úterý 29. listopadu 2022

Oddílové příspěvky na rok 2023

 

Zdravím všechny Houbaře,

Opět tu je konec roku a je třeba začít vybírat oddílové příspěvky.

Tento rok to bude, jak jsem již avizoval, krapec složitější. 

 





Platit se bude podle počtu tréninků. To znamená, že každý si určí kolikrát bude chodit na stěnu (bouldrovku) v rámci jednoho týdne. Buď 1x, 2x nebo 3 a vice x v daném týdnu. Čili neplatí, že zaplatil jsem si 1x a minulý týden jsem nebyl, tak tento týden půjdu dvakrát. Vím, že je to komplikované a nekontrolovatelné a spoustě členům se to nemusí líbit, ale je to nejrozumnější řešení jak pro nás, tak pro Sokol. Asi jsem idealista, ale věřím, že nejsme křiváci a dohodnutá pravidla budeme dodržovat.

Alpenvereiny již vyřizovat nebudu, jelikož většina z vás si je vyřizuje sama.

 

Průkazky ČHS objednávám v prvním lednovém týdnu, takže kdo si nestihne zaplatit do konce roku, má smůlu.

Nově budu vyřizovat pojištění přes ČHS.

Pokud budete mít zájem podrobnosti na 

www.horosvaz.cz/cestovni-pojisteni/


Oddílové příspěvky se budou vybírat cca. do 
konce února


Platbu proveďte
 převodem na oddílový účet. Do zprávy pro příjemce uveďte, za koho a za co (jméno, počet tréninku, ČHS, pojištění) jsou příspěvky hrazeny, ať můžeme platbu identifikovat. Ve výjimečných případech je možno hotově u Lindy.

 

Číslo účtu je 2001223096/2010

 

Oddílové příspěvky + sokolské 



Děti 0–17 let (nar. 2006 a později)

·       1x týdně 1.600,-

·       2x týdně 2.300,-

·       3 a více x týdně 2.700,-            

Dospělí 18–64 let (nar. 2005–1959) 

·       1x týdně 2.100,-

·       2x týdně 3.000,-

·       3 a více x týdně 3.600,-  

Senioři 65–💀 let (nar. 1958 a dříve)         

·       1x týdně 1.600,-

·       2x týdně 2.300,-

·       3 a více x týdně 2.700,-  

Rodinné členství

Rodič + dítě – sleva 200,-Kč

každé další dítě – sleva 100,- Kč

Pak tu máme ještě fenomén vodění "malých" dětí na trénink, kde nelezou nicméně jsou v tělocvičně využívají nářadí, a tak je třeba nějak zlegalizovat jejich vstup. Se starostkou jsme se dohodli na kompromisu ve smyslu, že děti vstoupí do oddílu (Sokola), zaplatí pouze sokolskou známku 300,-.

Na tyto děti se již nebude vztahovat sleva na rodinné členství uvedená výše.

Ještě podotýkám, že v rámci Sokola jsme všichni pojištění pro případ úrazu na sokolské půdě.


Členské příspěvky ČHS

 

  








čus Masik

Mikulášské závody Horokroužku

3.12.2022 se konají MIKULÁŠSKÉ ZÁVODY HOROKROUŽKU 2022 v MASKÁCH


Závody jsou určeny pro děti, ale budeme se těšit i na rodiče, prarodiče, sourozence a další, kteří přijdou dětem fandit. Závodit se bude na předem nachystaných cestách na bouldrovce i stěně do určité výšky bez nutnosti jistit se (budou nachystány žíněnky). Sedáky tedy nebudeme potřebovat, lezečky ano! Všechny děti budou mít k dispozici oddílové.

Pro děti je připraveno několik překvapení!

Pravidla:

  • Startovné je nějaká pochutina (pro děti a rozhodčí ☺ např. buchta, vdolečky, ovoce, občerstvení, bonbóny, klidně i slané.). Závodit bude asi 30 dětí celý den. Tak budou potřebovat hodně paliva.
  • Závodit se bude v kategoriích podle ročníků.
  • Bodování bude odpovídat dosaženým chytům. Jinými slovy každý krok se počítá.
  • Vylezení cesty na první pokus bude také bodově ohodnoceno.
  • Další body můžou závodníci získat za masku. 

Harmonogram: 

  • 8:30 proběhne prezence a společná rozcvička
  • 9:00 začátek závodů
  • 12:00 – 13:00 plánovaný konec závodů
  • 13:00 – 14:00 vyhlášení výsledků
Odpolední časy jsou jen orientační a můžou se změnit. 

Informace pro rodiče:

Během závodů je více než vítána účast rodičů. Přijďte děti podpořit a společně se s členy HOUBu seznámit. Při tak vysoké účasti dětí bude každá pomoc vítána. Pro děti budou nachystány ceny (perníky, džusy Hello, bonbóny, ovoce), které nakoupím, díky našim sponzorům. Ale pokud Vás napadne cokoliv, co bychom jim mohli předat, neváhejte mě napsat nebo zavolat (např. reklamní předměty).


