pátek 24. března 2023

Zimní tatry 2023

Jelikož to na stránkách vypadá, že se v oddíle nic neděje, tak jsem se rozhodl pro sepsání velmi krátkého pojednání o oddílovém zimním soustředění v Tatrách. Cílem byla Malá studená dolina se základnou na Teryně. Celkem se nás sjelo 13 účastníku pohodářské výkonosti. A co jsme vylezli případně vyšli? První den proběhl doslova oddílový výstup Jordánkou na Lomničák po cca.18-ti letech. Oteplování opravdu funguje. Naše vzpomínky na ledem zalité žlábky vzali brzo za své, protože vrcholová stěnka byla doslova v letních podmínkách. Druhý den si většina vyšla na Baraní rohy a ti rychlejší si k tomu přidali i Širokou vežu. Já se Staňou Petlákem jsme si dali cestu Krištálový sen na Malý ladový štít. Škoda jen, že cesta nebyla v ideálních podmínkách. Očekávaný krištál v podobě ledu a firnu se změnil na skálu a prašan. Poslední den trojice rychlíků (Radek, Honza, Luďa) vyrazila na Ľadový štít přes Ladového koně. A protože toho měli málo, ještě si vyběhli někam směr Žlutá stěna – Stredohrot. Ti, co měli lyže, šli skiapl na Širokou vežu a pak se ještě pocárali po dolině. Zbytek vyrazil Na Malý ľadový štít přes Sedieĺko. Co dodat závěrem. Za smolaře zájezdu byl vyhlášen Staňa, protože lyže, které dotáhl na Terynu, zase pokorně snesl, neb po prvních obloucích urval vázání. Lenka jako organizátor nezklamala a její objednávka počasí vyšla dokonale. Čtyř denní azur nebývá zrovna zvykem. Servis na chatě se již dostal na úroveň 21. století. Takže za rok znovu, co Leni 😊.

Masik

Žlab do sedla pod Jordánkou

Traverz první věže v Jordánce

Traverz první věže v Jordánce
Jordánka v letních podmínkách


Jordánka

Jordánka

Účastníci zájezdu na Lomničáku (chybí Meďoš)

Sestup Inu léto

Krištálový sen

Krištálový sen

Hřeben Malý Ladový štít

Normálka přes Sedielko na Malý Ladový štít

Podvrcholová

Hřeben Malý Ladový štít

Hřeben Malý Ladový štít

Do Priečného sedla

Priečné sedlo

A trocha toho skialpu







neděle 26. února 2023

Leonídio II

Podobně jako každý dobrý béčkový akčňák, tak i návštěva sqělé lezecké oblasti má svůj druhý (a pak třeba i třetí, čtvrtý, pátý, ...) pokračovák. Nejinak tomu bylo i s návštěvou Leonídia. Důvodů bylo hned několik. Za prvé je Leonídio fakt super oblast se super lezením, za druhé je Leonídio dostupné i cenově (jak letenky, tak výpůjčka auta a i ubytování jsou za rozumnou cenu), a za třetí: koupil jsem si před vánočním výletem průvodce a bylo by škoda ho neprolistovat trochu víc a nenavštívit další sektory. K tomu všemu je třeba připočíst perfektní lezeckou atmosféru tohoto místa, obchůdky, atd., jak jsem popisoval v článku z vánoční návštěvy.

Tentokrát jsem se na výlet za řeckou pohodou vydal s Filipem, Matějem a bábou. Bába nám měla sloužit především jako maskot zájezdu, což do posledku splnila, protože, jak říká Filouš, s bábou je vždycky sranda.


A tak jsme v pátek před jarňákama vyrazili směr Bratislava, Vídeň Švechat, Atény, Leonídio. Do ubytka jsme dorazili někdy kolem 23:30, takže docela záhul. Navíc se cestou Filoušovi rozjela jakási rýmečka a kašlíček a mě fakt bolí při delším chození a po lezení hnáta tak, že jsem si snad ani nemyslel, že by to tak mohlo bolet.


