Velikonoční Arco

 Jestli se ptáte proč zase Arco, nechejte si odpovědět následující fotkou:

Zasněžené vrchoky okolních kopců a zelené palmy v údolí - to je kolorit velikonočního Arca.

Stejně jako posledních 10 let, i letos jsem se rozhodl vyrazit na Velikonoce do Arca. A podobně jako v mnoha předchozích letech, i letos mělo stejný nápad spousta dalších členů HOUBu. 

Naše auto - auto plné zvěře!

Jet na Velikonoce do Arca a zahájit tam lezeckou sezónu, to je něco jako svátek. Všude okolo spousty nádherných kopců se sněhovými čepicemi a pod nimi Lago di Garda a údolí řeky Sarca na jehož úbočí najdete nepřeberné množství skal s cestami všech sklonů a obtížností. A ta zmrzlina v Arcu na náměstí a ta pravá italská pizza, obchody přeplněné zbožím, pro které si sem jezdíme. Ono třeba 70 metrů lana za dva a půl litru - tomu říkám dobrá cena. 

Takže prostě i letos se jelo. Celkem 4 auta s 19 lidmi na palubách. Mezi nimi i naše drobotina. Jedni lezli dlouhé vícedélky, jiní zkoušeli onsajty a další pokusovali projekty. Ne úplně vše se povedlo podle představ, ale zalezl jsem si - jako každý rok - parádně. 

Hned první den vybíráme klasifikačně hodně přijatelnou oblast Val d´Algone. Na rozlez ideál. Přístup od auta cca 66 vteřin, pak přeskokem přes potok a jste tam:

Jenys leze, ...

... Macek leze, ...

... teaČR leze, ...

... ale co to tady dělá Řízek, to fakt nevím...

Další den tráví naše a Honzovo auto v Massone. Moje trápení ve vytrvalostním převisu pokračuje. Musím si tu prostě něco nechat (k Mackově velké nevoli) na další roky. 

Za zmínku však jistě stojí následující restdejové dopoledne v Massone, kde se sešli všechny 4 vozy našeho zájezdu. Původně mělo pršet a (taky) původně jsme měli namířeno někam úplně jinam, ale nepršelo nebo teda pršelo, ale ne v Massone, takže se valilo do Massone a tam se valilo na výkony. Tedy alespoň někteří. Nejlépe si vedla trojka Jenys, Pólo a Dalek. Jejich 6 sedmiček je především pro poslední dva jmenované nadstandart - jak v obtížnosti tak v počtu cest za jeden den. U Jenysa to není nic k obdivování, pro toho jsou sedmičky laláček, ale Pól a Dalin? Tady jasně plyne ponaučení - netřeba kohokoli podceňovat!!! No, zkrátka si ti dva po úderném dopoledni mohli do svých deníčků zapsat Muller-Thurgau, Chardoney, Rulandské šedé, Ostravský kahan, Veltlínské zelené a jakési Rosé na OS! Ve stínu tohoto výkonu zůstali i Řízkovi onsajty a fleše za 7a a 6c+ z prvního, druhého, třetího i následujícího čtvrtého dne. Zkrátka a dobře - kdo umí, ten umí a trénink dělá mistra!

Koho tihle 4 vyhlíží je jasné. Že, Kikuš.

Tradiční večůrek v picérce byl pojat jako oddílová schůze. Mírně šokována z toho byla jen servírka, které jsem oznámil, že nás bude devatenáct. Jediným bodem zasedání bylo odhlasování zahájení neřízené žranice a pijatiky. 19 pro, 0 proti, nezdržel se nikdo. Jednomyslně přijato, objednáno, snězeno a vypito až do dna!

Všichni jsou pro!

Poslední lezecký den jedeme nad Pietru Muratu do sektoru Camerette (tím my myslím opět naše a Honzičovo auto). Pěkné lezení. Dlouhé cesty. I nějaké ty hezké onsajty zase padly. Na těžší věci nebyla síla nebo vůle, možná shcázela vytrvalost anebo jsme už byli unavení.

Na závěr je třeba napsat, že on i ten deštíček, který nás trochu lechtal u žaludku, vyšel tak nějak dobře, že to vlastně ani nevadilo. A za to jsme rádi. To kvůli tomu vysmátému slunci, vlčím mákům a nádherným skalám s úžasnými liniemi, to kvůli tomu se sem stále vracíme. RomanTyčka jak má byt!

To já jen, abyste věděli, že fotky jsou od Fialice.

PS: Prosím, kdo má nějaké další fotky - teba z vícedélek - pošlete mi něco - rád bych to sem přidal.

-teaČR-