Podobně jako každý dobrý béčkový akčňák, tak i návštěva sqělé lezecké oblasti má svůj druhý (a pak třeba i třetí, čtvrtý, pátý, ...) pokračovák. Nejinak tomu bylo i s návštěvou Leonídia. Důvodů bylo hned několik. Za prvé je Leonídio fakt super oblast se super lezením, za druhé je Leonídio dostupné i cenově (jak letenky, tak výpůjčka auta a i ubytování jsou za rozumnou cenu), a za třetí: koupil jsem si před vánočním výletem průvodce a bylo by škoda ho neprolistovat trochu víc a nenavštívit další sektory. K tomu všemu je třeba připočíst perfektní lezeckou atmosféru tohoto místa, obchůdky, atd., jak jsem popisoval v článku z vánoční návštěvy.
Tentokrát jsem se na výlet za řeckou pohodou vydal s Filipem, Matějem a bábou. Bába nám měla sloužit především jako maskot zájezdu, což do posledku splnila, protože, jak říká Filouš, s bábou je vždycky sranda.
A tak jsme v pátek před jarňákama vyrazili směr Bratislava, Vídeň Švechat, Atény, Leonídio. Do ubytka jsme dorazili někdy kolem 23:30, takže docela záhul. Navíc se cestou Filoušovi rozjela jakási rýmečka a kašlíček a mě fakt bolí při delším chození a po lezení hnáta tak, že jsem si snad ani nemyslel, že by to tak mohlo bolet.
Tentokrát bydlíme asi dva kiláky od cedule Leonídio, přímo pod sektory Théos pillar, Théos cave a Yellow wall, ale vidíme i do Love ledge, Théos Right, Mad wall a Cave of Panagiá. Do nejbližších skal tedy nemusíme ani jezdit autem, dá se to do 30 minut dojít pěšky. Ráno nás příjemně překvapuje maminka pana domácího, která nám nabízí jakousi místní baštu a čerstvě lisovaný juice z pomerančů. Také nám naplňuje obří ošatku na terase před vchodem pomeranči a citróny s tím, že si je máme brát. Nutno podotknout, že se toto opakuje každé ráno, a že ošatka je po celou dobu našeho pobytu vždy plná citrusů.
První dva dny chodím tedy do skal jen s Matym. Konkrétně navštívíme nejdříve sektor Mad wall, který nabízí lehčí cesty v položeném až kolmém lezení do 6b. Pro mě na rozlez po únavné cestě a pro Matyho ideální sektor. Platí zde, že čím vyšší číslo, tím jsou cesty krásnější. Vše je špičkově odjištěno. Nejtěžší Don´t Panic je nejkrásnější cestou sobotního lezeckého odpoledne. V neděli jdeme ještě o sto metrů dále do sektoru Cave of Panagiá. Tento sektor nabízí lehčí linky od 4 do 6b+ ve spodní části k polici. Nad policí je druhá část s cestami od 6a+ do 7b+. Lezeme nejdříve rozlezy v dolní části a Stairway to Heaven i nad polici za 6a+ (docela silové tahy po tufách ve slušném převisu). Po restu si vpravo vybírám dlouhé Solo de Gauche, které se dá vylézt i se spodní částí za 4 v kuse. Vychutnáte si tak silný tah lana vytaženého na 42 metrů, ve kterých je slaňák tohoto luxusního 6c+. Pak ještě zkoušíme z police jednu cestu uprostřed (na polici dolezem pětcéčkem), ale tohle 7a je jakési zapeklité a tak to dolezu s několika odsedy a první dva dny lezení jsou za námi.
V restdeji jdeme na nedalekou pláž na vycházku a cestou zpět už trpím jako postřelené zvíře a snad se dávám aj na modléní. Alespoň, že Filip je už lepší a tak plánujeme další den vyrazit do sektoru Míti, což je oranžovo žlutá stěna přímo nad mořem s dlouhými cestami od 5c do 7c+ s tím, že Filouš zkusí, jak to půjde a uvidíme, co dál.
3 ichtilové na pláži pod sektorem Míti.
Při příjezdu pod Míti se zdá, že nejsložitějším úkolem dne bude dostat pod skály bábu a pak ji ještě dostat dolů jinak, než že ji skopnem a dole ji pak najdem (bába stále žije a zvládla to v pohodě). Filouš teda zkouší. Rozlez v docela přísném a kopcovitém 5c, pak už to Filip hrne: 6c OS, 7a OS, 7b OS, 7b OS a možeme jít dom. Já si dám jedno to 7b PP druhým, 7a zvládám taky na OS, takže pohoda. Zdá se, že to půjde!
Lezenice s mořem za zády a ostrým větrem ve vlasech v sektoru Míti.
Na další den hlásí trochu horší počasí, takže volíme restday. Zatímco my tři to bereme vážně a celý den se jen povalujeme po ubytku, čteme, vaříme a žerem, tak bába naprosto porušuje klid zbraní a vyráží na okružní pochůzku nivou s políčky a sady, na kterou máme výhled z ubytka.
