spat. Usínám brzo, brzo vstávám a tým znervózňuju svoje kamarády na lezeckých zájezdoch.

Norimberk je velmi kulturní město

Další den jedeme přes půl Jury na sever do údolí, kde je Rotewand a takové ty další vyhlášené stěny. Ideme lézt naproti teho Rotewandu. Je to pěkné – 3 oblasti vedle sebe a pod sebů (to sa mosí vidět, to sa nedá popsat). Jediná chyba – svítí sem dopo slunko. A že letos sakra svítí a hřeje. Rychlo lezeme tři sedmičky, co sů tak napůl ve stínu a pak sa krčíme v takové polojeskyňce a čekáme, až ta žhavá sviňa zaleze za kopec. Mezitým došel borec s borků. Borec zkůšá vyhlášenů devětmínusku a borka ho jistí z průžku stínu pod skalů. Tož, paráda! Pěkná byla! Jako ta borka. Já sa navazuju a idu do osummínusky vedle nich. Když sa chytím skály, hned sa jí pustím. Ta skala je horká, jak cip! No, aspoň to rychlo vysmahnu a nebudu sa zbytečně zdržovat v chytoch. Sem to vysmahl a vysmahlý sem byl a spocený a vůbec – vedro, hnus! Jenys nastůpí a říká, že jako, že estli sem myslel, že je ta skala horká? Říkám, že jo a on na to, že ty půčo, ta je úplně žhavá! Pak ideme do sektoru za roh. Tam to trochu podělám v další pěkné osummínusce, ale neva, hezká byla. Za dvacet roků ju zkusím znova. Pak ideme takovů nádhernů sedummínusku do převisa. Ty koky leze sa pod převisem jak v Josemitoch v Grejtrůfu na Kapa. To je fakt zážitek! Typický Josemitský vápno a nádherná expozice. Tuto cestu fšeckým moc doporučuju. Já si eště na dolez dám Golema. Dole sa stavíme v potoku očmáchat, dáme rádlera a jedem do Bejrůtu. Jako pěkné město. Tak si tu dáme německé národní jídlo. Kebab za 3,50 je výtečný a plný masa. Večer sů na pódiu dvě pěkné němky. Ale nechců sa s nama bavit ani nic jiného nechců. Zme rádi, že možeme byt pod střechů. Jak sa zetmí, tak zalezů do svojeho obytňáku a zhasnů, tak nevidíme, jak si sundávaly podprsenky.

Máme restdej a to je v Juře ideální čas na to, dívat sa, jak vstávajů mladé hezké němky. Jako pěkná podívaná k snídani. Plán na večer je jasný. Bílé víno prý roztahuje nohy. Když to eště vytuníme svíčičkama, to by bylo, aby nebylo! S velkýma plánama jedeme do Potentoštajnu do bazénu. Stejně poprchává a my restujeme. Sa okůpeme, požereme u golfového hřišťa a jedeme do Norimberka pro Marťu. Jako jedem dost brzo, protože si chceme obejít histerické centrum (ne, nemám tam chybu). Tož obcházíme jeden gotický kostel za druhým. Paráda. Všude lebky, lidi prolezlí červama, zdechlí králíci a varhany, na kterých paří varhaníci. A pak deme na hrad. Hradby jak sviňa. Obrovské bašty, stěny majů šířku snad dvaapůl metra. Pod hradem si dáme kafe a voláme Marťovi, kam má dojít. Jenys si eště ubalí cigárko a já zakůsnu jabko a pak už jedeme na naše oblíbené pódium. Stavíme sa u foťáku pro to víno a svíčky. Jenys sa modlí, aby tam byly ty němky. Já sa nemodlím, ale enom proto, že to neumím. Marťa je v klidu, protože nevěří, že to nebyla fatamorgána. A pak sa nám směje, když žádné němky pod pódium nedorazijů. Eště stihneme naplánovat, že sa zítra pojedem podívat ven z Berlína a ideme spat. Nechám si zdát o tom, jak si němky sundávajů podprsenky aj ty další věci.

