čtvrtek 9. listopadu 2017

Mikulášská bAulderingová SMRŠŤ


Nazdar sokolíci!

Už sa blíží Vánoce, už sa stromček ligoce! A před Vánocama je Mikuláš a k tomu patří bAuldersejšn. Tentokráte již první víkend v prosinci!
 

bAulderofka SOKOLka UB

sobota 2. 12. 2018

start 14:00

 
Občerstvení a obžerstvení s sebou! Doporučujeme aj formu.

Břeťa


DOPLŇENÍ k připravovaným závodům

Dohodli jsme se na včerejším (8.11.) tréninku, že by chytům prospěla malá očista. Takže 25.11.2017 od 14:00 proběhne brigádka - sundání chytů, které převezeme k Lekešům, kde se vapkou opláchnou. Snad se Honzovi podaří zajistit vysoušeč a vše bude na závody připraveno. Všichni imbusy a šrubovačky s sebou!

S tím je spojena výluka na bouldrovce od 25.11. - do 2.12. - nebudou tam chyty!

Ještě jedna výluka na bouldrovce 9.12. celý den - na bouldrovce a částečně na stěně proběhnou Mikulášské závody horokroužku. Pokud by měl někdo čas a chuť pomoct se stavbou cest nebo by přišel jako rozhodčí, budu rád - dejte mi vědět telefonicky nebo mailem.

Nahození chytů zpět proběhne v neděli 10.12. od 14:00 

Zbyněk

Skoro všechno sedí, ale... Pivo (bečku) zaplatí a doufejme, že i zajistí Kuba Jurčík. Měl, má či bude mít kulatiny, tak to chce s námi roztočit. Měla jsem nápad, že bych na Mikulášské závody zajistila kýtu z DN, zaplatila ji z oddílových peněz jako malou odměnu, pozornost pro členy a přátele oddílu za lezeckou sezónu. Nic se nemění na tom, že jak mužská část oddílu tak i ženská část oddílu přinesou sladké občerstvení (sladké tečky) po masitém předkrmu. Chleba a pochutiny k masu zajistím. A nealko taky. V souvislosti s narozeninami Kuby mějte s sebou peníze, budu vybírat min. 100,- Kč! 

Linda

úterý 12. září 2017

Výjezdní zasedání 2017

Hola Houbaři,

Sešel se rok  s rokem a máme tady výjezdní zasedání v tradičním termínu na tradičním místě tj. 7.10.2016 na chatě v Nezdenicích na svahu.

Kdo nebude měkoš a pojede na kole, tak sraz bude jako vždy u Meďoša v 9:00. Trasa podle počasí, ale určitě přes Rasovou. Bečku a maso zajišťují oslavenci. Tentokrát moje maličkost a Jenys.
Pokusíme se domluvit opět dataprojektor a nějaké promítání fotek.
Takže, když už tam ten projektor bude, tak vemte fotky na fleškách, ať se pochlubíte, co všechno se během roku prásklo nebo procestovalo.
Proběhne samozřejmě i volba šťastlivce, co zorganizuje ples.
Předpokládám že kolaři by na chatu mohli dorazit tak kolem 15:00.
Krýgle raději sebou. Kdo bude chtít přespat, tak si vezměte spacáky.

Čus Masik

PS: Pokladní vzkazuje, budou se vybírat peníze na oslavence :-)

