Asi 14 dnů před říjnovým volnem padá u večeře nekompromisní rozhodnutí dvou masožravých srnek. Jedeme do Švajcu. Asi o týden později objednávám v nejmenované é-šopu průvodce Swiss Bloc 1 a u Jenýska doma vyzvedávám fírera na Cresciano od Ondry N. Dálniční známku už máme na předním skle nalepenou od letního výletu do Medžiku. Teď už jen, aby průvodčík včas přišel a já ho stihnul vyzvednout.
Je čtvrtek čtyřiadvacátého října a auto plné věcí a veselých loupežníků
si to hrne k rakouské hranici. Směr je jasný. Vídeň, Grác, Maribor,
Cejl, Žalec, Liboje, farma Tratnik. Švýcarsko za slovinské ceny se
blíží. Průvodce Swiss Bloc van je ještě kdesi v zásilkovně v Brodě
Uherském. Nebude třeba. Masožravka míní, počasí mění. Plán na sedřená
bříška prstů nevyšel. Budeme si muset užít pohostinnosti rodiny Tratniků
a společnosti dalších 12 houbařů.
 |
| Farma Tratnik a sektor Trapez |
Hned následující ráno nás budí mateřská školka v čele s Viki. Po vydatné snídani míříme do skal. Mnou dosud vždy opomíjený sektor Trapez nabízí v těchto podzimních dnech parádní polezenici v kolmé a mírně převislé skále. Linie dlouhé až 30 metrů kladoucí důraz především na vytrvalost v kombinaci s technikou. Sem tam se najde i cesta, ve které je evidentní bouldřík. Cesty od nějakého 4b po 7b+ uspokojí všechny členy tohoto podzimního HOUB výletu stoprocentně. Na věku nezáleží - lezení je parádní ať jste jakéhokoli stáří a kondice. Pro ty nejmenší je tu navíc atrakce v podobě psa Runa, který nás neopustí až do našeho odjezdu.
 |
| Lezli staří pardálové ... |
 |
| ... i nadějná mládež. |
 |
| O zábavu bylo vždy postaráno |
V sobotu míříme do dalších sektorů. Toto je moje již pátá nebo šestá návštěva a slepá místa na mapě Kotečniku, a směry, kterými jsem ještě nestoupal, a na které si v současném rozpoložení troufám, se hledají dost těžko. Cosi nacházím a přelézám. A aj Jenys nám ukazuje, zač je toho loket a taky, že krátké a bouldrové mu sedí.
 |
| Náš předseda je špatně rozstrečovaný Štefan Glovač |
 |
| Pohotový jistič |
 |
| 7b na parádu a na fleš |
 |
| Předsedova žena |
V nedělu odchází většina až dolů k vysoké stěně zavané Pisani svet, kde si celý den parádně zalezou v dlouhatánských, hlavně technických cestách. My, kteří zůstáváme o něco déle, si vybíráme rest dej. Vycházka ke kostelíku ve větru, který ohýbá i 80ti leté buky až k zemi, je hezkým počinem. A ty obrovské staré lípy. Prostě paráda. cestou sbíráme jedlé kaštany a jablka, která tu zůstala na stromech bez povšimnutí. Po návratu krmíme oslíky a koně u Tratniků žaludama. Masožravky jsou naprosto bez respektu. Nejvíc se bojím asi já. A to toho, že dostanou kopanec.
 |
| Na lípě |
 |
| Gang místních sígrů |
 |
| Oslíci |
V pondělí, ve chvíli, kdy konečně vstane i vyhlášený kotečnický pařmen Jenys, se už zase odebíráme do skal. Na Trapezu ještě čekají mnou nedotknuté cesty. Ostatní pomalu balí a odjíždějí vstříct všedním dnům a ještě všednějším starostem. Vůbec jim nezávidím. Jsem rád, že ještě chvíli můžeme pobýt na tomto kouzelném místě mezi pohostinnými a usměvavými lidmi. Na Trapezu si rozlezu jedno sedumbéčko a přesvědčím Macka, že jediná pořádná skála na celém Kotečniku, je právě tu. V úterý tedy znovu šlapeme serpentýnama k Trapezu. Je přelezový den, takže se rychle rozlezu a pak to tam posílám jedno za druhým. V posledním sedumáčku sice už evidentně nemůžu, ale vybojuju to. Jsem spokojený.
 |
| Asi se chystá něco velkého |
Večer si povídáme s domácími - Albínou a Ninou. Bavíme se o všem možném. Kluci se konečně trochu uklidnili a kreslí si v hospodě vyhřáté žárem kachlové pece, nachystané na pečení domácího chleba, který Albína 2x týdně peče celou noc. Po osmé se začínají tvarovat kulaté bochníky a loupežníci mají příležitost si sami uhníst svůj vlastní kruh (slovinsky kruh=česky chleba). Další nevšední zážitek.
 |
| A už to brousí |
 |
| Jednu za druhou |
 |
| Kurz pečení chleba s Albínou Tratnik |
Ráno za mžení posnídáme, vezmeme si od Albíny dary v podobě bochníků jejího čerstvě napečeného chleba (kluci dostávají každý ten svůj) a loučíme se. Přítulný kříženec vlčáka a čehosi přirostl loupežníkům k srdci natolik, že se jim s ním nakonec nechce ani loučit. Je jim do breku. Nejraději by si ho vzali s sebou domů.
Hledáte-li švýcarsko za čtvrtinovou cenu, pak Kotečnik můžu vřele doporučit.
teaČR