Out of Berlin 8a - leze Marťa

Ráno jedem na stěnu, kde je to z teho Berlína venku. Marťa to zkůšal na začátku prázdnin. Kroky si ale pamatuje líp Jenys, který ho v tom tenkrát akurát jistil. Jako házal sem můdra jako „tam daj patu“, „ty nejsi rozhodnutý, estli pravů nebo levů“, „lezeš jak debil“ případně "lezeš jak pařez!". Marťa na všecky moje bláboly opakovaně odpovídal větů „je to mokré“, případně „je to oslizlé“. Já sem mezitým zkůšal nejaké osummínusky a osmičky a lezlo sa mně dobře aj když to bylo mokré a místy oslizlé. Byl tam aj jakýsi světoznámý trenér s naušniců v nose. Marťa dal ostrý pokus a i když sa mu podařilo cvaknůt lano do první aj druhé a věřte nebo ne, ale aj do třetí expresky správně (ano, on existuje správný a špatný způsob cvakání lana a tá gumička, ta je na expresce enom jedna z určitého důvodu, ale na to bych sa optal v nejlepším autdórovém šopu široko-daleko, tam na to majů odborníky), tak ta mokrá a oslizlá kunda ve stropě fakt střílala jak sviňa, až to brnklo prstama, jak když luskne. Tož jako že deset minut odpočne a zkusí to. No nedopadlo to, ale bylo to o podmínce, to je jistá věc. Možná hrálo roli aj to, že si Marťa nezvolil dobrů cestu. Šak on nebyl OUT OF BERLIN, on byl OUT OF MNICHOV!!! Dobří byli aj ti holanďani, co tam lézli vedle nás a mezi každů cestů si dali špeka (ne, nemyslím slaninu, myslím špeka). A zasejc obchod, rádlery, pivo a večer Roman Tyčka u čajových svíček (těch zme měli od včerejška dost).

Mnichovská podzemka má fakt páru!

Poslední lezecký den zme si vybrali lokalitu na jihu, aby sme sa co nejvíc přiblížili Mnichovu. Skaly, co měly byt 10 minut z parkovišťa, zme hledali asi hodinu a půl. Jenysa to odrovnalo, mňa nasralo a Marťu nabudilo. Aj proto byl navázaný jako první a hrnul si to šestků vzhůru, zatímco Jenys usínal na kládě. Ta šestka byla hnusná. Pak sme šli tuším nejaků sedmplusku a pak osummínusku. Jako vypečené lezení – doporučuju! Pak sem sa už konečně mosel nažrat. Za rohem Marťa odvážně nalezl do osmmínusky a bojoval jak lev o svůj onsajt a lezl při tom jak nemehlo. Ty lehké cesty, kde sa mosí řešit, co člověk chytí, ty mu nejdů. Ale jak je to 8a, kde není z čeho vybírat, to leze jak pánbů. No, já sem si to flešnul a byl sem spokojený – doporučuju, pěkné (jako opravud, bez ironie). Marťa to v té cestě pohřbil. Balíme a jedeme k němu do Mnichova. Všeci sa už těšíme do zahrádky na tupláky. Řídí Marťa a jede průměrnů rychlosťů 175. V Mnichově sme za chvílu. Nakůpíme, u Marti sa umyjeme, nažereme (vaří Marťa) a valíme do parku na zahrádku (býrgárden) doplnit vitamín B. Dám si tupláka. Marťa si dá poloviční a Jenys si dá dva tupláky. Marťa ho má, já taky a Jenys je v poho. Přišla pořádná smršť. Prší, blesky, hromy, plesky. Beru si krýgl jako suvenýr dom.

2 Z sa čtů jako Č!

Sobota je jednoznačně nejdůležitějším dnem našeho zájezdu. Dneska uvidíme, jak sa má boulderovat! Vstáváme pozdějc. Snídaňu chystá Marťa. (Já sa k němu asi přestěhuju, to je servis!) Pak ideme na boulderofku. Je tam lidí jak sraček, strašné vedro a letité zkušenosti sů vám tu k hovnu. Jak to začne byt do kopca a do těla, tak su v p.. (šak víte gde). Zato Marťa exceluje a Jenys mu zdatně sekunduje. Ale jako Marťa je jednoznačně nejlepčí! (jako z nás tří) Pak valíme do města. Sa stavíme v restauračce na žrádlo. Jako fakt supr. Gdyby ste jeli do Mnichova, tak si sem zajděte. Nevím, kde to je, ani jak sa to menuje, ale běžte tam. Kucí si dávajů těstofky – každý iné a já pizzu (pozor! Dvě Z sa čtů jako Č!). Mňamka! Pizza je tak veliká, že nechávám kůsek aj Jenysovi, protože bych to nepozřel. Pak si eště kůpíme rádlery a jedem podzemní šalinů na olympičijský stadión. Lístky máme kůpené přes net. Dopravu po městě aj kůpení lístků zařizovali inženýři. Já jako magistr bych to nedal, tak sem sa enom vezl. Ideme pod pódium a Marťa sa protlačí až k bariéře před stěnů. Eště hodinu čekáme, než to vypukne. Už je to tady! Šů jak sviňa začala! První lezů ženské. Jako dobré kusy by to byly, ale sů takové hranaté. Docela sympoška je ta Srbka. Šecko leze jinak než ostatní a je fakt pěkná. A de jí to. Nekteré bouldry nemožů borky ani nalézt. Ale nevadí, když sa není na co dívat na stěně, díváme sa okolo. Tolik pěkných bab, to je po týdnu v Juře balzám pro dušu!

