Šperlonga - nebo rači Gaeta?

Toš zme sa s Jenysem dohodli, že si kůpíme to ubytko za 4 kila na týden, že to je jako dobrá cena a že těch 15 kiláků ke skalám fpoho každý den dojedem.

Kolmáče v sektoru Sperlonga - nad prvním tunelem směrem z Gaety.

Zájezd do Sperlongy jsme původně plánovali už loni, ale jákési z....né čidlo ve výfucku nám u Vídně zkolabovalo a dál už to fšeci znáte a při každé příležitosti dáváte k lepšímu. Proto, to letos na Vánoce byl jasný cíl. Jeli zme v 6, jak jinak, zme HOUBaři!

Další den znova v sektoru Sperlonga - tentokrát hodně vysoko nad silnicí i mořem, když v tom ...

Přilétá heliška, aby pomohla postavit dělníkům nové zábrany proti padajícímu kamení, které poškodilo to staré a dokonce zasáhlo silnici do Sperlongy.

Cesta je to daleká. Fakt, že jo. Autem jedete přes hory, doly, mosty a tunely až kamsi pod Řím, čímž se vám podaří vyvrátit tvrzení, že šecky cesty vedou do Říma. My jsme ho na naší cestě úspěšně minuli (a nebo to bylo tím, že zrovna řídil Jenys?).

Asi to nejlepší tu nabízí Grota - super krápníky, nádherné vytrvalostní linky.

Jenys v Grotě.

Kristýna v Grotě byla k roztrhání...

Lezení ve Sperlonze je vlastně spíš lezení pobíž města Gaeta. Jeden sektor, který se menuje Sperlonga, je té Sperlonze nejblíž. Pak sou tu další sektory - většina lezení po ostrém přímořském vápenci v kolmém, položeném a mírně převislém - většinou s nástupem pěkným pochoďáčkem do kopečka. Výjimku tvoří Grota Areonauta (nebo tak nejak - hledat to kvůli vám nebudu) - což je jeskyň jak prase, samý krapas, převisy, stropy - no hrůza. Vedle groty je i cosi kvaků přímo na pláži a jedna menší jeskyň je i v sektorech na úbočích nad restuaračkama (odbočíte vlevo ze silnice do Itry).

Vše je zpracováno ve fírerovi Blue rock - je to jako dobré na orientaci ten průvodce, ale je takový - no řekněme italský.

O restdejích jsem absolvovali šlapanici do Itry (takové klasické špinavé jihoitalské městečko asi 6 kiláků od našeho ubytka - z5 jsem se táhl jak smrad) a na Silvestra Stallona pak vejlet na Vesuv, který nevyšel, páč taliánom napadl sněh a oni to na těch letních gumách neumí ubruslit, takže z teho byly ty Pompeje - taky dobré - třeba ten zpopelněný pes... 

Cestou na Vesuv se nám chtělo...

Zasněžený Vesuv!

Koulovačka v Pompejích - neuvěřitelné!

Vítejte u šulínků doma - hlásá tento štít u dveří jednoho z domů v Pompejích.

Zpopelněn.

Večery jsme trávili při 4 dílech Vinetůa a všeci už teď víme, že věta "Tak a teď se dívej, jak tví přátelé chcípají." je v dílu Old Shaterhand (nepíše se tam někde 2xr?). Ale bylo těžké to zjistit. To kreslené o tom modrém ftákovi, to bylo taky dobré.

Filka to fakt baví!

No ty krávo!

Jenýsek leze v sektoru Eldorádo.

O půlnoci na Silvestra jsme zjistili, jak dobře umí chlastat chlapci a děva z Ostravy a pár hodin před tím, že přejet špalek o průměru jak sviňa se ani Transportérem nedá. Naštěstí hever na kamiony, kerý měl pan domácí uschován pro tyto případy ve svém skladu, nám pomohl tu káru ze špalku sundat.

Zkrátka, byl to vejlet, jak má blejt!

Mikulášská BOULDRsejšn - výsledky

Vzhledem k tomu, že Jelen opět přežil snahy brodských nimrodů o jeho odstřel, dokázal o závodě, kterého se také zúčastnil, podat svědectví v podobě článku na stránkách hradišského horoklubu. Čtěte zde.

Golden PIG (zlaté prase)

Milí HOUBaři,

opět po roce si vás dovoluji šecky pozvat na opékání špeků pod Kozlem a to na štědrý den dopoledne - tedy na dobu, kdy je lepší nezavazet s děckama doma u plotny a rači utéct do lesa než schytat jednu neusmaženou kapří filetou v horším případě mokrým hadrem (v této větě zcela určitě schází několik čárek, ale zkoušku ze syntaxe ještě nemám, takže - stejně byste to nepoznali).

