pondělí 26. září 2016

Výjezdní zasedání 2016

Hola Houbaři,
Tradiční akce se bude konat v tradičním termínu tj. 8.10.2016 na chatě v Nezdenicích na svahu.
Sraz kolařů bude jako vždy u Meďoša v 9:00. Trasa nezměněná přes Rasovou. Bečku a maso zajišťují oslavenci Luďa s Lubů. Kdo by těm klukům hádal 100. Vezměte si nějaké prašule, ať na kluky něco vybereme. Jinak Macek předběžně domluvil vzácného hosta. Kub by měl promítnou nějaké fotky z lezenice ve Státech a Kanadě. Pokud tedy Kuba přijede a Břeťa nezapomene zajistit dataprojektor.
Takže, když už tam ten projektor bude, tak vemte fotky na fleškách, ať se pochlubíte, co všechno se během roku prásklo nebo procestovalo.
Předpokládám že kolaři by na chatu mohli dorazit tak kolem 15:00.
Krýgle raději sebou. Kdo bude chtít přespat, tak si vezměte spacáky.

Čus Masik

středa 7. září 2016

S Řízkem v Juře

Pondělí 9/8 nastavuji v navigaci brněnskou adresu Řízka a vyrážíme vstříc dobrodružství. K Řízkovi dorazíme bez problémů. Naskládáme zbytek jeho věcí do již plného auta a můžeme jet. Malinko se zdržíme při výjezdu z Brna. Navigace není třeba. Řízek cestu zná. Jen mu nesmím pokládat otázky, když máme odbočovat. To jsem zjistila, až už bylo pozdě. Já taky značení ignoruju, co bych se starala, když mám vedle sebe navigátora, že jo. Už samotné sledování provozu a vedení dialogu je náročné.

No raději přece jen navigaci nastavíme. Půl hodiny motání po Brně, abychom se vrátili na původní trasu, nechceme opakovat. Cesta pak probíhá bez problémů, aspoň si myslím. Na místo spaní dorazíme ještě za světla.

Ač v noci byly vidět hvězdy, ráno prší. Prý je to jen lokální a je třeba odjet z údolí. Já jsem připravena. Mám detailní plán na všechny 4 lezecké dny. Jak jinak.

Přesouváme se na Bärnfelswand. Zaparkujeme u hřbitova a delší cestou, za to přes vesnici míříme ke skalám. První sektor Schda Schdum nacházíme bez problémů, ale to je tak všechno. Další skálu nemáme v průvodci nebo co a převislé skály, kde se chceme schovat před deštěm, se schovaly zase nám. A že je Řízek intenzivně hledal. Zpátky k autu jdeme přímo.

No nic náhradní program je jeskyňka Wolfsberger Grotte. Řízek se vytrápí v Pandě za 9-, ale nakonec ji dá, na kolikátý pokus nevím. Si říkám, proč trpí v takové bolavé cestě, když vedle má hvězdičkovou 9- Orang Utan, že by masochista nebo se nerad vzdává. Tu dává druhým pokusem. Pohledem přihlížejícího to mohl dát OS, kdyby trochu zabral, ale to mohlo být jen zdání. V každém případě strop jeskyně je dle jeho gusta a druhým pokusem dává i Grüne Banane za 9+. Leze lehce, ani se nezadýchá. Radost pohledět.