čtvrtek 31. srpna 2017

Mrtvé hory

Letos jsem si v průběhu léta našel už podruhé čas na víkendový výpad do Totes Gebirge, Mrtvých hor. Pravdou je, že ten druhý výjezd byl spíš takovou alternativou za Tatry, kde hlásili déšť. I přesto jsem si zase parádně zalezl v místních vápencových stěnách. Nabízím vám tedy pohled do zákulisí HOUBařského zájezdu za vícedélkama ve stínu Dachštajnu:
Vrchol Loser lemovaný korunou stěn s výškou okolo 250 m, feratou a několika pěknými vícedélkami leží přímo naproti Trisselwandu.
V turbodieselovém kočáře na rakouské A9 nedaleko sjezdu na Liezen se v jednu chvíli odehrávala šifrovaná konverzace přibližně v tomto znění. Masik: Počky! Ty, ty, ty, já.. NE! Znova. Já, ty, já, ty, já, ty, do pi… Znova! Honzič: Bude to já, já, ty, ty ty, ty! Řidičovi z toho jde hlava kolem a přemýšlí, proč nedával v Pionýru víc pozor, když se učila Morseovka.
Pohled na Dachstein z parkoviště pod vrcholem Loseru. Vede sem placená silnička. Přes den je to za 16 zlatých, přes noc za 8 pro osobní auto.
O několik hodin později se na stezce po jihozápadní stěny Trisselwandu v potocích potu soukají 4 HOUBaři. Cíl je jasný. Taktika taky. Řidič už pochopil ty kódy a je mu (je mně) jedno, jak to vyjde. I když Macarát jeskynní si to v hlavě spočítala a závěrečné 4 nejtěžší kousky jdou na můj účet. Nástup je z jeskyňky – nedá se minout a i navzdory všem hrůzostrašným scénářům o komplikovaném přístupu z článků o výstupu cestou Seeblick stojíme pod cestou cca za 55 minut od auta. Chce si to prostě přečíst návod v průvodci na Bergstaigu a nemůžete mít problém.
Ty, ty, ty, já, já, ty - hlavně se z toho nepo...
Jak začneme vytahovat z batohu matroš a cinknou expresky, přichází na Masika Masikův reflex. V dost zajímavé pozici přidává do jeskyňky svůj dáreček. To už ale krouhám první metry nástupových trojek. První dvě délky jsou trochu rozbité, ale není to žádná hrůza. Pak začne lezení. Nádherné plotnové lezení odjištěné nýty. Místy jsou nýty trochu dál od sebe. Vše jde hladce a rychle. Střídáme se až pod závěrečné nejtěžší délky. Nejvypečenější zdá se mi pak sedummínuskový traverz s nohama na sklopeném a rukama na přísavku. Závěrečné sedmičky mi přijdou na své číslo hodně lehké. Do té doby to byla výživná lýtkovačka, teď už to i trochu tahá za ruce. Celkově mě cesta trochu zklamala. Byl jsem na ni hodně natěšený z článků, které pěly samé chvalozpěvy o fantastickém lezení s úžasnými výhledy na Dachštajn. Výhledy byly super, expozice taky, ale to lezení – no, lezl jsem už hezčí věci, ale i horší. Celkově bych tomu dal ve školním hodnocení dvojku.
 

Z cesty Seeblick.

Na vrchu čekáme snad hodinu na ledoborce. Sestup je ve vedru příšerný. Prudký sešup. Koupel nohou v korýtku na louce u auta je SUPER a pivko na verandě místního gasthofu je za odměnu. Ledoborci dají dva kousky! My dáváme jen rádlera. Macek to má ale i tak hodně složité s následujícím přesunem do auta a při cestě do bivaku neustále upozorňuje řidiče, ať jede pomalu.
Selfíčko v korýtku
Náročný jest život alpinistův, náročný!

Večer usínáme utahaní jako koťata přímo pod mostem silnice. Trochu zapršelo a prší stále a tady je alespoň relativní sucho. V koutku duše doufám, že ráno to bude v poho a půjdeme ještě něco lézt. Nakonec se tak stane. Vybíráme cestu Null Komma Josef, která vede na začátku údolí na stěnu přímo nad hlavní silnicí. To jediné mně vadí na jinak docela hezkém výstupu. Nahoře jsme všichni zase uvaření a po sestupu feratou ještě uvařenější. Koupačka v potoku je odměna a nutnost zároveň. Pojíme, popijem (řidič jen nealko), nasednem do auta a valíme dom.
V této stěně přímo u silnice vede mnoho lehčích vícedélek, několik sportovek, feraty a taky naše Null Komma Josef.
AŽ NA VĚKY OHEŇ!!!