Tentokrát bydlíme asi dva kiláky od cedule Leonídio, přímo pod sektory Théos pillar, Théos cave a Yellow wall, ale vidíme i do Love ledge, Théos Right, Mad wall a Cave of Panagiá. Do nejbližších skal tedy nemusíme ani jezdit autem, dá se to do 30 minut dojít pěšky. Ráno nás příjemně překvapuje maminka pana domácího, která nám nabízí jakousi místní baštu a čerstvě lisovaný juice z pomerančů. Také nám naplňuje obří ošatku na terase před vchodem pomeranči a citróny s tím, že si je máme brát. Nutno podotknout, že se toto opakuje každé ráno, a že ošatka je po celou dobu našeho pobytu vždy plná citrusů.

První dva dny chodím tedy do skal jen s Matym. Konkrétně navštívíme nejdříve sektor Mad wall, který nabízí lehčí cesty v položeném až kolmém lezení do 6b. Pro mě na rozlez po únavné cestě a pro Matyho ideální sektor. Platí zde, že čím vyšší číslo, tím jsou cesty krásnější. Vše je špičkově odjištěno. Nejtěžší Don´t Panic je nejkrásnější cestou sobotního lezeckého odpoledne. V neděli jdeme ještě o sto metrů dále do sektoru Cave of Panagiá. Tento sektor nabízí lehčí linky od 4 do 6b+ ve spodní části k polici. Nad policí je druhá část s cestami od 6a+ do 7b+. Lezeme nejdříve rozlezy v dolní části a Stairway to Heaven i nad polici za 6a+ (docela silové tahy po tufách ve slušném převisu). Po restu si vpravo vybírám dlouhé Solo de Gauche, které se dá vylézt i se spodní částí za 4 v kuse. Vychutnáte si tak silný tah lana vytaženého na 42 metrů, ve kterých je slaňák tohoto luxusního 6c+. Pak ještě zkoušíme z police jednu cestu uprostřed (na polici dolezem pětcéčkem), ale tohle 7a je jakési zapeklité a tak to dolezu s několika odsedy a první dva dny lezení jsou za námi.

V restdeji jdeme na nedalekou pláž na vycházku a cestou zpět už trpím jako postřelené zvíře a snad se dávám aj na modléní. Alespoň, že Filip je už lepší a tak plánujeme další den vyrazit do sektoru Míti, což je oranžovo žlutá stěna přímo nad mořem s dlouhými cestami od 5c do 7c+ s tím, že Filouš zkusí, jak to půjde a uvidíme, co dál.


3 ichtilové na pláži pod sektorem Míti.

Při příjezdu pod Míti se zdá, že nejsložitějším úkolem dne bude dostat pod skály bábu a pak ji ještě dostat dolů jinak, než že ji skopnem a dole ji pak najdem (bába stále žije a zvládla to v pohodě). Filouš teda zkouší. Rozlez v docela přísném a kopcovitém 5c, pak už to Filip hrne: 6c OS, 7a OS, 7b OS, 7b OS a možeme jít dom. Já si dám jedno to 7b PP druhým, 7a zvládám taky na OS, takže pohoda. Zdá se, že to půjde!
 

Lezenice s mořem za zády a ostrým větrem ve vlasech v sektoru Míti.

Na další den hlásí trochu horší počasí, takže volíme restday. Zatímco my tři to bereme vážně a celý den se jen povalujeme po ubytku, čteme, vaříme a žerem, tak bába naprosto porušuje klid zbraní a vyráží na okružní pochůzku nivou s políčky a sady, na kterou máme výhled z ubytka.



Tisícileté olivovníky a směrovník k sektorům u parkoviště.