No u mě to je 50:50. 7+ Flesh ano a 7+ OS bohužel ne. Odpoledne přestává pršet a svítí slunko. Filip chce lézt na věžičku s křížkem. To je třeba podpořit. Leze ji s přehledem. Já jsem si vybrala na závěr nejlépe odjištěnou 7-. Řízek se pozastavuje nad kruhy, které už kruhy nejsou. Jsou to spíš ovály. Prý jsou opadaný. Podle mě to tak bylo už původně. Nicméně nad prvním takovým šišatým kruhem jsem trochu znejistěla. Trochu lokrovaté a jištění pod nohama. Pak bouldr pod dalším kruhem. Sakra co to je! Jakési malinké lišty, ze kterých necvaknu a jištění 2-3 m pode mnou. Řízek mně ujišťuje, že to na zem určitě nebude. No to jsem slyšet nepotřebovala. No nic, cvakám jištění z vedlejší cesty, které je díky bohu blízko. Těžké místo přelézám a mířím k prvnímu bytelnému kruhu, ze kterého jsem rozhodnuta slanit. Dál jsou už jen 2 smyce. Cvakám kruh. Řízek ze zdola: „ To už dolezeš, smyce jsou jak nové.“ Když to říká. Lezu dál, skála se pokládá a určitě jsou tam samá madla. První smyce je velké rozčarování. Smyce není provázaná v hodinách!!!! Jen je daná ve spáře. Do prkýnka, že jsem neslanila z kruhu. Další nemilé překvapení mně čeká pod další smycí. Odlez jak v Tatrách a najednou ukloněná police bez chytů. Aůů. Potím se, adrenalin stříká ušima, panika útočí. Dolů je to daleko. V hlavě mi běží můj nekrolog. Cesta je však jen vzhůru. Nalézám do leva. Řízek volá, jestli nelezu moc doleva. Jeho hloupý komentář nechávám bez odezvy (musela bych být hodně sprostá a na to teď není prostor). Soustředím se na výrobu chytu. Trhám kytku a tvořím chyt tak na konečky prstů. Překonám hluché místo a cvakám smyci. Panebože díky. Konečně kruh, jsem zachráněna. Po slanění mi Řízek suše oznamuje. „Já bych to zabalil u toho kruhu.“ V ten moment bych ho nejradši něčím praštila, ale jsem tak ráda, že jsem přežila, že i jeho nechám žít.

S odstupem času musím říct, že ruky byly špatné, ale nohama se dalo lézt a není důležitý, jestli je zážitek pozitivní nebo negativní, hlavně musí být silný. Což rozhodně byl.

Středa. Vybíráme oblast Schlaraffenland blízko spaní. Řízek mi nechává nacvakanou 7mičku, ve které se rozlézá, ale na ni se dopoledne nedostane. Než se rozlezu, začne pršet. Řízek dává 8+ OS po ničem a na 15 m s jedním jištěním, brr. Přesouváme se pod převis, kde zkouší několik těžkých cest, ale po víkendových bouldrových závodech a včerejším lezení nemá kůži na prstech, ale cesty ho baví a užívá si to. Já si dávám krásnou Drachen 7, kterou lze lézt i za deště. Zabojuju při cvakání a nevzdám to u posledního jištění. Jen mám zase dilema, zda je to OS když v klíčovém místě vezmu označený chyt. Asi bych to nedala, kdyby nebyl označený, takže jen flesh. Ale pěkné. V každém případě mám bojovnou náladu a vylezu i nacvakanou sedmičku z rána. I sám Řízek čekal, kdy řeknu, sedám, poté co jsem hezkou chvíli ladila, než jsem udělala další krok. Mám radost.

Přesouváme se dál. Řízek dává na několikátý pokus Commander Superfinger za 9- . Bohužel zmrzl, když jsem se trápila v hvězdičkové 7-, které byla převislá od začátku do konce, v půlce začalo pršet. Asi na něj mám magnet nebo co.

Večer přijel Honza s kluky. To bylo radosti.

Následující den jsem měla rest day. Vzala jsem všechnu omladinu na výlet kolem Muggendorfu, kde byly volně přístupné jeskyně a vyhlídky. Za zmínku stojí, že se potvrdilo, že ženské (tedy některé) neumí číst v mapách (na mou obranu to byl jen nákres v letáku a ne pořádná mapa) a jeden super strmý kopec jsme 2x vyšli a zase sešli, než jsem našla správnou cestu. Taková chybička se může stát, ale je důležité to umět dobře zdůvodnit (a v tom mám trénink) a taky mít po ruce něco, co jim námahu vynahradí (např. balíček bonbonů.). No nejvíc to stejně zmohlo mně.

