Mrtvé hory

Letos jsem si v průběhu léta našel už podruhé čas na víkendový výpad do Totes Gebirge, Mrtvých hor. Pravdou je, že ten druhý výjezd byl spíš takovou alternativou za Tatry, kde hlásili déšť. I přesto jsem si zase parádně zalezl v místních vápencových stěnách. Nabízím vám tedy pohled do zákulisí HOUBařského zájezdu za vícedélkama ve stínu Dachštajnu:

Vrchol Loser lemovaný korunou stěn s výškou okolo 250 m, feratou a několika pěknými vícedélkami leží přímo naproti Trisselwandu.

V turbodieselovém kočáře na rakouské A9 nedaleko sjezdu na Liezen se v jednu chvíli odehrávala šifrovaná konverzace přibližně v tomto znění. Masik: Počky! Ty, ty, ty, já.. NE! Znova. Já, ty, já, ty, já, ty, do pi… Znova! Honzič: Bude to já, já, ty, ty ty, ty! Řidičovi z toho jde hlava kolem a přemýšlí, proč nedával v Pionýru víc pozor, když se učila Morseovka.

Pohled na Dachstein z parkoviště pod vrcholem Loseru. Vede sem placená silnička. Přes den je to za 16 zlatých, přes noc za 8 pro osobní auto.

O několik hodin později se na stezce po jihozápadní stěny Trisselwandu v potocích potu soukají 4 HOUBaři. Cíl je jasný. Taktika taky. Řidič už pochopil ty kódy a je mu (je mně) jedno, jak to vyjde. I když Macarát jeskynní si to v hlavě spočítala a závěrečné 4 nejtěžší kousky jdou na můj účet. Nástup je z jeskyňky – nedá se minout a i navzdory všem hrůzostrašným scénářům o komplikovaném přístupu z článků o výstupu cestou Seeblick stojíme pod cestou cca za 55 minut od auta. Chce si to prostě přečíst návod v průvodci na Bergstaigu a nemůžete mít problém.

Ty, ty, ty, já, já, ty - hlavně se z toho nepo...

Jak začneme vytahovat z batohu matroš a cinknou expresky, přichází na Masika Masikův reflex. V dost zajímavé pozici přidává do jeskyňky svůj dáreček. To už ale krouhám první metry nástupových trojek. První dvě délky jsou trochu rozbité, ale není to žádná hrůza. Pak začne lezení. Nádherné plotnové lezení odjištěné nýty. Místy jsou nýty trochu dál od sebe. Vše jde hladce a rychle. Střídáme se až pod závěrečné nejtěžší délky. Nejvypečenější zdá se mi pak sedummínuskový traverz s nohama na sklopeném a rukama na přísavku. Závěrečné sedmičky mi přijdou na své číslo hodně lehké. Do té doby to byla výživná lýtkovačka, teď už to i trochu tahá za ruce. Celkově mě cesta trochu zklamala. Byl jsem na ni hodně natěšený z článků, které pěly samé chvalozpěvy o fantastickém lezení s úžasnými výhledy na Dachštajn. Výhledy byly super, expozice taky, ale to lezení – no, lezl jsem už hezčí věci, ale i horší. Celkově bych tomu dal ve školním hodnocení dvojku.

 

Z cesty Seeblick.

Na vrchu čekáme snad hodinu na ledoborce. Sestup je ve vedru příšerný. Prudký sešup. Koupel nohou v korýtku na louce u auta je SUPER a pivko na verandě místního gasthofu je za odměnu. Ledoborci dají dva kousky! My dáváme jen rádlera. Macek to má ale i tak hodně složité s následujícím přesunem do auta a při cestě do bivaku neustále upozorňuje řidiče, ať jede pomalu.

Selfíčko v korýtku

Náročný jest život alpinistův, náročný!

Večer usínáme utahaní jako koťata přímo pod mostem silnice. Trochu zapršelo a prší stále a tady je alespoň relativní sucho. V koutku duše doufám, že ráno to bude v poho a půjdeme ještě něco lézt. Nakonec se tak stane. Vybíráme cestu Null Komma Josef, která vede na začátku údolí na stěnu přímo nad hlavní silnicí. To jediné mně vadí na jinak docela hezkém výstupu. Nahoře jsme všichni zase uvaření a po sestupu feratou ještě uvařenější. Koupačka v potoku je odměna a nutnost zároveň. Pojíme, popijem (řidič jen nealko), nasednem do auta a valíme dom.

V této stěně přímo u silnice vede mnoho lehčích vícedélek, několik sportovek, feraty a taky naše Null Komma Josef.

AŽ NA VĚKY OHEŇ!!!

Výsledky Mikulášské smršti

Fotokopie výsledkové listiny ze soboty 14. 12. je níže. Pokud v ní najdete chybu, nic si z toho nedělejte - brodský excel ala velký papír a tlustá fixa funguje po pěti kouscích s mírnou chybovostí.

Švajc za šecky prachy

Asi 14 dnů před říjnovým volnem padá u večeře nekompromisní rozhodnutí dvou masožravých srnek. Jedeme do Švajcu. Asi o týden později objednávám v nejmenované é-šopu průvodce Swiss Bloc 1 a u Jenýska doma vyzvedávám fírera na Cresciano od Ondry N. Dálniční známku už máme na předním skle nalepenou od letního výletu do Medžiku. Teď už jen, aby průvodčík včas přišel a já ho stihnul vyzvednout.

