Zlaté prase 2017

Zdarec fšeci!

Jako tradičně si vás dovoluju pozvat na akci Zlaté prase, která se opět uskuteční na štědrý den. Čtyryadvacátého praseinca si zabalte do batohu slifku, špeky, cukroví  a vercajk na zimní výstup na Kozla (hlavně péřofku). Sejdeme se pod skalou mezi 11 a 14 hodinou, necháme se vyudit kouřem a dá-li podmínka, zdoláme Kozla Rohovkou. Věřím, že se všichni těšíte i na společné fotografování.

Pokud by náhodou měl někdo strach, že kvůli tomuto zvěrstvu neuvidí večer zlaté prasátko, věřte, že každoročně pobíhá pod Kozlem a v jeho blízkém okolí prasátek haba kuk!

Ščastné a pekelné!!!

Až na věky oheň!

Štepánský VERTIKON

Jak sem si v půli prosince předsevzal, pustil jsem se do závodění na staré kolena. Hned po žranicové smršti kolem vánoc jsem vyrazil do Zlína na tradiční Štepánský závod 4 ALL. Eště než to začalo, tak jsem si ověřil, že kategorii 40+ skutečně nevyhlašují. Ovšem mají tu kategorii pohodářů. Ta se vyhlašuje tak, že po sečtení všech výsledků se v půlce startovního pole udělá čára a ten, kdo je pod tou čárou první, vyhrál hobíky. Vyhlašovali 3 nejlepší hobíky. Já jsem tu ovšem byl hlavně kvůli šestému místu. Nic jiného mě nezajímalo! Pro jistotu, kdyby to náhodou nemělo vyjít, jsem si pohlídal, abych měl startovní číslo 6.

Startovní číslo 6!

Závodní adrenalin jsem vypustil už při rozlézání. Byl jsem na startu včas, možná i předčasně. A pak někdo vystřelil z pistole nebo to taky mohlo být zapraskání v repráku a šlo se na to. Bylo nachystáno 30 cest na obtížnost a 10 boulderů. Víceméně to šlo od jedničky ke stále těžším. Přelezl jsem si pár cest s lanem - tak abych měl alespoň nějaký bodík a šel jsem zkusit bouldříky. Do šestky to šlo v poho, sedmička byla skokanská lahůdka. Skákalo se ovšem po nohách. A já to na šestašedesátý pokus skočil a dolezl! 

Po obřích strukturách jenom nohama - lahůdka!

V osmičce se skákalo po rukách a to sem neskočil. A devítka s desítkou pro mě byly v momentální formě anrýl. Zkusil jsem i sedumplusku největším převisem a kupodivu pustila i ta. Nakonec jsem nasbíral za 3 nejtěžší cesty a 3 nejtěžší bouldry 423 bodů. A to je přesně číslo mojeho baráku - su fakt borec a s číslama umím kouzlit! To se potvrdilo při vyhlašování, kdy jsem z výsledkovky vyčetl, že su tentokrát od konca skutečně šestý! Splněný sen!

Hezký boulder číslo 2 jsem lezl ve sněhové vánici!

Před finále ještě proběhly doplňkové soutěže. Já už sem byl ale jetý jak starý pionýr, tak jsem se jenom apaticky díval, jak probíhá lezecká štafeta a pak souboj v páce. Někteří borci se tak před finále pěkně utavili. Finále bylo supr. Holky lezli jak o dušu dlouhou cestou na sloupu. Asi v jedné třetině to zhoustlo a tam vypadlo několik holek na pár chytech. Pak ale přišly ty nejlepší a ty šly až do topu. Kluci to měli docela drsné hned od začátku. Jako poslední šel na stěnu Konečník a smrkl to, jak kdyby to tam ani nebylo. Ale musím říct, že ten borec, co šel před ním, lezl taky parádně a taky dal top.

Bylo to zábavné a bylo to únavné a já byl šestý a mohl sem jet dom spokojený. Škoda, že nás nebylo víc - musel jsem si dělat celou dobu srandu jenom sám ze sebe a to nebylo ono. Tak příště pojeďte taky, ať jim v tom Zlíně možeme zatopit tím naším věčným ohněm!

Hellelůja!!!

Šperlonga - nebo rači Gaeta?

Toš zme sa s Jenysem dohodli, že si kůpíme to ubytko za 4 kila na týden, že to je jako dobrá cena a že těch 15 kiláků ke skalám fpoho každý den dojedem.

Kolmáče v sektoru Sperlonga - nad prvním tunelem směrem z Gaety.

Zájezd do Sperlongy jsme původně plánovali už loni, ale jákési z....né čidlo ve výfucku nám u Vídně zkolabovalo a dál už to fšeci znáte a při každé příležitosti dáváte k lepšímu. Proto, to letos na Vánoce byl jasný cíl. Jeli zme v 6, jak jinak, zme HOUBaři!