Přijďte tedy na Kozlíka 24. 12. 2014 v čase mezi 11. a 12. hodinou, opečme si špečíčky (nebo neco iného), připijme slivovičkou na zdraví, popřejme si klidné svátky (drsňáci se možná i pokusí dosáhnout vrcholu) a pak hybaj dom na žranicu a trhat balící papíry z dárků. A nezapomeňte, že i na štědrovečerním stole by měl plát náš věčný oheň.

známky ČHS - aktualizace oddílových příspěvků na rok 2015

Pozor aktualizace oddílových příspěvků

Zdravím všechny Houbaře, co chtějí vyřídit známky ČHS přes oddíl.
Prašule vybírá Honza Lekeš do konce roku. Oddílové a sokolské příspěvky se budou vybírat cca do konce února.

Členské příspěvky ČHS se oproti roku 2014 nemění, jejich výše pro rok 2015 je:

Děti a mládež do 18 let (nar. 1997 a později) - 100 Kč

Děti a mládež do 18 let, kdy alespoň jeden rodič je členem ČHS – zdarma

Junioři od 19 do 25 let (nar. 1990 – 1996) – 300 Kč

Dospělí od 26 do 60 let (nar. 1955 – 1989) – 400 Kč

Senioři nad 60 let (nar. 1954 a dříve) - zdarma

Kdo bude chtít vyřídit alpenverein v kombinovaném členství s ČHS nechť to nahlásí Honzovi, a je třeba uvést ještě jakou variantu( rodinné, základní, s připojištěním atd)

Jinak nám sokolové zvedli příspěvky a to následovně:

dospělí 18-65 let              500,-Kč
děti a senioři nad 65 let   100,-Kč

Oddílové zůstávají stejné:

děti do 15 let a senioři nad 65 let    100,-Kč
mládež 15-18 let                                 300,-Kč
dospělí                                                  500,-Kč

čus masik

Mikulášehulajnabouldrsejšn 2014

Milé vačky (anglicky dýr frends),

v sobotu 13. 12. od 14:00 to na naší bAulderofce rozjedeme na plné koule. My HOUBaři versus on:

Rulez:

Kategorie: chlapi, ženské, děcka do 10 let

Qalifikace se půjde fleš ve 3 kolech po 66 minutách a 6 skeundách, v každém kole 4 bouldry (dětský, lehký, střední, smrt). Bouldry budou nachystány předem. Staví zasloužilí mistři sportu JS a BL.

Za masku na téma Mikulášské postavičky je rozhodujícího 0,666 bodu navíc (musí se v ní ale lézt)!

Počítají se ZÓNY a TOPy a pokusy na ně. (dětská zóna 1 b. dětský T 2b., lehký Z 2b., T 3b., střední Z 3b., T 4b., smrt Z 4b., T 5b.) - přičemž se počítá 9 nejlepších výsledků (bodově) - děckám 3 nejlepší. Pomocným hlediskem je počet pokusů na Z nebo T. Každý si zapisuje sám do svého papírku.

Do finále jsou 3 baby, 6 chlapů a 0 děcek - těm to sečtem po kvaldě.

Ve finále si finalisté dělají bouldry (a určují zóny) navzájem ve grupách po 3, přičemž si v každé grupě nalosují profil, ve kterém staví. Na stavění je 10 minut. Pak následuje předlezení a 15 minut na přelezy. Každý musí svůj bouldr přelézt, jinak končí, přičemž jeho bouldr se mu do pořadí nepočítá. ěnské tedy budou sbírat body ze 2 finálových bouldrů svých protivnic a chlapi z 5 od svých protivníků. Z = 3 b., T = 5 b. Počet pokusů je pomocným hlediskem - podobně jako v Q.

Dosažení Z = podržení daného chytu alespoň 1 rukou. Dosažení topu = dtto.

Obžerstvení: nejaké to pivo obstarají osmatřicátníci. Jinak jsou ostatní tímto vyzváni k nosení pamlsků tekutých i pevných, konzumovaných pitím, inhalací, jezením či nitrožilně a to v neomezeném množství. A klidně vemte i krásné přítelkyně - ať už čertice nebo andělky.

Počítáme s dojezdem v baru na Tropále.

PS: Předseda slíbil pozvat konkurenci z UH.

Až na věky oheň! A věřím, že mu natrhneme prdel!!!

Paklenica 2014

Osud tomu chtěl, že i letos se (alespoň menší) skupina HOUBařů vydala do Paklenice. Ve složení teaČR, Macek, Filip, Mates, bába, Fialice a Miki jsme ve čtvrtek k odpoledni nasměrovali náš autobus směrem na Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor, Záhřeb a dále na jih, skoro až k Zadaru. Skoro celou cestu pršelo, ale Mackovi to nevadilo ani když řídila, protože chorvatská dálnice byla téměř bez provozu (jako obvykle v tuto roční dobu) a tak mohla stále udržovat střed našeho auta na čáře oddělující pomalejší a rychlejší pruh.

Ubytování proběhlo v našem oblíbeném kempu za 6 E na noc (děcka za půl) - normální cena. Kuchyňku od mé poslední návštěvy zrekonsturovaly, jinak vše při starém. Povinná návštěva pláže, prstnatky, ďůravé kameny a ichtýlci.