úterý 29. srpna 2017

SWJEŤAK!

Po tem, co sa Marťa odstěhoval do Mnichova, otevřely sa nám lezcom z Broda Uherského úplně nové možnosti. Teho zme sa rozhodli využit já s Jenysem v termínu finále svěťáku v bAulderingu, kerý měl byt právě v Mnichově. Páč je to kůsek od Jury, tož jakože nejdříf Jura a podem svěťák. A protože sa nám to moc líbilo, rád bych sa s vama podělil o naše zkušenosti s tuplákama piva v Mnichově a s lezením v Juře.
Jenys měl přes víkend pařbu, tož sem ho vyzvedával až v nedělu večer v Brně. Už když sem ho uviděl u Lídlu na parkáči, tušil sem, že to slibované řízení, sa v jeho podání konat nebude. Po D1 se teda náš kočár řítil výhradně pod mojím vedením. Posledních 20 minut před Špízem to bylo na krev, ale žijem, tož dobré.
Jenys byl navalený jak slimák!
Ráno dospávám deficit z řízení a Jenys vyspává opicu z prokaleného víkendu. Eště doma sem listoval průvodcem z roku 2011 od Šwertnera, kerý je minimálně tak dobrý, jak ten na Palštajn a možná aj o cosik lepčí, protože v něm mám už spoustu zápisků a perfektně sa v něm orijentýruju. No a doma sem si aj na Jenysovo doporučení vybral Obere stěnu u Gosvajnštajnu (to je to město s tým velikánským kostelem – až budete v Juře po patnácté, tak už budete vědět a pokud pojedete poprvé, tak je to jedno, protože v Juře vedů šecky cesty na jakési město, co sa menuje Umlaitung). To je stěna, gde nebožtík Kurt Albert, fotr rotpunktu, vylezl kdysi hóóódně dávno ten slavný Sautanz. Na téjto stěně je ale aj spousta dalších krásných cest. Rozlézání v šestkách zvládá Jenys s mírným třesem v těle, čímž mi značně připomíná mňa samotného. Enomže u mňa je podezřelé, když sa netřesu, u něho je to právě naopak. Lezeme to zleva doprava (jako obrazně – šli zme ve skutečnosti zprava doleva) a očumujeme jednu rozkošnů polku. Po sedmičkách dáváme svačinu a Jenys šlofíka. Já si mezitým obejdu šecky zdejší zákoutí a najdu si hvězdičkovů osummínusku. Jako dobrý balet po mrdkách se zmrzlýma prstama, pak polica a silovica po ďůrách. Ke štandu dolézám udýchaný, ale spokojený. OS nebo smrt sa pro mňa stává heslem zájezdu. Pak zme eště lezli šéne handris. No, mělo to hvězdy, ale. Handris začínal komínem na rozpor nohy-záda. První jištění v podobě smyce starší než Kurt bylo pěkně vysoko a první borhák eště o 3 metry výš a med to teda rozhodně nebyl. Estlik do tohoto naleze sedmičkový lezec, tož z té hvězdičkové sedummínusky bude kurefsky překvapený. Jednů sem