sobota 15. prosince 2012

Mikulášuge-Huana Boulder Sejšn Bojkofky - ostré náboje a rudé šály

V sobotu 8. 12. jsme se po trápení v supermarketech a nákupních centrech, které zcela nekompromisně navodilo atmosféru nadcházejících svátků vánočních (musel jsem si koupit dárky), konečně probojovali zasněženou krajinou do Bojkovek. Na nádraží nakládáme již dost statečně promrzlou Fialici a hurá na sejšn do Sokolky.

Hned jak vstoupíme dovnitř, mává na mě jakýsi zarostlý týpek v kulichu, jak kdyby sme sa znali odjakživa. V životě sem toho exota neviděl, tak co na mňa mává? Ty koky, když si sundá tu čepicu, tak zpod fousů vykouknou rysy Jenýskovi. "No nazdar ty vole Jenýsku!" (Poslední věta v uvozovkách je záměrně bez čárek z následujících důvodů: 1. netuším, kam ty čárky správně umístit, 2. pokud jsme tu větu řekl, tak jsem ji řekl zcela bez čárek.)


Jako vždy  se potvrdilo, že když je začátek ve 2, tak přesně na minutu ve tři se začne. Zahajujeme na náš oddíl nevídanou akcí - mší svatou za úspěch i neúspěch, za spěch i pomalost. Kazatel je fakt frajer - nosí krýž, náramkový budík za tridsať litrou a slunečné okuliare kdoví za kolik.


Ministrant během mše velkého kazatele, který hlásal vesmírnou pravdu z knihy "Čest je víc jak život" (No, nevím, nevím...) asi strašně zlobil, protože ten ho neustále tahal za uši:


Po té, co na závěr svatý otec zpražil skupinku největších kritiků nového geniálního systému závodu - nastoupení bod, top dva body, pivo půl bodu - se rychle pouštíme do vymýšlení první sady bouldrů.


Že je to s mojí formou v kosočtverci s delší úhlopříčkou mi naznačil Jenys hned zkraje svým prvním bouldrem, johož top byl rukama na žíněnce:


Střídají se bouldry silové, technické až vypečené, vytrvalostní i ty ostatní. Každý si užívá a kdo zrovna nežere bouldrování, žere Zuzanky nebo jiné poživatiny a vše zalévá pivíčkem či vínem (až na kojící matky a řidičky) čímž dohání body za netopnuté věci (my zo slabšího tábora), případně útočí na přední příčky mistrovství světa.



Někteří samozřejmě požívají i další nelegální prostředky (bobule, steroidy, kreatin, carnitin, HCA, BCAA, Magurijana (fakt nevím, jak se ke mně zase ten špek dostal) atd., atd.):


Výsledkem veškeré té šílené konzumace všeho možného (chvílemi i boulderů) bylo hned několik vítězů v několika kategoriích. Geniální systém závodu umožnil zvítězit v podstatě každému. Vzpomínám si, že v kategorii ELITE zvítězil naprosto nečekaně Jenys za svých 6 piv. Na bodech a vítězích vlastně nakonec nezáleželo, protože rudou šálu a poslední náboj dostal úplně každý, kdo vydržel minimálně do vyhlášení.



Následovala al-lajna aj se striptýzem:


A po nís chůza červenošálařů na Masaru.


Estli sa nakonec Polehnič s Pólem na diskotéce pobili nebo poblili a estli Jenys někoho pokůsal, případně, estli někdo využil posledního náboje na zahubení otřesné skupiny Street 69 nevím, ale kdo ví, ať prozradí do diskuze. Chlapcům děkuji za perfektní organizaci a super zábavu. A všem za účast. Hellelůja a šťastné a veselé! A gdo može dojdite na Štepánský basketturnaj na Sokolku.



pátek 23. listopadu 2012

Horolezecký ples 2013

Zdarec lezci, lezby, houbaři


Ani letos nepřijdete o tradiční HOROLEZECKÝ BÁL. Jako každý rok i letos bude na Bráně. Datum konání bylo stanoveno na 9.2.2013. Dal jsem na Pólovu radu a tentokrát bude večerem hudebně provázet cimbálovka Rozmarýn. Bližší informace dodám později.


PS: Tímto bych vás poprosil o nějakou spolupráci při vytváření tomboly. Samozřejmě se nemusí jednat pouze o
hodnotné ceny, klidně i něco co doma už nepotřebujete. 