Další den znova v sektoru Sperlonga - tentokrát hodně vysoko nad silnicí i mořem, když v tom ...

Přilétá heliška, aby pomohla postavit dělníkům nové zábrany proti padajícímu kamení, které poškodilo to staré a dokonce zasáhlo silnici do Sperlongy.

Cesta je to daleká. Fakt, že jo. Autem jedete přes hory, doly, mosty a tunely až kamsi pod Řím, čímž se vám podaří vyvrátit tvrzení, že šecky cesty vedou do Říma. My jsme ho na naší cestě úspěšně minuli (a nebo to bylo tím, že zrovna řídil Jenys?).

Asi to nejlepší tu nabízí Grota - super krápníky, nádherné vytrvalostní linky.

Jenys v Grotě.

Kristýna v Grotě byla k roztrhání...

Lezení ve Sperlonze je vlastně spíš lezení pobíž města Gaeta. Jeden sektor, který se menuje Sperlonga, je té Sperlonze nejblíž. Pak sou tu další sektory - většina lezení po ostrém přímořském vápenci v kolmém, položeném a mírně převislém - většinou s nástupem pěkným pochoďáčkem do kopečka. Výjimku tvoří Grota Areonauta (nebo tak nejak - hledat to kvůli vám nebudu) - což je jeskyň jak prase, samý krapas, převisy, stropy - no hrůza. Vedle groty je i cosi kvaků přímo na pláži a jedna menší jeskyň je i v sektorech na úbočích nad restuaračkama (odbočíte vlevo ze silnice do Itry).

Vše je zpracováno ve fírerovi Blue rock - je to jako dobré na orientaci ten průvodce, ale je takový - no řekněme italský.

O restdejích jsem absolvovali šlapanici do Itry (takové klasické špinavé jihoitalské městečko asi 6 kiláků od našeho ubytka - z5 jsem se táhl jak smrad) a na Silvestra Stallona pak vejlet na Vesuv, který nevyšel, páč taliánom napadl sněh a oni to na těch letních gumách neumí ubruslit, takže z teho byly ty Pompeje - taky dobré - třeba ten zpopelněný pes... 

Cestou na Vesuv se nám chtělo...

Zasněžený Vesuv!

Koulovačka v Pompejích - neuvěřitelné!

Vítejte u šulínků doma - hlásá tento štít u dveří jednoho z domů v Pompejích.

Zpopelněn.

Večery jsme trávili při 4 dílech Vinetůa a všeci už teď víme, že věta "Tak a teď se dívej, jak tví přátelé chcípají." je v dílu Old Shaterhand (nepíše se tam někde 2xr?). Ale bylo těžké to zjistit. To kreslené o tom modrém ftákovi, to bylo taky dobré.

Filka to fakt baví!

No ty krávo!

Jenýsek leze v sektoru Eldorádo.

O půlnoci na Silvestra jsme zjistili, jak dobře umí chlastat chlapci a děva z Ostravy a pár hodin před tím, že přejet špalek o průměru jak sviňa se ani Transportérem nedá. Naštěstí hever na kamiony, kerý měl pan domácí uschován pro tyto případy ve svém skladu, nám pomohl tu káru ze špalku sundat.

Zkrátka, byl to vejlet, jak má blejt!

Golden PIG (zlaté prase)

Milí HOUBaři,

opět po roce si vás dovoluji šecky pozvat na opékání špeků pod Kozlem a to na štědrý den dopoledne - tedy na dobu, kdy je lepší nezavazet s děckama doma u plotny a rači utéct do lesa než schytat jednu neusmaženou kapří filetou v horším případě mokrým hadrem (v této větě zcela určitě schází několik čárek, ale zkoušku ze syntaxe ještě nemám, takže - stejně byste to nepoznali).

Přijďte tedy na Kozlíka 24. 12. 2014 v čase mezi 11. a 12. hodinou, opečme si špečíčky (nebo neco iného), připijme slivovičkou na zdraví, popřejme si klidné svátky (drsňáci se možná i pokusí dosáhnout vrcholu) a pak hybaj dom na žranicu a trhat balící papíry z dárků. A nezapomeňte, že i na štědrovečerním stole by měl plát náš věčný oheň.

Mikulášehulajnabouldrsejšn 2014

Milé vačky (anglicky dýr frends),

v sobotu 13. 12. od 14:00 to na naší bAulderofce rozjedeme na plné koule. My HOUBaři versus on:

Rulez:

Kategorie: chlapi, ženské, děcka do 10 let

Qalifikace se půjde fleš ve 3 kolech po 66 minutách a 6 skeundách, v každém kole 4 bouldry (dětský, lehký, střední, smrt). Bouldry budou nachystány předem. Staví zasloužilí mistři sportu JS a BL.

