Masikovi Vaskovci

Předseda řádí v Hollentálu - foto z osobního archivu Masařů

Pomalu se blíží hlasování o nejlepšího oddílového lezce/lezkyni (pozn. ve videu zmíněno jako karabina). Nechci nikoho favorizovat, ale předseda si tímto výkonem, resp. komentářem o nominaci jasně řekl :-)

Vaskovci 2016 Masik from Zbynek on Vimeo.

Jak mně ujel vlak vypravený před 30 lety, aneb pravda o klimatu

Odjakživa jsem bral deníček na Lezcovi jako databázi pro srovnávání výkonů. Vždy se řídím heslem, že není důležité jak lezeš, ale kolik je za to bodů. Na fšecko ostatní na… Ano jsem pravověrný deníčkář. I proto mě docela nakrklo, když jsem zjistil, jak moc mi někteří anonymní členové našeho oddílu nepřejí. Naštěstí jsem měl šanci, dát sám sobě jeden hlas. A chválím toho, kdo si myslel, že dohnat vlak Džona Bachara nebude problém.

Sumasumáru musím chtě, nechtě potvrdit smutné zjištění ze středy 11. dubna tohoto roku, že oddílové klima stojí za … (každý něchť si doplní, co se mu rýmuje). Reakcím se nebráním, ale …!!!

Abych alespoň trochu obhájil, proč se mně nepovedlo dostihnout Jurský vlak vypravený slavným Džonkem Bacharovic, tenkrát před víc jak 30 léty v Krutém lese na Kruté věži nedaleko Nojhausu, musím vás obeznámit se situací ve Franské Juře:

Tož ten vlak, ten mně fakt ujel...

On ten Džonek tak učinil na počest jakéhosi saxofonisty, který měl stisk jako to slavný brněnský lamželezo Franta Kocourek, jenž uměl překousnout pětikorunu jakoby to byl lázeňský oplatek. A páč měl ten amerikánec podobné schopnosti, vykouzlil tak krutou devítku, že si tenkrát fšeci mysleli, že je to nejmíň 8a a každý, i ten Džony, ztoho byl úplné JoJo. A taky tím nám evropanům ukázal, že vlastně nevíme, jak se má lozit a trénovat a jak je nutné brousit techniku naskakování na železniční přemisťovadlo! Jenže ouha! Oklouzáním a poulamováním klíčových chytů to prý celé výrazně zlehklo, takže dneska se to píše jenom za devět.

Francká Jura, neboli taky Frankenjúra, či Frankiše Švajc, to je zatracenej kraj, kde by ani čert, nechtěl dělat žandára. A že z tama čerta kdysi ti silní bavorští maníci vyhnali, je jasné jakože se Vltava vlévá u Mělníka do Labe. Proč jináč by tam byla v zemi ďoura zvaná Ďáblova jeskyně?

Po vrchním pekelníkovi zbyl v jeho jeskyni jenom tenhle pes velikosti jeskynního medvěda.
 

A proč by se místní neunavně několikrát za den zdravili krís kot, a měli na každým rohu kapli?

2x kaple a mše bude v 10

 

A jak by se asi stalo, že místní třešně, neboli kirše, by byli tak velké, tak sladké a eště k tomu bez červů? Proč by se tu v každé díře, neboli Lochu, léčili lidi Knajpovou metodou, kterou dotáhli k dokonalosti až Češi s jejich dobře vychlazeným ležákem, natočeným v pořádně zahulené knajpě? A co teprve ty očuchávající se žirafy, které by se daly čekat spíš někde uprostřed africké savany, než nedaleko Pottensteinu?

Očuchávající se žirafy

Navíc je to krajina značně náročná orientačně – všude les a v každém lese nejmíň jedna, častěji však šest skal. Všude vedou lajny od těch nejznámějších es světového fríklajmbinku, které chodily po zemi v těch slavných osumdesátých – támhle cosik od samotného tatínka RotPunktu  a veleváženého alpinisty Kurta Alberta, onde zas lahůdka z kuchyně profesora tréninku, slavného Wolfiho Gilícha, který vymyslel mučící nástroj zvaný Kampus boárd – prý ňáký direkt, či co. A tady je cosi od Kvída! No ty koky! A ty nové lajny od Boka!!! Že tu ale jakýsi neznámý duch obchází dodnes, že je tu atmosféra vskutku nepopsatelná, je jasné každému, kdo sem jen zabloudí. V potocích krásní pstruzi, které vám na přání vyloví a osmahnou, pivo tu roznášejí tak švarné a tak prsaté bavorské děvečky, že chlapi si objednávají další ještě před tím, než jim to první přistane na stole. Pekelné místo, pekelná atmosféra, legendy na každém rohu a mrtě, mrtě krásného lezení…

 Gullichovi pomníky - nahoře na hřbitově v Obertrubachu, dole Action Direct v Krotenseenském lese

Když se teda do takového cípu světa vydáte a s váma je v autě Dračko i s Derbakem a jako černý pasažér pan Hrous, musíte se setsakramentsky otáčet, abyste vůbec nastoupili do té slavné Albertovy sedmy, která je dneska spíš za osummínus. 

