úterý 16. května 2017

Den otevřených dveří HOUBu

Houbaři, sokolíci a další kamarádi,
17.6. od 9:00 do 17:00 (a možná i déle) budeme společnými silami realizovat na Sokolce Den otevřených dveří. A stejně tak jako při závodech Slovácké Oupn bude každá pomoc velmi vítána, né-li nutná.

Proč to vlastně děláme?

Díky dané akci (na kterou jsme získali peníze z ČHS) chceme prezentovat Horolezecký kroužek pro děti od 6 let, který se rozběhne po prázdninách. Již nyní jednáme s vedením Sokolu o uvolnění další hodiny před našim tréninkem ve středu. Takže se nemusíte bát, že byste si nezalezli. :-)
Leták DOD HOUB 2017

Leták Horolezecký kroužek pro děti

S Masikem dáváme dohromady přesný program a úkoly.

Průběžné úkoly:

  1. Na tréninku vyfasujete plakáty formátu A3. Ty umístěte na nástěnky, dveře a viditelná místa ve svém zaměstnání a na další místa, dle vlastního uvážení (školy, školky,...).
  2. Sdílejte tuto akci přes FB, email nebo jen pozvěte kamarády a známé. Akce bude jak pro děti, tak pro dospělé. A občerstvení bude zajištěno!
  3. Napište do komentářů, případně mailem nebo telefonicky, jaká soutěž, činnost nebo ukázka by vám přišla vhodná pro daný den. A nejlépe takovou, kterou byste dokázali sami zabezpečit.
  4. Dodejte nějaká videa, fotky - nejlépe s nějakým textem (stačí jen jedna věta k fotce) např. ve wordu - uděláme z toho prezentaci. 
  5. A to nejdůležitější Udělejte si čas 17.6. a pomozte realizovat danou akci.

Pracovní program:

  • soutěže pro děti během celého dne - uzly, poznávání lezeckého vybavení, 3 cesty na stěně, 3 cesty na bouldrovce
  • možnost vyzkoušení lezení a boulderingu pro dospělé během celého dne
  • přednáškové bloky v 11:00 a 15:30 (pár minut o Oddílu, něco všeobecně o lezení a 10 minu o nějakém výstupu)

Odkazy:


Díky Zbyněk a Masik

pondělí 27. března 2017

Kalamárka

Kalamárka jaro 2017


Při prolézání internetu jsem narazil na pěkné video o historii lezení na Kalamárce. O této oblasti jsem již v minulosti hodně slyšel, tak přemýšlím, že by stála za návštěvu. Jelikož se jedná o trochu vzdálenější oblast, zajel bych tam na nějaký víkend. A proč z toho rovnou neudělat oddílovou akci?

Cest je tam jako když na...š - v obtížnostech od 3+ do 10-. Průvodce se dá koupit za 10 éček na dobírku.

Přespat se dá ve stanech u skal, voda tam podle videa taky je. Tak snad už jen to čapované :-)
Vzdálenost Kalamárky od UB - Zdroj: Gůgl.
Při sledování videa popřemýšlejte, kdy by se vám to nejvíc hodilo ať je nás co nejvíc a napište do komentáře.

Já navrhuji:

  • 30.6. - 2.7.
  • 21.7. - 23.7.
Termíny jsem nahodil od pasu, takže to můžeme klidně měnit.



Nějaké fotky: zde.

Kalamarka from Martin GRAJCIAR on Vimeo.

Zbyněk

pátek 24. března 2017

David Lama na Cerro Torre

Fajný film ze zimního lezení na Cerro Torre v Patagónii dostupný online zdarma. Doporučuji!
Filmový plakát - Zdroj: Redbull.tv
Video ke shlédnutí na stránkách Redbullu - zde.

sobota 4. února 2017

Slovácké OUPN 2017

HOUB pořádá
15. ročník otevřeného mistrovství Slovácka v lezení na obtížnost
ranking ČHS