Po krátkej pauze nastupujů na finále chlapi. A to je teprů masakr! 3 Japonci, 2 Korejci (z nichž jeden sa menuje Ja-pon-čan) a Jan HHHOOOJJJEEERRR!!! Německé publikum huláká jak kdyby Bajern vyhrál ligu mistrů! Japonci s Korejcama skáčů po stěně jak opičáci. Hojer sa v prvním pěkně trápí a topuje až 2 sekundy před koncem limitu – fakt dobrý adrenalin. Ve dvojce se asiati nechytajů. Pak příde Hojer a smrkne to jak nic a rázem atakuje první příčku. Hojer byl prostě mocný jak zaželezobetonovaný Rumburak. Ve trojce je to podobné. Čtverka je moc hezká a každý ju řeší jinak. Záverečný skok je parádní. Obvzlášť elektrizující je, když doskočí aj Honza Hojerů. Němci řvů jak najatí! Jako fakt hustý závod. Je tu lidí, že sa ani nevlezů! Pecka!!!

Po vyhlášení, keré ohňovýma efektama připomínalo víc koncert Ramštajnů než svěťák v bAulderingu, ideme eště na jeden tupláček (já), rádler (Marťa) a dva kousky (Jenys). Nočním metrem jedeme do bytu. Ráno vstáváme fakt pozdě. A pak už jenom kodrcání dom.

Totální tupláci!

Až na věky OHEŇ!

teaČR

Štepánský VERTIKON

Jak sem si v půli prosince předsevzal, pustil jsem se do závodění na staré kolena. Hned po žranicové smršti kolem vánoc jsem vyrazil do Zlína na tradiční Štepánský závod 4 ALL. Eště než to začalo, tak jsem si ověřil, že kategorii 40+ skutečně nevyhlašují. Ovšem mají tu kategorii pohodářů. Ta se vyhlašuje tak, že po sečtení všech výsledků se v půlce startovního pole udělá čára a ten, kdo je pod tou čárou první, vyhrál hobíky. Vyhlašovali 3 nejlepší hobíky. Já jsem tu ovšem byl hlavně kvůli šestému místu. Nic jiného mě nezajímalo! Pro jistotu, kdyby to náhodou nemělo vyjít, jsem si pohlídal, abych měl startovní číslo 6.

Startovní číslo 6!

Závodní adrenalin jsem vypustil už při rozlézání. Byl jsem na startu včas, možná i předčasně. A pak někdo vystřelil z pistole nebo to taky mohlo být zapraskání v repráku a šlo se na to. Bylo nachystáno 30 cest na obtížnost a 10 boulderů. Víceméně to šlo od jedničky ke stále těžším. Přelezl jsem si pár cest s lanem - tak abych měl alespoň nějaký bodík a šel jsem zkusit bouldříky. Do šestky to šlo v poho, sedmička byla skokanská lahůdka. Skákalo se ovšem po nohách. A já to na šestašedesátý pokus skočil a dolezl! 

Po obřích strukturách jenom nohama - lahůdka!

V osmičce se skákalo po rukách a to sem neskočil. A devítka s desítkou pro mě byly v momentální formě anrýl. Zkusil jsem i sedumplusku největším převisem a kupodivu pustila i ta. Nakonec jsem nasbíral za 3 nejtěžší cesty a 3 nejtěžší bouldry 423 bodů. A to je přesně číslo mojeho baráku - su fakt borec a s číslama umím kouzlit! To se potvrdilo při vyhlašování, kdy jsem z výsledkovky vyčetl, že su tentokrát od konca skutečně šestý! Splněný sen!

Hezký boulder číslo 2 jsem lezl ve sněhové vánici!

Před finále ještě proběhly doplňkové soutěže. Já už sem byl ale jetý jak starý pionýr, tak jsem se jenom apaticky díval, jak probíhá lezecká štafeta a pak souboj v páce. Někteří borci se tak před finále pěkně utavili. Finále bylo supr. Holky lezli jak o dušu dlouhou cestou na sloupu. Asi v jedné třetině to zhoustlo a tam vypadlo několik holek na pár chytech. Pak ale přišly ty nejlepší a ty šly až do topu. Kluci to měli docela drsné hned od začátku. Jako poslední šel na stěnu Konečník a smrkl to, jak kdyby to tam ani nebylo. Ale musím říct, že ten borec, co šel před ním, lezl taky parádně a taky dal top.

Bylo to zábavné a bylo to únavné a já byl šestý a mohl sem jet dom spokojený. Škoda, že nás nebylo víc - musel jsem si dělat celou dobu srandu jenom sám ze sebe a to nebylo ono. Tak příště pojeďte taky, ať jim v tom Zlíně možeme zatopit tím naším věčným ohněm!

Hellelůja!!!

VERTIGO open

Asi týden dozadu zme sa s Jenysem válali na slunku na bouldermamách pod jižní stěnů Držkovek a říkali tomu hardcorebAuldering a Jenys nadhodil, že jako jakési Vertigo. Tož sem si řekl, že bych to zkusil... A až příliš pozdě sem si uvědomil, že to nebyla žádná droga.