Děkuji předem

Zbyněk Sušil
Horolezecký oddíl TJ Sokol
Uherský Brod (HOUB)
tel. 737 860 7(jedenáct)
email: zbynek.susil@gmail.com


pátek 18. listopadu 2022

Plánované akce

Hola Houbaři,

tady přináším seznam nejbližších plánovaných akcí Houbu, aby jste si je zařadili do kalendáře.

10.12.2022 

Oddílové bouldrové závody na nové bouldrovce. Začínat budeme ve 14:00. Startovné nějaká pochutina. Bečka zajištěna (pokud zbydou prašule z repasu bouldrovky, zaplatí se z černého fondu). Pravidla jako vždy.

4.2.2023

30. jubilejní Horolezecký ples. Tentokráte opět s živou hudbou. A máte se nač těšit. Podrobnosti budou upřesněny později.

1. - 5.3.2023

Oddílové zimní tatry na Teryně. Zajištuje Lenka Mikušková. Bohužel akce je již plná. Pro ty co by ještě měli zájem. Dejte Lence vědět, jako náhradníci, kdyby někdo odpadnul.

Toť vše Masik

čtvrtek 10. listopadu 2022

Repas bouldrovky

 Hola houbaři,

Jak jsem se již v průběhu roku zmínil, letošní rok je naplánována přestavba bouldrovky.

Změna nakonec bude rozsáhlejší než původní záměr, ale myslím, že si to zasloužíme.

Den D vypukne 17.11.2022 v 10 hodin. Pokračovat budeme o víkendu 19-20.11.2022 a dílo dokončíme o víkendu 26-27.11.2022.

Vše musí být do 27.11.2022 hotové, neboť 3.12.2022 jsou naplánovány bouldrové závody dětí horokroužku a 10.12.2022 pak následně oddílové.

Proto prosím všechny, především ty, co chodí na bouldrovku, o přiložení ruky k dílu. Práce se najde pro všechny :-).

Hrubý náčrt, jak by to mohlo cca. vypadat 






Masik

úterý 1. listopadu 2022

Jak zme hovno vylezli

Konečně sa naplnily slova předsedy a výlet do chorvatské Paklošky se letos nesl ve znamení jeho pověstné věty, že „stejně hovno lezeme“.

Tradiční kodrcání tam nám „zpříjemnila“ naprosto nepochopitelná kontrola na Slovinsko – Chorvatské hranici, kde jsme stáli ve štrůdlu nervózních řidičů víc jak hodinu, aby si pak nějaká nána klikla naše doklady, aniž by se vůbec podívala, kdo v kočáře přebývá.

Pak už ale pohoda po volných dálnicích Chorvatska, skrz hřeben Velebitu na pobřeží Jadranu (k móřu, dámy a pánové, k móřu) do Starigradu na náš oblíbený plácek v kempu Vesna. Těsně před usnutím ještě doběhl pan domácí oděn pouze ve slipech, jestli Všechno dóbro?, a protože všechno dobro bylo, mohli zme zalézt a spat.

Kouzelný kaňon Velka Paklenica nabízí mrtě lezení. Sportovky, vícedélky, lehké, těžké, tradiční, hákovačky. Stačí si jen vybrat.

Po vydatné snídani (protože každý lezec, paní Kavalcová, ví, proč vydatně snídat), ke které nám pán domácí (tentokrát už aj ve svém oblíbeném tričku, co ho nosí už těch 20 roků, co sem jezdím) donésl fíkovů marmeládu, startujeme směr lezení. Inflace se rozjela úplně fšade, takže je to letos do Paklošky zase asi za trochu víc kaček, ale kdo by to řešil, když ide o lezení. Parking a direkt směr Kozí řitě, což je sektor, do něhož cesta jest nesnadná. Pod stěnou zjišťujeme, že kromě inflace dorazilo do Chorvatska aj to globální oteplování. Horko je jak sviňa. Rozcvička a rozlez v celkem pěkném, ale natahovacím 6a+ a pak už to jede. 

Pony Express 6a+, sektor Kozarice, leze Filip

Bohužel Žarko sunce žarko bude moset na přelez eště počkat. Na Fildu moc dlůhé kroky a já sem byl unavený z řízení, to je jasná výmluva. Když nelezeme, tak sa váláme pod skálů v kozích bobkách (takže vlastně lezeme hovno!) a hledáme stín. 

Žarko sunce žarko 7b/b+, sektor Kozarice, leze Filip

Před čtvrtů už sme tak vytahaní, že to balíme a ideme vstříct bábě, jejíž sms zpráva informující o jejím stavu a poloze po tom, co přešla Velebit tam a zase zpátky, je hodně zajímavá: Jsem u baru, kde jste vy? Je tedy jasné, že i ona dnes lezla akurát to hovno.