Slovácké OUPN
sobota 4. 2. 2017 


Akci dále podporují: Sir Joseph, A MUERTE, VERTIKON Zlín

AKTUALITY:
5. 2. 2017:
Když jsem včera ráno přijížděl z domu k Sokolovně, hráli mi v rádiu Running Free od IM a já jsem měl počit, že všechno musí být perfektní. Mírný šok jsem zažil hned u dveří, když mi Osman oznámil, že to ještě nemají nachystané a prý končili v jednu ráno. Další šok narůstal pomalu, ale o to byl horší. Zatímco Osman s Řízkem pobíhali po lešení a kolem stěny a pro mě naprosto nepochopitelně odmontovávali a namontovávali chyty na různých místech, do tělocvičny se žádné zástupy nadržených závopdníků nehrnuly. Prodloužil jsem prezenci do 10:00, ale ani to nepomohlo. Celkem 15 závodníků, z toho 5 domácích. Cítíl jsem směs smutku, vzteku a beznaděje. Asi špatné PÍ - ÁR. A taky možná ta chřipková epidemie...
S deseti chlapama a pěti holkama je jasné, že do finále postupují všichni. Ale alespoň si zalezou a navíc - mnohé ze startujících by o postupu do finále za normálních okolností ani nenapadlo uvažovat. A i přesto, že to bylo do finále vlastně zadarmo, lezli v trochu vlažné atmosféře víc než poloprázdné tělocvičny všichni nejlíp, jak to šlo, a někteří ještě lépe. I přes zdánlivý chaos při chystání závodních cest, to vypadalo, že Řízek s Osmanem to postavili dobře. Takže si lidi zalezli a bavili se. Krátce před jednou skončila kvalifikace a tělocvična téměř na 3 hodiny usnula do klidu, který narušoval pouze zvuk dotahovačky stavěčů, chystajících finále.
Na finále se tělocvična přece jen zaplnila diváky a atmosféra notně pookřála. Fandilo se, co to šlo a všichni si užili pěkné vystoupení pěti děvčat ve finálové cestě, ve které kralovala Veronika Scheuerová (Saltic, TB Training) před Janou Ondřejovou (Rocky Monkeys, Sokol Brno 1) a Marií Simeonovou (Klajda).
Po krátké pauze a vylosování výherců divácké soutěže (a ano, diváci mohli v této vyložené losovačce obdržet velmi zajímavé ceny od našich sponzorů včetně například permice na Vertikon Zlín) začalo finále mužů. To naprosto grandiózním vystoupením, které rozpálilo obecenstvo na maximum, otevřel předseda pořádajícího HOUBu, Martin Masik Masař. Hned po něm nasoupil HOUBařský pokladník Honza Lekeš. Svého předsedu však v celkovém součtu předskočil jen díky lepšímu výsledku z kvalifikace. V zásadě jen o chyt dál na hraně kýlu se dostal Zbyněk Sušil (HOUB). Čtvrtým finalistou byl Šimon Potůček (Vertikon Zlín), který ovšem zalezl naprosto excelentně a probojoval se až kus do stropové části stěny a na dlouho opanoval průběžné vedení. Po něm nastoupil místní jogín a bylinkář David Ryšavý a předvedl něco, co nám všem vyrazilo dech. David nelezl, on se prostě chvílemi vznášel prostorem. Prý za to mohla jeho jogínská meditace v prostoru izolace podpořená trochou bio švestkového nápoje. Ať tak, či onak, bylo z toho čtvrté místo a titul nejlepšího domácího závodníka. Po Ryšavém přišel na řadu Jenys Sedlačík (HOUB), který se nedokázal poprat s těžkými kroky z kýlu do stropu a v místě, kde někteří vymysleli slušné odpočinkové místo ho sestřelil nepříjemný chyt až na celkovou 5. pozici. Zbyšek Černohous (HK Lanškroun) si pod stěnou pořádně zaprášil ruce a zběsilým tempem to hrnul cestou jako raketa až někam do poloviny předposledního stropového segmentu. Byl to nádherný výkon, který ho vynesl na průběžné první místo. Druhý z bratrů Potůčkových, Štěpán, byl po kvalifikaci třetí, a proto od něj všichni očekávali atak průběžného vedení. Štěpán však nezvládl finále ve své hlavě a od prvních kroků dělal školácké chyby, které ho stály spoustu sil. Ty mu pak chyběly při přechodu do lepších chytů těsně pod stropem. Výsledkem bylo celkové 6. místo. V izolaci již zbyli pouze největší favorité - Wolf a Konečný. O jejich převaze po kvalifikaci (oba 2x TOP) nikdo nepochyboval. Jako první šel do cesty Štepán Wolf (CT, Elementstore.cz). K jeho smůle mu již u druhé expresky smekla noha z řezky a závod tak pro něj skončil smolně desátým místem. Kuba Konečný (HO SVČ Lipník n. Bečvou, A Muerte, Rafiki, Triop, CT) potvrdil svůj kredit a krásně a s převahou lezl celou cestu. Evidentní problémy začal mít až v místech, kam se žádný z jeho soupeřů nedostal. Po překonání druhé ponorky ve stropě se již nedokázal zvednout do špatných chytů, které ani možná nevzal ve správném sledu a tak asi 3 lezecké metry před TOPem přemohla gravitace i jeho. Finále to bylo parádní, se super atmosférou a dokonalou zápletkou. Tohle finále prostě udělalo z 15. ročníku SO závod se vším všudy.
Pak už jsme jenom rozdali ceny, prize money, popřáli si šťastnou cestu domů a mohli to jít oslavit. Já do postele, protože ještě pořád nejsem úplně fit z té chřipky.
Až na věky OHEŇ!