Díky

pondělí 19. listopadu 2012

Mikulášská BOULDRSEJŠN - BOJKOFKY



start 14:00 boulderofka Bojkofky 8. 12. 2012

systém kvalifikačních 12 boulderů z vaší dílny v nějakém stanoveném časovém limitu + 3 pokusy ve finálových smrtích od blíže neurčeného počtu finalistů

jako dycky jde o hodnotné ceny, čest, slávu a přízeň krásných žen (jenom nevím o co budou hrát holky)

afterpárty na místní rockotéce a tuctárně (doufáme, že zase budou hrát Géčka, a že se zase pobijeme s místními frajery)

lahváče zajištěny, občerstvení i další ožratvení + magurijánu doneste

a nezapomeňte na muziku a tématické převlečky 

 

 


sobota 17. listopadu 2012

Vertigo 2012

10.11.2012 jsme se s Jenysem vydali naskok poměřit síly do Blavy, kde nás čekala naprosto úžasná stěna i bouldrovka na které bylo za startovné 10éček postaveno 25 kvalifikačních bouldrů, které bohužel nebyly obtížnostně rozřazeny. Charaktery bouldrů byly různorodé, od madlovaček, vytrvalostních převisů, přes oblinárium a ostré lištovačky až po konečný skok. Za cca 5hodin nebylo co řešit a hlavně už nebylo čím to řešit, všechna kůže a síla zůstala na bouldrovce a mi se jen zmohli na pár piv. Prostor mezi kvalifikací a finálem byl vyplněn přednáškou od Adama. a také následné finále a finálové duely proběhly v Adamově režii. Pro HOUB jsme dovezli 30 a 40 místo ze 107chlapu(poměrně kvalitní silové konkurence). Přístí rok o5, takže trénujte ať těch postů přivezeme příště víc.
odkaz na fotky zde














tabulka z kvalifikace

čtvrtek 8. listopadu 2012

Přelez Cvičené opice 8a na Pálavě 3.11.2012

Pro mě noční můra, tahle krátká boulderová cesta. Název cesty odpovídá realitě. Spodní kroky docela v pohodě, i když zarvat se musí a pak ten skok z poličky do šikmé hrazdy, to mně dalo pokusů. V sobotu jsem tam jel s Tomem a Andrejkou Krumlovýma. Tom nechtěl moc lézt, že ať se soustředím na cestu, tak jsem ji na druhý pokus dal. Určitě mně pomohl i vařič, padž mám věčně zmrzlé prsty. Ajka udělala video, tak bude vložené na mém webu. Odpoledne jsme zakončili na Věšácích v zapadajícím slunci...

Michal

středa 31. října 2012

Deštěm, sněhem, vánicí boulder na hřbet velryby

Na čtvrtek, pátek, sobotu i neděli hlásí docela mizernou předpověď. Je to důvod vybrat si dva dny dovolené a vyrazit na Petráč. Je třeba prověřit zuby barakudy a nechat si od ní i dalších místních vodních organismů ostrouhat kůži na bříškách prstů.
Středeční pekelná jízda po D1 nebyla zas tak pekelná, protože jsme vyjeli docela pozdě a eště sme se stavovali u obrovského několikaposchoďového bordelu pro Jenýska. Auto narvané bouldermatkama, bílým práškem a nějakým tím domácím alkoholem (dnes již s jistotou mohu říct, že byl bez methanolu).
První noc spíme pod tisíciletým dubem s kmenem o průměru 4 metry (nebo tak nějak) a ráno nás budí píseň "Píču, píču", po které následuje víc jak hodinový konferenckól o zapínání počítače a grafech o zásobách hliníku v milliónech dolarů (já ani Jenys tak debilní a vulgární vyzvánění nemáme!). Po této vydatné snídani valíme na Mlýňák, kde má prý bydlet ta kousavá rybička. Místo kousavého zástupce třídy Pisces se plazíme na obrovského zástupce mořských savců (zřejmě ňáký vorvaň).