cvakal z žaby a jednů z pěsti, jinak sem to jako handris na tých 30 metroch necítil. Ale jako fajn, mně sa to lůbilo. Jenys mně u čtvrtého řekl, že se málem posral a chytil sa presky a jeli zme k foťáku pro pivo. Foťák je nejlepčí obchod v Juře. Leží mezi Betzenštajnem, kde je Rockstór (ne, elektrické kytary ani černé trička se škaredýma obrázkama tam nekůpíte) a Plechem (to je město, ne klempířský matroš!). Tam majů takovů sekci s chlastem a výběrem piv z asi 30 pivovarů. A majů tam aj výborné německé rádlery. Bereme si mnicha – ten je nejlepčí. A zpátky do Špízu na pódium, uvařit a spat. Usínám brzo, brzo vstávám a tým znervózňuju svoje kamarády na lezeckých zájezdoch.
Norimberk je velmi kulturní město
Další den jedeme přes půl Jury na sever do údolí, kde je Rotewand a takové ty další vyhlášené stěny. Ideme lézt naproti teho Rotewandu. Je to pěkné – 3 oblasti vedle sebe a pod sebů (to sa mosí vidět, to sa nedá popsat). Jediná chyba – svítí sem dopo slunko. A že letos sakra svítí a hřeje. Rychlo lezeme tři sedmičky, co sů tak napůl ve stínu a pak sa krčíme v takové polojeskyňce a čekáme, až ta žhavá sviňa zaleze za kopec. Mezitým došel borec s borků. Borec zkůšá vyhlášenů devětmínusku a borka ho jistí z průžku stínu pod skalů. Tož, paráda! Pěkná byla! Jako ta borka. Já sa navazuju a idu do osummínusky vedle nich. Když sa chytím skály, hned sa jí pustím. Ta skala je horká, jak cip! No, aspoň to rychlo vysmahnu a nebudu sa zbytečně zdržovat v chytoch. Sem to vysmahl a vysmahlý sem byl a spocený a vůbec – vedro, hnus! Jenys nastůpí a říká, že jako, že estli sem myslel, že je ta skala horká? Říkám, že jo a on na to, že ty půčo, ta je úplně žhavá! Pak ideme do sektoru za roh. Tam to trochu podělám v další pěkné osummínusce, ale neva, hezká byla. Za dvacet roků ju zkusím znova. Pak ideme takovů nádhernů sedummínusku do převisa. Ty koky leze sa pod převisem jak v Josemitoch v Grejtrůfu na Kapa. To je fakt zážitek! Typický Josemitský vápno a nádherná expozice. Tuto cestu fšeckým moc doporučuju. Já si eště na dolez dám Golema. Dole sa stavíme v potoku očmáchat, dáme rádlera a jedem do Bejrůtu. Jako pěkné město. Tak si tu dáme německé národní jídlo. Kebab za 3,50 je výtečný a plný masa. Večer sů na pódiu dvě pěkné němky. Ale nechců sa s nama bavit ani nic jiného nechců. Zme rádi, že možeme byt pod střechů. Jak sa zetmí, tak zalezů do svojeho obytňáku a zhasnů, tak nevidíme, jak si sundávaly podprsenky.