Tisícileté olivovníky a směrovník k sektorům u parkoviště.
Po poctivém restdeji je třeba pořádně zaútočit. Jedeme do jeskyně Cras of the Titans. Přístup je taková malá vysokohorská turistika, v první třetině sutí, takže moje haxna si fatk libuje. Okolo běhají divoké kozy a s nima i divoká kůzlátka. Pohledy a výhledy k nezaplacení. Navíc, když kopce směrem na Spartu jsou pocukrované sněhem. Crash of the Titans je sektor, který nenabízí příliš lehkých cest. Tady je dobré, už trochu lézt, protože cesty jsou často dost silové a fakt těžké. Dnes nemám den. Rozlez za 5c ještě zvládnu, v 6c sedám (ten konec, to byl fakt hnus). Nastupujeme do Gykouli, které je po první řetěz za 6b+. Následuje druhá délka s tvrdým boulderem přes strop a cesta pokračuje ještě asi 10 zbytečných metrů až k řetězu, který je 40 metrů nad zemí. Celkem za 7b+. Filda nalézá. U řetězu restuje, nacvakne si první dvě presa z prodloužení, ochytá si to a ještě si sleze do restu. A už to jede. Nástup do stropu je fakt krutý, ale Filip bojuje až do velkého křídla a i nad něj. Cestu už má vlastně v kapse, ale musí se ještě přetahovat s šíleně táhnoucím lanem a nejhorší je cvaknout slaňák, protože lano prostě skrz tření nejde nabrat. Nic-moc dalšího se nám v ten den už nepovedlo, ale nevěšíme hlavu. Ještě máme dva lezecké dny.
Lezenice v sektoru Cras of the Titans.
Na pátek (ty koky, už pátek!) hlásí fest vedro, takže volíme zastíněný Sabaton a Mini Canyon, které jsou hned vedle sebe a od auta jste u skal za dvě minuty. Nejdřív jdeme do kaňonu. Obligátní rozlez v cestě Portokalia, která je po první řetěz za 5b a prodloužení vede nádherným sokolíkem za 6a (doporučeníhodné) a v cestě Moving Target, což je docela odporné 6b. Já si pak ještě vylezu luxusní And cakes by Tonnes 6c+ a přesunujeme se do střední části Sabatonu k velkému bloku. Filda zkouší osnout Savra ext. 7b, ale nahoře prostě nedoskočí a je docela nas-štvaný. Já si ještě s Matym vyběhnu na terasy k cestě Fun and Fuck 6c+ a parádně si jí užiju (Jak jinak, že? Fšak fun and fuck!). I přesto, že na slunku je pekelné horko, tady, ve stínu, je nám fest zima. Balíme to a jedeme na ubytko. Zítra je poslední den a ještě chceme trochu zaútočit.
Lezenice v Mini Canyon i na Sábaton nabízí množství cest všech obtížností od 4 po 8b+.
Sektory nelze minout a hlídač obytňáku ve slušivém dresu.
Poslední lezecký den míříme do Twin Caves, kde jsem si nechal z Vánoc rozlezené jedno 7b+. Rozlézáme se v levé části sektoru s lehkými položenými cestami. Směrem doprava se to kolmí a jakmile přejde stěna do první jeskyně, jste na hadech a v převise, kde si můžete zkusit cesty až do 8b. 5b a 6a+ na rozlez stačí. Jdeme do Autopsie. Nacvakám presky a přichází Filip na svůj OS pokus. Ani nemůžu uvěřit jakým programem a jak lehce přelézá místa, kde já rvu na max. Naprosto s přehledem cvaká z chytů, které já radši ani nedržím. Cestu smrkne onsajtem s nacvakanýma preskama jak nic. Já si nakonec tuto cestu musím nechat na někdy jindy i přes 3 velmi nadějné pokusy mě vždycky setřepe poslední těžký krok v cestě. Filip ještě zkouší na OS Bonobo 7b+, ale spadne těsně pod vrškem. Nicméně se rozhoduje pro druhý pokus, kterým už cestu vyleze. Pak si Maty dává ještě jednu lehčí cestu vlevo, která pokračuje prodloužením za 6c+, které si Filda dá jako závěrečný zákusek vydařeného zájezdu jak jinak, než OS.
Rozlez v levé části Twin Caves.
Vlevo Autopsia 7b+, uprostřed nějaké 5c, vpravo Bonobo 7b+.
Dom jsme v nedělu dojeli v pondělí ráno, no, a to je asi tak fšecko. Já si momentálně dávám pauzičku a doufám, že se mi ta haxna spraví a nebudu to muset rvát přes bolest a Filip pokračuje v tvrdém tréninku, aby co nejdřív bouchl to 8a, a aby i na závodech netahal za úplně krátkou tkaničku. Na sobotním prvním kole ČP v boulderingu mu to zatím stačilo na osmý flek.
Až na věky oheň!
Zúčtujeme na Hnědce!
Za čistě přírodní energii děkujeme medům od našich fčeliček beeSTRONG.
-teaČR-