Trefil sem to v poho a v Bratislavě našel stěnu. U registrace jsem vyfasoval za 10 zlatých povertyčku, vodu, jabko a triko velikosti S (ale spíš XS), které jsem se v šatně na sebe marně pokusil narvat. Když jsem v půlce natahování toho hadříku usoudil, že to nedám, zkoušel sem ho sundat, ale mosel mně pomoct okolo jdoucí namakaný uherák - jinak sa z teho trika dostávám až do fčílška.

Hned na úvod mně Jenys vysvětlil, že nebudeme bláznit. Rozcvičku jsem si teda odfajfknul tím, že sem sa díval jak sa rozcvičuje Řízek. To mňa ale moc nebralo a nerozcvičovalo. Tak sem sa rači díval jak sa rozcvičujů Maďarky a to mňa dostalu do té správné provozní teploty poměrně rychlo. Pak bylo najednů 12 a asi tak stopadesát bouldristů sa vrhlo na stěnu s takovú vervú, že sem měl strach, že to ta stěna nemože vydržat. Jenys mě milostivě a milosrdně vybíral samé lehké věci. Nejdřív sme lezli spolu, ale pak sem přestal stíhat, problémy zhútly a já sa věnoval v klidu svým projektom.

Jenys a jeho vybroušený STIHL!

Lezení?! - To sa nezapomíná!!!

Po dvou a půl hodině sem byl na kašu. Zbytek limitu sem strávil vypisováním papírku s přelezama a přeslékáním sa. Ukázalo sa to jako výborný tah. V hospodě sme díky tomu měli volné místo u stola se židlama. Byly tam jako aj stoly s postelama, ale zas tak moc na kašu sem nebyl. Dali sme si oběd. Já sem měl jakůsi tortilu. Řízek je na dietě, tož měl akurát poléfku. A Jenys byl asi z formy - měl enom 5 piv. Celí nadržaní zme čekali na výsledky kvalifikace. Protože sa to táhlo, tak zme si střídavě dělali prdel z Řízka a sami ze sebe a velkohubě plánovali, co v roce 2017 šecko přelezem. Preso ale měli Slováci suprové.

Pak nekdo vyvěsil výsledky. Řízka to motivovalo ke zvednutí ze židle. Zjistil, že byl nejak 24., nebo tak neco. Jenysa taky našli - teď nevím asi 47. (Nerad bych mu to napsal blbě, ale asi je to jedno a hledat to nebudu.) Mňa nikdo nenašel. Až po chvíli si Řízek fšiml, že su 4.! Od konca. :-)

Tady Řízek ještě lezl.

A tu už jenom slintal nad maďarskýma prdelkama!

Do finále sme eště cosik popili, chytli si fleka a čučali, jak lezů mistři. Nejlíp lezl Stráník - to je jasná věc. Maďaři moc nestíhali. Asi nerozumněli slovensky. Největší šoumen byl Pišta, ale na Stráníka mu nepomohlo ani těch 10 kilo protejňáků, co měl místo oběda. Z bab lezla nejlíp Nelly, ale Jenys furt tvrtil že Zuza z Maďarska je nejkrásnější (což byla pravda). Finále mňa ale jinak zas až tak moc nenadchlo.

Pořádné Vertigo jsem si ovšem užil při výjezdu na dálnicu na cestě dom - trefil sem sa až na potřetí. Při tom, jak sa mně zamotala hlava, sem si vzpomněl, že aj ten zelený sem přeca dal, ale nezapsal. Škoda, mohl sem byt od konca šestý. A kdo by nechtěl byt šestý, že?

Tož takové bylo to Vertigo 2016. Možu říct, že po dvou týdnech tréningu sem považoval svůj výkon za adekvátní a maximálně možný. Užil jsem si to. Byla to zábava. Asi začnu na staré kolena závodit! :-)

A všem doporučuju, aby to příště zkusili taky.

Až na věky OHEŇ!

teaČR

Lezec roku 2015 HOUBu a Best UFF 2015

Vyhlášení ankety Lezec roku 2015 HOUBu

Dr. Karabina volá o pomoc při hledání Lezce roku 2015 HOUBu. Předseda sice tvrdí, že nikdo nic neleze, ale ono to tak úplně není pravda - jen o tom nikdo nepíše. Hlasujte do ankety i letos a vyberte ty, kteří jsou podle Vás nejlepší. Nerozhodují absolutní čísla - rozhodujete VY!

Svoje hlasy posílejte na adresu bretal@seznam.cz ve formátu: 1. místo jméno, 2. místo jméno, 3. místo jméno do pátku před plesem (pokud teda není ples v pátek).