Máme restdej a to je v Juře ideální čas na to, dívat sa, jak vstávajů mladé hezké němky. Jako pěkná podívaná k snídani. Plán na večer je jasný. Bílé víno prý roztahuje nohy. Když to eště vytuníme svíčičkama, to by bylo, aby nebylo! S velkýma plánama jedeme do Potentoštajnu do bazénu. Stejně poprchává a my restujeme. Sa okůpeme, požereme u golfového hřišťa a jedeme do Norimberka pro Marťu. Jako jedem dost brzo, protože si chceme obejít histerické centrum (ne, nemám tam chybu). Tož obcházíme jeden gotický kostel za druhým. Paráda. Všude lebky, lidi prolezlí červama, zdechlí králíci a varhany, na kterých paří varhaníci. A pak deme na hrad. Hradby jak sviňa. Obrovské bašty, stěny majů šířku snad dvaapůl metra. Pod hradem si dáme kafe a voláme Marťovi, kam má dojít. Jenys si eště ubalí cigárko a já zakůsnu jabko a pak už jedeme na naše oblíbené pódium. Stavíme sa u foťáku pro to víno a svíčky. Jenys sa modlí, aby tam byly ty němky. Já sa nemodlím, ale enom proto, že to neumím. Marťa je v klidu, protože nevěří, že to nebyla fatamorgána. A pak sa nám směje, když žádné němky pod pódium nedorazijů. Eště stihneme naplánovat, že sa zítra pojedem podívat ven z Berlína a ideme spat. Nechám si zdát o tom, jak si němky sundávajů podprsenky aj ty další věci.
Out of Berlin 8a - leze Marťa
Ráno jedem na stěnu, kde je to z teho Berlína venku. Marťa to zkůšal na začátku prázdnin. Kroky si ale pamatuje líp Jenys, který ho v tom tenkrát akurát jistil. Jako házal sem můdra jako „tam daj patu“, „ty nejsi rozhodnutý, estli pravů nebo levů“, „lezeš jak debil“ případně "lezeš jak pařez!". Marťa na všecky moje bláboly opakovaně odpovídal větů „je to mokré“, případně „je to oslizlé“. Já sem mezitým zkůšal nejaké osummínusky a osmičky a lezlo sa mně dobře aj když to bylo mokré a místy oslizlé. Byl tam aj jakýsi světoznámý trenér s naušniců v nose. Marťa dal ostrý pokus a i když sa mu podařilo cvaknůt lano do první aj druhé a věřte nebo ne, ale aj do třetí expresky správně (ano, on existuje správný a špatný způsob cvakání lana a tá gumička, ta je na expresce enom jedna z určitého důvodu, ale na to bych sa optal v nejlepším autdórovém šopu široko-daleko, tam na to majů odborníky), tak ta mokrá a oslizlá kunda ve stropě fakt střílala jak sviňa, až to brnklo prstama, jak když luskne. Tož jako že deset minut odpočne a zkusí to. No nedopadlo to, ale bylo to o podmínce, to je jistá věc. Možná hrálo roli aj to, že si Marťa nezvolil dobrů cestu. Šak on nebyl OUT OF BERLIN, on byl OUT OF MNICHOV!!! Dobří byli aj ti holanďani, co tam lézli vedle nás a mezi každů cestů si dali špeka (ne, nemyslím slaninu, myslím špeka). A zasejc obchod, rádlery, pivo a večer Roman Tyčka u čajových svíček (těch zme měli od včerejška dost).
Mnichovská podzemka má fakt páru!
Poslední lezecký den zme si vybrali lokalitu na jihu, aby sme sa co nejvíc přiblížili Mnichovu. Skaly, co měly byt 10 minut z parkovišťa, zme hladali asi hodinu a půl. Jenysa to odrovnalo, mňa nasralo a Marťu nabudilo. Aj proto byl navázaný jako první a hrnul si to šestků vzhůru, zatímco Jenys usínal na kládě. Ta šestka byla hnusná. Pak sme šli tuším nejaků sedmplusku a pak osummínusku. Jako vypečené lezení – doporučuju! Pak sem sa už konečně mosel nažrat. Za rohem Marťa odvážně nalezl do osmmínusky a