Kompletní výsledky:

Ženy

Muži
1. Scheuerová Veronika 1. Konečný Jakub
2. Ondřejová Jana
2. Černohous Zbyšek
3. Simeonová Marie
3. Potůček Šimon
4. Formanová Petra
4. Ryšavý David
5. Taberiová Karolína
5. Sedlačík Jan




6. Potůček Štěpán




7. Sušil Zbyněk




8. Lekeš Jan




9. Masař Martin




10. Wolf Štěpán

4. 2. 2017:
15:30 - Druhá kvalda je již nějakou dobu za námi. V dívkách bez TOPu. Chlapi TOPovali dva: Konečný a Wolf. Holky jsou již půl hoďky v izolaci. Stavěči dokončili přípravy na finále a spolu s rozhodčími kontrolují cesty. Finále 15. ročníku S-O může začít.

11:00 - První kvalifikace je za námi. Topovaly 4 dívky a 8 mužů.

10:00 - Mám jenom jednu otázku na začátku kvalifikace. kde jako kuxxxa šeci sou?!!! Zaregistrovalo se nakonec pouze 10 mužů a 5 žen.

8:00 - Zahájena prezence závodníků. Stavěči po sobě uklízejí a vše směřuje k jubilejnímu 15. ročníku S-O.

29. 1. 2017 - neúnavný HOUB team očistil celou stěnu od chytů, čekáme na stavěče a těšíme se na jejich kreativitu

  
 Až na věky OHEŇ!!!
-teaČR-

pátek 13. ledna 2017

PLES 2017

Nazdárek všichni,
tady je pozvánka na letošní jubilejní ples.
Lístky je možné koupit u kluků "nohových" nebo na trénincích.
Masik

pondělí 2. ledna 2017

Štepánský VERTIKON

Jak sem si v půli prosince předsevzal, pustil jsem se do závodění na staré kolena. Hned po žranicové smršti kolem vánoc jsem vyrazil do Zlína na tradiční Štepánský závod 4 ALL. Eště než to začalo, tak jsem si ověřil, že kategorii 40+ skutečně nevyhlašují. Ovšem mají tu kategorii pohodářů. Ta se vyhlašuje tak, že po sečtení všech výsledků se v půlce startovního pole udělá čára a ten, kdo je pod tou čárou první, vyhrál hobíky. Vyhlašovali 3 nejlepší hobíky. Já jsem tu ovšem byl hlavně kvůli šestému místu. Nic jiného mě nezajímalo! Pro jistotu, kdyby to náhodou nemělo vyjít, jsem si pohlídal, abych měl startovní číslo 6.
Startovní číslo 6!

Závodní adrenalin jsem vypustil už při rozlézání. Byl jsem na startu včas, možná i předčasně. A pak někdo vystřelil z pistole nebo to taky mohlo být zapraskání v repráku a šlo se na to. Bylo nachystáno 30 cest na obtížnost a 10 boulderů. Víceméně to šlo od jedničky ke stále těžším. Přelezl jsem si pár cest s lanem - tak abych měl alespoň nějaký bodík a šel jsem zkusit bouldříky. Do šestky to šlo v poho, sedmička byla skokanská lahůdka. Skákalo se ovšem po nohách. A já to na šestašedesátý pokus skočil a dolezl! 
Po obřích strukturách jenom nohama - lahůdka!
V osmičce se skákalo po rukách a to sem neskočil. A devítka s desítkou pro mě byly v momentální formě anrýl. Zkusil jsem i sedumplusku největším převisem a kupodivu pustila i ta. Nakonec jsem nasbíral za 3 nejtěžší cesty a 3 nejtěžší bouldry 423 bodů. A to je přesně číslo mojeho baráku - su fakt borec a s číslama umím kouzlit! To se potvrdilo při vyhlašování, kdy jsem z výsledkovky vyčetl, že su tentokrát od konca skutečně šestý! Splněný sen!
Hezký boulder číslo 2 jsem lezl ve sněhové vánici!
Před finále ještě proběhly doplňkové soutěže. Já už sem byl ale jetý jak starý pionýr, tak jsem se jenom apaticky díval, jak probíhá lezecká štafeta a pak souboj v páce. Někteří borci se tak před finále pěkně utavili. Finále bylo supr. Holky lezli jak o dušu dlouhou cestou na sloupu. Asi v jedné třetině to zhoustlo a tam vypadlo několik holek na pár chytech. Pak ale přišly ty nejlepší a ty šly až do topu. Kluci to měli docela drsné hned od začátku. Jako poslední šel na stěnu Konečník a smrkl to, jak kdyby to tam ani nebylo. Ale musím říct, že ten borec, co šel před ním, lezl taky parádně a taky dal top.
Bylo to zábavné a bylo to únavné a já byl šestý a mohl sem jet dom spokojený. Škoda, že nás nebylo víc - musel jsem si dělat celou dobu srandu jenom sám ze sebe a to nebylo ono. Tak příště pojeďte taky, ať jim v tom Zlíně možeme zatopit tím naším věčným ohněm!
Hellelůja!!!