Na HOUBu se v dohledné době (snad) ukáže nějaké souhrnné info za rok 2015 s vypíchnutím toho nejlepčího, co jsme kde spáchali. Pokud máte nějaké svoje hodnotné přelezy, pište mi do teho mailu. Práskněte na sebe šecko!

Díky za doktora Karabinu.

 

Best UFF 2015

Abyste to při vybírání Vašich favoritů a favoritek do Lezce roku neměli těžké, pokusil jsem se sesumírovat mně dostupné informace ozajímavých akcích a přelezech v našem oddíle za rok 2015.

Hory

Hory jsou dlouhodobě naší slabinou. K nejzajímavějším výstupům tak patří především zimní výstupy v Tatrách případně nějaké dobívání alpských velikánů. Nejinak tomu bylo i v roce 2015, který zakončili Masi a Zbyňa Sušil doprovázeni horským vůdcem Pavlem Urbánkem (HOUH) průstupem severních Javoráků (VT) Komínem návratů. O něco méně zajímavé byly letní oddílové TA3, kde lze mezi nejhodnotnější výstupy zařadit cesty Eštog-Janiga 6+ (Volovka, Zbyňa Sušil a Luďa) a Dieškova cesta na Ostrvu 7- (Zbyňa Sušil a Masi). Již v  únoru proběhl první zimní zájezd do Tater, kde byl nejhodnotnější průstup cestou Stiepanskych 4- na Německý žebřík (Zbyňa Sušil, Honza Lekeš, Krťa).

Sportovky s lanem

Pokud bychom hledali nejvyšší obtížnost, musíme se poklonit před Ondrou Nevělíkem a jeho PP průstupem cestou Sanjski par 8c+ v Mišja Peči nedaleko slovinského Ospu. Cestu na úrovni 11-/11 u nás v oddíle zatím nikdo nikdy nedal a asi si ještě hodně dlouho počkáme na překonání této úrovně. (I když ondra mi psal, že má po letech lezení konečně tréninkový plán, tak možná, že nakonec nebudeme čekat tak dlouho.)

Za Ondrou je pak velké vakuum. Ze zbytku světa na tom byl loni nejlépe Jenys Sedlačík, který přelez 2x 9+ (Ztopořený král, Krátká křeč, MK), 3x 9- (Dotek medůzy, MK, Greenboys na Břestku a Duell, FJ) a k tomu ještě 2x 8+/9-. Dobré výkony předvedl i Martin Řízek Řezníček, který dokázal lusknout 2x 9 (Epita a Sloní pilíř, MK), 1x 9-/9 (Nekouše, Budačina) a 1x 9- (Věčně bez peněz, MK) a k tomu přidal 1x 8 OS a 4x 8+/9- PP. Další z těch, kdo nahlédli do francouzského stupně 7b a výše byli Břeťa teaČR Lebloch (1x 9- v Turecku a 1x 8+/9- v Arcu a k tomu 1x 8+ OS a 7x 8 OS). Svou univerzálnost potvrdil i Zbyňa Sušil - u něj vím minimálně o jednom 7b+ (Duell, FJ).

Bouldering

Ve válení se na madračce proložené sem tam pokusem o odlepení prdele od země opět jasně dominoval Ondra Nevělík. Jeho nejtěžším kouskem bylo 8B+ (to už je fakt téměř worlclass) Mehr als die Summe der einzelnen Teile, Königshöhle, Rakousko, ke kterému přidal ještě 4 kousky za 8B (Temná hmota, Sněžník, Riverbed, Deepthrouath, oba MW a Sviní mor, MK).

A pak zase dlouho nic. Až konečně Řízek. Nejspíš se v bouldrech našel a to je moc dobře, protože má obrovský potenciál. Na to, že se letos vlastně rozjížděl, tak má slušnou sbírku poměrně těžkých problémů: 1x 7B+ (Odysea, Velá) 5x 7B, 1x 7A+ a k tomu ještě 12x 7A. V těsném závěsu za ním je Jenys s 3x 7B a 4x 7A. 2x si na 7A v roce 2015 ještě šáhl i teaČR. Nejspíše dal 7A i Zbyňa Sušil, ale nevím co a kde (snad doplní).

Závody

Nebudu to tady dělit a indór a autdór. Závod je závod. Na Hnědákovi to HOUBaři zase pokosili: Zbyňa s Jenysem si vyjeli první místo absolutně, Macek Leblochová s Fialicí (nevím, co je za oddíl) první mezi ženskýma (abs. 5.). Na Moravských kejklích nejlépe zabodovali naše děcka - Mates Lebloch byl 4. a Filip Lebloch 3. Zazářila tam i Macek, která byla 2. v ženách a vyhrála losovačku o lezečky. Na Kejklích byli i Jenys, Zbyňa a teaČR, ale dohledat celkové výsledky tohoto závodu je asi nemožné. No, a pak je tu OUPN 2015 - nejlépe z Brodu zalezl Ondra Nevělík, který ve finále předlezl i Štygiho a vyhrál. O účastech na dalších závodech nevím. Řízek byl na OUPNu 9. a v Polici 19., což mu nakonec vyneslo celkové 29. místo v rankingu ČHS. Jenys bral na OUPNu 6. místo.