bojoval jak lev o svůj onsajt a lezl při tom jak nemehlo. Ty lehké cesty, kde sa mosí řešit, co člověk chytí, ty mu nejdů. Ale jak je to 8a, kde není z čeho vybírat, to leze jak pánbů. No, já sem si to flešnul a byl sem spokojený – doporučuju, pěkné (jako opravud, bez ironie). Marťa to v té cestě pohřbil. Balíme a jedeme k němu do Mnichova. Všeci sa už těšíme do zahrádky na tupláky. Řídí Marťa a jede průměrnů rychlosťů 175. V Mnichově sme za chvílu. Nakůpíme, u Marti sa umyjeme, nažereme (vaří Marťa) a valíme do parku na zahrádku (býrgárden) doplnit vitamín B. Dám si tupláka. Marťa si dá poloviční a Jenys si dá dva tupláky. Marťa ho má, já taky a Jenys je v poho. Přišla pořádná smršť. Prší, blesky, hromy, plesky. Beru si krýgl jako suvenýr dom.
2 Z sa čtů jako Č!
Sobota je jednoznačně nejdůležitějším dnem našeho zájezdu. Dneska uvidíme, jak sa má boulderovat! Vstáváme pozdějc. Snídaňu chystá Marťa. (Já sa k němu asi přestěhuju, to je servis!) Pak ideme na boulderofku. Je tam lidí jak sraček, strašné vedro a letité zkušenosti sů vám tu k hovnu. Jak to začne byt do kopca a do těla, tak su v p.. (šak víte gde). Zato Marťa exceluje a Jenys mu zdatně sekunduje. Ale jako Marťa je jednoznačně nejlepčí! (jako z nás tří) Pak valíme do města. Sa stavíme v restauračce na žrádlo. Jako fakt supr. Gdyby ste jeli do Mnichova, tak si sem zajděte. Nevím, kde to je, ani jak sa to menuje, ale běžte tam. Kucí si dávajů těstofky – každý iné a já pizzu (pozor! Dvě Z sa čtů jako Č!). Mňamka! Pizza je tak veliká, že nechávám kůsek aj Jenysovi, protože bych to nepozřel. Pak si eště kůpíme rádlery a jedem podzemní šalinů na olympičijský stadión. Lístky máme kůpené přes net. Dopravu po městě aj kůpení lístků zařizovali inženýři. Já jako magistr bych to nedal, tak sem sa enom vezl. Ideme pod pódium a Marťa sa protlačí až k bariéře před stěnů. Eště hodinu čekáme, než to vypukne. Už je to tady! Šů jak sviňa začala! První lezů ženské. Jako dobré kusy by to byly, ale sů takové hranaté. Docela sympoška je ta Srbka. Šecko leze jinak než ostatní a je fakt pěkná. A de jí to. Nekteré bouldry nemožů borky ani nalézt. Ale nevadí, když sa není na co dívat na stěně, díváme sa okolo. Tolik pěkných bab, to je po týdnu v Juře balzám pro dušu!
Po krátkej pauze nastupujů na finále chlapi. A to je teprů masakr! 3 Japonci, 2 Korejci (z nichž jeden sa menuje Ja-pon-čan) a Jan HHHOOOJJJEEERRR!!! Německé publikum huláká jak kdyby Bajern vyhrál ligu mistrů! Japonci s Korejcama skáčů po stěně jak opičáci. Hojer sa v prvním pěkně trápí a topuje až 2 sekundy před koncem limitu – fakt dobrý adrenalin. Ve dvojce se asiati nechytajů. Pak příde Hojer a smrkne to jak nic a rázem atakuje první příčku. Hojer byl prostě mocný jak zaželezobetonovaný Rumburak. Ve trojce je to podobné. Čtverka je moc hezká a každý ju řeší jinak. Záverečný skok je parádní. Obvzlášť elektrizující je, když doskočí aj Honza Hojerů. Němci řvů jak najatí! Jako fakt hustý závod. Je tu lidí, že sa ani nevlezů! Pecka!!!
Po vyhlášení, keré ohňovýma efektama připomínalo víc koncert Ramštajnů než svěťák v bAulderingu, ideme eště na jeden tupláček (já), rádler (Marťa) a dva kousky (Jenys). Nočním metrem jedeme do bytu. Ráno vstáváme fakt pozdě. A pak už jenom kodrcání dom.
Totální tupláci!
Až na věky OHEŇ!
teaČR