První jeskyň byla asi 16 m dlouhá a osvětlená svíčkami. Hotová Roman Tyčka. Druhá jeskyň měla 60m a byla průchozí a bez světel. Kluci měli docela nahnáno. Drželi se mně jako klíště. Škoda, že jim to nevydrželo celý zájezd :-)
Foto č. 1 Jeskyně Oswaldhöhle
Pak už jsme se jeli jen vykoupat do bazénu, kde byl největší hit tobogán.

Řízek s Honzou lezli v Trockauer Wand a Řízek měl vele úspěšný den. Ve stručnosti:

  • Zitterikiii 8- OS
  • Froschkonig 8+ PP
  • Steep Mud 9+/10- PP 4 pokusy


Večer jsme se přesunuli do kempu ve Freinfels. Když se nás kluk na recepci ptal, zda máme rezervaci, trochu mi zatrnulo, ale měli jsme sebou Řízka, takže se pro nás místo našlo. On je vůbec u pánské populace populární :-)

Ráno tradičně pršelo, ale já měla plán, který počítal i s touto variantou. Náš cíl byl Freudenhaus, kde se dá lézt i když celý den prší. Jen je tam nebezpečně blízko potok, kde se i přes výslovný zákaz Matěj i Filip namočili. To, ale přiznali až večer.

My jsme se věnovali lezení.

Řízek se rozlezl v Ejakulation 8, který dal OS.

Foto č. 6 Řízek v Ejakulation
Honza dal OS Vorspiel 7 a Fl poeticky znějící Emanuellu za 7. Ta se mu líbila už podle jména. Oba jsme vylezli Vorspiel za 7 a Rammler 7-.

Foto č. 2 Honza v cestě Emanuelle 7
Já měla velké oči a 80 C za 7+ jsem lezla expedičně. Ještě z povinnosti jsem dala Sackesicht 7 a z Mit oder ohne za 7- jsem slanila z prvního bórku. Forma, jestli kdy nějaká byla, šla do kytek a navíc jsem měla absťák na kafe. Řízek měl taky absťák, ale jiný. Asi proto zvolil na rozlez cestu s tak netradičním jménem? Nicméně i přes tento nedostatek vylezl Golden balls 8+ OS. Ještě zkoušel nějaké 9+/10-, ale to ho nepustilo. Kulturní vložkou bylo vystoupení hudební skupiny Hadi.

Foto č. 3 Vystoupení skupiny Hadi
Pak jsme jeli do REWE, kde jsem si lámanou němčinou zvládla objednat polovinu makového závinu a nechat si ho rozpůlit na 2 kousky, a kafe. Byl to boj, ale domluvila jsem se. Měla bych zaměřit němčinu více tímto směrem. Kafe i buchta byly lahodný a naprosto ukojily moje chutě. Řízkovi nikoliv.

Po krátkém občerstvení jdeme na naučnou stezku v Hollfeldu. Cestou sbíráme svítící tyčinky, které jistě způsobylo ztracení několik německých dětí. Řízku, Řízku, cos to zas vymyslel.

Foto č. 4 Naučná stezka v Hollfeldu
Foto č. 5 Honzík prolézá stromem
Sobota. Poslední lezecký den. Neprší. Vybíráme Harry Potter Wand. Po příjezdu zjišťujeme, že je totálně mokrá. Vybírám ze zálohy Steinfelder Turm a Wand kde si po cestě tam vzpomenu, že už jsem tam byla. Filip tehdy roční nám tam nechtě vyskočil obličejem napřed z auta na čerstvě šutry vysypané parkoviště. Chudák.

Zpět k lezení. Řízek vybírá na rozlez cestu za 7, ze které se vyklube 8- . Nám s Honzou se to od začátku nezdálo, takže to lezem na druhém. Já se bojím víc jak na prvním.