Nepopírám, že pro někoho může být sedmička to, co pro jiného 9+, ale tento článek není o zážitku, ale o tom, co jsme v roce 2015 nejzajímavějšího spáchali. Věřím, že k tomu tak přistoupíte a případně doplníte chybějící přelezy a výkony. Ale hlavně hlasujte do Lezca roku.

Hodně zdaru a pevné prsty do roku 2016 přeje

Břeťa teaČR Lebloch

Ondra N. si připisuje své druhé 8B+

Na fejsu se mi objevila zpráva od Ondry nevělíka v následujícím znění:

Musim se pochlubit pro Hot Sport News! Konecne po 3 letech jsem vylezl sve 2. 8B+

tentokrat Mehr als die Summe der einzelnen Teile

na Königshöhle

kousek za vidni - v Badenu  

a pak ještě fotečka:

  

GRATULACE JAK SVIŇA!!! 

Mikulášská BOULDRsejšn - výsledky

Vzhledem k tomu, že Jelen opět přežil snahy brodských nimrodů o jeho odstřel, dokázal o závodě, kterého se také zúčastnil, podat svědectví v podobě článku na stránkách hradišského horoklubu. Čtěte zde.

Mikulášehulajnabouldrsejšn 2014

Milé vačky (anglicky dýr frends),

v sobotu 13. 12. od 14:00 to na naší bAulderofce rozjedeme na plné koule. My HOUBaři versus on:

Rulez:

Kategorie: chlapi, ženské, děcka do 10 let

Qalifikace se půjde fleš ve 3 kolech po 66 minutách a 6 skeundách, v každém kole 4 bouldry (dětský, lehký, střední, smrt). Bouldry budou nachystány předem. Staví zasloužilí mistři sportu JS a BL.

Za masku na téma Mikulášské postavičky je rozhodujícího 0,666 bodu navíc (musí se v ní ale lézt)!

Počítají se ZÓNY a TOPy a pokusy na ně. (dětská zóna 1 b. dětský T 2b., lehký Z 2b., T 3b., střední Z 3b., T 4b., smrt Z 4b., T 5b.) - přičemž se počítá 9 nejlepších výsledků (bodově) - děckám 3 nejlepší. Pomocným hlediskem je počet pokusů na Z nebo T. Každý si zapisuje sám do svého papírku.

Do finále jsou 3 baby, 6 chlapů a 0 děcek - těm to sečtem po kvaldě.

Ve finále si finalisté dělají bouldry (a určují zóny) navzájem ve grupách po 3, přičemž si v každé grupě nalosují profil, ve kterém staví. Na stavění je 10 minut. Pak následuje předlezení a 15 minut na přelezy. Každý musí svůj bouldr přelézt, jinak končí, přičemž jeho bouldr se mu do pořadí nepočítá. ěnské tedy budou sbírat body ze 2 finálových bouldrů svých protivnic a chlapi z 5 od svých protivníků. Z = 3 b., T = 5 b. Počet pokusů je pomocným hlediskem - podobně jako v Q.

Dosažení Z = podržení daného chytu alespoň 1 rukou. Dosažení topu = dtto.

Obžerstvení: nejaké to pivo obstarají osmatřicátníci. Jinak jsou ostatní tímto vyzváni k nosení pamlsků tekutých i pevných, konzumovaných pitím, inhalací, jezením či nitrožilně a to v neomezeném množství. A klidně vemte i krásné přítelkyně - ať už čertice nebo andělky.

Počítáme s dojezdem v baru na Tropále.

PS: Předseda slíbil pozvat konkurenci z UH.

Až na věky oheň! A věřím, že mu natrhneme prdel!!!

Moravské kejkle 2014

Po organizačních telefonátech v průběhu týdne nakonec nasedá do multifénu trojice uherskobrodských sokolíků odhodlaná rozdrtit písky v Kudlovické dolině na prach. Silná sqadra se neohroženě řítí silnicemi od Broda až to sviští. Za volantem teaČR, navigátor Macek, v kupéčku Řízek s hromadou bouldermatek.

Po příjezdu na již docela plné parkoviště v závěru Kudlovické se k nám připojuje poslední z bouldruchtivých HOUBařů, kterým není nikdo jiný než Jenýsek. Registrujeme se, bereme si průvodce a jedeme kus zpět až k místu, kde potok překonává betohová lávka. 

