Mrtvé hory

Letos jsem si v průběhu léta našel už podruhé čas na víkendový výpad do Totes Gebirge, Mrtvých hor. Pravdou je, že ten druhý výjezd byl spíš takovou alternativou za Tatry, kde hlásili déšť. I přesto jsem si zase parádně zalezl v místních vápencových stěnách. Nabízím vám tedy pohled do zákulisí HOUBařského zájezdu za vícedélkama ve stínu Dachštajnu:

Vrchol Loser lemovaný korunou stěn s výškou okolo 250 m, feratou a několika pěknými vícedélkami leží přímo naproti Trisselwandu.

V turbodieselovém kočáře na rakouské A9 nedaleko sjezdu na Liezen se v jednu chvíli odehrávala šifrovaná konverzace přibližně v tomto znění. Masik: Počky! Ty, ty, ty, já.. NE! Znova. Já, ty, já, ty, já, ty, do pi… Znova! Honzič: Bude to já, já, ty, ty ty, ty! Řidičovi z toho jde hlava kolem a přemýšlí, proč nedával v Pionýru víc pozor, když se učila Morseovka.

Pohled na Dachstein z parkoviště pod vrcholem Loseru. Vede sem placená silnička. Přes den je to za 16 zlatých, přes noc za 8 pro osobní auto.

O několik hodin později se na stezce po jihozápadní stěny Trisselwandu v potocích potu soukají 4 HOUBaři. Cíl je jasný. Taktika taky. Řidič už pochopil ty kódy a je mu (je mně) jedno, jak to vyjde. I když Macarát jeskynní si to v hlavě spočítala a závěrečné 4 nejtěžší kousky jdou na můj účet. Nástup je z jeskyňky – nedá se minout a i navzdory všem hrůzostrašným scénářům o komplikovaném přístupu z článků o výstupu cestou Seeblick stojíme pod cestou cca za 55 minut od auta. Chce si to prostě přečíst návod v průvodci na Bergstaigu a nemůžete mít problém.

Ty, ty, ty, já, já, ty - hlavně se z toho nepo...

Jak začneme vytahovat z batohu matroš a cinknou expresky, přichází na Masika Masikův reflex. V dost zajímavé pozici přidává do jeskyňky svůj dáreček. To už ale krouhám první metry nástupových trojek. První dvě délky jsou trochu rozbité, ale není to žádná hrůza. Pak začne lezení. Nádherné plotnové lezení odjištěné nýty. Místy jsou nýty trochu dál od sebe. Vše jde hladce a rychle. Střídáme se až pod závěrečné nejtěžší délky. Nejvypečenější zdá se mi pak sedummínuskový traverz s nohama na sklopeném a rukama na přísavku. Závěrečné sedmičky mi přijdou na své číslo hodně lehké. Do té doby to byla výživná lýtkovačka, teď už to i trochu tahá za ruce. Celkově mě cesta trochu zklamala. Byl jsem na ni hodně natěšený z článků, které pěly samé chvalozpěvy o fantastickém lezení s úžasnými výhledy na Dachštajn. Výhledy byly super, expozice taky, ale to lezení – no, lezl jsem už hezčí věci, ale i horší. Celkově bych tomu dal ve školním hodnocení dvojku.

 

Z cesty Seeblick.

Na vrchu čekáme snad hodinu na ledoborce. Sestup je ve vedru příšerný. Prudký sešup. Koupel nohou v korýtku na louce u auta je SUPER a pivko na verandě místního gasthofu je za odměnu. Ledoborci dají dva kousky! My dáváme jen rádlera. Macek to má ale i tak hodně složité s následujícím přesunem do auta a při cestě do bivaku neustále upozorňuje řidiče, ať jede pomalu.

Selfíčko v korýtku

Náročný jest život alpinistův, náročný!

Večer usínáme utahaní jako koťata přímo pod mostem silnice. Trochu zapršelo a prší stále a tady je alespoň relativní sucho. V koutku duše doufám, že ráno to bude v poho a půjdeme ještě něco lézt. Nakonec se tak stane. Vybíráme cestu Null Komma Josef, která vede na začátku údolí na stěnu přímo nad hlavní silnicí. To jediné mně vadí na jinak docela hezkém výstupu. Nahoře jsme všichni zase uvaření a po sestupu feratou ještě uvařenější. Koupačka v potoku je odměna a nutnost zároveň. Pojíme, popijem (řidič jen nealko), nasednem do auta a valíme dom.

V této stěně přímo u silnice vede mnoho lehčích vícedélek, několik sportovek, feraty a taky naše Null Komma Josef.

AŽ NA VĚKY OHEŇ!!!