PLES 2017

Nazdárek všichni,

tady je pozvánka na letošní jubilejní ples.

Lístky je možné koupit u kluků "nohových" nebo na trénincích.

Masik

Štepánský VERTIKON

Jak sem si v půli prosince předsevzal, pustil jsem se do závodění na staré kolena. Hned po žranicové smršti kolem vánoc jsem vyrazil do Zlína na tradiční Štepánský závod 4 ALL. Eště než to začalo, tak jsem si ověřil, že kategorii 40+ skutečně nevyhlašují. Ovšem mají tu kategorii pohodářů. Ta se vyhlašuje tak, že po sečtení všech výsledků se v půlce startovního pole udělá čára a ten, kdo je pod tou čárou první, vyhrál hobíky. Vyhlašovali 3 nejlepší hobíky. Já jsem tu ovšem byl hlavně kvůli šestému místu. Nic jiného mě nezajímalo! Pro jistotu, kdyby to náhodou nemělo vyjít, jsem si pohlídal, abych měl startovní číslo 6.

Startovní číslo 6!

Závodní adrenalin jsem vypustil už při rozlézání. Byl jsem na startu včas, možná i předčasně. A pak někdo vystřelil z pistole nebo to taky mohlo být zapraskání v repráku a šlo se na to. Bylo nachystáno 30 cest na obtížnost a 10 boulderů. Víceméně to šlo od jedničky ke stále těžším. Přelezl jsem si pár cest s lanem - tak abych měl alespoň nějaký bodík a šel jsem zkusit bouldříky. Do šestky to šlo v poho, sedmička byla skokanská lahůdka. Skákalo se ovšem po nohách. A já to na šestašedesátý pokus skočil a dolezl! 

Po obřích strukturách jenom nohama - lahůdka!

V osmičce se skákalo po rukách a to sem neskočil. A devítka s desítkou pro mě byly v momentální formě anrýl. Zkusil jsem i sedumplusku největším převisem a kupodivu pustila i ta. Nakonec jsem nasbíral za 3 nejtěžší cesty a 3 nejtěžší bouldry 423 bodů. A to je přesně číslo mojeho baráku - su fakt borec a s číslama umím kouzlit! To se potvrdilo při vyhlašování, kdy jsem z výsledkovky vyčetl, že su tentokrát od konca skutečně šestý! Splněný sen!

Hezký boulder číslo 2 jsem lezl ve sněhové vánici!

Před finále ještě proběhly doplňkové soutěže. Já už sem byl ale jetý jak starý pionýr, tak jsem se jenom apaticky díval, jak probíhá lezecká štafeta a pak souboj v páce. Někteří borci se tak před finále pěkně utavili. Finále bylo supr. Holky lezli jak o dušu dlouhou cestou na sloupu. Asi v jedné třetině to zhoustlo a tam vypadlo několik holek na pár chytech. Pak ale přišly ty nejlepší a ty šly až do topu. Kluci to měli docela drsné hned od začátku. Jako poslední šel na stěnu Konečník a smrkl to, jak kdyby to tam ani nebylo. Ale musím říct, že ten borec, co šel před ním, lezl taky parádně a taky dal top.

Bylo to zábavné a bylo to únavné a já byl šestý a mohl sem jet dom spokojený. Škoda, že nás nebylo víc - musel jsem si dělat celou dobu srandu jenom sám ze sebe a to nebylo ono. Tak příště pojeďte taky, ať jim v tom Zlíně možeme zatopit tím naším věčným ohněm!

Hellelůja!!!

VERTIGO open

Asi týden dozadu zme sa s Jenysem válali na slunku na bouldermamách pod jižní stěnů Držkovek a říkali tomu hardcorebAuldering a Jenys nadhodil, že jako jakési Vertigo. Tož sem si řekl, že bych to zkusil... A až příliš pozdě sem si uvědomil, že to nebyla žádná droga.

Trefil sem to v poho a v Bratislavě našel stěnu. U registrace jsem vyfasoval za 10 zlatých povertyčku, vodu, jabko a triko velikosti S (ale spíš XS), které jsem se v šatně na sebe marně pokusil narvat. Když jsem v půlce natahování toho hadříku usoudil, že to nedám, zkoušel sem ho sundat, ale mosel mně pomoct okolo jdoucí namakaný uherák - jinak sa z teho trika dostávám až do fčílška.