Jenys bruslí ve Velrybí spáře a já mu mávám (ruka vpravo)
Jenýsek pokusuje i jedno krásné 7B v dýmové cloně našeho ohýnku na rozehřívání promrzlých prstů. Kůže na prstech se trhá a odlupuje. Jdeme na druhou stranu kopce. Tady někde je ta rybiška. Nenalézáme, ale přelézáme Staré pušky (Jenýsek na flaš) a Jenys zkouší alespoň AUMAX pravý 7A (nebo +). Asi třetím nebo tak nějak udrtí první dva smrtelné tahy a pak už to nejde pustit. Večírek nedaleko hlavní ve směru na KVary je u ohýnku zajímavý. Nebojte se, stihli jsme pomluvit úplně všechny! :-)
Ráno se rozpršelo, takže vstáváme až přestane. Loudáme se a je nám čím dál tím větší kosa. Jedeme do Jesenice doplnit zásoby jídla a piva. Kupujeme i špeky (prý jsou netradiční a to tím, že je v nich 70% masa - dobrý ftip!). Piva je dost, jest je taky co, takže hurá hledat bouldry u Žihle, kde bylo poslední padání. Bloudíme jak magoři. Orientace je nejasná, objížďky šílené. Neustále přejíždíme hranice mezi Plzeňským, Ústeckým a Karlovarským krajem a furt jsme někde v Tramtárii. My ale nechceme Tramtárii. Chceme bouldry u Žihle. V momentě, kdy vyměníme navigátora, začíná se vše (až na oblohu) krásně vyjasňovat. Konečně parkujeme v lesíčku plném šutrů. Jakmile si hodíme na záda bouldrmatky, začne pršet. Jakmile je shodíme pod prvním šutrem, začne sněžit. "Ne, já su tvrďák! Du do toho!", zvolávám neohroženě. Neohrožený jsem však jen do té doby než vyklouznu z jakéhosi 5B. Sněžení je hustější a hustější. Hledáme nějaký převis. Převísek máme, ohniště taky. Nalámeme větvičky ze smrku, škrtneme sirkou a začneme tančit válečný tanec a tanec na odvolávání humusu, který bouldrování nepřeje. Fšecko marné.

Zmoklé slépky, pivo a oheň bude svítit, bude hřát!
Jenys si tedy bere v zoufalství do ruky svůj dobře nabroušený nůž a mizí v lese. Když se vrátí, drží v ruce 3 opékačky. Protože veverky neulovil, vytahujeme 70% maso. Špeky nám spraví náladu a pivečko jakbysmet. Bílé zlo však nepřestává padat. Pochčijeme ohýnek a jedeme domů. Opět se trckáme po dálnici D1 a opět v Brně odbočujeme k tomu obrovskému, do dálky růžově zářícímu bordelu a o pár ulic dál vyhazujeme Jenysa před jeho privátkem. Jo, ale bylo to krásné - to skákání do madraček.

(foto a 1. navigátor Macek)

neděle 28. října 2012

Další 10- v podání HOUBaře

Včera odpoledne mě přišel mail od Michala Rožka, že zase škodil v Krasu.

Ahoj všichni! Včera se mně podařilo vylézt ve Sloupu ve Starých skalách cestu Pomstu trosečníků 10- od Adama Ondry z roku 2006. Cesta je krátká, ale drsná. Jelikož jsem letos skrz závody byl desetkrát na skalách, tak jsem rád, že jsem to dal a ještě bych rád něco přidal podle počasí. Párkrát jsem nacvičil a čtvrtým pokusem přelezl.

Věděl jsem, že je včera jediný den, byla to rychlo akce. Zavolal jsem kamošovi, padz má docela volno. Naučil jsem ho jistit a dal jsem to. Tož tak...

Michal

čtvrtek 18. října 2012

MČR 2012

Ahoj všichni!

Doufám, že jste užili výjezdovku do mrtva! Jenys mně říkal v obchodě, ale já "musel" na MČR na Rajče.

Cesty byly výborně postavené, protože na stěnách, jako je Rajče, nebo Lomnice je to dost těžké. V sobotu se mně lezlo hrozně! Říkal jsem si, co tam vlastně dělám... V neděli jsem si pokazil semifinálku. To je tak, když nelezu stropy. Do finále jsem šel ze sedmého místa. Cesta opravdu parádní, ale nejen já jsem zapomněl cvaknout první presku, tak jsem se musel vracet. Pak jsem skoro vyvlál u třetí expy, ustál jsem to a pak jsem už hrnul do stropu, kde jsem se neotočil, opět ten strop, ale je fakt, že nateklé bylo. Jeden chyt navíc a byl bych třetí, padž Tom Binter a Peťa Čermák dolezli stejně, ale měli lepší kvaldy a semifinále. Takže na MČR jsem skončil za HOUB patý a celkově v Českém poháru za rok 2012 beru-em 2. místo, tak zas tak zlé to není!

