Deštěm, sněhem, vánicí boulder na hřbet velryby

Na čtvrtek, pátek, sobotu i neděli hlásí docela mizernou předpověď. Je to důvod vybrat si dva dny dovolené a vyrazit na Petráč. Je třeba prověřit zuby barakudy a nechat si od ní i dalších místních vodních organismů ostrouhat kůži na bříškách prstů.
Středeční pekelná jízda po D1 nebyla zas tak pekelná, protože jsme vyjeli docela pozdě a eště sme se stavovali u obrovského několikaposchoďového bordelu pro Jenýska. Auto narvané bouldermatkama, bílým práškem a nějakým tím domácím alkoholem (dnes již s jistotou mohu říct, že byl bez methanolu).
První noc spíme pod tisíciletým dubem s kmenem o průměru 4 metry (nebo tak nějak) a ráno nás budí píseň "Píču, píču", po které následuje víc jak hodinový konferenckól o zapínání počítače a grafech o zásobách hliníku v milliónech dolarů (já ani Jenys tak debilní a vulgární vyzvánění nemáme!). Po této vydatné snídani valíme na Mlýňák, kde má prý bydlet ta kousavá rybička. Místo kousavého zástupce třídy Pisces se plazíme na obrovského zástupce mořských savců (zřejmě ňáký vorvaň).

Jenys bruslí ve Velrybí spáře a já mu mávám (ruka vpravo)

Jenýsek pokusuje i jedno krásné 7B v dýmové cloně našeho ohýnku na rozehřívání promrzlých prstů. Kůže na prstech se trhá a odlupuje. Jdeme na druhou stranu kopce. Tady někde je ta rybiška. Nenalézáme, ale přelézáme Staré pušky (Jenýsek na flaš) a Jenys zkouší alespoň AUMAX pravý 7A (nebo +). Asi třetím nebo tak nějak udrtí první dva smrtelné tahy a pak už to nejde pustit. Večírek nedaleko hlavní ve směru na KVary je u ohýnku zajímavý. Nebojte se, stihli jsme pomluvit úplně všechny! :-)
Ráno se rozpršelo, takže vstáváme až přestane. Loudáme se a je nám čím dál tím větší kosa. Jedeme do Jesenice doplnit zásoby jídla a piva. Kupujeme i špeky (prý jsou netradiční a to tím, že je v nich 70% masa - dobrý ftip!). Piva je dost, jest je taky co, takže hurá hledat bouldry u Žihle, kde bylo poslední padání. Bloudíme jak magoři. Orientace je nejasná, objížďky šílené. Neustále přejíždíme hranice mezi Plzeňským, Ústeckým a Karlovarským krajem a furt jsme někde v Tramtárii. My ale nechceme Tramtárii. Chceme bouldry u Žihle. V momentě, kdy vyměníme navigátora, začíná se vše (až na oblohu) krásně vyjasňovat. Konečně parkujeme v lesíčku plném šutrů. Jakmile si hodíme na záda bouldrmatky, začne pršet. Jakmile je shodíme pod prvním šutrem, začne sněžit. "Ne, já su tvrďák! Du do toho!", zvolávám neohroženě. Neohrožený jsem však jen do té doby než vyklouznu z jakéhosi 5B. Sněžení je hustější a hustější. Hledáme nějaký převis. Převísek máme, ohniště taky. Nalámeme větvičky ze smrku, škrtneme sirkou a začneme tančit válečný tanec a tanec na odvolávání humusu, který bouldrování nepřeje. Fšecko marné.

Zmoklé slépky, pivo a oheň bude svítit, bude hřát!

Jenys si tedy bere v zoufalství do ruky svůj dobře nabroušený nůž a mizí v lese. Když se vrátí, drží v ruce 3 opékačky. Protože veverky neulovil, vytahujeme 70% maso. Špeky nám spraví náladu a pivečko jakbysmet. Bílé zlo však nepřestává padat. Pochčijeme ohýnek a jedeme domů. Opět se trckáme po dálnici D1 a opět v Brně odbočujeme k tomu obrovskému, do dálky růžově zářícímu bordelu a o pár ulic dál vyhazujeme Jenysa před jeho privátkem. Jo, ale bylo to krásné - to skákání do madraček.

(foto a 1. navigátor Macek)

Další 10- v podání HOUBaře

Včera odpoledne mě přišel mail od Michala Rožka, že zase škodil v Krasu.

Ahoj všichni! Včera se mně podařilo vylézt ve Sloupu ve Starých skalách cestu Pomstu trosečníků 10- od Adama Ondry z roku 2006. Cesta je krátká, ale drsná. Jelikož jsem letos skrz závody byl desetkrát na skalách, tak jsem rád, že jsem to dal a ještě bych rád něco přidal podle počasí. Párkrát jsem nacvičil a čtvrtým pokusem přelezl.

Věděl jsem, že je včera jediný den, byla to rychlo akce. Zavolal jsem kamošovi, padz má docela volno. Naučil jsem ho jistit a dal jsem to. Tož tak...

Michal

MČR 2012

Ahoj všichni!

Doufám, že jste užili výjezdovku do mrtva! Jenys mně říkal v obchodě, ale já "musel" na MČR na Rajče.