Hned na úvod mně Jenys vysvětlil, že nebudeme bláznit. Rozcvičku jsem si teda odfajfknul tím, že sem sa díval jak sa rozcvičuje Řízek. To mňa ale moc nebralo a nerozcvičovalo. Tak sem sa rači díval jak sa rozcvičujů Maďarky a to mňa dostalu do té správné provozní teploty poměrně rychlo. Pak bylo najednů 12 a asi tak stopadesát bouldristů sa vrhlo na stěnu s takovú vervú, že sem měl strach, že to ta stěna nemože vydržat. Jenys mě milostivě a milosrdně vybíral samé lehké věci. Nejdřív sme lezli spolu, ale pak sem přestal stíhat, problémy zhútly a já sa věnoval v klidu svým projektom.

Jenys a jeho vybroušený STIHL!

Lezení?! - To sa nezapomíná!!!

Po dvou a půl hodině sem byl na kašu. Zbytek limitu sem strávil vypisováním papírku s přelezama a přeslékáním sa. Ukázalo sa to jako výborný tah. V hospodě sme díky tomu měli volné místo u stola se židlama. Byly tam jako aj stoly s postelama, ale zas tak moc na kašu sem nebyl. Dali sme si oběd. Já sem měl jakůsi tortilu. Řízek je na dietě, tož měl akurát poléfku. A Jenys byl asi z formy - měl enom 5 piv. Celí nadržaní zme čekali na výsledky kvalifikace. Protože sa to táhlo, tak zme si střídavě dělali prdel z Řízka a sami ze sebe a velkohubě plánovali, co v roce 2017 šecko přelezem. Preso ale měli Slováci suprové.

Pak nekdo vyvěsil výsledky. Řízka to motivovalo ke zvednutí ze židle. Zjistil, že byl nejak 24., nebo tak neco. Jenysa taky našli - teď nevím asi 47. (Nerad bych mu to napsal blbě, ale asi je to jedno a hledat to nebudu.) Mňa nikdo nenašel. Až po chvíli si Řízek fšiml, že su 4.! Od konca. :-)

Tady Řízek ještě lezl.

A tu už jenom slintal nad maďarskýma prdelkama!

Do finále sme eště cosik popili, chytli si fleka a čučali, jak lezů mistři. Nejlíp lezl Stráník - to je jasná věc. Maďaři moc nestíhali. Asi nerozumněli slovensky. Největší šoumen byl Pišta, ale na Stráníka mu nepomohlo ani těch 10 kilo protejňáků, co měl místo oběda. Z bab lezla nejlíp Nelly, ale Jenys furt tvrtil že Zuza z Maďarska je nejkrásnější (což byla pravda). Finále mňa ale jinak zas až tak moc nenadchlo.

Pořádné Vertigo jsem si ovšem užil při výjezdu na dálnicu na cestě dom - trefil sem sa až na potřetí. Při tom, jak sa mně zamotala hlava, sem si vzpomněl, že aj ten zelený sem přeca dal, ale nezapsal. Škoda, mohl sem byt od konca šestý. A kdo by nechtěl byt šestý, že?

Tož takové bylo to Vertigo 2016. Možu říct, že po dvou týdnech tréningu sem považoval svůj výkon za adekvátní a maximálně možný. Užil jsem si to. Byla to zábava. Asi začnu na staré kolena závodit! :-)

A všem doporučuju, aby to příště zkusili taky.

Až na věky OHEŇ!

teaČR

Mikulášské závody 2017

Jelikož Jenys zklamal s tvorbou pozvánky, neboť roky plynou, skleróza je sviňa, tak to opět zbylo na mě.

Takže.
Milé lezkyně, lezci a kamarádi, 17.12.2016  ve 14:00 začnou Mikulášské bouldrové závody na naší bouldrovce.
Spíš než o závody, se bude tradičně jednat o kalbu plnou srandy, doplňkových soutěží a všemožných skopičin.
Při té příležitosti také oslaví Macek s Břeťou nějaké bezvýznamné jubileum, takže bečka je v suchu.
O jídlo, vánoční laskominy včetně nějakých těch voltů se zajisté postarají jako každý rok příchozí. 
Budou pro vás nachystány bouldry všech obtížností. Zaleze si určitě každý. Komu to nepůjde na stěně, nažene body různými úkoly, které budou překvapením.
Systém hodnocení vypracujeme tak říkajíc za pochodu. Hlavním organizátorem je Jenys, tak doufejme, že ho ta skleróza opustí a postaví pěkné cesty.