Foto č. 7 Honza v Südwestkante 6-
Pak ještě cosi na druhém a něco málo na prvním a pár fotek a pak cesta Direktor Einstieg 7, kde mi Honza galantně stahuje lano tak, aby zůstalo v prvním jištění, a já místo abych byla vděčná, to chci stáhnout úplně, což Honza komentuje slovy: „ Ona se radši zabije, aby se mi vyrovnala.“ Tak si to rozmýšlím, beru rozum do hrsti a lano nechávám v prvním jištění. Dobře dělám. Klíčové místo je v půli stěny, kdy nemůžu cvaknout jištění. Je tam takový nejistý krok z dvouprstové dírky. Asi po desátém pokusu mi Řízek radí, ať se chytnu presky, což je impuls, který mě nakopne. Nadechnu se, naberu dvouprdu a vší silou tahám lano, až ho cvaknu. S cvaklou preskou už není co řešit, až na ten odlez a rezavou skobu s kruhem, což jsem myslela, že je regulérní tutové jištění. No dolézám a mám dost. Další cesta, kterou jsem přežila.

Foto č. 8 Řízek v Direkter Einstieg 7
Foto č. 9 Honza jistí
Foto č. 10 Honza v Direkter Einstieg 7
Řízek dává ještě nějaké 8-/8, těžší cesty jsou ve stínu, takže mokré. Honza leze po něm na druhém. Mohl by i na prvním, vzhledem k tomu, že v tom nesedí. Já už lézt nechcu, ale donutili mně, prý je řada na mě. Jurské lezení uzavírám pěknou 6-, kterou si pak dají i Honzík s Filípkem.

Foto č. 11 Honzík v Rocky Kremer 6-
Foto č. 12 Had Arnošt v Juře
Řízek se ještě před večeří jde podívat na skalku u kempu, kde jsou samé těžké cesty, ale to mně už nezajímá. Jsem KO. Kluci se vrací bez skalpu.

V neděli ráno platíme. Zapomněli nám napočítat 2 děti. Že by zase Řízkův vliv? Přehlédnout a přeslechnout určitě nešly. Přesto, že máme stejnou cestu minimálně až do Plzně, kde já se mám oddělit a pokračovat na Šumavu, dělíme se překvapivě už po 100 m. Každého vede navigace jinama. A já ji slepě následuji. Cestu zpět nebudu popisovat, aby si někdo neudělal mylný obrázek. Dobrý zájezd to byl. Tož tak.


Až na věky oheň.


Macek.


PS: Markéta s Ondrou do Jury nedorazila, takže to bylo takové komornější, jestli je to vůbec možné s 4 malýma divochama.

úterý 7. června 2016

Vítání léta 2016

Hola houbaři,
Blíží se léto a tudíž i tradiční akce Vítání léta.
Tentokrát na Kozlovi. Akce proběhne v pátek 24.6.2016
Program následující: Sejdeme se odpoledne, jak to komu bude vyhovovat. Bečka bude zajištěna, špekáčky také. O slivovicu strach nemám ta se vždy sejde v hojném počtu. Vinaři si víno zajistí sami jinak mají smůlu :-). Krýgle sebou. Doufám, že se sejdeme v hojném počtu a někteří dorazí své dlouholeté projekty. Takže devizáku třes se. A když to nepadne v pátek, tak sobota s ranní kocovinou to jistě zajistí.
Pro ty co nechodí na tréninky: Potřebujeme vědět zda dojdete, ať nám nepochybí pivo, někteří by to jistě nepřežili. Takže se ozvěte.

Masik

PS: Pro ty co akci neznají: Spacáky samozřejmě sebou.

úterý 19. dubna 2016

Oddílové letní Tatry 2016


Zdravím všechny HOUBaře,
K 30-tému výročí založení oddílu se v termínu 31.8. – 4.9.2016 uskuteční letní Tatry.
Tentokráte  na Brnčálce. Zarezervovaných je 20 míst na pokojích.
Případní další zájemci si budou muset ubytování zarezervovat sami.
Pravidlo pro přihlášení na tuto akci je jednoduché: Kdo dřív přijde, ten dřív mele :-)



Cena ubytování s polopenzí je 24€ s ČHS a 31€ bez ČHS za noc.
Prosím všechny, co mají zájem, aby se mě závazně přihlásili mailem, tel., osobně. 
Za přihlášeného považuji člena, který mě zaplati zálohu 200,- Kč za kus.