Už jen 500 metrů

Ichtyláci na pláži

Ráno raníčko míříme do kaňonu Velké Paklenice, zaplatíme vlez - děcka to mají free, takže taky pohoda. Bába si bere na povel masožrafky a vyrazí s nimi trekovat. My osttaní se s chutí vrháme do svých projektů. My, co chceme do Hramu, musíme brodit. Porpvé za všechny ty návštěvy vidím, jak se potokem valí voda. Každý si leze to svoje. Macek nakonec dává 7a PP.

Brod přes potok

  

 

 

4x teaČR ve svém projektu

Čtvrtý den jdeme s Mackem do Aničky "odpočnout" si do Jenjavi za 7a+ (7a, 7a+, 6c+, 6a, 5c, 3, 6b, 6a+, 6a, 6a, 5c, 5c) 350 m. V prvních dvou délkách sedám, ostatní jde na OS. Osobně si myslím, že ty těžší délky obtížnostně seděly, ty lehčí byly podhodnocené - klidně bych dal větší čísla. Celá cesta je neuvěřitelně dobře odjištěna nýty. Miki s Martinou trekují, kluci se s bábou koupají v moři.

Anička - Jenjavi vlevo od roští z Albatrosa

V traverzu

Na štandu

Poslední den jdou Martina, kluci a jejich bába na přechod Malá -> Velká. Po cestě se k nim přidá Vinnetou, Bílý bratr i Nšo-či. My lezeme ve trojici s Mikim. Já ještě marně zkouším dorazit svůj projekt, ale už není moc z čeho brát, takže třeba za rok, nebo někdy jindy. Forma byla, ale hlava asi nezafungovala.

Bylo to pěkných 5 dnů krásné polezenice.

Foto: teaČR, Miki, Macek

Další Mikiho fotky najdete zde.

Moravské kejkle 2014

Po organizačních telefonátech v průběhu týdne nakonec nasedá do multifénu trojice uherskobrodských sokolíků odhodlaná rozdrtit písky v Kudlovické dolině na prach. Silná sqadra se neohroženě řítí silnicemi od Broda až to sviští. Za volantem teaČR, navigátor Macek, v kupéčku Řízek s hromadou bouldermatek.

Po příjezdu na již docela plné parkoviště v závěru Kudlovické se k nám připojuje poslední z bouldruchtivých HOUBařů, kterým není nikdo jiný než Jenýsek. Registrujeme se, bereme si průvodce a jedeme kus zpět až k místu, kde potok překonává betohová lávka. 

Odtud stoupáme prudce a rychle svahem. Postupně míjíme první kameny, které jsou mokré tak, že by se dali ždímat. Nakonec zaparkujeme na rozlez někde v polovině oblasti Košíky. Rozlézáme se v lehčích a zkoušíme i krásný traverz psaný za 7A (nakonec asi spíš 6C+ - ale to je vlastně jedno). Pak pokračujeme až na úplný konec skal, kde pokusujeme jednoho z žolíků na Mravenečníka. Jedná se o hajból, kde po celkem pohodovém nástupu žlábkem následuje vypečený výlez s tím, že bouldermámy máte už hodně nízko pod nohama. No, i si docela pěkně zapadáme (někteří). Ještě o kousek dál drtíme dírky v nádherném traverzu a následně prach v osoleném sokolíku - úžasné 6C+. Vracíme se zpět a pokusujeme ještě další pěkné bouldery kolem 7A. Na Polohrubé mouce se Macek chvíli dívá, jak se s tím ostatní trápí, pak přijde, jednou zkusí a druhým to tam za obdivného potelsku kolemstojících napálí. Asi je forma.

Řízek ladí...

...a dolaďuje, zatímco teaČR mu mává a...

...Jenys pokukuje po Mackovi...

...až se z toho teaČR nafoukne jak žaba.

Hodina pokročila, kůže je sedřená skoro všude, hlad je taky. Naše další kroky tak zcela logicky míří již jen k ohníčku, kde dáme špeky (Řízek ne, ten je nejí). Sestoupíme k autu a frčíme dom. Z výsledkovek později zjišťujeme následující: Macek je 3. ze 17. ženských, Řízek je 11., nikdo z pořadatelů neví ke komu přiřadit kartičku označenou jako teaČR a Jenys bere místo někde kole 20. Celkem bylo závodníků určitě přes 60.

Výsledky muži.

Výsledky ženy.

Článek na Lezci včetně fotek a videjka.

Aktualizovaný fírer na Košíky. 

Kudy na Košíky?

Po kliknutí se mapa zvětší

Z UB směr UH a dále směr Zlín. V Babicích doleva směr Kroměříž, Kudlovice (Kudlovická dolina). V místech, kde kříží silnici žlutá turistická značka je po levé straně mostek, přes potok, kudy značka i vede. Zde se dá vpravo zaparkovat. Lesem přes mostek a dále po žluté serepentínama kolem jednotlivých kamenů.