Za masku na téma Mikulášské postavičky je rozhodujícího 0,666 bodu navíc (musí se v ní ale lézt)!

Počítají se ZÓNY a TOPy a pokusy na ně. (dětská zóna 1 b. dětský T 2b., lehký Z 2b., T 3b., střední Z 3b., T 4b., smrt Z 4b., T 5b.) - přičemž se počítá 9 nejlepších výsledků (bodově) - děckám 3 nejlepší. Pomocným hlediskem je počet pokusů na Z nebo T. Každý si zapisuje sám do svého papírku.

Do finále jsou 3 baby, 6 chlapů a 0 děcek - těm to sečtem po kvaldě.

Ve finále si finalisté dělají bouldry (a určují zóny) navzájem ve grupách po 3, přičemž si v každé grupě nalosují profil, ve kterém staví. Na stavění je 10 minut. Pak následuje předlezení a 15 minut na přelezy. Každý musí svůj bouldr přelézt, jinak končí, přičemž jeho bouldr se mu do pořadí nepočítá. ěnské tedy budou sbírat body ze 2 finálových bouldrů svých protivnic a chlapi z 5 od svých protivníků. Z = 3 b., T = 5 b. Počet pokusů je pomocným hlediskem - podobně jako v Q.

Dosažení Z = podržení daného chytu alespoň 1 rukou. Dosažení topu = dtto.

Obžerstvení: nejaké to pivo obstarají osmatřicátníci. Jinak jsou ostatní tímto vyzváni k nosení pamlsků tekutých i pevných, konzumovaných pitím, inhalací, jezením či nitrožilně a to v neomezeném množství. A klidně vemte i krásné přítelkyně - ať už čertice nebo andělky.

Počítáme s dojezdem v baru na Tropále.

PS: Předseda slíbil pozvat konkurenci z UH.

Až na věky oheň! A věřím, že mu natrhneme prdel!!!

Výsledky Mikulášské smršti

Fotokopie výsledkové listiny ze soboty 14. 12. je níže. Pokud v ní najdete chybu, nic si z toho nedělejte - brodský excel ala velký papír a tlustá fixa funguje po pěti kouscích s mírnou chybovostí.

Štědrý KOZEL 2013

Přátelé, asi poslední společnou akcí letošního roku by mohlo být víceméně tradiční setkání u ohniště pod Kozlem na štědrý den - opečeme špekáčky a za příznivých povětrnostních podmínek můžeme i vystoupat na vrchol Kozla. Neváhejte a přidejte se - 24. 12. 2013 na Kozlovi od cca 10:30 hodin. Vaporizéry a další podpůrné prostředky vítány!

PS: Minimálně 2 zlatá prasátka jsou zajištěna - já je tam poslední roky potkávám pravidelně:

2 zlatá prasátka na štědrý den pod Kozlem - v posledních letech celkem pravidelný přírodní, světelně-pekelný úkaz

Pravidla na sobotu

Páč se to tadyk jaksi podělalo a nedají se upravovat příspěvky, které zadal někdo jiný - což mě štve, protože sem chtěl to napsat do teho příspěfku o závodě jako aktualizaci, tak sem musel udělat nový příspěvek. Tady to máte:

PRAVIDLA MIKULÁŠSKÉ BOULDRSEJŠN 14.12.13 

START: 14:00, bAulderofka Sokolka UB

kvalifikace:
za vylezený boulder 6 bodů
za masku čerta 6 bodů
za 1 pivo 6 bodů
za každou přivedenou roztleskávačku, ktará bude publikum i závodníky přivádět do varu v plavkách 6 bodů (toto bylo do pravidel zařazeno na výslovné Bobovo a Tomovo přání)

speciálně pro ty, co neholdují alkoholu (protože jsou abstinenti nebo prostě pít nebudou, protože mají výmluvu typu "beru antibiotika" nebo "řídím") je doplněno pravidlo o 10 klicích za 6 bodů - kliky to budou speciální, takže se netěšte!!!

finále:
kadý finalista zrobí svůj boulder a leze se tento boulder ve 3 kolech na počet dosažených chytů

O pořadí rozhoduje clekový počet bodů z kvalifikace a finále!!!!!!  

AFERPÁRTY: TROPICBAR - po vyhlášení vítězů

Mikulášské závody 14.12. budou v BRODĚ

Aktuélně:

Bojkofky sou v termínu závodu obsazené, takže sa sejdeme na naší stěně ve sklepení Sokolovny. Věřím, že toto nijak zásadně neovlivní úžasnou atmosféru našich závodů, a že i dolezná na Tropálu bude stát za to.

teaČR

Původní zpráva, obsahující další důležité informace:

Zdar,

vzhledem k šířícím sa spekulacím co kdo řekl a neřekl, je datum mikulášských závodů stanoveno na 14.12. V případě, že nebude v bojkovicách volno, zalezem na našu bouldrovku. Místo ještě upřesním. Start klasicky v 14:00. Jídlo, pití a chlast se sebou:)

A aby závody proběhly podle pravidel, bude na vše dohlížet trojice rozhodčích.