Po poctivém restdeji je třeba pořádně zaútočit. Jedeme do jeskyně Cras of the Titans. Přístup je taková malá vysokohorská turistika, v první třetině sutí, takže moje haxna si fatk libuje. Okolo běhají divoké kozy a s nima i divoká kůzlátka. Pohledy a výhledy k nezaplacení. Navíc, když kopce směrem na Spartu jsou pocukrované sněhem. Crash of the Titans je sektor, který nenabízí příliš lehkých cest. Tady je dobré, už trochu lézt, protože cesty jsou často dost silové a fakt těžké. Dnes nemám den. Rozlez za 5c ještě zvládnu, v 6c sedám (ten konec, to byl fakt hnus). Nastupujeme do Gykouli, které je po první řetěz za 6b+. Následuje druhá délka s tvrdým boulderem přes strop a cesta pokračuje ještě asi 10 zbytečných metrů až k řetězu, který je 40 metrů nad zemí. Celkem za 7b+. Filda nalézá. U řetězu restuje, nacvakne si první dvě presa z prodloužení, ochytá si to a ještě si sleze do restu. A už to jede. Nástup do stropu je fakt krutý, ale Filip bojuje až do velkého křídla a i nad něj. Cestu už má vlastně v kapse, ale musí se ještě přetahovat s šíleně táhnoucím lanem a nejhorší je cvaknout slaňák, protože lano prostě skrz tření nejde nabrat. Nic-moc dalšího se nám v ten den už nepovedlo, ale nevěšíme hlavu. Ještě máme dva lezecké dny.


Lezenice v sektoru Cras of the Titans.

Na pátek (ty koky, už pátek!) hlásí fest vedro, takže volíme zastíněný Sabaton a Mini Canyon, které jsou hned vedle sebe a od auta jste u skal za dvě minuty. Nejdřív jdeme do kaňonu. Obligátní rozlez v cestě Portokalia, která je po první řetěz za 5b a prodloužení vede nádherným sokolíkem za 6a (doporučeníhodné) a v cestě Moving Target, což je docela odporné 6b. Já si pak ještě vylezu  luxusní And cakes by Tonnes 6c+ a přesunujeme se do střední části Sabatonu k velkému bloku. Filda zkouší osnout Savra ext. 7b, ale nahoře prostě nedoskočí a je docela nas-štvaný. Já si ještě s Matym vyběhnu na terasy k cestě Fun and Fuck 6c+ a parádně si jí užiju (Jak jinak, že? Fšak fun and fuck!). I přesto, že na slunku je pekelné horko, tady, ve stínu, je nám fest zima. Balíme to a jedeme na ubytko. Zítra je poslední den a ještě chceme trochu zaútočit.


Lezenice v Mini Canyon i na Sábaton nabízí množství cest všech obtížností od 4 po 8b+.


Sektory nelze minout a hlídač obytňáku ve slušivém dresu.

Poslední lezecký den míříme do Twin Caves, kde jsem si nechal z Vánoc rozlezené jedno 7b+. Rozlézáme se v levé části sektoru s lehkými položenými cestami. Směrem doprava se to kolmí a jakmile přejde stěna do první jeskyně, jste na hadech a v převise, kde si můžete zkusit cesty až do 8b. 5b a 6a+ na rozlez stačí. Jdeme do Autopsie. Nacvakám presky a přichází Filip na svůj OS pokus. Ani nemůžu uvěřit jakým programem a jak lehce přelézá místa, kde já rvu na max. Naprosto s přehledem cvaká z chytů, které já radši ani nedržím. Cestu smrkne onsajtem s nacvakanýma preskama jak nic. Já si nakonec tuto cestu musím nechat na někdy jindy i přes 3 velmi nadějné pokusy mě vždycky setřepe poslední těžký krok v cestě.  Filip ještě zkouší na OS Bonobo 7b+, ale spadne těsně pod vrškem. Nicméně se rozhoduje pro druhý pokus, kterým už cestu vyleze. Pak si Maty dává ještě jednu lehčí cestu vlevo, která pokračuje prodloužením za 6c+, které si Filda dá jako závěrečný zákusek vydařeného zájezdu jak jinak, než OS.


Rozlez v levé části Twin Caves.


Vlevo Autopsia 7b+, uprostřed nějaké 5c, vpravo Bonobo 7b+.