Eště před večeřů běží Filip do místního supermárketu, kde v tomto čase bývá výprodej hřbitovních svící. Letos vybírá tu s Máriů a Ježiškom, páč ten loňský Ježíš měl hodně pekelný výraz. U svíšišky dáváme večeřu, prohrábnem struny, nejaké to pifko a únava nás zaháňá poměrně brzo do stanů.

Další den je ten den D! Z parkáča ideme direkt do obřího skalního okna zvaného Hram, kde se zakloňenýma hlavama očumujeme ty naše směry. Z nejakého naprosto nepochopitelného důvodu volíme rozlez za rohem v dlouhých lehčích cestách. Hned po tom, co Filip s peprnými slovy slézá ze 6a s tým, že větší humus v životě neviděl, dere sa do šestbéčka. No ty koky, estli do tohoto šestbéčka naleze někdo, kdo to má na hraně, tak sa asi posere. Zeus 6b je pro Filipa fakt cenný onsajt a snad eště cennější flash pro mňa. Po tomto hrůzostrašném zážitku sa vracáme do Hramu. Filda zhazuje triko a nastupuje do Funky Shit (leze hovno a eště k tomu zhulené hovno, Masik musí byt v sedmém nebi). První kroky v cestě vypadají naprosto beznadějně. Nástupový boulder je rébus složitý jak sudoku v killer levelu. Konečně nachází Filipes řešení a postupně prolézá celou cestu až k topu. Nezdá sa, že by to cítil na přelez. Na řadě su já. Ve Svantevitovi si rozjebu ukazovák na pravé a nasraně sjíždím na zem. Po svačince nastupuju do sedmbépluska co prolézá celým Hramem zezadu dopředu. Hustá, silově-vytrvalostní darda, ve které sa trápím, ale s nejakým tým odsedem sa došontám ke slaňáku. Já mám dneska dolezené. Prsty zedrané, tělo unavené, formu sem měl před týdnem. Fčíl lezu hovno. Ale aspoň bude předseda spokojený, že naplňuju jeho slova. 

Lezení v sektoru Hram

Filda de na pokus do Funky Shit. Krásně nastoupí a nachází koleno, pak zbytečně padá. Dvacet minut oddechu, obléct dlúhé gatě (aby koleno tak nebolelo) a nový nástup. V nejtěžším místě nástupového boulderu dává Filouš koleno tak perfektně, že nám može zamávat oběma ručičkama. Eště pár těžkých tahů do místa, kde sa cesta láme do totálního stropu, tam sa dá sklepat. Filda odpočívá aspoň deset minut. Pak tahy ve stropě, po lištách a hadici a nakonec mohutný skok do madla s vypuštěnýma nohama. DRŽ TO! Drží! Dobré nohy tady diktují. Pomáhá si vysokou patou a za mohutného povzbuzování krauluje ke slaňáku. Ty kokos, on to dokázal, vylézl hovno! Funky Shit 7c+ je tam. Hrdost otce nezná mezí! Loni to byly dva dost marné pokusy, letos to šlo třetím. Super. Dneska sa bude v kempu slavit. Dáme si fšeci jedno pivo. Teda, fšeci kromě Filipa.

Filip v cestě Funky Shit 7c+, sektor Hram - vpravo po úspěšném přelezu.

Úspěšný den opět zakončuje pan domácí, který se svou věčnou otázkou zda všechno dobro nám přinášá půllitřík čerstvě vylisovaného olivového oleja.

Večery trávíme v dobré společnosti.

Třetí den máme rest, takže po vzájemné dohodě volíme odpočinkový výstup na Mali Čuk cestou za 5a. Jsou to 4 délky krásného a dobře zajištěného lezení. Po obědě jdeme na pláž, abychom si užili aj to móře, holky v bikinách a nekteré aj bez bikin. Co vám budu vykládat. Krása střídá nádheru!


Z výstupu na Mali čuk cestou Celjski stup 5a (ano, na první fotografii ukazuje Filip, že se leze nahoru) + vrcholové foto našeho družstva.

Naša sestava u móřa + Filip leze na baštu.

Poslední lezecký den nejdeme do kaňonu Paklenica, ale míříme do oblasti, která je asi 40 kilometrů po místních okrskách. Jedná se o nádhernou a obrovskou jeskyň, ve které nejtěžší cestu za 9a dlouhou snad 50 metrů vylezl Adam Ondra. Přístup k jeskyni je trochu delší (jdeme necelou půlhodinku do kopce), ale stojí to za to. V jeskyni čumíme jak puci. Ty kokos. 

Na přístupu naprosto neviditelná, ale když vlezete dovnitř ...