středa 23. srpna 2017

Nová stránka Horokroužku

Houbaři,
možná jste si nevšimli, ale na www.houb.cz přibyla nová stránka Horokroužek. Budu sem dávat všechny informace o kroužku. Tak pokud se vás budou kamarádi a známí ptát: Jak je to s kroužkem? Kdy bývá? Kolik stojí? Odkažte je sem!



PS: Budu rád, když mi nějakou středu pomůžete.

Díky

Zbyněk

úterý 15. srpna 2017

Peilstein a Thalhofergrat

Začátkem července jsme se Zbyňkem vyrazili za lezením na Peilstein - cca 30 km od Vídně. A protože se mi tam moc líbilo, ráda bych se s Vámi podělila o podrobnosti.

Průvodce: rozhodně asi nejlepší, co jsem kdy viděla (ne, že by jich bylo tolik). Ale cesty jsem našla i já (tedy blbuvzdorné) u každé cesty označení oblíbenosti, délky cesty a hlavně počtu expresek. V prodeji například na https://www.knihynahory.cz/peilstein-lezecky-pruvodce/ případně na www.goat.cz najdete pdf verzi staršího vydání.

Příjezd: viz mapka
Mapka příjezdu na parkoviště u hospody Peilsteinhaus
Voda: prý na náměstí v  Schwarzersee (my jsme nenašli)
Obchod: Billa Pottenstein
Koupaliště: Berndorf (cena cca 10 € za osobu a den)
Lezení: vápenec, několik oblastí, asi nejznámější je Peilstein:
Z parkoviště u Holzsteinu, za kterým je hospoda dále pěšky po červené na Peilsteinhaus kolem lesa. Jakmile cesta začne strmě stoupat, odbočíme doprava na neznačenou pěšinu a jí se dostaneme víceméně po rovině ke skalám (resp. k sektoru J atd.). Nástup do kopce cca 30 minut, některé cesty staršího data. Většina cest výborně odjištěné. Ale lehčí cesty uklouzané. V této oblasti jsou i sportovně odjištěné vícedélky.
Jednotlivé sektory v oblasti Peilstein
Pelstein sektor H
Pohled na věž v sektoru N (vlevo) a stěny Q nebo R
Thalhofergrat: Tam se nám líbilo více. Parkování hned u skal. Nemůžete minout. Nástup velmi krátký. I když hodně svítí, je možné lézt na druhé straně skal. Na samém vrchu je i malá jeskyně. Cesty nové a dobře jištěné, obtížnost 4 - 10, délka 10 - 40 m, bouldrové i vytrvalostní. Zde si zaleze každý. Terén pod skalami není moc vhodný pro děti. I když jsou vybudovány terasy tak skály jsou v prudkém kopci.
Jeskyně v sektoru Obere Ostwand
Jeskyně v sektoru Obere Ostwand. V pozadí cesta The Abyss 9-

Zuzka

úterý 16. května 2017

Den otevřených dveří HOUBu

Houbaři, sokolíci a další kamarádi,
17.6. od 9:00 do 17:00 (a možná i déle) budeme společnými silami realizovat na Sokolce Den otevřených dveří. A stejně tak jako při závodech Slovácké Oupn bude každá pomoc velmi vítána, né-li nutná.

Proč to vlastně děláme?

Díky dané akci (na kterou jsme získali peníze z ČHS) chceme prezentovat Horolezecký kroužek pro děti od 6 let, který se rozběhne po prázdninách. Již nyní jednáme s vedením Sokolu o uvolnění další hodiny před našim tréninkem ve středu. Takže se nemusíte bát, že byste si nezalezli. :-)
Leták DOD HOUB 2017

Leták Horolezecký kroužek pro děti

S Masikem dáváme dohromady přesný program a úkoly.

Průběžné úkoly:

  1. Na tréninku vyfasujete plakáty formátu A3. Ty umístěte na nástěnky, dveře a viditelná místa ve svém zaměstnání a na další místa, dle vlastního uvážení (školy, školky,...).
  2. Sdílejte tuto akci přes FB, email nebo jen pozvěte kamarády a známé. Akce bude jak pro děti, tak pro dospělé. A občerstvení bude zajištěno!
  3. Napište do komentářů, případně mailem nebo telefonicky, jaká soutěž, činnost nebo ukázka by vám přišla vhodná pro daný den. A nejlépe takovou, kterou byste dokázali sami zabezpečit.
  4. Dodejte nějaká videa, fotky - nejlépe s nějakým textem (stačí jen jedna věta k fotce) např. ve wordu - uděláme z toho prezentaci. 
  5. A to nejdůležitější Udělejte si čas 17.6. a pomozte realizovat danou akci.

Pracovní program:

  • soutěže pro děti během celého dne - uzly, poznávání lezeckého vybavení, 3 cesty na stěně, 3 cesty na bouldrovce
  • možnost vyzkoušení lezení a boulderingu pro dospělé během celého dne
  • přednáškové bloky v 11:00 a 15:30 (pár minut o Oddílu, něco všeobecně o lezení a 10 minu o nějakém výstupu)

Odkazy:


Díky Zbyněk a Masik