pondělí 12. prosince 2016

VERTIGO open

Asi týden dozadu zme sa s Jenysem válali na slunku na bouldermamách pod jižní stěnů Držkovek a říkali tomu hardcorebAuldering a Jenys nadhodil, že jako jakési Vertigo. Tož sem si řekl, že bych to zkusil... A až příliš pozdě sem si uvědomil, že to nebyla žádná droga.
Trefil sem to v poho a v Bratislavě našel stěnu. U registrace jsem vyfasoval za 10 zlatých povertyčku, vodu, jabko a triko velikosti S (ale spíš XS), které jsem se v šatně na sebe marně pokusil narvat. Když jsem v půlce natahování toho hadříku usoudil, že to nedám, zkoušel sem ho sundat, ale mosel mně pomoct okolo jdoucí namakaný uherák - jinak sa z teho trika dostávám až do fčílška.
Hned na úvod mně Jenys vysvětlil, že nebudeme bláznit. Rozcvičku jsem si teda odfajfknul tím, že sem sa díval jak sa rozcvičuje Řízek. To mňa ale moc nebralo a nerozcvičovalo. Tak sem sa rači díval jak sa rozcvičujů Maďarky a to mňa dostalu do té správné provozní teploty poměrně rychlo. Pak bylo najednů 12 a asi tak stopadesát bouldristů sa vrhlo na stěnu s takovú vervú, že sem měl strach, že to ta stěna nemože vydržat. Jenys mě milostivě a milosrdně vybíral samé lehké věci. Nejdřív sme lezli spolu, ale pak sem přestal stíhat, problémy zhútly a já sa věnoval v klidu svým projektom.
Jenys a jeho vybroušený STIHL!
Lezení?! - To sa nezapomíná!!!
Po dvou a půl hodině sem byl na kašu. Zbytek limitu sem strávil vypisováním papírku s přelezama a přeslékáním sa. Ukázalo sa to jako výborný tah. V hospodě sme díky tomu měli volné místo u stola se židlama. Byly tam jako aj stoly s postelama, ale zas tak moc na kašu sem nebyl. Dali sme si oběd. Já sem měl jakůsi tortilu. Řízek je na dietě, tož měl akurát poléfku. A Jenys byl asi z formy - měl enom 5 piv. Celí nadržaní zme čekali na výsledky kvalifikace. Protože sa to táhlo, tak zme si střídavě dělali prdel z Řízka a sami ze sebe a velkohubě plánovali, co v roce 2017 šecko přelezem. Preso ale měli Slováci suprové.
Pak nekdo vyvěsil výsledky. Řízka to motivovalo ke zvednutí ze židle. Zjistil, že byl nejak 24., nebo tak neco. Jenysa taky našli - teď nevím asi 47. (Nerad bych mu to napsal blbě, ale asi je to jedno a hledat to nebudu.) Mňa nikdo nenašel. Až po chvíli si Řízek fšiml, že su 4.! Od konca. :-)
Tady Řízek ještě lezl.
A tu už jenom slintal nad maďarskýma prdelkama!
Do finále sme eště cosik popili, chytli si fleka a čučali, jak lezů mistři. Nejlíp lezl Stráník - to je jasná věc. Maďaři moc nestíhali. Asi nerozumněli slovensky. Největší šoumen byl Pišta, ale na Stráníka mu nepomohlo ani těch 10 kilo protejňáků, co měl místo oběda. Z bab lezla nejlíp Nelly, ale Jenys furt tvrtil že Zuza z Maďarska je nejkrásnější (což byla pravda). Finále mňa ale jinak zas až tak moc nenadchlo.
Pořádné Vertigo jsem si ovšem užil při výjezdu na dálnicu na cestě dom - trefil sem sa až na potřetí. Při tom, jak sa mně zamotala hlava, sem si vzpomněl, že aj ten zelený sem přeca dal, ale nezapsal. Škoda, mohl sem byt od konca šestý. A kdo by nechtěl byt šestý, že?
Tož takové bylo to Vertigo 2016. Možu říct, že po dvou týdnech tréningu sem považoval svůj výkon za adekvátní a maximálně možný. Užil jsem si to. Byla to zábava. Asi začnu na staré kolena závodit! :-)
A všem doporučuju, aby to příště zkusili taky.

Až na věky OHEŇ!

teaČR