V našem fírerovi (2017) je tak pětina současných cest. Naštěstí tu jsou dva místňáci, tak sa máme koho optat na více jak 70 směrů v mohutné klenbě. Moc se není v čem rozlézat, tak se jen rozhýbeme a už to tam hrneme. Velebitski golemash je nádherné vytrvalostní 7a, které Filouš mlaskne jako nic na OS. Já už asi potřebuju tu rozehřívací cestu, takže kousek před slaňákem sedám, ale pěkné lezní. Pak ideme hned vedle Maratonac 7b. Filouš drtí jak o dušu, nahoře pod slaňákem trochu boj s horšíma chytama a ty koky aj přes ty holubí hovna (Masi, zase zme lezli hovno!) cvaká slaňák na OS. Lepší by ten výlet pro něho ani být nemohl. Pocit hrdosti na syna opět zaplavuje moji hruď. Su z teho jeho výkonu tak omámený, že si v Maratonači odsedávám, ale po obídku a válení na paloučku na Slunku si to lusknu na PP s pocitem, že by to klidně mohlo mět eště 5 metrů navíc. Tak aspoň jeden zářez. No, spíš zářezek :-). Zkoušíme ještě jedno 7b, ale sil už néni a ani kože na prstoch sa nedostává. Balíme a vracáme sa do kempu s tým, že příště polezeme 3 dni tady a v Paklošce enom jeden den na nejaků vícedélku, tentokrát snáď už konečně v Aničce.

Záběry z lezení cesty Maratonac 7b

Mávání rukama na chyty a Filda  cestě Deep throat 7b.

Ráno využíváme posunu času a kolem osmé, vykostění o inflačně navýšený poplatek za kemp, už fičíme po dálnici směr domov.

Až na věky oheň!

teaČR (s laskavým schválením Filipa)

Energii našim lezeckým výletům dodávají včelí produkty přímo od včelařů beeSTRONG!


čtvrtek 29. září 2022

Oddílové příspěvky na rok 2023 - předběžně

Zdravím všechny Houbaře,

Berte to jako předběžnou informaci, ať víte s čím pro příští rok počítat.

Spousta z vás měla dotazy jak to bude s příspěvky na příští rok. Situace není veselá, co si budeme nalhávat. Se starostkou Sokola jsem měl ještě jedno sezení a vzešlo z toho následovné. Platit se bude podle počtu tréninků. To znamená, že každý si určí kolikrát bude chodit na stěnu (bouldrovku) v rámci jednoho týdne. Buď 1x, 2x nebo 3x v daném týdnu. Čili neplatí, že zaplatil jsem si 1x a minulí týden jsem nebyl, tak tento týden půjdu dvakrát. Vím, že je to komplikované a nekontrolovatelné a spoustě členům se to nebude líbit, ale je to nejrozumnější řešení jak pro nás tak pro Sokol. Asi jsem idealista, ale věřím, že nejsme křiváci a dohodnutá pravidla budeme dodržovat. Snad se situace uklidní a další rok budeme platit standardně, čili všichni stejně. A teď k těm částkám co poslal Sokol.

Děti + senioři

1x týdně 1.500,-    

2x týdně 2.200,-  

3x týdně 2.600,-

Dospělí

1x týdně 2000,-

2x týdně 2.900,- 

3x týdně 3.500,- 

Rodinné členství - Rodič + dítě sleva 200,-Kč

                                Každé další dítě 100,- Kč

Pak tu máme ještě fenomén vodění "malých" dětí na trénink, kde nelezou nicméně jsou v tělocvičně využívají nářadí a tak je třeba nějak zlegalizovat jejich vstup. Se starostkou jsme se dohodli na kompromisu ve smyslu, že děti vstoupí do oddílu (Sokola), zaplatí snížené členské poplatky. A to 500,-  Na tyto děti se již nebude vztahovat sleva na rodinné členství uvedená výše.

Vše ještě probereme na výjezdním zasedání.

PS: Na trénink se převlékejte a přezouvejte v šatně.  A nelezte na parkety v botech.

Masik

čtvrtek 22. září 2022

Výjezdní zasedání 2022

Hola Houbaři,
Výjezdní zasedání se uskuteční v tradičním termínu druhý víkend v říjnu tj. 8.10.2022.

Tento rok se vracíme na léty prověřené místo. A to na chatu do Nezdenic. Kdo tam nebyl, tak je nad pramenem na bývalém lyžařském svahu naproti koupaliště.
Kdo bude chtít, může přespat na chatě. Kapacita omezená, takže chlapy venku :-).
Kdo jede na kole, tak sraz u Meďoša v 9:00. Trasa zřejmě klasická s vrcholovou prémií na Rasové.