Teď kras, Pálava a co nejdříve pauzu. 8 závodů letos stačilo. Musím hlavně vyléčit zánět v obou ukazovácích, protože Oupn bude za chvíli!

foto by Monika Brkalová (zdroj lezec.cz)

úterý 16. října 2012

Co nového v HOUBu po výjezdním?

Letošní výjezdní zasedání připravilo pro členy našeho ddílu několik novinek, s nimiž se budou muset v následujících letech vypořádat. To nejdůležitější uvádím níže:

1. Naprosto nečekaně skončila volba nového předsedy oddílu, kterým se jednomyslně (všemi přítomnými zvolený) stal Martin Masik Masař.

2. Protože v jakési slabé chvíli prohlásil Honza Lekeš, že jestli Masik bude předseda, tak on bude pokladník, tato funkce spadla do klína jemu.

3. Poslední volba, která proběhla, byla volba organizátora plesu 2013. Vězte tedy, že další ples bude pořádat Zbyňa Sušil.

4. Chystají se i změny ve výběru poplatků za členství v Sokole, oddílový příspěvek (platí všichni), ČHS a bouldrovku (platí ten kdo chce být v ČHS nebo ten kdo chce chodit na bouldrovku). Na toto téma ale až později v jiných článcích.

5. Přihřeju si i vlastní polívčičku: posílejte mně výkony z letoška - Dr.Karabina čeká na svého nového majitele!

6. 11. Slovácké OUPN proběhne 2. 2. 2013.

středa 3. října 2012

Výjezdní zasedání

Milí přátelé 13.10.2012 proběhne v Nezdenicích na lyžařské chatě výjezdní zasedání na kterém Šeďa oslaví významné jubileum. Na místě se bude vybírat 200,- Kč pro Šeďu + 50,- Kč na chatu.

Potřeboval bych předběžně potvrdit účast ,aby se vědělo pro kolik lidí se bude chystat.
Sraz cyklistů je v 9 hodin u mě. Ostatní by se mohli dostavit na chatu nejpozději do 17. hodin.

Těším se na širokou účast .


                                                                                                                                             Ahoj Meďoš 

PS: Loni vyhrožovali, že budou jakési volby. doporučuju proto dojet a hlasovat za Masika.


  

čtvrtek 27. září 2012

Chřibský HNĚDÁK 2012

Příjezd - v pátek, kolmo ze Starého Města, v dešti, jediná, udivený provozovatel Dopraváka mi dal klíče od chatky, další dva borci přijíždějí záhy. Doufám jen, že Jelen nezapomněl Hnědáka zrušit.

Noc - budí mě liják bušící do střechy chatky (že by omluvenky?)

Ráno - přijíždí Jelen a další závodníci, i moje druhá část družstva = Marcela. Chvilku živím naději, že se snad nepojede a Hnědák bude pro letošek zrušen (to samozřejmě Marcele nesdělím), ale moje hypotéza je přímo vyvrácena startem (hypotézu totiž nelze potvrdit, pouze vyvrátit a to se tedy povedlo).

Osvětimanky - po zdolání dvou cest křičí Marcela, že je to v SUCHU!
Kozel - maminka od Markéty mě dopuje čokoládou, odměňuji ji slovy: "Děkuju, to je ale výborná potvora."
Budačina - na dotaz Marcely a rozhodčích, zda mám taky svačinku, odpovídám: "Jo, mám ji dole v autě."
Břestek - tak tam mne Marcela raděj za rozhodčíma nepustila, abych zas něco neprovalila.
Barborka - zde už pro jistotu žádný rozhodčí nebyl.

Souhrn - Letos bez jediného bloudění. Ovšem pro změnu to letos Marcela pojala značně rekreačně, chtěla často odpočívat, neustále si lehala, dokonce i s kolem, na cestu i vedle cesty. Před Bunčem se dokonce nechala zlákat bahenní lázní (bez plavek) a značně si pobytu v kaluži užívala, dokud jsem jí odtamtud neodtáhla a nedonutila ji pokračovat.
I přes výše zmíněné údaje nás nikdo nakonec nediskvalifikoval, Hnědák byl super a debatovat se slečnou soupeřkyní o vlhkosti skal a dohadovat se o tom, kdo je větší moralista (všichni totiž vědí, že já), už taky nehodlám, neb po příjemném rozptýlení na Hnědákoj mě zas pohltil pracovní proces, tak snad až zase za rok

Martina

Všichni dobří Hnědáci 2012
Více fotografií ((c) Jara Knotek) na RAJČETI.

