Nejen o lezení s Michalem Rožkem

Začátkem dubna se v Uherském Brodě vyhlašovali nejlepší sportovci města. Anketa odborníků vyhlašuje své výsledky vždy jednou za dva roky. Je velkým štěstím, že druhým v pořadí (a nutno podotknout, že druhým za první Šárkou Pančochovou) byl vyhlášen Michal Rožek, člen HOUBu. Za štěstí to považuji především proto, že lezení je sport, který většině lidí mimo tuto disciplínu nic neříká. Pro většinu veřejnosti je to o dobývání Everestu, případně dalších osmitisícovek. Tomuto štěstí šel však Michal cílevědomě naproti. Po pauze zaviněné zraněním se vrátil do sportovního lezení a dokázal prorazit mezi domácí závodní špičkou (rok 2012 celkově 2. v ČP, rok 2013 celkově 3. v ČP) a nominovat se do reprezentace. Díky tomu nejenže absolvoval několik závodů SP, ale také se zúčastnil MS a ME. Michal má za sebou celou řadu prvovýstupů všech obtížností a to hlavně v Chřibech a v Jevišovicích. Na skalách je jeho nejtžší cestou na PP Bububu 10/10+ a 7c+ OS, které si převzl z Frankenjury. Velkým štěstím je také to, že Michal souhlasil a odpověděl mi v e-mailové korespondenci na několik otázek, které doplnil i o pár zajímavých fotografií. Vznikl tak tenhle rozhovor. A tady ho máte:

Michale, první, taková obligátní otázka: Kdy jsi začal s lezením?

V roce 1998 ve svých 19 letech na Osvětimanských skalách v Chřibech.

Michal ve své cestě Deratizace 9+/10-, Jevišovice

Jaké ty začátky byly – lezl jsi hned osmičky nebo to šlo pomalu a máš vše vydřené?

Žádný velký talent jsem nebyl, vše jsem poctivě vydřel stupínek po stupínku, ale je fakt, že rychleji, než bylo běžné.

Na ČP ve Zlíně - rok 2013

Bál jsi se, když jsi začínal lozit a jestli ano, jak ses s tím vyrovnával?

Nikdy jsem neměl při lezení zásadní pocit strachu, v začátcích už vůbec ne. Většinou jsem lezl sám, free solo v teniskách a s křídou v pytlíku.

SP v Chamonix

Kdy jsi se rozhodl pro těžké sportovní cesty a kdy pak pro kariéru závodníka?

Lezení těžkých sportovních cest byl přirozený vývoj, do závodního lezení mě zasvětil Dalimil Janků. Zprvu jsem to bral jako zpestření a v roce 2008 jsem začal závodit intenzivně.

 

V klíčovém místě cesty Jebem ti hrob 10-, kterou Michal v roce 2009 udělal

V minulém roce jsi byl vyhlášen nejlepším lezcem HOUBu za rok 2012, letos jsi skončil druhý v anketě Sportovec Uherského Brodu, kde jsi byl druhý za snowboardistkou Punčochovou. Co pro tebe znamenají tyto úspěchy ve srovnání s přelezy těžkých cest nebo úspěchy v ČP?

Nedá se to moc srovnávat. Na skalách je skvělý pocit, když dáš cestu na OS, nebo ji máš vydřenou na několikátý pokus, to jsou nezapomenutelné chvíle. Na závodech získáš určitá umístění a ty se pak samo projeví na konci roku či let při vyhlašování takovýhdle anket, kde se většinou hledí na tuhle závodní složku. Vážím si všech těžkých cest, oceněních v anketách a umístění na jednotlivých závodech, ale asi nejvíce je pro mě vítězství na Slováckém oupn v roce 2012, kdy jsem se po dvou letech vrátil do lezení, navíc jsem nikdy na Oupn nezávodil a podařilo se mě vyhrát. A v anketách jednoznačně 2. místo -  sportovec za rok 2012 – 2013 města Uherský Brod.

 

Na rybách se synem - kapr měl 53 cm a 3,7 kg

Co tvoje reprezentační kariéra – světový pohár, MS a ME – jak to hodnotíš?

Když jsem se dostal poprvé do reprezentace v roce 2009 a tudíž mít možnost lézt SP jsem netušil, co všechno to obnáší. V Brně na SP téhož roku jsem si pokazil závody sám a i tak jsem byl schopen lézt s ostatními. Věděl jsem, že na to mám, ale po dvouleté pauze zapříčiněné zraněním jsem po návratu do SP viděl, jak mě ujel vlak. Ještě jsem dobře pocitově zalezl na SP Chamonix 2012, ale pak už to nešlo. Myslím, ža hodně konala hlava a špatná rozlezenost před samotnými cestami. Samozřejmě na SP je kvalifikační cesta 8b.

V Jeseníkách - přechod se záhrabem, únor 2013

Jsi známý svým přístupem k tréninku a k dodržování závodní váhy. Kolik jsi schopen kvůli závodům shodit, za jak dlouho a kolik pak zase nabereš v odpočinkovém období?