Podávat se bude guláš, který tento rok vaří Pól. Vařit se bude v pátek, takže kdo chce dojít pomoct, tak nech se nahlásí u šéfkuchaře.
Bečka (-ky) a špekáčky samozřejmě budou taky. Krýgle sebou. Vezměte si nějaké prašule, neb tento rok nikdo neslaví nebo se nepřiznal.
Chata a guláš se zaplatí z černého fondu, zbytek vybereme. 

Kdo nepojede na kole, tak šou na chatě začne tak cca. v 16:00.

Program jako vždy: 
- volba "nešťastníka" pořádajícího ples
- volba předsedy, očekávám nějakého kandidáta 
- příspěvky na rok 2023
 

Masik 


čtvrtek 15. září 2022

Poslední Culesova cesta

 Zdeněk Vaculík - Cules

V sobotu doprovodíme na poslední cestě zakládajícího člena a prvního předsedu brodského holezeckého oddílu (tehdy ještě TJ Spartak Uh. Brod) Culesa. Pod tímto jménem byl známější a někteří ani nevěděli, že se jmenuje Zdeněk Vaculík. Veliký milovník výšek ve všech podobách. Průkopník rogalového létání na Brodsku, výškový pracovník, chodil do hor. Také prošlapával slepé uličky na padákovém kluzáku, létal vírníkem... Vypravěč veselých a mnohdy neuvěřitelných příhod ze všech akcí. Také šiřitel osvěty, třeba jeho šerpské pozdravy " tahata at hama" v překladu: "nesu kurevsky těžký náklad" odpověď na tento pzdrav bylo "li chao" v překladu : "si dobrý". Také je autorem několika známých výroků. Například: "dober, dober, tak trochu jako výtah," nebo při zkouškách na cvičitele horolezectví byla jeho úvodní věta "předsa sa nebudeme vzájemně zkúšat." Zdenku, s tebou byla prostě v každé situaci legrace. Pozdravuj tam nahoře další dva zakládající členy, Boju a Koňa. Už můžete pařit zase spolu.

Laďa


sobota 4. června 2022

Le Bloch (ová) v Le France

 

Prý se mi tam bude líbit a líbilo?

Cesta ubíhá rychle, tož aby ne, když skoro furt spim a když ne, tak se divím kolik ořechových sadů je kolem. Dokonce je zavlažují. Bylo to v oblasti kolem Lyonu. My máme jeden ořech a máme problém sklizeň udat a tady je jeden sad vedle druhého. Zajímavé. Musí to dávat do všeho, jinak to není ani možný.

Cíl prvního dne je Claret. Spaní je vyřešeno. Vyjedeme na kopec, dvakrát odbočíme a jsme na místě, kde to voní tymiánem a mateřídouškou. Dokonce tu kvetou orchee. Sice z místa nic nevidíme, ale je tu klid. Večer je stále přes 20°C. Cestou bylo 26°C, ještě před 3 dny bylo v HN -2°C po ránu.

Sluníčko nás budí i následující den. Odhadujeme, kolik aut bude na parkovišti u skal. Já hádám 5 a Marek 3. Není tam ani jedno. Později pochopíme. Už v 10 hod je 21°C a skály jsou na slunci. Do největšího pařáku vylezu 3 cesty, ale ty jsou luxusní. Lehký, po chytech a dlouhý. Zbytek dne prospím pod stromem a doléčuju nachlazení, které mě sužovalo víc jak 2 týdny. Aspoň k něčemu je to dobrý, protože lezení balíme, už i na Azbesta je to hodně a ten toho snese dost. Škoda, že jsem se nepodívala do průvodce, kde píší „Lots of sun“ a „in warm weather not enjoyable climbing experiance“. Hm, za všechno může jistič 😊

 Jdeme do města nebo spíš dědiny. Včera jsme cestou zahlédli otevřenou kavárnu. Dnes teda není. Aspoň se projdeme 400 m po hlavní a jediné třídě, tam a pak zase zpět. Vedro. Ve stínu hrají staříci i mladíci petangue. Můžu si tedy odškrtnout ze seznamu, co bych chtěla vidět ve Francii. Vzdáváme to a jedeme do skutečného města, kde je to fakt hezký a dle očekávání.

V jednom obchůdku měli nádherný nástěnný hodiny, second hand, ale líbili se mi.   Aji vim, kam bych je pověsila, ale přece nenakoupím hned v prvním obchodě, do kterýho vlezu. Nemám svoji excelovskou tabulku s vyhodnocením všech možností. Nu což, starého kozla nepředěláš, analýza musí být. Ach jo. Marek sliboval antik v Millau, proto ta nerozhodnost. To ještě nevím, že byl zrušen. Místo nad krbem i nadále zůstává prázdné a čeká, až mě něco osloví. Tedy taky Marka, byl to jeho nápad koupit hodiny ve Francii. Já je chtěla jak jinak než hned. Nač čekat do Francie, když ani nevím kdy tam pojedu. Naštěstí jsem nemusela být trpělivá neúměrně dlouho 😊

