CHŘIBSKÝ HNĚDÁK 2020
Letošního Chřibského
hnědáka naplánovali pořadatelé na
05.09.2020 a musím říct, že datum vybrali opravdu suprové. Počasí nám přálo –
bylo 25°C a jasno.
Letošní ročník se lišil od předešlých v tom, že na
jednotlivých stanovištích nebyli rozhodčí, ale vylezené cesty si lezci zapisovali sami do plánku, který na startu vyfasovali. Věřím,
že si všichni zapisovali své
cesty poctivě J.
Letos bylo ve hře těchto pět skal: Budačina, Kozel, Zbojník, Osvětimanské skály
a Barborka.
Z nás „houbařů“ se přihlásily čtyři dvojice:
Zbyněk Sušil + Honza Knotek, Jakub Semela + Jaroslav Uškrt,
Luděk Řehořek + Vendula Maňková, Lenka Mikušková + Jana Dosoudilová.
(část oddílu šli svadbovat, tak se nemohli letos účastnit.)
Musím konstatovat, že ještě 14 dní zpátky, jsem si klepala
na čelo, že do něčeho takového nepůjdu, ale mí drazí přátelé mě na jedné
vydařené akci u Jardy trochu ukecali a jsem za to ráda. A hlavně jsem ráda za
Luďu, který do toho se mnou šel, přesto, že dopředu věděl, že pokud do toho
půjde se mnou, tak pojedeme jak se říká
„ na účast“.
V 7:30 hod jsme vystartovali od Hospody U Krtka na
Břestku. Část cyklo-lezců se vydala
směrem na Budačinu, část směrem k Barborce. Naše šestice (Jarda, Kuba, Lenka, Janka,
Luděk a já) jsme se vydali směrem Barborce. Lesní cesta byla naštěstí suchá,
tak to šlo, i když hned po prvním kilometru už jsme tlačili kola do kopce. Na
Barborce nebylo nijak narváno (jen jedna dvojice Hradišťáků), my jsme
s holkama vylezly nějaké čtverky, pětky, kluci si dali něco těžšího a
pokračovali jsme dál směrem ke Zbojníkovi. Lesem, přes louku a zase lesem
, pak jsme přelezli svodidla na
padesátce, protože jsme netrefili přejezd a pokračovali jsme dál po asfaltce ke
Zbojníkovi. Tam byla pouze jedna dvojice, která jela vedlejší závod, takže
paráda -
prázdno, odlezli jsme, co jsme potřebovali (já z původně plánované
jedné cesty, jsem dala 3, totálně nad plán, jsem spokojená) a frčeli jsme dál k Osvětimanským
skalám. Podstatná část tohoto přejezdu byla parádní, asfaltová cyklostezka, i
když většina trasy byla do kopce, tak to docela ubíhalo.
Na Osvětimankách už začínáme sledovat čas a řekla bych, že
nervozita trochu stoupá. Janka měla letecký den, vzala to po hlavě dolů z
„tanku“, ale naštěstí bez úrazu, Lenka dobře jistila. Pak jsme pokračovali
lesní cestou i necestou dál ke Kozlovi. Jak se dalo předpokládat, bylo tu
narváno. Závodníci, co jeli opačným směrem z Budačiny byli na Kozlovi ve
stejnou dobu jako my a toho ještě dost lidí, co si přišli jen tak zalozit. Jen Zbyňu s Honzou jsme nepotkali, ti
letěli jak střely, nevíme kudy.
Samozřejmě všechny dobré cesty, které jsme chtěli lézt byly dost obsazené a docela dlouho
trvalo, než jsme se všichni prostřídali. Janka si zopakovala po druhé pád (asi
aby nezapomněla padat nebo co). V cestě „U buku“, nějak jí nevyšel krok, ale
naštěstí opět bez úrazu. Po druhé hodině vyrážíme od Kozla dál, čas je
neúprosný. Následuje nejdelší přejezd přes Bunč na Budačinu (asi 30 km). Ze
Starých Hutí místy tlačíme kola, kopec je nekonečný, dochází energie (teda
aspoň mě) a dopuji se vším možným magnéziem a hroznovým cukrem. Pak pokračujeme směrem k Bunči, to už je
docela v pohodě, jen od Brda k Bunči, je docela dost turistů, tak
musíme dávat pozor. Na Budačinu jsme dorazili něco po 16 hod. Dáváme každý po jedné cestě (říkám si, sakra
kvůli jedné cestě takovou štreku) a čeká nás posledních 20 km do cíle. Navigace
ukazuje dojezd do Břestku v 18:06. Říkáme si, paráda, máme 24 min
k dobru.
Sjezd z Budačiny k cestě byl fakt drsný. Jak se
říká o hubu, místy se nedalo jet, šli jsme pěšky a brzdili o sto šest. Pak už dál
po asfaltce přes Kudlovickou dolinu, Kudlovice, Sušice, to nám pěkně frčelo,
pak Jalubí, tam už jsme byli rozdělení,
Já s Kubou, Jardou a Marky ( která nás celý den doprovázela) jsme špatně
odbočili a museli jsme se vracet (ztráta
asi 10 min), pak přejezd přes jakousi polní cestu do kopce na Modrou, tam už
plivu krev a nadávám jak špaček, kluci mi ujeli (jde o čas). Naštěstí ve
Velehradě na mě čeká Luďa, a podle navigace jedeme směrem na Břestek. Je něco
po šesté a samý kopec. Už fakt nemůžu, tlačím kolo, Luďa mi dává nějaký energy
gel, asi už se na mě nemůže dívat. V 18:20 už si říkám, že to nedojedeme
v čase, že nemáme šanci. Výjezd na Chabaně byl brutální, ale pak už jen z kopce.
Valíme, co to jde, na rychlost na tachometru se raději nedívám. Dorazili jsme
do cíle přesně v 18:30. Mám pocit, že z toho kola spadnu, ale
adrenalin mě drží. Všichni už sedí u piva nebo kofoly (tipuji, že Zbyňa
s Honzou, tam sedí už minimálně hodinu) a jsou šťastní jak blechy, že to
zvládli. Čeká nás gulášek a pivko (řidiče samozřejmě nealko).
Asi ve 21 hod. je
vyhlášení výsledků. Přebíráme ceny a
postupně odjíždíme k domovu.
Za muže ( HOUB)
1 . místo Zbyňa +
Honza
5. místo Luďa + Vendy
7. místo Jarda + Kuba
Ženy
1. místo - Lenka +
Janka
Moc děkuji všem, co mě do toho uvrtali a hlavně děkuji
Luďovi, že do toho se mnou šel. Velký dík patří
také Markétce, která nás celou trasu doprovázela a provozovala„ cyklo-cafeterií“.
Bylo to parádní, a doufám, že si to
příští rok zopakujeme.:-).
VM