Experimenty z let 2008 -2009, kdy jsem byl schopen přibrat o vánocích za 3 týdny 13 kilo a

následující rok sundat váhu o 16 kilo jsou pryč. Je to opět vývoj a i kdybych v tomhle věku chtěl, tak tělo by nechtělo. Samozřejmě zdravé to rozhodně nebylo, i když stravování si myslím, že mám dobré. Závodní váhu mám okolo 66 kg, trénovací 68 kg, odpočinkovou 73 kg. Jsem schopen bez úbytku síly shodit před závody kilo týdně.

Traverz 7C na Koryčanském Hřebeni

Jak zvládáš trénink, rodinu, práci?

Tohle je snad nejtěžší ze všeho. Je to o prioritách a čas je k nezaplacení. Spousta věcí, které jsou pro normálního člověka běžné jdou bokem.

Vím, že jsi prodělal v minulosti i nějaká zranění a i letos tě zastavili zdravotní problémy. Co bys nám řekl k tomuhle?

Poslední dva roky jsem intenzivně trénoval skrz závody a přiznejme si, věk nelze zastavit.

Tělo nemělo už z čeho brát. Chronický zánět achilovky, z toho záněty v orgánech a absolutní

vyčerpanost, proto jsem po ČP v Praze přestal lézt. Týden jsem ještě cvičil pro údržbu, ale pak už to též nešlo.

Osvětimanky s rodinkou

Kdy se zase vrátíš k tréninku, lezení a závodění?

Ke cvičení bych se rád vrátil po nynější detoxikační kůře – ovoce, zelenina, voda, kombucha a to po 20.4. Lézt budu moct, pokud nebudu mít zánět v té noze, ale to může ještě trvat klidně další měsíc, či dva...

Jaké máš cíle pro letošní sezonu?

Prvotní cíl je být zdravý. V září je MČR v Praze. Pokud budu vědět, že se nestihnu v klidu připravit, nepojedu a začnu závodit po novém roce. Vše zlé je k něčemu dobré, protože bych si mohl více užít lezení na skalách, které mě chybí. Skrz závody jdou skály bokem. Nesměl bych pracovat, abych při rodině zvládal naplno i tuhle část lezení.

Co bys doporučil těm, kteří s lezením začínají? Jak by měli postupovat, pokud chtějí být úspěšní?

Nejvíce je důležité, aby je to bavilo a šli svou cestou bez ohledu na výsledek. Jen tak můžou být v budoucnu úspěšní. Znovu se budu opakovat, pokud chceš v lezení dosáhnout více, než ostatní, jde hodně věcí stranou. Při dosažení vrcholné úrovně se dá opět k věcem vracet, jako u mě s rybařením. Skrz lezení jsem rybařinu pověsil na hřebík a teď můžu jít na ryby a přitom se i dobře připravím na závody.

 

Co pro tebe znamená „být úspěšný“ v lezení?

Mít výborný pocit ze sebe samého! Pokud tenhle pocit chybí a hlavně delší dobu, nemůžu jít dále.

 

Michal při petanque

Máš mnoho prvovýstupů. Kterých si ceníš nejvíce?

99 procent prvovýstupů mám v Chřibech. Spoustu z nich jsem dělal s Markem Zavřelem a nějaké též s Vlkem, Markem Čajkou a Jarou Blatným. Dvě cesty v desátém stupni UIAA  mám zapsané v Jevišovicích na Znojemsku.

Pro mě je nejhodnotnější prvovýstup Severní stěna 9+/10- UIAA na Osvětimanských skalách v Chřibech a dále cesta Jebem ti hrob 10- UIAA v Jevišovicích.

 
Existuje někdo, nějaká osobnost, tvůj vzor, trenér, rádce – prostě někdo, kdo ti v lezení pomohl dostat se tam, kam jsi se dostal ty?

V začátcích jednoznačně Dala Janků z Uh. Hradiště. Byl jediný kdo na konci 90 let lezl stabilně 8b na skalách a jezdil na závody. Ujal se mě, trénovali jsme spolu, bral mě na závody. Troufám si tvrdit, že jsem po něm později převzal štafetu. Rád bych ještě uvedl Marka Zavřela, Sviště, Vlka a Helču Lipenskou s Tomem Mrázkem. Tihle lidé mě dali mnoho do lezení i do života.

 

Na plese HOUBu, začátkem roku 2013, byl Michal vyhlášen Lezcem roku HOUBu za rok 2012

A co nějaký typ na dobrou lezeckou oblast? Třeba tvoje nej oblast u nás a v cizině?

U nás určitě Chřiby. Různorodost lezení na kvalitním pískovci a to vše vsazeno v nádherných bukových lesích. V zahraničí je má nejoblíbenější oblast Arco v Itálii.   

ptal se teaČR

autoři fotografií: M. Zavřel, J. Mynář, J. Rožek, D. Pavlinec, J. Antl, M. Rožková, B. Lebloch

Michalovy internetové stránky