Masik

pátek 8. dubna 2016

O. N. - rozhovor s lezcem roku 2015 HOUBu

Ondra Nevělík patří mezi širší českou boulderingovou i lezeckou špičku. Bývalý reprezentant a závodník se postupně metamorfoval ve skalního lezce a boulderistu. Na svém kontě má řadu těžkých výstupů. Připomeňme alespoň přelez světoznámého bouldru The Dagger 8B+, za který získal v roce 2011 čestné uznání ve výstupech ČHS anebo loňský Sanjski Par 8c+ v Ospu. Snad i tento výkon, spolu s několika bouldry za 8B a B+ katapultoval Ondru v nemilosrdném boji o Lezce roku 2015 HOUBu na první místo. A když už Ondra vstoupil do prestižního klubu lezců roku našeho oddílu, přepadl mě najednou pocit, žeby nemuselo být špatné, trochu ho vyzpovídat. A jako ještě lepší nápad mi přišlo, zeptat se na nějaké Ondrovy hříchy proti sportovně lezeckému sebemrskačskému živobytí jeho přítelkyně Markéty. 


Z focení pro kalendář MejCupu (foto RS)
Pravdou jest, že Markéta moc sdílná nebyla - žádné bombastické odhalení tedy nečekejte. Dozvěděl jsem se jen to, že Ondra si po povedeném těžkém přelezu dává na oslavu svého úspěchu jahodový milkšejk nebo zmrzlinový pohár a pak taky to, že večer popíjí proteiňáky, sleduje při jejich konzumaci fotografická videa a protahuje se. Vypadá to tedy, že Ondra je (téměř) normální člověk, a že ty písty, co má na předloktí, jsou fakt jenom vykérované. Ale teď už šupem na otázky přímo na Lezce roku 2015:

Jak bylo v Ospu? Přelezy byly?
V Ospu bylo fajn, jen poslední týdny před Velikonocema byly v práci hektické, tak jsem nebyl úplně naladěný na správnou notu... Přelez se bohužel nekonal. Pozitivní bylo, že v první 8c+ délce jsem ani jednou nespadl. Tak se budu muset ještě jednou vrátit. 

Takže zimní příprava se vyplatila?
Vyplatila. Nicméně všechno nebylo tip ťop, jak jsem si na konci loňského roku plánoval. Hodně mi praskala kůže, takže jsem nakonec nalezl méně objemu než jsem chtěl a taky zařazení campusu jen v březnu nebylo to pravé ořechové... 

Asi ne všichni tuší o kteréžeto cestě se tu bavíme, takže o který prásk v Miší píči jde?
Sanjski Par Extension 9a.

Mohl bys cestu trochu přiblížit (hlavně pro ty, co v Ospu nikdy nebyli)?
Sanjski Par je původně 8c od slovinské legendy Tadeje Slabeho ze začátku devadesátých let. Krátká, silová cesta po špatných chytech ve stropě, kde nejtěžší jsou paradoxně kroky nohama. Před pár lety se v půlce cesty urval velký krápník a cesta ztěžkla asi na 8c+. Tuhle první délku jsem vylezl v prosinci 2015 a aktuálně zkouším její prodloužení o dalších 20 kroků, které zvednou obtížnost až na 9a.

Máš to tedy tak, že SPE je pro tebe hlavní cíl na letošek? Bouldry letos trochu omezíš a zaměříš se na lano? A co tvé lezecké projekty na Alternativce?
Je to tak, Sanjski je hlavním letošním cílem. Na Alternativku (C'est la vie) se taky těším, letos to snad po tréninku na SPE půjde rychle. Byl jsem se tam podívat před 14 dny, ale bohužel jeskyň byla beznadějně mokrá, tak snad brzy vyschne...


C'est la vie 8c+, Alternatívna stěna, Slovensko (foto RS)
Dáváš si na sezónu vždy konkrétní cíle nebo cíle typu letos 9a?
Jak který rok. Poslední dva roky jsem měl vždy konkrétní cíle - loni např. aspoň 5 boulderů za 8B, z toho alespoň jedno 8B+ v zahraničí a jedno 8B od Adama Ondry a posunout si maximum v cestách s lanem. Letos bych chtěl vylézt právě Sanjski Par, C'est la vie a dalších 6 (konkrétních) cest za 8b+ a víc různě po Evropě.


