Jak sem si v půli prosince předsevzal, pustil
jsem se do závodění na staré kolena. Hned po žranicové smršti kolem vánoc jsem
vyrazil do Zlína na tradiční Štepánský závod 4 ALL. Eště než to začalo, tak jsem
si ověřil, že kategorii 40+ skutečně nevyhlašují. Ovšem mají tu kategorii
pohodářů. Ta se vyhlašuje tak, že po sečtení všech výsledků se v půlce
startovního pole udělá čára a ten, kdo je pod tou čárou první, vyhrál hobíky.
Vyhlašovali 3 nejlepší hobíky. Já jsem tu ovšem byl hlavně kvůli šestému místu.
Nic jiného mě nezajímalo! Pro jistotu, kdyby to náhodou nemělo vyjít, jsem si
pohlídal, abych měl startovní číslo 6.
 |
| Startovní číslo 6! |
Závodní adrenalin jsem vypustil už při rozlézání.
Byl jsem na startu včas, možná i předčasně. A pak někdo vystřelil z pistole
nebo to taky mohlo být zapraskání v repráku a šlo se na to. Bylo nachystáno 30
cest na obtížnost a 10 boulderů. Víceméně to šlo od jedničky ke stále těžším. Přelezl
jsem si pár cest s lanem - tak abych měl alespoň nějaký bodík a šel jsem zkusit
bouldříky. Do šestky to šlo v poho, sedmička byla skokanská lahůdka. Skákalo se
ovšem po nohách. A já to na šestašedesátý pokus skočil a dolezl!
 |
| Po obřích strukturách jenom nohama - lahůdka! |
V osmičce se
skákalo po rukách a to sem neskočil. A devítka s desítkou pro mě byly v
momentální formě anrýl. Zkusil jsem i sedumplusku největším převisem a kupodivu
pustila i ta. Nakonec jsem nasbíral za 3 nejtěžší cesty a 3 nejtěžší bouldry
423 bodů. A to je přesně číslo mojeho baráku - su fakt borec a s číslama umím
kouzlit! To se potvrdilo při vyhlašování, kdy jsem z výsledkovky vyčetl, že su
tentokrát od konca skutečně šestý! Splněný sen!
 |
| Hezký boulder číslo 2 jsem lezl ve sněhové vánici! |
Před finále ještě proběhly doplňkové soutěže. Já
už sem byl ale jetý jak starý pionýr, tak jsem se jenom apaticky díval, jak
probíhá lezecká štafeta a pak souboj v páce. Někteří borci se tak před finále
pěkně utavili. Finále bylo supr. Holky lezli jak o dušu dlouhou cestou na
sloupu. Asi v jedné třetině to zhoustlo a tam vypadlo několik holek na pár
chytech. Pak ale přišly ty nejlepší a ty šly až do topu. Kluci to měli docela
drsné hned od začátku. Jako poslední šel na stěnu Konečník a smrkl to, jak
kdyby to tam ani nebylo. Ale musím říct, že ten borec, co šel před ním, lezl
taky parádně a taky dal top.
Bylo to zábavné a bylo to únavné a já byl šestý a
mohl sem jet dom spokojený. Škoda, že nás nebylo víc - musel jsem si dělat
celou dobu srandu jenom sám ze sebe a to nebylo ono. Tak příště pojeďte taky,
ať jim v tom Zlíně možeme zatopit tím naším věčným ohněm!
Hellelůja!!!