Dom jsme v nedělu dojeli v pondělí ráno, no, a to je asi tak fšecko. Já si momentálně dávám pauzičku a doufám, že se mi ta haxna spraví a nebudu to muset rvát přes bolest a Filip pokračuje v tvrdém tréninku, aby co nejdřív bouchl to 8a, a aby i na závodech netahal za úplně krátkou tkaničku. Na sobotním prvním kole ČP v boulderingu mu to zatím stačilo na osmý flek.

Až na věky oheň!
Zúčtujeme na Hnědce!

Za čistě přírodní energii děkujeme medům od našich fčeliček beeSTRONG.




-teaČR-





středa 15. února 2023

Bouldrový sranda závod

25.3.2023 proběhne boulderingový sranda závod na počest nového dopadiště a snad i lavky. Začátek závodu je naplánovaný na 15:00. Všichni přátelé oddílu jsou vítání (napsal jsem už do Bojkovic a dám vědět i do Hradiště). Systém závodu bude jako dřív, každý (kdo chce) vymýšlí jeden boulder a ten polezou všichni ostatní. Každý chyt se počítá. Takže si zaleze opravdu každý. 

S Masikem uvažujeme o zajištění bečky piva, na kterou se složíme. To až podle potvrzené účasti. Každý vemte na občerstvení, co uznáte za vhodné a co máte rádi.

Na 19:00 jsem domluvil promítání s horolezeckou tématikou. Myslím, že to bude super.


pondělí 13. února 2023

Aktualizace příspěvky, chipy, potvrzení

 Zdravím všechny Houbaře

Jen připomínám, že členské příspěvky je nutné uhradit do konce února viz předchozí příspěvek.


A pak tu mám ještě 3 resty co potřebuji dořešit.


1) Kdo bude chtít od Sokola potvrzení o zaplacení příspěvku.


2) Kdo bude chtít chip od sokolky. U tohoto nic neslibuji. Požadavek předložím vedení sokolu a co nám dají to rozdělím podle zásluh :-). Proto prosím zvažte, zda ho skutečně potřebujete. Prioritně je určen těm, co chodí na bouldr mimo oficiální tréninky, případně v neděli.

Ve středu a v pátek tam vždy někdo je a není problém se na sokolku dostat.


3) Legalizace dětí. Se sokoli jsem dohodnut, že děti, které aktivně nelezou, nicméně do sokolovny chodí budou platit pouze sokolské příspěvky.

Proto prosím rodiče o vyplnění přihlášek dětí do sokola a uhrazení 300Kč za osobu. Přihlášky jsou k dispozici na tréninku u Lindy.

Případně můžete údaje ( Jméno, RČ, Bydliště, Datum a místo narození) poslat e-mailem. Přihlášku vyplníme a s dovolením podepíšeme za vás :-).

 

Takže, všichni co budete něco s výše uvedeného potřebovat, pište na můj soukr mail martin.masar@post.cz

 

Vše potřebuji do 5.3.2023

 

Po tomto termínu již nic dalšího nevyřizuji.


Masik

sobota 7. ledna 2023

30. jubilejní horobál

Zdravím všechny HOUBaře,


Nejenom lezením je člověk živ. Proto opět nažehlete puky, naleštěte střevíce, jde se pařit. Tento rok se o organizaci stará Terka Mudráková. Jubilejní ples proběhne v sobotu 4.února již tradičně v Havřické hospodě (vedle tělocvičny). Začátek v 18:00 (véča 19:00). Tentokráte poletech s živou kapelou Mudrlanti. Cena 350,-.

Lístky je možné koupit na trénincích nebo rezervovat u Terky (777 701 966). Kdo bude mít možnost sehnat nějakou tombolu, tak Terka bude ráda.