Bouldering na Pečínce, Chřiby (foto RS)
Daří se ti ty cíle většinou plnit?
Loni to bylo poprvé za posledních 10 let co jsem svůj plán splnil na 100%. Ale s odřenýma ušima, takže jsem jej asi konečně stanovil správně! :-D

Jak se na přelez takové těžké cesty, jakou je třeba zmíněný SPE, připravuješ? Máš to klasicky – nejdřív taková ta všeobecná vytrvalost, pak maximálka a potom maximální silová vytrvalost? Jak třeba na tuhle extrémní stropovou záležitost trénuješ sílu?
To jsem zkoušel dříve a moc to nefungovalo. Teď se snažím trénovat všechny zmíněné aspekty v rámci jednoho týdne. Vždy ale s důrazem na jednu konkrétní složku, která je zrovna prioritní. Tzn. v rámci jednoho týdne i boulderuji, lezu i kratší i delší cesty/kolečka a do toho napr. campus ci TRX. Zrovna u Sanjskeho paru v síle problém nebyl, na dvě části jsem jej vylezl rychle, potíž je pro mě všechny kroky spojit v kuse bez restu.

Máš trenéra nebo alespoň tréninkového parťáka/parťáky?
Trenéra nemám... Nejčasteji lezu sám či s Vojtou Ličkem a sem tam s Adamem Ondrou.

Takže tréninkový plán si sestavuješ sám?
Přesně tak.

A řešíš i stravu a suplementy – BCAA, kreatin, steroidy, kokain,…?
Dříve (ještě na škole) jsem stravu/dietu/suplementy řešil daleko více. Teď to mám daleko volnější, ale snažím se jíst zdravě. Po tréninku směs aminokyselin a několikrát do týdně proteiňák místo druhé večeře či jako rychlá svačina...


Pitný režim Ondra nikdy nepodceňoval - z dávného zájezdu do Španělska (foto archiv ON)
Tělesnou hmotnost si hlídáš? Shazuješ směrem k vrcholu formy?
Hmotnost se snažím držet tak nějak v normě celý rok bez výrazných výkyvů.

S kým nejraději vyrážíš do skal?
Převážně s obměňující se partičkou lidí z Brna, přítelkyní, ségrou či sám na bouldery...

Bojíš se někdy při lezení?
Na laně jo. Nedělá mi problém lézt highbally či padat na zem ze stropu jeskyně, ale ve 20 metrech se bojím i u slaňáku, stojí mě to docela dost úsilí, překonat se a lézt delší cesty. Asi proto mám tak oblíbené stropy - Sansjki Par, C'est la vie, Hulk...

Zkusme se teď vrátit trochu v čase. Jaké byli tvoje lezecké začátky? Kdo tě k lezení přivedl, kdo byl tvým prvním lezeckým guru?
Lezení mě fascinovalo odmalička, ale poprvé jsem jej vyzkoušel až se v roce 2004 otevřela v Břeclavi nová umělá stěna a hned jsem věděl, že to je aktivita na zbytek života... Ze začátku jsem docela často jezdil do skal s Jelenem, Kolouchem a Svištěm, kteří taky měli docela vliv na to, že valnou část výjezdů tvořili boulderové výlety.


Začátky na Pálavě (foto archiv ON)
Zpočátku jsi se ale spíše zaměřoval na závody, ne?
to ani ne, spíše až v letech 2010-2012

Jakých úspěchů jsi na závodním poli dosáhl?
Vítězství celkového Českého poháru v boulderingu
a na Světovém poháru 21. místo

To mluvíš o bouldrech nebo o obtížnosti?
Bouldering.


MČR Slaný 2013 (foto RS)
A co obtížnost? Tam to tak nešlo?
Na obtížnost jsem se nikdy SP nezúčastnil...

Ptám se, protože si vzpomínám na jeden závod kdysi dávno v Otrokovicích. To už jsi měl na kontě svoje první 8c a i přesto tě tam ve finále porazil Stehno, který v té době možní na skalách nedal ani 7c. Mně se tenkrát zdálo, že ses z té stěny sestřelil sám – jako myslím hlavou. Tak jako jestli to prostě máš tak, že v té obtížnosti ti to tolik nevyhovuje. Ty závody jsou opravdu jiné i z hlediska té psychiky.
Jojo, tak nějak to bude.