PS:
Vemte si sebou nějaké prušule. Měli by jsme něco vybrat na oslavence a kdo bude chtít, může zaplatit příspěvky.

ARCamazonia

Je středa odpoledne a já vyrážím deštivým podzimem směr Amazonia. Na mojí cestě mě má doprovázet pravá amazonka, kterou ale do svého autíčka naklopím až těsně u hranic. Nebudu nudit klasickým průběhem cesty, to zná každý, kdo někdy někam jel. Zkrátím to na: bylo to dlouhé.

Po přistání jsme velmi příjemně šokováni teplotou, která tu panuje. Je půlka listopadu a tady je tak teploučko… Ukládáme se ke spánku a já se uvnitř sebe těším na zítřek a zároveň se tak trochu bojím. Je to rok, co jsem si pochroumal prst na levé ruce tak, že už se to nikdy nesrovná. A je to rok, co jsem naposledy pořádně lezl. Budu to vůbec ještě umět? Amazonka mě uklidňuje, že tohle se nezapomíná. Uvidíme.

Ráno je trochu chladnější, ale my nikam nespěcháme a v poklidu si snídáme snad do půl jedenácté. Pak sjedeme z vršku dolů a krátce jdeme pod nástup do Amazonie. První lezecké kroky jsou nejisté, ale po dlouhém traverzu druhou a třetí délkou se zahřívám. Lezení začíná vlastně teprve tady. Na začátku čtvrté délky. Lezu jako první a je to super. Užívám si každý pohyb, každý krok. Skála je nádherná. Leze se v pevném a neoklouzaném vápenci. Nádherné lezení. Cítím se šťastný a svobodný a užívám si to na max. Střídáme se ve vedení a v předepsaném čase v pohodě dolézáme na vrchol stěny. Mám báječný pocit. Uvědomuju si, jak moc mi to všechno scházelo, jak moc miluju lezení, a že díky všem těm zraněním a totální neformě jsem nahlédnul do cesty, o kterou bych jindy ani nezavadil. A jaká by to byla škoda! Vychutnáváme si krátkou siestu na vršku. Výstup slavíme čajem z termosky a tyčinkou. Je to prostě nádhera. Sestup je nejdřív spíše výstup, ale pak už to jde a za chvilku jsme u auta. Míříme k našemu tábořišti, vaříme večeři, popíjíme medovinu, řešíme ty nejzásadnější otázky světa a někdy kolem sedmé unavený včerejší devítihodinovou pilotáží, dnešním lezením a alkoholem zalézám do spacáku. Tento můj odchod do pelechu nese amazonka pěkně nelibě. Za trest nebo na dobrou noc nebo snad abych měl zajímavější snění (těžko jsem to v tom stavu rozeznával) čte mi úryvky z knihy Pražské porno (Nebo jak se to jmenovalo - Pražské orgie? Ovšem o jáhůdkách to stoprocentně nebylo). Usnul jsem rychle…

Topo cesty AMAZONIA - odkaz zde

Další den míříme do vyhlášené oblasti nad údolím, kterým vede dálnice. Jindy tu nejspíše bývají mraky lezců, ale teď je pozdní podzim a navíc pracovní den a tak si celou oblast můžeme přivlastnit sami pro sebe. Trochu se vytrápím a vybojím v některých cestách, které bych ještě před zraněním lezl s prstem v nose, ale užívám si to. S každou další cestou se cítím lépe a lépe. Odměnou mi je určitě nejkrásnější cesta dne. Téměř čtyřicetimetrového 6a+. Dorážím se v závěrečném 5c, které si vyloženě vychutnám. Lezení je nádherná disciplína!

