pátek 11. září 2020

Chřibský hnědák 2020

 

CHŘIBSKÝ HNĚDÁK 2020

Letošního Chřibského  hnědáka  naplánovali pořadatelé na 05.09.2020 a musím říct, že datum vybrali opravdu suprové. Počasí nám přálo – bylo  25°C a jasno.

Letošní ročník se lišil od předešlých v tom, že na jednotlivých stanovištích nebyli rozhodčí, ale vylezené cesty si  lezci zapisovali  sami do plánku, který  na startu vyfasovali.  Věřím,  že si  všichni zapisovali své cesty poctivě J. Letos bylo ve hře těchto pět skal: Budačina, Kozel, Zbojník, Osvětimanské skály a Barborka.

Z nás „houbařů“ se přihlásily čtyři dvojice: 

Zbyněk Sušil + Honza Knotek, Jakub Semela + Jaroslav Uškrt, Luděk Řehořek + Vendula Maňková, Lenka Mikušková + Jana Dosoudilová.

(část oddílu šli svadbovat, tak se nemohli letos účastnit.)

Musím konstatovat, že ještě 14 dní zpátky, jsem si klepala na čelo, že do něčeho takového nepůjdu, ale mí drazí přátelé mě na jedné vydařené akci u Jardy trochu ukecali a jsem za to ráda. A hlavně jsem ráda za Luďu, který do toho se mnou šel, přesto, že dopředu věděl, že pokud do toho půjde se mnou, tak  pojedeme jak se říká „ na účast“.

V 7:30 hod jsme vystartovali od Hospody U Krtka na Břestku.  Část cyklo-lezců se vydala směrem na Budačinu, část směrem k Barborce.  Naše šestice (Jarda, Kuba, Lenka, Janka, Luděk a já) jsme se vydali směrem Barborce. Lesní cesta byla naštěstí suchá, tak to šlo, i když hned po prvním kilometru už jsme tlačili kola do kopce. Na Barborce nebylo nijak narváno (jen jedna dvojice Hradišťáků), my jsme s holkama vylezly nějaké čtverky, pětky, kluci si dali něco těžšího a pokračovali jsme dál směrem ke Zbojníkovi. Lesem, přes louku a zase lesem ,  pak jsme přelezli svodidla na padesátce, protože jsme netrefili přejezd a pokračovali jsme dál po asfaltce ke Zbojníkovi. Tam byla pouze jedna dvojice, která jela vedlejší závod, takže paráda  -  prázdno, odlezli jsme, co jsme potřebovali (já z původně plánované jedné cesty, jsem dala 3, totálně nad plán, jsem spokojená) a frčeli jsme dál k Osvětimanským skalám. Podstatná část tohoto přejezdu byla parádní, asfaltová cyklostezka, i když většina trasy byla do kopce, tak to docela ubíhalo.

Na Osvětimankách už začínáme sledovat čas a řekla bych, že nervozita trochu stoupá. Janka měla letecký den, vzala to po hlavě dolů z „tanku“, ale naštěstí bez úrazu, Lenka dobře jistila. Pak jsme pokračovali lesní cestou i necestou dál ke Kozlovi. Jak se dalo předpokládat, bylo tu narváno. Závodníci, co jeli opačným směrem z Budačiny byli na Kozlovi ve stejnou dobu jako my a toho ještě dost lidí, co si přišli jen tak zalozit.  Jen Zbyňu s Honzou jsme nepotkali, ti letěli jak střely, nevíme kudy.

Samozřejmě všechny dobré cesty, které jsme chtěli  lézt byly dost obsazené a docela dlouho trvalo, než jsme se všichni prostřídali. Janka si zopakovala po druhé pád (asi aby nezapomněla padat nebo co). V cestě „U buku“, nějak jí nevyšel krok, ale naštěstí opět bez úrazu. Po druhé hodině vyrážíme od Kozla dál, čas je neúprosný. Následuje nejdelší přejezd přes Bunč na Budačinu (asi 30 km). Ze Starých Hutí místy tlačíme kola, kopec je nekonečný, dochází energie (teda aspoň mě) a dopuji se vším možným magnéziem a hroznovým cukrem.  Pak pokračujeme směrem k Bunči, to už je docela v pohodě, jen od Brda k Bunči, je docela dost turistů, tak musíme dávat pozor. Na Budačinu jsme dorazili něco po 16 hod.  Dáváme každý po jedné cestě (říkám si, sakra kvůli jedné cestě takovou štreku) a čeká nás posledních 20 km do cíle. Navigace ukazuje dojezd do Břestku v 18:06. Říkáme si, paráda, máme 24 min k dobru.

Sjezd z Budačiny k cestě byl fakt drsný. Jak se říká o hubu, místy se nedalo jet, šli jsme pěšky a brzdili o sto šest. Pak už dál po asfaltce přes Kudlovickou dolinu, Kudlovice, Sušice, to nám pěkně frčelo, pak  Jalubí, tam už jsme byli rozdělení, Já s Kubou, Jardou a Marky ( která nás celý den doprovázela) jsme špatně odbočili  a museli jsme se vracet (ztráta asi 10 min), pak přejezd přes jakousi polní cestu do kopce na Modrou, tam už plivu krev a nadávám jak špaček, kluci mi ujeli (jde o čas). Naštěstí ve Velehradě na mě čeká Luďa, a podle navigace jedeme směrem na Břestek. Je něco po šesté a samý kopec. Už fakt nemůžu, tlačím kolo, Luďa mi dává nějaký energy gel, asi už se na mě nemůže dívat. V 18:20 už si říkám, že to nedojedeme v čase, že nemáme šanci. Výjezd na Chabaně byl brutální, ale pak už jen z kopce. Valíme, co to jde, na rychlost na tachometru se raději nedívám. Dorazili jsme do cíle přesně v 18:30. Mám pocit, že z toho kola spadnu, ale adrenalin mě drží. Všichni už sedí u piva nebo kofoly (tipuji, že Zbyňa s Honzou, tam sedí už minimálně hodinu) a jsou šťastní jak blechy, že to zvládli. Čeká nás gulášek a pivko (řidiče samozřejmě nealko).

 Asi ve 21 hod. je vyhlášení výsledků.  Přebíráme ceny a postupně odjíždíme k domovu.

Za muže ( HOUB)

1 . místo Zbyňa  + Honza

5. místo  Luďa + Vendy

7. místo  Jarda + Kuba

Ženy

1. místo  - Lenka + Janka

 

Moc děkuji všem, co mě do toho uvrtali a hlavně děkuji Luďovi, že do toho se mnou šel. Velký dík patří  také Markétce, která nás celou trasu doprovázela a provozovala„ cyklo-cafeterií“.  Bylo to parádní, a doufám, že si to příští rok zopakujeme.:-).

 

VM