Tak nějak na mě promluvila navigace někdy kolem půlnoci 23. prosince na cestě z Aténského letiště do Leonidia. Dlouho očekávaná cesta za teplem se zhmotnila a já řezal ostré zatáčky silnice na východním pobřeží poloostrova Péloponés v maximální možné rychlosti. Hlavně, ať už konečně dorazíme na ubytko. Ještě několik zákrut, výjezd úzkými uličkami do strmého kopce, a jsem tam, kde jsme si v danou chvíli přáli být ze všeho nejvíc. V posteli!
Leonidio, je malé řecké letovisko, do kterého ještě před několika lety v zimě nezavítala ani noha. Dnes je i v zimě plné návštěvníků z celé Evropy, kteří netouží po ničem jiném, než dobývat strmé stěny masivů v blízkém okolí. Městečko je od Atén vzdáleno asi 120 kilometrů vzdušnou čarou, ovšem po nejrychlejší trase urazíte z letiště přibližně 230 kilometrů a pojedete přes tři hodiny. Ideální je tedy půjčit si auto, ale dá se jet i busem (info je v průvodci). My jsme měli pronajatého Pežota 208, ale dostali jsme jakůsi italsků mlátičku, ve které sa zpátečka řadí jak ve škodě 120. Na 11 dnů za necelé dva tisíce + benál, který je teda v Řecku dost drahý (možná nejdražší v Evropě), to bylo pohodové a poměrně svižné auto.
Okolí městečka Leonidio nabízí okolo 2 500 sportovních cest a více jak 40 vícedélek. Momentálně nejaktuálnější průvodce (3. edice) zahrnuje i 650 úplně nových směrů z poslední doby v Leonidiu + oblasti okolo Kiparissi, což je městečko, které leží od Leonidia asi 40 kilometrů vzdušnou čarou směrem na jih (cesta tam ale trvá více jak hodinu a půl a je dosti křivolaká). Všechny sektory jsou v průvodci rozděleny do větších celků A až F, přičemž celek F zahrnuje výhradně oblasti okolo Kyparissi.
Ostatní celky leží v rozumné vzdálenosti od centra Leonidia (ty nejvzdálenější cca 30 minut jízdy autem). Celkově průvodce zahrnuje přes 90 sektorů. Vybírat je opravdu z čeho. Jsou zde sektory s položenými až kolmými směry spíše nižších obtížností, sektory s převažujícími kolmicemi a mírnými převisy (většinou od 6a do 7c) i extrémně převislé sektory s obtížností atakující až stupeň 9a. Celá oblast se lezecky neustále vyvíjí a stále přibývají nové a nové cesty i sektory. Průvodce perfektně zpracovává vše, co od průvodce očekáváte. Perfektní mapové zpracování, snadné, anglicky psané texty o samotném charakteru lezení a přístupu, piktogramy informující o orientaci stěny, pohodlí pod skálou, času přístupu atd. Průvodce je fotografický, což výrazně usnadňuje orientaci. Vybírat si své místo na lezení můžete také podle odlehlosti sektorů - najdeme zde sektory s přístupem kolem 1 minuty (například Sabaton), i ty, které jsou od auta 45 minut (třeba Sála). Vše je zde v kopci, s tím je třeba počítat. Podle naší zkušenosti jsou časy uvedené v průvodci spíš trochu nadnesené. Klasa je v průvodci již dost ustálená a upravená ve srovnání s předchozími edicemi. Pro deníčkáře z Lezce to znamená jediné: mnoho cest bylo shozeno. A opět musím říct, že podle mé zkušenosti většinou právem (ale asi ne úplně vždy). A tak občas nalezete do něčeho, co má na Lezci.cz klasu 7a+ a ve skutečnosti je to tak 6c/c+.
Co se týká charakteru lezení, tak zde najdete opravdu úplně všechno. Nekonečné hadice v jeskyních, bouldrové kroky přes strůpky, technické lezení v plotnách, lišty, dírky, tzv. brokolici (která pěkně žere kůži na prstech), kratší, silové a úderné cesty i vytrvalostní monstra v délce přes 40 metrů. Opravdu si vybere úplně každý. Skála je ve většině případů TOP kvalita. Některé starší sektory jsou už trochu oklouzané, ale kdo jezdí do Morkrasu, tak si ani nevšimne.
V Leonidiu najdete řadu kaváren, několik lezeckých šopů, pekárny, obchod s lokální zeleninou a ovocem, supermarket - tedy vše, co potřebujete. Místní ekonomiku v zimním období naprosto evidentně pohánějí především lezci. Místní jsou na to zvyklí a vše tak nějak pohodově funguje. A vše má ještě jedno obrovské plus z hlediska lezeckých návštěv. A tím je místní klima, které je řekněme od konce září do konce dubna pro lezce úplně ideální. My jsme měli celou dobu denní teploty ve stínu kolem 16 stupňů. Na slunku bylo občas i nesnesitelné vedro, tedy lezenice na beztričko. Ovšem když se zatáhlo (stalo se nám jedno odpoledne), bylo to na přioblečení, ale žádná trága.
K našemu počínání jen pár stručných informací. Navštívili jsme 8 sektorů. Všude bylo perfektní lezení. Některé cesty byly opravdu perly ve své obtížnosti a ať už šlo o 5c nebo 7b+ zalezli jsme si opravdu parádně. Po dvou rozlezových dnech, kdy jsem lezl hlavně na OS se mi podařilo z druhé zbombit nádherné 30timetrové 7b+. Další 7b+ mi uteklo o vlásek poslední den zájezdu, takže je se pro co vracet.
Stihli jsme taky navštívit Spartu (cesta autem asi hodinu třicet). Do Sparty jsme jeli za památkami, ale především proto, abychom nasrali všechny slávisty a baníkovce. :-) V druhém restdeji jsme jeli na Kiparassi (viz výše), které je podle nás vhodnější na sólo návštěvu, a kde je klima trochu drsnější (podle nás) než přímo v Leonidiu.
Kdybych měl Leonidio jako lezeckou destinaci ohodnotit na stupnici od jedné do pěti hvezdiček, dostane 4,5 hvězdy. Největší plusy: dobrá a levná dostupnost letecky včetně ubytování a půjčení auta, obrovský výběr cest a sektorů dle gusta každého lezčíka, příjemná klasa, perfektně zpracovaný průvodce na celou oblast. Mínus je přesun z letiště na místo (je to fakt dlouhé, po křivolakých a rozbitých cestách a jestli někdo tvrdí, že je to 150 kiláků a hoďka a půl cesty, tak buď kecá nebo v něm převládl vzpomínkový optimismus) a občas (v některých sektorech) na můj vkus příliš mnoho lidí (ale byli jsme i v sektorech, kde jsme byli celý den sami a s kvalitou skály a cest nebo nějakým komplikovaným přístupem to nemělo nic společného).
Až na věky oheň! A hepy ňů jír, ichtílci!
- teaČR -
Za doplňování energie potřebné k přelezům děkujeme dodavateli včelích produktů beeSGTRONG.
Žádné komentáře:
Okomentovat