Druhý den je zase teplo, ne tak velký, ale i tak se rozhodujeme, že přejedeme do Gorges du Tarn. Jedeme furt po klikatých silnicích do kopce v národním parku Le Savana (píše se Des Cévennes, nemůžu si to zapamatovat, savana je lepší). Park je obrovský a součást Unesco dědictví. Lesy kam oko dohlédne, dokud nevyjedeme na náhorní planinu, kde pro změnu není nic, sem tam nějaký stromek. Jsme ve výšce kolem 1000 m n. m. To, ale není ta krajina, kterou vysílají na Tour de France. Vůbec se jí nepodobá. Tudy, asi Tour nevedla, jinak bych věděla, že to tu vypadá jak na Šumavě, Marek říká jak v Orlických. Prostě na horách. Taky, když sjíždíme dolů, vidíme zbytky sněhu.


 Národní park Dec Cévennes

Z planiny odbočíme vlevo do údolí Tarnu. Je pod náma. Musíme sjet do vesnice Le Malina (píše se Le Maléne). Aji bych se kochala, ale nemůžeme se kochat oba, někdo musí sledovat silnici a vydávat zvukové znamení, když si myslím, že jsme moc blízko kraje a propasti pod námi. Jedeme až ke skalám. Místo, které ještě před 10ti lety bylo jako spací parkoviště, bylo změněno k nepoznání. Zbytky budov obehnané páskou na jedné straně a nové parkoviště s růžově kvetoucími stromy a kamenným záchodem na druhé. Ten stojí za bližší zmínku, neb jsem se s takovým ještě nesetkala. Jedná se o suchý záchod, kde do mísy, v které je pás, vykonáš potřebu a pak 3x šlápneš do pedálů a tvůj výtvor odjede bůhví kam a je relativně čisto. Pás je trochu hnědý.


Gorges du Tarn

Ke skalám jsme se dostali 10:20 a byli jsme mezi prvními. Marek zvolil rozlezový sektor s kratšími vesměs 15metrovými cestami v sectoru Club House. Dáváme 6 cest do 6b. Máme prolezený prsty a i když je ještě brzo končíme. Jdeme k řece. Perfektní den na koupačku, studenější (na chlazení piva ideál) a opalovačku. Letos si sluníčka užíváme od února. Paráda. K tomu to okolí kaňonu, stěny, věžičky a různé skalní útvary ve svazích. Najdeš tu převisy i kolmáče, jednodélky i vícedélky. Po horších i lepších chytech. Asi jsem se zamilovala. (promiň Marku).

Jedeme do kempu. Volíme obecní kemp v Malině – Le Pradet za příjemných 14,40 € pro 2 osoby a noc. Místo máme u řeky a v televizi dávaj francouzskou rodinku u řeky na jedničce a španělský lezce s dodávkou a obytňákem na dvojce. A když TV nebaví, lze využít sprchy s neomezeně teplou vodou a i záchody jsou čisté.


kemp Le Pradet v Les Maléne

Spíme pod širákem, jediní v kempu. Převládají tu bydlíky různých velikostí. Některý i na kuřích nožkách. Ráno se budíme do oblačnosti, která se mění v 11 hod ve slunečno. Nemilé je, že jsem se celá opupinkovala, že by to bylo z řeky. Píšou, že jsou tam nějaký shluky ve vodě, které můžou být nebezpečný pro citlivé jedince. No, ale zas informační tabule je ve francouzštině, takže kdo ví.

Mezitím co jsem si šla čistit zuby, Marek se ztrácí a vrací se s novým průvodcem. To je moc dobrý nápad neb se nám otevírají další obzory.

Sektor, který jsme si vybrali je Foetus, ten si bohužel vybralo, ještě spoustu dalších lezců a po první rozlezové cestě to balíme a jdeme do Pas de Soucy Noir Desir. Jsou tam spíš 6bčka, tak doufáme méně lezců. Dávám horko těžko 6a+ na prvního a zbytek se vezu. Nu což. Neudržíš madlo, shoř. Je potřeba potrénovat. I trochu morál. Někde jsou nepříjemný odlezy.

Bonus oblasti je informace od prý sličné francouzky, že se všude škrábám, protože jsem přecitlivělá na chlupy housenek, které jsou všude. Jejich chlupy se šíří vzduchem, dostávají se do oblečení a při kontaktu s pokožkou může dojít k alergické reakci. Jsem jak poštípaná od blech a nevím kde se podrbat dřív. Dobrá zpráva je, že se na to neumírá. Později narážíme i na informační tabuli. Následky jsem si nesla ještě další tři týdny.


housenky mrchy

Po 4cestách zalézá slunce za kopec a my jdeme zase k řece. Já už se jen sluním, Marek koupe a kujeme plány co dál. Další den má být hezky a pak déšť. Zvládnu 4tý lezecký den? Samozřejmě. Ten den se už nic zajímavýho nestalo.