Masik

pátek 6. ledna 2023

Za 400 metrů odbočte na silnici omikron-epsilon 82

Tak nějak na mě promluvila navigace někdy kolem půlnoci 23. prosince na cestě z Aténského letiště do Leonidia. Dlouho očekávaná cesta za teplem se zhmotnila a já řezal ostré zatáčky silnice na východním pobřeží poloostrova Péloponés v maximální možné rychlosti. Hlavně, ať už konečně dorazíme na ubytko. Ještě několik zákrut, výjezd úzkými uličkami do strmého kopce, a jsem tam, kde jsme si v danou chvíli přáli být ze všeho nejvíc. V posteli!

Noční Atény a konečně v posteli

Leonidio, je malé řecké letovisko, do kterého ještě před několika lety v zimě nezavítala ani noha. Dnes je i v zimě plné návštěvníků z celé Evropy, kteří netouží po ničem jiném, než dobývat strmé stěny masivů v blízkém okolí. Městečko je od Atén vzdáleno asi 120 kilometrů vzdušnou čarou, ovšem po nejrychlejší trase urazíte z letiště přibližně 230 kilometrů a pojedete přes tři hodiny. Ideální je tedy půjčit si auto, ale dá se jet i busem (info je v průvodci). My jsme měli pronajatého Pežota 208, ale dostali jsme jakůsi italsků mlátičku, ve které sa zpátečka řadí jak ve škodě 120. Na 11 dnů za necelé dva tisíce + benál, který je teda v Řecku dost drahý (možná nejdražší v Evropě), to bylo pohodové a poměrně svižné auto.

 Snídaňa na ubytku a pohled z parkáče pod sektorem Sábaton a sektorem Mini Canyon Přímo na pláži dole u toho šutru je další sektor Cool at the Pool.

Okolí městečka Leonidio nabízí okolo 2 500 sportovních cest a více jak 40 vícedélek. Momentálně nejaktuálnější průvodce (3. edice) zahrnuje i 650 úplně nových směrů z poslední doby v Leonidiu + oblasti okolo Kiparissi, což je městečko, které leží od Leonidia asi 40 kilometrů vzdušnou čarou směrem na jih (cesta tam ale trvá více jak hodinu a půl a je dosti křivolaká). Všechny sektory jsou v průvodci rozděleny do větších celků A až F, přičemž celek F zahrnuje výhradně oblasti okolo Kyparissi.

Sektor Miti je také přímo nad mořem. Je to ta horní, nažloutlá stěna. - Záběr do jedné z cest za 6c+ v sektoru Sabaton.

Při odchodu ze Sabatonu. - V sektoru Théós Pillar pohled do sektoru Théos Cave.

Ostatní celky leží v rozumné vzdálenosti od centra Leonidia (ty nejvzdálenější cca 30 minut jízdy autem). Celkově průvodce zahrnuje přes 90 sektorů. Vybírat je opravdu z čeho. Jsou zde sektory s položenými až kolmými směry spíše nižších obtížností, sektory s převažujícími kolmicemi a mírnými převisy (většinou od 6a do 7c) i extrémně převislé sektory s obtížností atakující až stupeň 9a. Celá oblast se lezecky neustále vyvíjí a stále přibývají nové a nové cesty i sektory. Průvodce perfektně zpracovává vše, co od průvodce očekáváte. Perfektní mapové zpracování, snadné, anglicky psané texty o samotném charakteru lezení a přístupu, piktogramy informující o orientaci stěny, pohodlí pod skálou, času přístupu atd. Průvodce je fotografický, což výrazně usnadňuje orientaci. Vybírat si své místo na lezení můžete také podle odlehlosti sektorů - najdeme zde sektory s přístupem kolem 1 minuty (například Sabaton), i ty, které jsou od auta 45 minut (třeba Sála). Vše je zde v kopci, s tím je třeba počítat. Podle naší zkušenosti jsou časy uvedené v průvodci spíš trochu nadnesené. Klasa je v průvodci již dost ustálená a upravená ve srovnání s předchozími edicemi. Pro deníčkáře z Lezce to znamená jediné: mnoho cest bylo shozeno. A opět musím říct, že podle mé zkušenosti většinou právem (ale asi ne úplně vždy). A tak občas nalezete do něčeho, co má na Lezci.cz klasu 7a+ a ve skutečnosti je to tak 6c/c+.