Odtud stoupáme prudce a rychle svahem. Postupně míjíme první kameny, které jsou mokré tak, že by se dali ždímat. Nakonec zaparkujeme na rozlez někde v polovině oblasti Košíky. Rozlézáme se v lehčích a zkoušíme i krásný traverz psaný za 7A (nakonec asi spíš 6C+ - ale to je vlastně jedno). Pak pokračujeme až na úplný konec skal, kde pokusujeme jednoho z žolíků na Mravenečníka. Jedná se o hajból, kde po celkem pohodovém nástupu žlábkem následuje vypečený výlez s tím, že bouldermámy máte už hodně nízko pod nohama. No, i si docela pěkně zapadáme (někteří). Ještě o kousek dál drtíme dírky v nádherném traverzu a následně prach v osoleném sokolíku - úžasné 6C+. Vracíme se zpět a pokusujeme ještě další pěkné bouldery kolem 7A. Na Polohrubé mouce se Macek chvíli dívá, jak se s tím ostatní trápí, pak přijde, jednou zkusí a druhým to tam za obdivného potelsku kolemstojících napálí. Asi je forma.

Řízek ladí...

...a dolaďuje, zatímco teaČR mu mává a...

...Jenys pokukuje po Mackovi...

...až se z toho teaČR nafoukne jak žaba.

Hodina pokročila, kůže je sedřená skoro všude, hlad je taky. Naše další kroky tak zcela logicky míří již jen k ohníčku, kde dáme špeky (Řízek ne, ten je nejí). Sestoupíme k autu a frčíme dom. Z výsledkovek později zjišťujeme následující: Macek je 3. ze 17. ženských, Řízek je 11., nikdo z pořadatelů neví ke komu přiřadit kartičku označenou jako teaČR a Jenys bere místo někde kole 20. Celkem bylo závodníků určitě přes 60.

Výsledky muži.

Výsledky ženy.

Článek na Lezci včetně fotek a videjka.

Aktualizovaný fírer na Košíky. 

Kudy na Košíky?

Po kliknutí se mapa zvětší

Z UB směr UH a dále směr Zlín. V Babicích doleva směr Kroměříž, Kudlovice (Kudlovická dolina). V místech, kde kříží silnici žlutá turistická značka je po levé straně mostek, přes potok, kudy značka i vede. Zde se dá vpravo zaparkovat. Lesem přes mostek a dále po žluté serepentínama kolem jednotlivých kamenů.

Řízek

Řízek je plátek masa, který je změkčen naklepáním paličkou (případně uválen válečkem apod.), jakož i název pokrmu z tohoto masa připraveného. Jako pokrm může být obalený v trojobalu nebo bez obalu, tzv. přírodní řízek. Nejčastěji se používá maso vepřové nebo kuřecí, někdy i telecí. Recept na český vepřový řízek původně vznikl za dob Rakouska-Uherska z rakouského receptu na vídeňský řízek. (Wikipedie)

Kuřecí řízek (foto Google)

Musíte však uznat, že s tímhle řízkem jsme rozhovor udělat nemohli. Takoví mágové, jako ti, kteří jsou schopni zaznamenat rozhovor dvou šutrů a ještě je neodvezli do kromclu, tak takoví mágové fakt nejsme. V našem případě jde o Martina Řízka Řezníčka – člena HOUBu, který se v krátké době vyšvihl do klubu 7b. A to i přesto, že ty osummínusky na onsajt mu pořád nějak nejdou. Dle mého naprosto subjektivního pohledu, se Řízek stal svými přelezy v tomto roce jedním z vážných kandidátů na Lezca roku HOUBu 2014.

Níže uvedený rozhovor vznikl na zájezdu do Jury (v průběhu celého zájezdu - takže v několika dnech), kde Řezňa mimo jiné dvě 7b+ celkem suše dal.

TeaČR (T): Proč začals lozit?

Řízek (Ř): Tož proč? Impulz byl na vysoké škole. Prostě sem to chtěl zkusit.

Macek (M): Proč nezustals u karate?

Ř: Myslíš u juda?

M: No.

Ř: Mě to nenaplňovalo.

M (žalovným tónem): On se učí anglicky!

T: Víš co je to kvikdró?

Ř: Rychlá malba?

T: Řízku, doplň si nejdřív základní lezecké slovíčka. Tu gramatiku si nech na potom.

Kvikdró (foto Google)

T: Co tě motivuje při lezení?

Ř: Vylézt nějaké pěkné čísla a příprava na závody.

M: Žes jich letos absolvoval.

Ř: Dva. TŘI!

Řízek na ČP ve Zlíně 18. 5. 2013 (foto www.michalrozek.cz)

T: Takže ide o body na Lezcovi.

Ř: Body neřeším.

T: Tak to si v liši.

T: Motivují tě výkony ostatních?

Ř: No určitě. Hlavně v okolí.

M: Máš nějaký vzor?

Ř: … (ty tři tečky jsou asi dlouhý nádech, do kterého vystartovala Macek s následující větou)

M (mluví jasně k Řízkovi): Dáš si Zuzanku?