Cestou do „kempu“ se stavujeme v supermarketu, kde působíme na domorodce jako totální exoti. Ale i to si užívám. Včetně veselého placení v automatu. A pak večeře a místní vínko, na kterém je nakreslené, že ho nemožů tlusté ženské a k němu arašídy a klid a nikde nikdo. A spát jdu tentokrát až kolem kolem desáté. I přesto si amazonka ještě čte při čelovce…

V noci prší a ráno taky. Chvílemi víc než dost. A chvílemi skoro vůbec. Volíme alternativní program v podobě geokešingové vycházky, která nás vede mezi suťovými poli až k základům jakéhosi středověkého hradu. To místo vypadá naprosto impozantně. Hledání kešek je docela zábava. Když už jsme téměř u auta, prudce se rozprší a mi definitivně promoknem. Naštěstí byl ten slejvák jen krátký. Míříme do města, obcházíme lezecké obchůdky, kterých tu od mé poslední návštěvy zase spousta vyrostla a zjišťujeme, která picérka otvírá nejdřív. Máme času, že bychom s ním mohli obchodovat. Obchody už nás nebaví. Máme hlad. Chceme svou picovou odměnu jako tečku za krásným výletem. Čas je ale proti nám. Táhne se jako hustý sopel. A tak si ještě vyjdeme křivolakými uličkami do parku nad městem a kocháme se tisíci světýlek zářících do noci. Je tu nádherně. A i ten kostel je dneska krásnější než jindy. Konečně sedíme u stolu a objednáváme jídlo. Je to mňamka – jako vždycky.

Ráno vstáváme v 7. Snídaně a hurá do mašinky a směr dálnice. Jenže ouha! Asi 30 kilometrů za Bolzanem nás zastavuje policie – dálnice je uzavřené, musíte se vrátit po okrskách a jet přes sedlo. No jo, ale kama? Naštěstí se dokážeme pověsit na jakési hodné Jihočechy, kteří nás přes sedlo převedou. Když však amazonka uvidí tu obří anakondu, po které máme jet v navigaci, div, že se nepozvrací jen z toho pohledu. Asi nemá ráda hady. 

V údolí je dvanáct nad nulou, tady už jen pět a o kus výš máme nulu a pak mínus dva a sněhu jak na sjezdovce. Severní strana hor vypadá ještě lépe. Z lyžařského hlediska ovšem. Zdárně vše překonáváme a znovu se těsně před Brenerem napojujeme na dálnici. Vše další probíhá v pohodě až na drobný incident u Vídně, kdy mi místní policisté za 20 Euro vysvětlili, že policejní auto se nepředjíždí. No, budiž. 20 Euro je za fundovanou odpověď slušná cena :-) .

A na závěr malé odhalení:

AŽ NA VĚKY VĚKŮ OHEŇ!!!!!!

Oddílové příspěvky na rok 2017

Zdravím všechny Houbaře,

Především ty, co chtějí vyřídit známky ČHS nebo Alpenverein přes oddíl.

Prašule vybírá Honza Lekeš do konce roku. Oddílové příspěvky se budou vybírat cca do konce února. Průkazky ČHS a Alpeiverein objednávám v prvním lednovém týdnu, takže kdo si nestihne zaplatit, má smůlu. Platbu je možno uskutečnit hotově nebo převodem na účet. Do zprávy pro příjemce uveďte za koho příspěvky jsou hrazeny, ať můžeme platbu identifikovat.

Číslo účtu je 213082898/0600

Oddílové příspěvky + sokolské zůstávají stejné:

• děti do 15 let (nar. 2003 a později) - 200 Kč
• mládež 15-18 let (nar. 2002 – 1999) - 400 Kč
• dospělí (nar. 1998 – 1952) - 1000 Kč
• senioři nad 65 let (nar. 1951 a dříve) - 200 Kč
  
  

Členské příspěvky ČHS

Členské příspěvky Alpenverein

čus Masik

Oddílové zimní tatry 2017

Zdravím všechny HOUBaře,

V termínu 22.2. – 26.2.2017 budou oddílové zimní tatry.

Tentokráte  pro velký úspěch opět na Brnčálce. Zarezervovaných je 15 míst na pokojích.

Případní další zájemci si budou muset ubytování zarezervovat sami.

Pravidlo pro přihlášení na tuto akci je jednoduché: Kdo dřív přijde, ten dřív mele :-)

Cena ubytování s polopenzí je 24€ s ČHS a 31€ bez ČHS za noc.

Prosím všechny, co mají zájem, aby se mě závazně přihlásili mailem, tel., osobně. 

Za přihlášeného považuji člena, který mě zaplati zálohu 200,- Kč za kus.

Masik