Výhled ze sektoru Love Ledge a Sparťanský tyjátr (průměr prý 163 metrů)

Leonídas a sparťanský stadion.

Nádherná pláž cestou na Kiparassi s úžasně čistým mořem a Vánoce ve Spartě.

Co se týká charakteru lezení, tak zde najdete opravdu úplně všechno. Nekonečné hadice v jeskyních, bouldrové kroky přes strůpky, technické lezení v plotnách, lišty, dírky, tzv. brokolici (která pěkně žere kůži na prstech), kratší, silové a úderné cesty i vytrvalostní monstra v délce přes 40 metrů. Opravdu si vybere úplně každý. Skála je ve většině případů TOP kvalita. Některé starší sektory jsou už trochu oklouzané, ale kdo jezdí do Morkrasu, tak si ani nevšimne.

Sektor Twin Caves - na levém snímku vpravo levá část s cestami od 5b do 6b, na pravé fotce pravá část levé jeskyně s cestami od 6c do 8a+.

V Leonidiu najdete řadu kaváren, několik lezeckých šopů, pekárny, obchod s lokální zeleninou a ovocem, supermarket - tedy vše, co potřebujete. Místní ekonomiku v zimním období naprosto evidentně pohánějí především lezci. Místní jsou na to zvyklí a vše tak nějak pohodově funguje. A vše má ještě jedno obrovské plus z hlediska lezeckých návštěv. A tím je místní klima, které je řekněme od konce září do konce dubna pro lezce úplně ideální. My jsme měli celou dobu denní teploty ve stínu kolem 16 stupňů. Na slunku bylo občas i nesnesitelné vedro, tedy lezenice na beztričko. Ovšem když se zatáhlo (stalo se nám jedno odpoledne), bylo to na přioblečení, ale žádná trága.

Aktuální fírer na Leonidio

K našemu počínání jen pár stručných informací. Navštívili jsme 8 sektorů. Všude bylo perfektní lezení. Některé cesty byly opravdu perly ve své obtížnosti a ať už šlo o 5c nebo 7b+ zalezli jsme si opravdu parádně. Po dvou rozlezových dnech, kdy jsem lezl hlavně na OS se mi podařilo z druhé zbombit nádherné 30timetrové 7b+. Další 7b+ mi uteklo o vlásek poslední den zájezdu, takže je se pro co vracet.

Stihli jsme taky navštívit Spartu (cesta autem asi hodinu třicet). Do Sparty jsme jeli za památkami, ale především proto, abychom nasrali všechny slávisty a baníkovce. :-) V druhém restdeji jsme jeli na Kiparassi (viz výše), které je podle nás vhodnější na sólo návštěvu, a kde je klima trochu drsnější (podle nás) než přímo v Leonidiu. 

Celková mapa sektorů v průvodci.

Kdybych měl Leonidio jako lezeckou destinaci ohodnotit na stupnici od jedné do pěti hvezdiček, dostane 4,5 hvězdy. Největší plusy: dobrá a levná dostupnost letecky včetně ubytování a půjčení auta, obrovský výběr cest a sektorů dle gusta každého lezčíka, příjemná klasa, perfektně zpracovaný průvodce na celou oblast. Mínus je přesun z letiště na místo (je to fakt dlouhé, po křivolakých a rozbitých cestách a jestli někdo tvrdí, že je to 150 kiláků a hoďka a půl cesty, tak buď kecá nebo v něm převládl vzpomínkový optimismus) a občas (v některých sektorech) na můj vkus příliš mnoho lidí (ale byli jsme i v sektorech, kde jsme byli celý den sami a s kvalitou skály a cest nebo nějakým komplikovaným přístupem to nemělo nic společného).

Až na věky oheň! A hepy ňů jír, ichtílci!

- teaČR -

Za doplňování energie potřebné k přelezům děkujeme dodavateli včelích produktů beeSGTRONG.