Ráno bez restu jdem lézt. Vybíráme oblast z nového průvodce -   De que fas aqui? Jsme tam sami. Rozlez nebyl vhodně vybrán. Sedím v první expresce, mám zmrzlý nohy, nevím, jak to vyřešit, kdo to kdy viděl lézt čtyři dny po sobě. Takový nápad a ještě kolmáč, na rozlez! Další cestu si vybírám sama. Je to 40 m 6a+ po odštěpu. Dle lana to mělo jen 35 m. Kdo má sílu vola, leze na sokola. Jsem unavená, ale cesta mi učarovala. Určitě to bude lehčí, jen za vytrvalost. To dám. V průvodci píšou, že je v tomto sektoru potřeba 15-25 expresek. Jsou tam až 90 m cesty. Nic nepodceňuju a beru všech 25 presek. Stačilo jich 15. Cesta byla přesně taková, jakou jsem čekala. Na sokola s dobrýma chytama a světě div se, když jsem viděla odlez, byla jsem ráda, že to bude pohodový lezení po madlech. Bála jsem se, ale radost z cesty to nepřehlušilo. Jsem královna všech moří (Lindi, promiň, že jsem si přisvojila tvoji hlášku, ale vyjadřuje přesně to, co člověk cítí). Jupí. Čirá euforie. Na vlně dávám ještě jedno 6a+ a pak zhasnu jak svíčka. Došla energy. Ani ořechový dortíček (už vim proč pěstují tolik ořechů) nepomohl. Navrhuji Markovi (po 4 dnech), že si může zajít tedy na nějaký svůj projekt, že mi to nenapadlo dřív. Má se mnou božskou trpělivost a zatím nezdrhl i když ho Masi varoval 😊. Marek si překrokuje 7b+ a se slovy, že dnes už to nepůjde, balíme.

Předpověď počasí na středu až pátek je pro Tarn déšť. Co teď, den je ještě mladý a je třeba využít krásného počasí. Jedeme do Millau, antikvariát (který už není) a most. Viděla jsem dokument o jeho stavbě a bylo to boží. Most má 2460 m a nejvyšší pilíř měří 343 m. Je vyšší než Eiffelovka.


Most v Millau 

Mimo jiné si odškrtnu ze seznamu: korzovačku městem, kafíčko v kavárně a návštěvu infocentra (mapa zdarma a tip na výlet), návštěva náhradního antique, kde to smrdělo a nic zajímavýho tam nebylo. Nejvýznamnější počin, stejně byl nákup krému na housenkové pupínky. Není místo, kde by mě to nesvědilo. Ještě je Millau významným centrem ručně dělaných kožedělných výrobků. Ušijou vám rukavičky, jemňoučké na vaše ručičky. Pěkné.

Jak jsme řekli slečně v informacích, spát jedeme do Le Bofi, už jsme jí neřekli, že tam žádné ubytko není, jen parkoviště u skal uprostřed, bohužel borovicového lesa s odpornými housenkami. Stavíme tentokrát stan. Dle letáku, bychom se v takovém prostředí, právě z důvodu housenek, neměli pohybovat od října do června.

Předpověď se ani ráno nelepší a vypadá to, že náš výlet ve Francii končí. Že bysme přejeli do Frankenjury? Vyrážíme tedy směr domov nebo že by to ještě nebyl konec? Co zkusit Chauzon. Je to po cestě a na čtvrtek hlásí déšť ze 70% a v pátek 36%. Je tu šance a nám se ještě z Francie nechce. Dovolenou mám celý týden a chci si to užít.

Nekřesťansky drahou dálnici ignorujeme a následujících cca 200 km zvládáme za 4 hodiny jízdy. Je pravda, že jsme museli stavět, abychom vyfotili domečky na úpatí řeky (foto nic moc), skály v Le Joint s vícedélkama (možný oddílový výlet?), nekonečné pláně (jako, že fakt nekecám s tou Šumavou), starý most v St. Enemie a obchody se suvenýry atd. atd. Naštěstí se nikam nehoníme a tak moje fotománie (z prvních 5 dnů nemám žádné fotky, kromě 2 orchideí z prvního dne) nevadí.


suvenýry v St. Enemie


městečko St. Enemie

Do Chauzonu jsme dorazili za zamračeného leč nepršícího počasí, a nakonec sem tam na nás vykoukne i sluníčko. Kromě mraků se na obloze prohání i stíhačky Mirage 2000. Docela nízko, další dny je slyšíme, ale nevidíme. Jdeme okouknout lezení v údolí řeky Ardeche. Kolem řeky je docela husto, ale stačí vyjet výš na kopec, dál od civilizace a narazíme na krásné místo u vodárky. Večer zase prší, ale náš optimismus je nekonečný a věříme, že v pátek zalezeme.