Totál results:
1. teaČR a reprezntant boulderista
2. Pat a Mat (enem nikdo neví, který je který)
3. Jelen s Viktorem

Smíšené dvojice:
1. Zbyňa se ségrů

Ženské:
1. Fialice a Macek
2. Lenka a Dáša

PS: Rekord letos nepadl!

O letošním Hnědákovi se psalo v Dobrý den s Kurýrem (viz fotogalerie od Jary) a také na stránkách krajského měsíčníku Okno do kraje:


úterý 18. září 2012

Moravské pískovcové kwaky I

Svantovítova skála


Občas se stane, že člověk zatouží po klidu hlubokých hvozdů a zapadlých věžiček moravských písků. Daleko od zaprášených bouldroven, bokem od vykřičených oblastí. Hledáte místo, kde s největší pravděpodobnostíbudete úplně sami. A zároveň místo, kde skále nebude samý mech.

Za můj lezecký život se mi podařilo pár takových krásných a zapadlých minioblastí navštívit a rád bych vám teď dal tip na některé z nich.



Začnu nádhernou, šedesát metrů dlouhou, a až dest metrů vysokou skalní zdí, která se nachází na ostrém bočním hřebínku kopce Śtípa kousek od Vsetína.
Celá tato pískovcová zeď je rozdělena na 3 části: nejvyšší Ploutev, nižší Svatku a nejmenší (6m) věžíčku zvanou Svatoušek. Cesty jsou zde odjištěny Borháky a kruhy. Na vrcholu ploutve najde úspěšný výstupce i vrcholovou knihu.

Přístup ke skále je sice taková malá turistika, ale kdo hledá samotu, musí tomu prostě cosi obětovat. Nejlépe je asi jít ze sedla Dušná (ze Vsetína směr Malá Bystřice) po asfaltové cestě (modrá značka). Půjdete asi 2,5 km až do rozlehlého sedla. Na konci tohoto úseku vede asfaltka po louce. Těsně před lesem odbočíte doprava, nejprve kousek do kpce polňačkou a pak dolů. Cesta se záhy stáčí doleva do původního směru a vede kolem několika chat. Když už začnete mít pocit, že někomu lezete do dvora, tak přejdete louku a vlezete dvířkami v oplocence do lesa. To už jste od skal jen kousek po výrazné svážnici.

Cesty jsou převážně typicky bouldrového charkteru a spíše technické - jsme na písku. Mezi nejhezčí výstupy zajisté patří: Šikmá spára, Ploutevní a Narovnání Emilovy v jižní stěně ploutve (všechny cca za 7), Štípařská a Něco jako boulder na Svatku (obě 8-) a Božská (7) a Večerní modlitba 5 na Svatouška.

Za jednu klidnou návštěvu tahle zapadlá oblast jistě stojí. Zejména, lezete-li kolem 7, budete spokojeni.

Mezi Ploutví a Svatkou

Na vrcholu Ploutve

Lezení na Svatouška

středa 12. září 2012

Achtung, achtung - BAULDEROFKA DEMENTI!

Jak plyne z dnešního jednání nejužšího vedení brodského Sokola, jogíni nebudou chodit na bouldrofku naplňovat odkaz Krishnamachariy v paniďélnik, ani on monday, ale nýbržto ve středy od 18:00 do 19:15!

Vše ostatní ostává platné.

yogaoftheyogi.jpg

pátek 24. srpna 2012

BAULDEROFKA - achtung, achtung!

Žádám všechny návštěvníky baulderofky, aby v pondělí od 18:00 do 20:00 nechodili na baulderofku, pokud nejsou členy jogínského sdružení, které zde v této době bude provádět své pokusy o cosi dokonalejšího než lotosový květ. 



V souvislosti s tím, žádám všechny výše oslovené o maximální využívání čistících prostředků v bouldrovně (řečeno lidsky - vysávejte, ať ti jogíni nedostanou brochitídu, nebo ať na nás nejsou stížnosti u sokola nejvyššího).



Sílu v prstech, pevnost v těle a jisté nohy vám přeje

Břeťa teaČR 666 Lebloch

KIENBERG

Zatímco olympijonici naplňovaly sny miliónů fanoušků u televizních obrazovek, i těch, kteří plnily ochozy nejrůznějších sportovních arén v Londýně a jeho okolí, o tom, že když je olympiáda, tak se neválčí, podařilo se mně na potřetí nastartovat moji modrou bestii a na první křižovatce správně odbočit do prava. Den po návratu z Tater mířím na opačný pól lezeckého snažení. Směr Znojmo, Rakousko, Novohradské hory, Vyšší Brod, KIENBERG! Okusit ostrost tamní žuly a otestovat, jak dobře se spí na naší nové bouldrmámě. 