T: Já bych si dal klidně aj Zuzanku.

Ř: Zuzanku nechcu.

T – nechápavý výraz

Zuzanky ve slevě - kdo by odolal? Jedině Řízek! (foto Google)

Ř: Vzor… No, každý, kdo leze krásně.

T: Co je víc OS nebo RP?

Ř: Určitě onsajt. Protože to je úplně jiný styl lezení.

T: A OS nebo smrt?

Ř: Jedině onsajt. Smrt až někdy pozděj.

T: Jaké máš teda cíle v tom lezení?

Ř: No nějaké vysoké číslo. Aspoň 8c+.

M: V jakém horizontu?

Ř (naprosto suveréně – věřím mu každé písmenko): Do dvou let.

M (taky naprosto suveréně a taky jí to žeru): Máš co dělat.

Ř (už méně suveréně): To jo.

M – mele nejaké moudra

T: Nemluv tak rychlo, nestíhám to psat!

Ř: Je to v hlavě.

M: Není to v hlavě.

T: Máš v <->?

Ř: Já neumím přečíst tu cestu.

T: Mluvíš o lezení na stěně?

Ř: Všude. Já lezu krátce a beru moudra od všech.

T: No a letos chceš vylézt co?

Ř: Aspoň 9+.

M: A už máš vybrané?

Ř: V Krase mám.

T: A co ti podle tebe nejvíc chybí?

Ř: Partner.

T: Partnerka ti nestačí? Ty bys rád švédskou trojku?

Ř: Ano, partnerka mně stačí, ale neumí …

T (skáče Ř do řeči): Robit fajku?

Ř: S dlouhým kouřem.

T: Tak proč se na nekoho nenapichneš?

(Pokud má některý z čtenářů pocit, že už dávno není tento rozhovor o lezení, tak se plete!)

Ř: To není tak jednoduché.

T: Jak teda trénuješ na to 8c+?

Ř: Pokus-omyl. Dycky něco zkusím a když pak něco vylezu, tak je to dobré.

M: Musíš se zlepšit tak, abys to mohl dělat profesionálně.

Ř – úsměv

Řízek drtí v Schon Wetter 9-, Frankenjura (foto Macek)

Filip (zčistajasna vstupuje do rozhovoru - dále F): Řízku, jak si možů bagři nasazovat různé nástavce?

Ř: To je jednoduché – prostě to nasadí.

Bagr (foto Google)

T: A co hory?

Ř: Jako lezení? V horách? To mě moc netankuje (asi – poslední slovo jsem sám po sobě nemohl přečíst).

F (prohrabuje se Řízkovi v bedně s jídlem): Řízku, Řízku, co máš v bedně?

Ř: Dvě čokolády.

F (naprosto nekompromisně oznamuje): Ty si dáme.

Ř: Proteiňák a Luhačovský perník.

T: Optám sa něco pro fanynky. Míry, váhy, obvod bicáku, stav?

Ř: Míry dobré, váhy přijatelné, bicák tak akorát.

T: A stav?

Ř: Studující, schopen všeho.

F: Řízku, co je to sluneční energie?

Ř: Tok fotonů, blá, blá, blá (kecá půl hodiny s T o světle, teorii relativity a E=mc²)

T: Kolik uděláš shybů na jedné ruce?

Ř: Ani jeden

F: Kdy si to dáme?

M: Kdy si dáme ty sušenky?

T: Co si myslíš o sikování?

Ř: Takže sikování. V určité míře ano – třeba aby byla zachovaná ta cesta, ale jinak ne.

T: A co si myslíš o zákazu mágnézia na písku?

Ř: Nejsem proti magnéziu na písku. Ale zase když si turista a máš se dívat na ty fleky…

T: A bouldering? Máš ambice?

Ř: Já? Ambice? Na bouldru ty čísla neřeším – když je to pěkný bouldr, tak si ho vylezu.

M: Jak dlouho vlastně lezeš?

Ř: Druhá sezóna.

T: To říkáš už tři roky.

M: Takže hodláš vydržet u lezení?

Ř: Jo.

M: Jak dlouho?

Ř: To se nedá říct. A ne, nemám obřízku.

M: A jaký to má vliv na lezení???

M: Takže za 10 let do Jury s rodinkou?

Ř: Hmmm, to je možné.

T: Kolik ti je?

M: 23.

T: Tebe sem se neptal a furt si neubírej.

Ř (kývá hlavou): Ale sedím vzadu s klukama.

T: A co je tvoje největší lezecká slabina?

Ř: Čas.

T: Jakože lezeš pomalu?

Ř: Jakože na to nemám čas.

T: Týýý, Řízku, a jíš vůbec řízky?

Ř: Řízky nejím, nejsu kanibal.

Ale k buchtičce s kafíčkem se nechá zlákat snadno (foto Macek)