Proč teď už tolik (nebo vlastně asi spíš vůbec) nezávodíš?
Důvodů je několik. Většina závodu v Evropě se koná v pátek a sobotu, takže si člověk musí vzít dva dny volna z práce. Abych trávil valnou část ze čtyř týdnů dovolené cestováním po závodech, to bych musel být blázen. Také v posledních letech ubylo evropských závodů a nově se více leze v Asii a Americe, což už by časově i finančně bylo neúnosné...


Jako vítěz Slováckého OUPN 2009 (foto archiv ON)
Co pro tebe znamená ocenění v anketě Lezec roku HOUBu 2015? Bereš to spíš jako takovou srandu anebo tě těší, že kámoši z oddílu ocenily tvoje loňské přelezy a vytáhli ze svého proudu náplavu od Břeclavi, která žije v Brně? :-)
Rozhodně to není zdroj mé motivace k lezení těžkých cest, ale každopádně mě to těší :-)

Jak jsi se ocitl v HOUBu?
Přítelkyně Markéta je z Uherského Brodu a tak jsem v UB a s lezci z HOUBu trávil poměrně dost času. Parta lidí z brodského oddílu je mil tak daleko bližší než původní oddíl z Břeclavi, kde se vyskytuju pouze jednou za uherskobrodský rok na nedělní oběd u rodičů...

Tak to rád slyším, že jsme ti bližší. :-)
Co čas, který netrávíš lezením? Jaké tvoje zaměstnání, co děláš ve zbývajícím volném čase (je-li nějaký)?
Jsem Software Developer v londýnském startupu Wandera. Po dvou letech práce na dálku z domu, jsme před rokem otevřeli kancelář v Brně a už je nás 16 :-) . Většinu času tak strávím v práci, lezením či přítelkyní a zbytek volna se snažím odpočívat nebo se bavit s foto/video technikou.


Čestné uznání za přelez známého boulderu The Dagger 8B+, Výstupy roku ČHS 2011 (foto archiv ON)
Trocha statistiky Ondry Nevělíka:
Stav: zadaný 
Výška: 188 
Oblíbené jídlo: steak 
Oblíbené pití: káva 
Obvod bicáku: nevím (= je líný si ho změřit)
Počet shybů na 1 ruce: 3 
Oblíbená lezecká oblast: Mišja Peč 
Oblíbený lezecký parťák: Vojta Ličko, Markéta, ségra 
První 7b+ (9-): Finále 88, Skalka u Trenčína 
První 8a (9+/10-): Cvičená opice
Nejoblíbenější programovací jazyk: Java
Kolik je v desítkové soustavě (111000)2: 56 (na tuto otázku odpověděl, na rozdíl od všech předchozích, bez přemýšlení ihned)
Vzkaz od Ondry pro všechny zarputilé lezce: Nezapomínejte, že lezení je jedna z nejzbytečnějších lidských aktivit, tak si ji aspoň pořádně užívejte a příliš se jí nestresujte :-)

Moc díky Ondro a ať se daří.
Není zač! :-)

Lezecké CV Ondry Nevělíka:



Ondřej Nevělík
Ondřej Nevělík
- 1989 narozen
- 2004 první lezení
- 2005 první 8- (Quo Vadis, Sulov)
- 2006 první 9+/10- (Cvičená Opice, Pálava)
- 2007 první 10- (Bangladéš, Sloup)
- 2008 první 8c (Hulk, Rodellar), první 8A bouldery (Ticino)
- 2010 první 8B+ boulder (The Dagger, Cresciano)
- 2011 první vítězství Český pohár v boulderingu, 21. místo Světový pohár v boulderingu
- 2012 vítězství celkový Český pohár v boulderingu
- 2015 první 8c+ (Sanjski Par, Mišja Peč)

Ptal se teaČR, foto Radmil Schneider a archiv Ondry Nevělíka.