Hurá na šutry!
A abyste věděli kam, když se zrovna nebudete chtít nechat okrást ve Špáňu, nebo zase trávit víkend na Skalce, přináším pár krátkých postřehů a snad i užitečných informací o této fantastické oblasti.

Soubor:Liebscher, Karel - sv Prokop a Oldrich u Loucovic (1868).jpg
Historický pohled na kostelíky sv. Prokopa a Oldřicha u Kienbergu (1868)
Věřte, nevěřte, ale Kienberg není nic jiného, než středně velká česká obec Loučovice, která je lezcům, a především pak bouldristům známá díky velké koncentraci žulových kamenů.

V současné době jsou zde popsány 2 významné lokality, které se člení do více sektorů. Starší a profláknutější je oblast nacházející se převážně na jižním úbočí vrcholu Louč, hned nad Loučovicemi (přístup k prvním kamenům od auta je do 5 minut). Stačí zaparkovat vedle restourace naproti vlakáče.

Jak se dostat k sektoru přímo nad Loučovicemi napoví mapka
Tento sektor poskytuje ohromné množství bouderů od nějakých trojek až po těžké kousky. Vyřádí se tu opravdu každý. Krátké křeče i dlouhé traverzy spolu s hajbóly, převislé silovačky i technické lahůdky. Prostě od všeho něco a všeho dost. Bohužel některé starší a méně lezené bouldry díky vlhkosti lesa dost zarůstají mechem (kartáče se opravdu hodí). Kameny jsou úžasné, často velmi zajímavých tvarů a jště zajímavějšího rozestavení - připomínají tak nejrůznější věci - Concord (6A) i s Runwají (7A), Hadí hlavu, Lachtana, Big Macka atd. 

Mates - sám si očistím, sám si vylezu

Filek - já lezu hlavou!

Runway
Novější sektor Leží mezi Loučovicemi a Lipnem nad Vltavou. Když jedete od Lipna (od hráze z parkoviště u Francisovy turbíny - cca 4B SD - směrem na Loučovice), tak asi po 300 metrech ve dlouhé pravotočivé zatáčce zajedete na velké kamenné parkoviště. Tady necháte své přibližovadlo svému osudu, přejdete silnici a na prvním vhodném místě se zanoříte do lesa, kde na vás hukne hnedka první šutr s nějakými projekty. Přístup k tomuto prvnímu šutru 30 vteřin!

Přístup k novějším sektorům pod přehradou Lipno I
V tomto novějším sektoru je výrazně méně kamenů i bouldrů, ale pár krásných kousků tu určitě najdete taky (například Panelák 5B+, Lišty ve středu 6B+, Odvaha 6A+, Poskok 6B+, špatný signál 6B, Loutainebleau 6A+, Dej fant 6C+, Perseus 6C a další). Bohužel i zde část, především odlehlejších kamenů trpí zarůstáním mechem. Další nevýhodou jsou trochu horší přístupové cestičky, takže při první návštěve se trochu bloudí a hledá kudy vlastně (a průvodce v tom příliš nepomáhá, protože 50 metrů měří jednou metrů 100 a jindy deset). Na jeden dva dny je to tu ale parádní změna (obvzláště, máte-li už sektor nad Loučovicemi prochozený křížem-krážem a lehkých a pěkných bouldrů se vám tam jaksi nedostává.

Patt

8V
 Ve dnech volna (odborně "o restdejích") doporučuji návštěvu lipenské elektrárny nebo výlet do NP Šumava - například asi 7 kilometrová štreka (7 tam a 7 zpátky!) kolem Švarcnberského kanálu k Plešnému jezeru, je docela zajímavá doplňková činnost k regeneraci strhané kůže. Stejně zajímavou činností může být také sběr lesních plodů v podobě borůvek, brusinek či hub.
Tož děcka, totok je ten Švarcnberský kanál...

Plešné jezero

Borůvky
Největší výhodu Loučovic (kromě suprové žuly) vidím v možnosti docela slušně tu zabouldřit i v létě. Pokud nejsou zrovna totální tropy, tak je to tu na pohodu a občas se stane, že je i větší zima, než by jeden v létě čekal. Blízkost Šumavy a vyšší nadmořská výška jsou znát.