Je čtvrtek čtyřiadvacátého října a auto plné věcí a veselých loupežníků si to hrne k rakouské hranici. Směr je jasný. Vídeň, Grác, Maribor, Cejl, Žalec, Liboje, farma Tratnik. Švýcarsko za slovinské ceny se blíží. Průvodce Swiss Bloc van je ještě kdesi v zásilkovně v Brodě Uherském. Nebude třeba. Masožravka míní, počasí mění. Plán na sedřená bříška prstů nevyšel. Budeme si muset užít pohostinnosti rodiny Tratniků a společnosti dalších 12 houbařů.

Farma Tratnik a sektor Trapez

Hned následující ráno nás budí mateřská školka v čele s Viki. Po vydatné snídani míříme do skal. Mnou dosud vždy opomíjený sektor Trapez nabízí v těchto podzimních dnech parádní polezenici v kolmé a mírně převislé skále. Linie dlouhé až 30 metrů kladoucí důraz především na vytrvalost v kombinaci s technikou. Sem tam se najde i cesta, ve které je evidentní bouldřík. Cesty od nějakého 4b po 7b+ uspokojí všechny členy tohoto podzimního HOUB výletu stoprocentně. Na věku nezáleží - lezení je parádní ať jste jakéhokoli stáří a kondice. Pro ty nejmenší je tu navíc atrakce v podobě psa Runa, který nás neopustí až do našeho odjezdu.

Lezli staří pardálové ...

... i nadějná mládež.

O zábavu bylo vždy postaráno

V sobotu míříme do dalších sektorů. Toto je moje již pátá nebo šestá návštěva a slepá místa na mapě Kotečniku, a směry, kterými jsem ještě nestoupal, a na které si v současném rozpoložení troufám, se hledají dost těžko. Cosi nacházím a přelézám. A aj Jenys nám ukazuje, zač je toho loket a taky, že krátké a bouldrové mu sedí.

Náš předseda je špatně rozstrečovaný Štefan Glovač

Pohotový jistič

7b na parádu a na fleš

Předsedova žena

V nedělu odchází většina až dolů k vysoké stěně zavané Pisani svet, kde si celý den parádně zalezou v dlouhatánských, hlavně technických cestách. My, kteří zůstáváme o něco déle, si vybíráme rest dej. Vycházka ke kostelíku ve větru, který ohýbá i 80ti leté buky až k zemi, je hezkým počinem. A ty obrovské staré lípy. Prostě paráda. cestou sbíráme jedlé kaštany a jablka, která tu zůstala na stromech bez povšimnutí. Po návratu krmíme oslíky a koně u Tratniků žaludama. Masožravky jsou naprosto bez respektu. Nejvíc se bojím asi já. A to toho, že dostanou kopanec.

Na lípě

Gang místních sígrů

Oslíci

 V pondělí, ve chvíli, kdy konečně vstane i vyhlášený kotečnický pařmen Jenys, se už zase odebíráme do skal. Na Trapezu ještě čekají mnou nedotknuté cesty. Ostatní pomalu balí a odjíždějí vstříct všedním dnům a ještě všednějším starostem. Vůbec jim nezávidím. Jsem rád, že ještě chvíli můžeme pobýt na tomto kouzelném místě mezi pohostinnými a usměvavými lidmi. Na Trapezu si rozlezu jedno sedumbéčko a přesvědčím Macka, že jediná pořádná skála na celém Kotečniku, je právě tu. V úterý tedy znovu šlapeme serpentýnama k Trapezu. Je přelezový den, takže se rychle rozlezu a pak to tam posílám jedno za druhým. V posledním sedumáčku sice už evidentně nemůžu, ale vybojuju to. Jsem spokojený. 

Asi se chystá něco velkého

Večer si povídáme s domácími - Albínou a Ninou. Bavíme se o všem možném. Kluci se konečně trochu uklidnili a kreslí si v hospodě vyhřáté žárem kachlové pece, nachystané na pečení domácího chleba, který Albína 2x týdně peče celou noc. Po osmé se začínají tvarovat kulaté bochníky a loupežníci mají příležitost si sami uhníst svůj vlastní kruh (slovinsky kruh=česky chleba). Další nevšední zážitek.

A už to brousí

Jednu za druhou

Kurz pečení chleba s Albínou Tratnik

Ráno za mžení posnídáme, vezmeme si od Albíny dary v podobě bochníků jejího čerstvě napečeného chleba (kluci dostávají každý ten svůj) a loučíme se. Přítulný kříženec vlčáka a čehosi přirostl loupežníkům k srdci natolik, že se jim s ním nakonec nechce ani loučit. Je jim do breku. Nejraději by si ho vzali s sebou domů.

Hledáte-li švýcarsko za čtvrtinovou cenu, pak Kotečnik můžu vřele doporučit.

teaČR

Lindin nejcennější On Sight

Tak se ke mě dostalo, že Linda zmákla svůj nejcennější On Sight. Když ocituju sms od Masika: "Tak máme Viktorku 48cm, 3,2Kg." K tomuto výkonu se nesluší nic jiného než gratulovat. Snad jí tento výkon všichni uvěří a nebude muset dokládat záznamy.