Asi týden dozadu zme sa s Jenysem válali na slunku na bouldermamách pod jižní stěnů Držkovek a říkali tomu hardcorebAuldering a Jenys nadhodil, že jako jakési Vertigo. Tož sem si řekl, že bych to zkusil... A až příliš pozdě sem si uvědomil, že to nebyla žádná droga.
Trefil sem to v poho a v Bratislavě našel stěnu. U registrace jsem vyfasoval za 10 zlatých povertyčku, vodu, jabko a triko velikosti S (ale spíš XS), které jsem se v šatně na sebe marně pokusil narvat. Když jsem v půlce natahování toho hadříku usoudil, že to nedám, zkoušel sem ho sundat, ale mosel mně pomoct okolo jdoucí namakaný uherák - jinak sa z teho trika dostávám až do fčílška.
Hned na úvod mně Jenys vysvětlil, že nebudeme bláznit. Rozcvičku jsem si teda odfajfknul tím, že sem sa díval jak sa rozcvičuje Řízek. To mňa ale moc nebralo a nerozcvičovalo. Tak sem sa rači díval jak sa rozcvičujů Maďarky a to mňa dostalu do té správné provozní teploty poměrně rychlo. Pak bylo najednů 12 a asi tak stopadesát bouldristů sa vrhlo na stěnu s takovú vervú, že sem měl strach, že to ta stěna nemože vydržat. Jenys mě milostivě a milosrdně vybíral samé lehké věci. Nejdřív sme lezli spolu, ale pak sem přestal stíhat, problémy zhútly a já sa věnoval v klidu svým projektom.
 |
| Jenys a jeho vybroušený STIHL! |
 |
| Lezení?! - To sa nezapomíná!!! |
Po dvou a půl hodině sem byl na kašu. Zbytek limitu sem strávil vypisováním papírku s přelezama a přeslékáním sa. Ukázalo sa to jako výborný tah. V hospodě sme díky tomu měli volné místo u stola se židlama. Byly tam jako aj stoly s postelama, ale zas tak moc na kašu sem nebyl. Dali sme si oběd. Já sem měl jakůsi tortilu. Řízek je na dietě, tož měl akurát poléfku. A Jenys byl asi z formy - měl enom 5 piv. Celí nadržaní zme čekali na výsledky kvalifikace. Protože sa to táhlo, tak zme si střídavě dělali prdel z Řízka a sami ze sebe a velkohubě plánovali, co v roce 2017 šecko přelezem. Preso ale měli Slováci suprové.
Pak nekdo vyvěsil výsledky. Řízka to motivovalo ke zvednutí ze židle. Zjistil, že byl nejak 24., nebo tak neco. Jenysa taky našli - teď nevím asi 47. (Nerad bych mu to napsal blbě, ale asi je to jedno a hledat to nebudu.) Mňa nikdo nenašel. Až po chvíli si Řízek fšiml, že su 4.! Od konca. :-)
 |
| Tady Řízek ještě lezl. |
 |
| A tu už jenom slintal nad maďarskýma prdelkama! |
Do finále sme eště cosik popili, chytli si fleka a čučali, jak lezů mistři. Nejlíp lezl Stráník - to je jasná věc. Maďaři moc nestíhali. Asi nerozumněli slovensky. Největší šoumen byl Pišta, ale na Stráníka mu nepomohlo ani těch 10 kilo protejňáků, co měl místo oběda. Z bab lezla nejlíp Nelly, ale Jenys furt tvrtil že Zuza z Maďarska je nejkrásnější (což byla pravda). Finále mňa ale jinak zas až tak moc nenadchlo.
Pořádné Vertigo jsem si ovšem užil při výjezdu na dálnicu na cestě dom - trefil sem sa až na potřetí. Při tom, jak sa mně zamotala hlava, sem si vzpomněl, že aj ten zelený sem přeca dal, ale nezapsal. Škoda, mohl sem byt od konca šestý. A kdo by nechtěl byt šestý, že?
Tož takové bylo to Vertigo 2016. Možu říct, že po dvou týdnech tréningu sem považoval svůj výkon za adekvátní a maximálně možný. Užil jsem si to. Byla to zábava. Asi začnu na staré kolena závodit! :-)
A všem doporučuju, aby to příště zkusili taky.
Až na věky OHEŇ!
teaČR