Dobře zpracovaného fotoprůvodce najdete na Pure Boulderingu. Co se týká ubytování, tak je zde možnost ubytovat se v jakési myslivecké chajdalůpce v Loučovicích (prý za rozumnou cenu), anebo se zašít někde v lesích nad Loučovicemi (mám tam svůj oblíbený flek už po tři roky). Pokud se člověk chová slušně, vyspí se kdekoli. Voda se dá načepovat ze studánky pod hlavní lesní cestou, kterou se nastupuje k bouldrům nad Loučovicemi. Obchodů je několik v Loučovicích i Vyšším Brodě, kde je také skvělá pekárna.


Přeju vám pěknou pobouldřenici

Břeťa teaČR 666 Lebloch

středa 15. srpna 2012

CLIMBzin is DEAD - ať žije HOUB.cz!

Po krátké úvaze jsem došel k jasnému závěru, že nemá smysl plýtvat silami. A tak došlo k logickému vyústění věcí, jehož podstatu jsem snad zcela jasně vyjádřil v nadpisu. Odpadá tak nekonečné čekání až se pan redaktorskej uráčí něco smrskat dohromady. Postupně se pokusím blog upravit tak, aby zde nechyběly pravidelné rubriky jako HSN, Rubrika na přání, Motto, Co řekl? atd. A doufám, že všichni budete rádi přispívat aktuální kydy o lezení, nespoutaných večírcích, horách, dolinách, závodech, krásných servírkách atd. Vše by pak mohlo být mnohem aktuélnější a možná i díky diskusím veselejší.

Až na věky oheň

Břeťa teaČR 666 Lebloch

středa 8. srpna 2012

Chřibský Hnědák 2012

Jak už bylo avizované na hradišťském webu, tak i letos se pojede sadomasochistický závod Chříbský Hnědák. Jde už o 7. ročník tohoto klání a koná sa jako obvykle, první víkund v září. Letos to připadá na 1.září. Organizátoři změnili start na rekreační středisko Dopravák, bohužel oblíbená hospoda Pod skalů ustoupila nějakému wellness hotýlku, heavy metal si opravdu něvyberá. Jěště sem detailně nestudoval trasu, ale o moc delší to nebude. Jenom sa nabízá trochu přehodnotit pořadí skal. To ale nechám na každé dvojce.

Samozřemě sa aj tento rok jede o skalp Jelena nejvyššího:) jinak gratulace:)

Jelen na semáčí

Všecky informace najdete na stránkách hradišťského oddílu 

Oheň v lýtkách a smrtelný pot na čele.

Jenys

neděle 15. července 2012

Jak mně ujel vlak vypravený před 30 lety, aneb pravda o klimatu


Odjakživa jsem bral deníček na Lezcovi jako databázi pro srovnávání výkonů. Vždy se řídím heslem, že není důležité jak lezeš, ale kolik je za to bodů. Na fšecko ostatní na… Ano jsem pravověrný deníčkář. I proto mě docela nakrklo, když jsem zjistil, jak moc mi někteří anonymní členové našeho oddílu nepřejí. Naštěstí jsem měl šanci, dát sám sobě jeden hlas. A chválím toho, kdo si myslel, že dohnat vlak Džona Bachara nebude problém.


Sumasumáru musím chtě, nechtě potvrdit smutné zjištění ze středy 11. dubna tohoto roku, že oddílové klima stojí za … (každý něchť si doplní, co se mu rýmuje). Reakcím se nebráním, ale …!!!

Abych alespoň trochu obhájil, proč se mně nepovedlo dostihnout Jurský vlak vypravený slavným Džonkem Bacharovic, tenkrát před víc jak 30 léty v Krutém lese na Kruté věži nedaleko Nojhausu, musím vás obeznámit se situací ve Franské Juře:

Tož ten vlak, ten mně fakt ujel...

On ten Džonek tak učinil na počest jakéhosi saxofonisty, který měl stisk jako to slavný brněnský lamželezo Franta Kocourek, jenž uměl překousnout pětikorunu jakoby to byl lázeňský oplatek. A páč měl ten amerikánec podobné schopnosti, vykouzlil tak krutou devítku, že si tenkrát fšeci mysleli, že je to nejmíň 8a a každý, i ten Džony, ztoho byl úplné JoJo. A taky tím nám evropanům ukázal, že vlastně nevíme, jak se má lozit a trénovat a jak je nutné brousit techniku naskakování na železniční přemisťovadlo! Jenže ouha! Oklouzáním a poulamováním klíčových chytů to prý celé výrazně zlehklo, takže dneska se to píše jenom za devět.