Ráno mrholí, přestat pršet má dle přepovědi v 10 hod, pak v 11, 12, 13 atd.  Naštěstí jsou to jen přeháňky. Jdeme koupit bagety. Normálně bagety koupíte denně čerstvé i v neděli i na Velikonoční pondělí, což je fajn, protože na druhý den jsou gumový.

Cíl výletu je Pont du Arc. Přírodní most přes řeku Ardeche. Pěkný místo na piknik, nebýt tam toliko lidí. Následuje prohlídka Vallon pont du Arc. Architektonicky nic zásadního, ale má to atmosféru. Těch obchůdků se suvenýry, šaty, regionálními výrobky (mýdla, hrnčířské výtvory, levandule atd.) a kavárničkami, člověk neví co dřív. A pak to přišlo. Do obchodu nemůžu, mám zmrzlinu, ale už z venku vidím naše hodiny. Celou dobu na náš čekaly, už i pavučinka na nich byla, tím mě trochu zmátly, protože jsem na chvíli zaváhala, ale Marek řekl, že jsou to ony a byly. Později jsem se do nich doma zamilovala. Tím ovšem naše designérská činnost neskončila. 

 


 Le Pont d´Arc


Vallon-Pont-d´Arc


zákoutí Vallon pont du Arc


hodiny

Pozdě odpoledne, kdy už svítí toužebně očekávané sluníčko, jdeme k řece Ardeche, kde jsou: opalující se lidi, kajakáři, kanoisti, turisti, hadi vodní i suchozemští (asi užovka, ale vypadala přinejmenším jako zmije) a obrovské i malé valounky, různých barev, který by se nám skvěle hodily do obýváku. Navíc jsme autem a pašování nebude tak složité, porovnání s letadlem. Musím prásknout, že já jsem, co se týče šutrů troškař, protože Marek si vybral valoun, který by se mi váhou vyrovnal. Na chvíli se změnil v soumara a vynesl náš nový dekorativní prvek, na parkoviště na kopci. Šel v předklonu, vypadal, že je to fakt těžký, ale blažený úsměv, když batoh uložil do auta, to vynahradil. Mě se zvednout nepodařil, má to jednu výhodu, obývák uklízí Marek.

Večer je krásný, z kopečku u vodárky je výhled na nekonečnou svěží jarní zeleň okolo. Příroda je tu už o kousek dál. Čeká nás poslední den lezení a počasí má být luxusní 22 °C a slunečno.


ubytko u vodárky

Ráno raníčko nás budí sluníčko. Hupky nakoupit sváču a ostatní zbytnosti pro rodinu a kolegy a šupky na skály. Marek azbestový se nezapře. Vybírá cesty na sluníčku. Oblast je taková podkova, lze lézt i ve stínu, ale tam je to prý oklouzaný. Na rozlez mi dá vybrat 5 nebo 5+ (ano tak hluboce jsem klesla, to už není ani céčkový team). Vybírám si 5+ (aspoň to plusko navíc). Cestou si chrochtám, jak je to příjemné a cestu chválím a v ten moment se to změní a já si sedám!!! Že bych byla dobrý lezec a našla si problém i v lehké cestě? Asi to tak bude, jiné vysvětlení nemám. Přelezu to, ale jsem překvapená tvrdostí klasy nebo mýma schopnostma dobrého lezce 😊


Chauzon



lezení v Chauzon

Nebo, že by to bylo tím sluníčkem, které ze mě vysává energii? Dáme ještě 6a na poprvé jako Pája a pak zalezu do stínu a nevylezu, dokud i cesty nejsou ve stínu. Pak už to jde jak po másle. Vybírám si cesty lehčí s převažujícím koutovým a sokolíkovým lezením. Kdo má sílu vola, leze na sokola. Je to takové horské lezení, lépe zajištěné. I když někdy jsou i tady odlezy. Jinak je tu hodně cest položených, těm se ale vyhýbám. Po šesti krásných cestách se kocháme a loučíme s údolím Ardeche. Je to krásný místo, lezecky ne tak super jako Tarn, ale když je v Tarnu, hnusně tady se dá pěkně zalézt a i počasí je přejícnější.

Večer, když si zapisuju cesty, zjišťuju, že 5+ se křížila s 6b, což mi bylo zatajeno. Nicméně to vysvětluje potíže. Uf, asi to se mnou nebude tak špatný a mohla bych se probojovat aspoň do béčka 😊

Tož a jaký je závěr. Miluju Francii i když je trochu z ruky a určitě to nebyla naše poslední návštěva a za všechno jako vždy může jistič. Že to vymyslel, vybral nejlepší oblasti, kde by se mi mohlo líbit, často na úkor vlastních ambicí a dával mi jistotu, že když se něco nepovede, je to ještě on. Děkuju.

Hore zdar

Macek