Dračko a Derbak

O nějakých shozených osumáčkách si teda obyčejný našinec může nechat jenom zdát. Kdo pobral trochu rozumu, vyhne se smrtelně těžkým klasikám a začne tam pálit od boku moderní, perfektně odjištěné lajny. A že je z čeho vybírat je jasné. Přes 9 tisícovek cest, z nichž většina je kolem sedmičky a osmičky. Na můj vkus parádně odjištěné (ale někteří kardiaci by občas byli jiného názoru). Chcete-li změnu a chcete-li si to užít, neváhejte.

 Jo, a málem bych zapomněl na lezení.

Jak moc mně ten vlak nakonec ujel nechám na posouzení ostatních (můj deníček je stále veřejně k nahlédnutí na www.lezec.cz), na jejichž názoru stojí veškeré mé lezení a snažení. Věřím na obdiv kolemjdoucích slečen, na uznání kamarádů a poplácání po rameni. Chápu, že někteří závistivci budou i nadále zpochybňovat moje tréninkové snažení, a že ani tento textít oddílové klima nezachrání. A tak uzavřu článek o ničem pravdivým citátem, který jsem možná i někde četl: Lezení je jen zábava, ale body v deníčku jsou skutečné!

  

666 forévr!

teaČR


PS: Jen pro jistotu - BERTE TO PROSÍM JAKO NADSÁZKU A HLAVNĚ S HUMOREM. Díky.

Současné oddílové klima

Odjakživa jsem bral deníček na lezcovi jako osobní databázi, kterou si vytvářím hlavně pro kontrolu, co jsem vlastně už lezl a co ne. Nikdy jsem nebral řeči o posedlosti zapisováním váženě. Ale na co jsem dnes nenarazil. 

Zkopírováno z lezec.cz

Co se týká obou sporných momentů. Rád bych se k nim vyjádřil a aspoň trochu si obhájil co jsem si do vlastního deníčku zapsal. 

Tonsai

18.3.2012 jsem vyjel s Pecákem a ostatníma bojkovjanama na Břestek. Rozlezli jsem se v Josemitské a Pecák, když vybíral presky, nacvakal Tonsai na TR. Když jsem se pustil do hledání kroků, přišlo mi celkem logické odbočit (cca. o 50cm) u 3tího jištění doprava na poličku. Pecák, který to zkoušel po mě si kroky procházel skoro stejně a o odbočení jsme se už ani dál nebavili. Poté jsem cestu daným způsobem přelezl. 

Ano po (řekl bych přátelské) diskuzi s Jenysem jsem si uvědomil, že navrchu jsem měl asi skončit u jiné majlóny a ne tak SRABSKY uhnout. Chybu jsem uznal i když jsem cestu z deníčku nesmazal (chtěl jsem pouze přepsat datum přelezu).

Manitou

 

Další cestou za kterou jsem linčován je Manitou na Skalce u Trenčína. 7.4. 2012 jsem konečně přelezl Finále a cítil jsem se dobře tak že si vyzkouším i Manitua 8+/9-. První boulder (společný s cestou Spomienka 8+) jsem přešel bez větších obtíží až krok z velké díry dál mě přišel jako zápletka za 8+/9-. Cestu jsem nakonec dolezl. Jelikož jsem tušil, že se nemůže jednat o OS, i když jsem v tom nikoho nikdy neviděl, protože jsem už spomienku lezl, tak jsem uvažoval nad RP a Flash. Pro Flash jsem se rozhodl, protože mi ten druhý boulder přišel opravdu těžší. Ale i tak opět uznávám je to spíš RP. Jelikož už jsem tu první část lezl. Již jsem to v deníčku opravil. Nad bodama jsem opravdu v tu chvíli nepřemýšlel, opravdu jsem si myslel, že je to flash. Neznalost neomlouvá!

Tímto bych se chtěl všem, jejichž ega jsem ranil, velmi omluvit. Nikdy jsem nepotřeboval takto nikoho vytáčet a už vůbec jsem si nechtěl ŠKODIT. Reakcím se nebráním (spíš směju), ale když mi někdo do očí řekne, že vlastně zase o tolik moc nejde a pak napíše komentář plný jakéhosi nasrání a urážek, tak nevím jak mám reágovat.

Třošku mě toto nové klíma sere. I když u nás v oddíle si musí asi každý projít výslechem a obhajováním přelezů.
S pozdravem Já