Jak se jede do Tater přes Rakousko? No to máte tak. To vám
napíše kámoš Jeff, že shání parťáka na vícedélku v Gësause.
Moje reakce byla okamžitá – JEDU! Lezení v horském terénu jsem si chtěla
už nějaký ten roček zkusit, ale prostě nějak nebylo kdy a s kým. Takže
aniž bych podrobně studovala topo a více o tom přemýšlela, byla jsem rozhodnutá
. Jednalo se o cestu Flora 6+ na Kleiner Ödstein (2163mnm). Je to 500m
dlouhá cesta rozdělená na 19 délek, přičemž ty nejtěžší jsou nahoře. Bylo mi
jasné, že to bude určitě moje smrt, protože jsem zatím lezla tak max. 8 délek a
ještě v dobře odjištěném terénu s hospodou nahoře 😊-ano
myslím tím Hohe
Wand, ale s heslem - Zkusit se musí všechno a Co tě nezabije, to tě
posílí, jsem se rozhodla, že to zkusím.
A tak jsme vyjeli ve středu po práci směr Rakousko. Kousek
před Vídní si ale Jeffovo auto postavilo hlavu a začalo čmoudit, cukat a prostě
nechtělo jet dál. Co teď? Zrušit akci? To se nám úplně nechtělo, ale budeme
rádi, když zvládneme dojet domů.
Hned jsme vymysleli alternativní variantu. Vrátit se, vzít
moje auto a ještě stihneme dojet do Tater a pak se uvidí. Jeff navrhl Kuttovy
plotny za 5- na Batizovský štít, tam je ale dlouhý nástup a vzhledem
k tomu, že jsme do Tater dorazili po půlnoci, jsme raději zvolili Volovku.
Po 4h spánku dole na parkovišti, které je startovním bodem k cestě na
Rysy, jsme ráno pobrali vercajk a vyrazili přes Popradské pleso k Žabím
plesům. Po chvilce váhání, zda zkusit Žabího koňa nebo Voliju Vežu jsme
zamířili k Volovce. Už od Vyšného Žabieho plesa jsme viděli, že cesta
Štáflovka za 5- je obsazená a někdo do ní právě nalézá…no co, než dojdeme pod
stěnu, bude odlezený. Bohužel nebyl… Týpek lezl sám, takže si každou délku
vylezl v podstatě 3x a na to se nám
čekat nechtělo.
Stanislawského cesta za 5 byla další možnost. Jeff se ptá,
jestli má začít.. Hledím na stěnu a říkám si…to dám. První délka byla lehoučká.
Zdálo se mi, že jsem zahlédla nahoře štand, takže vím, kam dolézt- hned je svět
veselejší😊. Tohle je totiž můj velký strašák..Co když
minu štand? Co když nalezu někam, odkud se nebudu moci vráti? Zkusila
jsem založit nějaké friendy, vypadalo to, že drží dobře. Druhou délku - krásný
komínek, jsme nechtíc rozdělili na 2 délky. Zhruba v polovině Jeff uviděl
2 staré skoby a tak zaštandoval. Do jeskyňky, kde byl ten správný štand, jsem
tedy dolezla já. 3.délka -krátký traverz a převisek, který krásně bral
z boku dal Jeff a opět štandoval ze skoby, kterou našel a s přidáním
frienda. A tak plotýnky s dolezem do správného borhákového štandu čekal ne
mě. Následovala asi nejhezčí plotnová délka za V., kde je samém závěru parádní
krok na plotně v traverzu. Dolez na vrchol Volovky 2370 mnm je trojkovým
terénem.
Štandy z borháků byly nové, cesta moc hezká vystřídal se
komín, převisek, traverz i plotna. Nic
těžkého mi tam nepřišlo. Cesta jde krásně odjistit. Měla jsem možnost použít
friendy, smyce i vklíněnce. Ze štandů je nádherný výhled do údolí a na okolní
hřebeny. A když vám vyjde počasí, tak jak nám a svítí sluníčko, tak si člověk
připadá, jako by byl v pohádce.
V půlce dolezové délky na vrchol je zarvaný friend,
který jsme použili při sestupu na dojištění. Úplně přesně jsme nevěděli kudy se
schází a sestup nevypadal, že je zadarmo, tak jsme se raději proslaňovali zpět
k patě hory. Závěrečné pivečko na Popradském plese nesmělo chybět a pak už
jen hurá domů.
Lenka