(foto nikaborka.blog.cz)

Jenys

Deštěm, sněhem, vánicí boulder na hřbet velryby

Na čtvrtek, pátek, sobotu i neděli hlásí docela mizernou předpověď. Je to důvod vybrat si dva dny dovolené a vyrazit na Petráč. Je třeba prověřit zuby barakudy a nechat si od ní i dalších místních vodních organismů ostrouhat kůži na bříškách prstů.
Středeční pekelná jízda po D1 nebyla zas tak pekelná, protože jsme vyjeli docela pozdě a eště sme se stavovali u obrovského několikaposchoďového bordelu pro Jenýska. Auto narvané bouldermatkama, bílým práškem a nějakým tím domácím alkoholem (dnes již s jistotou mohu říct, že byl bez methanolu).
První noc spíme pod tisíciletým dubem s kmenem o průměru 4 metry (nebo tak nějak) a ráno nás budí píseň "Píču, píču", po které následuje víc jak hodinový konferenckól o zapínání počítače a grafech o zásobách hliníku v milliónech dolarů (já ani Jenys tak debilní a vulgární vyzvánění nemáme!). Po této vydatné snídani valíme na Mlýňák, kde má prý bydlet ta kousavá rybička. Místo kousavého zástupce třídy Pisces se plazíme na obrovského zástupce mořských savců (zřejmě ňáký vorvaň).

Jenys bruslí ve Velrybí spáře a já mu mávám (ruka vpravo)

Jenýsek pokusuje i jedno krásné 7B v dýmové cloně našeho ohýnku na rozehřívání promrzlých prstů. Kůže na prstech se trhá a odlupuje. Jdeme na druhou stranu kopce. Tady někde je ta rybiška. Nenalézáme, ale přelézáme Staré pušky (Jenýsek na flaš) a Jenys zkouší alespoň AUMAX pravý 7A (nebo +). Asi třetím nebo tak nějak udrtí první dva smrtelné tahy a pak už to nejde pustit. Večírek nedaleko hlavní ve směru na KVary je u ohýnku zajímavý. Nebojte se, stihli jsme pomluvit úplně všechny! :-)
Ráno se rozpršelo, takže vstáváme až přestane. Loudáme se a je nám čím dál tím větší kosa. Jedeme do Jesenice doplnit zásoby jídla a piva. Kupujeme i špeky (prý jsou netradiční a to tím, že je v nich 70% masa - dobrý ftip!). Piva je dost, jest je taky co, takže hurá hledat bouldry u Žihle, kde bylo poslední padání. Bloudíme jak magoři. Orientace je nejasná, objížďky šílené. Neustále přejíždíme hranice mezi Plzeňským, Ústeckým a Karlovarským krajem a furt jsme někde v Tramtárii. My ale nechceme Tramtárii. Chceme bouldry u Žihle. V momentě, kdy vyměníme navigátora, začíná se vše (až na oblohu) krásně vyjasňovat. Konečně parkujeme v lesíčku plném šutrů. Jakmile si hodíme na záda bouldrmatky, začne pršet. Jakmile je shodíme pod prvním šutrem, začne sněžit. "Ne, já su tvrďák! Du do toho!", zvolávám neohroženě. Neohrožený jsem však jen do té doby než vyklouznu z jakéhosi 5B. Sněžení je hustější a hustější. Hledáme nějaký převis. Převísek máme, ohniště taky. Nalámeme větvičky ze smrku, škrtneme sirkou a začneme tančit válečný tanec a tanec na odvolávání humusu, který bouldrování nepřeje. Fšecko marné.

Zmoklé slépky, pivo a oheň bude svítit, bude hřát!

Jenys si tedy bere v zoufalství do ruky svůj dobře nabroušený nůž a mizí v lese. Když se vrátí, drží v ruce 3 opékačky. Protože veverky neulovil, vytahujeme 70% maso. Špeky nám spraví náladu a pivečko jakbysmet. Bílé zlo však nepřestává padat. Pochčijeme ohýnek a jedeme domů. Opět se trckáme po dálnici D1 a opět v Brně odbočujeme k tomu obrovskému, do dálky růžově zářícímu bordelu a o pár ulic dál vyhazujeme Jenysa před jeho privátkem. Jo, ale bylo to krásné - to skákání do madraček.

(foto a 1. navigátor Macek)