Francká Jura, neboli taky Frankenjúra, či Frankiše Švajc, to je zatracenej kraj, kde by ani čert, nechtěl dělat žandára. A že z tama čerta kdysi ti silní bavorští maníci vyhnali, je jasné jakože se Vltava vlévá u Mělníka do Labe. Proč jináč by tam byla v zemi ďoura zvaná Ďáblova jeskyně?

Po vrchním pekelníkovi zbyl v jeho jeskyni jenom tenhle pes velikosti jeskynního medvěda.
 
A proč by se místní neunavně několikrát za den zdravili krís kot, a měli na každým rohu kapli?



2x kaple a mše bude v 10
 
A jak by se asi stalo, že místní třešně, neboli kirše, by byli tak velké, tak sladké a eště k tomu bez červů? Proč by se tu v každé díře, neboli Lochu, léčili lidi Knajpovou metodou, kterou dotáhli k dokonalosti až Češi s jejich dobře vychlazeným ležákem, natočeným v pořádně zahulené knajpě? A co teprve ty očuchávající se žirafy, které by se daly čekat spíš někde uprostřed africké savany, než nedaleko Pottensteinu?

Očuchávající se žirafy

Navíc je to krajina značně náročná orientačně – všude les a v každém lese nejmíň jedna, častěji však šest skal. Všude vedou lajny od těch nejznámějších es světového fríklajmbinku, které chodily po zemi v těch slavných osumdesátých – támhle cosik od samotného tatínka RotPunktu  a veleváženého alpinisty Kurta Alberta, onde zas lahůdka z kuchyně profesora tréninku, slavného Wolfiho Gilícha, který vymyslel mučící nástroj zvaný Kampus boárd – prý ňáký direkt, či co. A tady je cosi od Kvída! No ty koky! A ty nové lajny od Boka!!! Že tu ale jakýsi neznámý duch obchází dodnes, že je tu atmosféra vskutku nepopsatelná, je jasné každému, kdo sem jen zabloudí. V potocích krásní pstruzi, které vám na přání vyloví a osmahnou, pivo tu roznášejí tak švarné a tak prsaté bavorské děvečky, že chlapi si objednávají další ještě před tím, než jim to první přistane na stole. Pekelné místo, pekelná atmosféra, legendy na každém rohu a mrtě, mrtě krásného lezení…

 Gullichovi pomníky - nahoře na hřbitově v Obertrubachu, dole Action Direct v Krotenseenském lese

Když se teda do takového cípu světa vydáte a s váma je v autě Dračko i s Derbakem a jako černý pasažér pan Hrous, musíte se setsakramentsky otáčet, abyste vůbec nastoupili do té slavné Albertovy sedmy, která je dneska spíš za osummínus. 

Dračko a Derbak

O nějakých shozených osumáčkách si teda obyčejný našinec může nechat jenom zdát. Kdo pobral trochu rozumu, vyhne se smrtelně těžkým klasikám a začne tam pálit od boku moderní, perfektně odjištěné lajny. A že je z čeho vybírat je jasné. Přes 9 tisícovek cest, z nichž většina je kolem sedmičky a osmičky. Na můj vkus parádně odjištěné (ale někteří kardiaci by občas byli jiného názoru). Chcete-li změnu a chcete-li si to užít, neváhejte.




 Jo, a málem bych zapomněl na lezení.

Jak moc mně ten vlak nakonec ujel nechám na posouzení ostatních (můj deníček je stále veřejně k nahlédnutí na www.lezec.cz), na jejichž názoru stojí veškeré mé lezení a snažení. Věřím na obdiv kolemjdoucích slečen, na uznání kamarádů a poplácání po rameni. Chápu, že někteří závistivci budou i nadále zpochybňovat moje tréninkové snažení, a že ani tento textít oddílové klima nezachrání. A tak uzavřu článek o ničem pravdivým citátem, který jsem možná i někde četl: Lezení je jen zábava, ale body v deníčku jsou skutečné!

  
666 forévr!

teaČR


PS: Jen pro jistotu - BERTE TO PROSÍM JAKO NADSÁZKU A HLAVNĚ S HUMOREM. Díky.