neděle 15. července 2012

Jak mně ujel vlak vypravený před 30 lety, aneb pravda o klimatu


Odjakživa jsem bral deníček na Lezcovi jako databázi pro srovnávání výkonů. Vždy se řídím heslem, že není důležité jak lezeš, ale kolik je za to bodů. Na fšecko ostatní na… Ano jsem pravověrný deníčkář. I proto mě docela nakrklo, když jsem zjistil, jak moc mi někteří anonymní členové našeho oddílu nepřejí. Naštěstí jsem měl šanci, dát sám sobě jeden hlas. A chválím toho, kdo si myslel, že dohnat vlak Džona Bachara nebude problém.


Sumasumáru musím chtě, nechtě potvrdit smutné zjištění ze středy 11. dubna tohoto roku, že oddílové klima stojí za … (každý něchť si doplní, co se mu rýmuje). Reakcím se nebráním, ale …!!!

Abych alespoň trochu obhájil, proč se mně nepovedlo dostihnout Jurský vlak vypravený slavným Džonkem Bacharovic, tenkrát před víc jak 30 léty v Krutém lese na Kruté věži nedaleko Nojhausu, musím vás obeznámit se situací ve Franské Juře:

Tož ten vlak, ten mně fakt ujel...

On ten Džonek tak učinil na počest jakéhosi saxofonisty, který měl stisk jako to slavný brněnský lamželezo Franta Kocourek, jenž uměl překousnout pětikorunu jakoby to byl lázeňský oplatek. A páč měl ten amerikánec podobné schopnosti, vykouzlil tak krutou devítku, že si tenkrát fšeci mysleli, že je to nejmíň 8a a každý, i ten Džony, ztoho byl úplné JoJo. A taky tím nám evropanům ukázal, že vlastně nevíme, jak se má lozit a trénovat a jak je nutné brousit techniku naskakování na železniční přemisťovadlo! Jenže ouha! Oklouzáním a poulamováním klíčových chytů to prý celé výrazně zlehklo, takže dneska se to píše jenom za devět.

Francká Jura, neboli taky Frankenjúra, či Frankiše Švajc, to je zatracenej kraj, kde by ani čert, nechtěl dělat žandára. A že z tama čerta kdysi ti silní bavorští maníci vyhnali, je jasné jakože se Vltava vlévá u Mělníka do Labe. Proč jináč by tam byla v zemi ďoura zvaná Ďáblova jeskyně?

Po vrchním pekelníkovi zbyl v jeho jeskyni jenom tenhle pes velikosti jeskynního medvěda.
 
A proč by se místní neunavně několikrát za den zdravili krís kot, a měli na každým rohu kapli?



2x kaple a mše bude v 10
 
A jak by se asi stalo, že místní třešně, neboli kirše, by byli tak velké, tak sladké a eště k tomu bez červů? Proč by se tu v každé díře, neboli Lochu, léčili lidi Knajpovou metodou, kterou dotáhli k dokonalosti až Češi s jejich dobře vychlazeným ležákem, natočeným v pořádně zahulené knajpě? A co teprve ty očuchávající se žirafy, které by se daly čekat spíš někde uprostřed africké savany, než nedaleko Pottensteinu?

Očuchávající se žirafy

Navíc je to krajina značně náročná orientačně – všude les a v každém lese nejmíň jedna, častěji však šest skal. Všude vedou lajny od těch nejznámějších es světového fríklajmbinku, které chodily po zemi v těch slavných osumdesátých – támhle cosik od samotného tatínka RotPunktu  a veleváženého alpinisty Kurta Alberta, onde zas lahůdka z kuchyně profesora tréninku, slavného Wolfiho Gilícha, který vymyslel mučící nástroj zvaný Kampus boárd – prý ňáký direkt, či co. A tady je cosi od Kvída! No ty koky! A ty nové lajny od Boka!!! Že tu ale jakýsi neznámý duch obchází dodnes, že je tu atmosféra vskutku nepopsatelná, je jasné každému, kdo sem jen zabloudí. V potocích krásní pstruzi, které vám na přání vyloví a osmahnou, pivo tu roznášejí tak švarné a tak prsaté bavorské děvečky, že chlapi si objednávají další ještě před tím, než jim to první přistane na stole. Pekelné místo, pekelná atmosféra, legendy na každém rohu a mrtě, mrtě krásného lezení…

 Gullichovi pomníky - nahoře na hřbitově v Obertrubachu, dole Action Direct v Krotenseenském lese

Když se teda do takového cípu světa vydáte a s váma je v autě Dračko i s Derbakem a jako černý pasažér pan Hrous, musíte se setsakramentsky otáčet, abyste vůbec nastoupili do té slavné Albertovy sedmy, která je dneska spíš za osummínus. 

Dračko a Derbak

O nějakých shozených osumáčkách si teda obyčejný našinec může nechat jenom zdát. Kdo pobral trochu rozumu, vyhne se smrtelně těžkým klasikám a začne tam pálit od boku moderní, perfektně odjištěné lajny. A že je z čeho vybírat je jasné. Přes 9 tisícovek cest, z nichž většina je kolem sedmičky a osmičky. Na můj vkus parádně odjištěné (ale někteří kardiaci by občas byli jiného názoru). Chcete-li změnu a chcete-li si to užít, neváhejte.




 Jo, a málem bych zapomněl na lezení.

Jak moc mně ten vlak nakonec ujel nechám na posouzení ostatních (můj deníček je stále veřejně k nahlédnutí na www.lezec.cz), na jejichž názoru stojí veškeré mé lezení a snažení. Věřím na obdiv kolemjdoucích slečen, na uznání kamarádů a poplácání po rameni. Chápu, že někteří závistivci budou i nadále zpochybňovat moje tréninkové snažení, a že ani tento textít oddílové klima nezachrání. A tak uzavřu článek o ničem pravdivým citátem, který jsem možná i někde četl: Lezení je jen zábava, ale body v deníčku jsou skutečné!

  
666 forévr!

teaČR


PS: Jen pro jistotu - BERTE TO PROSÍM JAKO NADSÁZKU A HLAVNĚ S HUMOREM. Díky.

3 komentáře:

  1. Potvrzuji, že je to všecko pravda. Nezávislý pozorovatel.

    OdpovědětSmazat
  2. tyjo paradni:) v prvni chvili sem sa docela vydesil, ale staci si precist PSko a je jasne ze clanek neni vubec mysleny jak se na prvni pohled zda;) a podobnych anket by melo byt mnohem vic:) a docela sa divim ze sa do ni zapojilo tam malo lidi:( byla jak sita pro nase namachrovane ega:D ps: BRAT S KKOTSKYM NADHLEDEM:)

    OdpovědětSmazat
  3. Jenysu, protože vás moc dobře znám a vím jací ste "lumpové", dopředu jsem s tímto výsledkem ankety počítal. Vše tedy bylo od prvopočátku plánováno a vymýšleno. Jen jsem s ejaxi přepočítal s počtem emotivních výlevů pod svým článkem - doufel jsem, že ten rekordní jistojistě překonám, ale asi jsem byl málo tvrdý. Takže píšu si: příště přitvrdit!

    teaČR

    OdpovědětSmazat