Cesty byly výborně postavené, protože na stěnách, jako je Rajče, nebo Lomnice je to dost těžké. V sobotu se mně lezlo hrozně! Říkal jsem si, co tam vlastně dělám... V neděli jsem si pokazil semifinálku. To je tak, když nelezu stropy. Do finále jsem šel ze sedmého místa. Cesta opravdu parádní, ale nejen já jsem zapomněl cvaknout první presku, tak jsem se musel vracet. Pak jsem skoro vyvlál u třetí expy, ustál jsem to a pak jsem už hrnul do stropu, kde jsem se neotočil, opět ten strop, ale je fakt, že nateklé bylo. Jeden chyt navíc a byl bych třetí, padž Tom Binter a Peťa Čermák dolezli stejně, ale měli lepší kvaldy a semifinále. Takže na MČR jsem skončil za HOUB patý a celkově v Českém poháru za rok 2012 beru-em 2. místo, tak zas tak zlé to není!

Teď kras, Pálava a co nejdříve pauzu. 8 závodů letos stačilo. Musím hlavně vyléčit zánět v obou ukazovácích, protože Oupn bude za chvíli!

foto by Monika Brkalová (zdroj lezec.cz)

Co nového v HOUBu po výjezdním?

Letošní výjezdní zasedání připravilo pro členy našeho ddílu několik novinek, s nimiž se budou muset v následujících letech vypořádat. To nejdůležitější uvádím níže:

1. Naprosto nečekaně skončila volba nového předsedy oddílu, kterým se jednomyslně (všemi přítomnými zvolený) stal Martin Masik Masař.

2. Protože v jakési slabé chvíli prohlásil Honza Lekeš, že jestli Masik bude předseda, tak on bude pokladník, tato funkce spadla do klína jemu.

3. Poslední volba, která proběhla, byla volba organizátora plesu 2013. Vězte tedy, že další ples bude pořádat Zbyňa Sušil.

4. Chystají se i změny ve výběru poplatků za členství v Sokole, oddílový příspěvek (platí všichni), ČHS a bouldrovku (platí ten kdo chce být v ČHS nebo ten kdo chce chodit na bouldrovku). Na toto téma ale až později v jiných článcích.

5. Přihřeju si i vlastní polívčičku: posílejte mně výkony z letoška - Dr.Karabina čeká na svého nového majitele!

6. 11. Slovácké OUPN proběhne 2. 2. 2013.

Výjezdní zasedání

Milí přátelé 13.10.2012 proběhne v Nezdenicích na lyžařské chatě výjezdní zasedání na kterém Šeďa oslaví významné jubileum. Na místě se bude vybírat 200,- Kč pro Šeďu + 50,- Kč na chatu.

Potřeboval bych předběžně potvrdit účast ,aby se vědělo pro kolik lidí se bude chystat.

Sraz cyklistů je v 9 hodin u mě. Ostatní by se mohli dostavit na chatu nejpozději do 17. hodin.

Těším se na širokou účast .

                                                                                                                                             Ahoj Meďoš 

PS: Loni vyhrožovali, že budou jakési volby. doporučuju proto dojet a hlasovat za Masika.

  

Chřibský HNĚDÁK 2012

Příjezd - v pátek, kolmo ze Starého Města, v dešti, jediná, udivený provozovatel Dopraváka mi dal klíče od chatky, další dva borci přijíždějí záhy. Doufám jen, že Jelen nezapomněl Hnědáka zrušit.

Noc - budí mě liják bušící do střechy chatky (že by omluvenky?)

Ráno - přijíždí Jelen a další závodníci, i moje druhá část družstva = Marcela. Chvilku živím naději, že se snad nepojede a Hnědák bude pro letošek zrušen (to samozřejmě Marcele nesdělím), ale moje hypotéza je přímo vyvrácena startem (hypotézu totiž nelze potvrdit, pouze vyvrátit a to se tedy povedlo).

Osvětimanky - po zdolání dvou cest křičí Marcela, že je to v SUCHU!
Kozel - maminka od Markéty mě dopuje čokoládou, odměňuji ji slovy: "Děkuju, to je ale výborná potvora."
Budačina - na dotaz Marcely a rozhodčích, zda mám taky svačinku, odpovídám: "Jo, mám ji dole v autě."
Břestek - tak tam mne Marcela raděj za rozhodčíma nepustila, abych zas něco neprovalila.
Barborka - zde už pro jistotu žádný rozhodčí nebyl.

Souhrn - Letos bez jediného bloudění. Ovšem pro změnu to letos Marcela pojala značně rekreačně, chtěla často odpočívat, neustále si lehala, dokonce i s kolem, na cestu i vedle cesty. Před Bunčem se dokonce nechala zlákat bahenní lázní (bez plavek) a značně si pobytu v kaluži užívala, dokud jsem jí odtamtud neodtáhla a nedonutila ji pokračovat.
I přes výše zmíněné údaje nás nikdo nakonec nediskvalifikoval, Hnědák byl super a debatovat se slečnou soupeřkyní o vlhkosti skal a dohadovat se o tom, kdo je větší moralista (všichni totiž vědí, že já), už taky nehodlám, neb po příjemném rozptýlení na Hnědákoj mě zas pohltil pracovní proces, tak snad až zase za rok

Martina

Všichni dobří Hnědáci 2012

Více fotografií ((c) Jara Knotek) na RAJČETI.

Totál results:
1. teaČR a reprezntant boulderista
2. Pat a Mat (enem nikdo neví, který je který)
3. Jelen s Viktorem

Smíšené dvojice:
1. Zbyňa se ségrů

Ženské:
1. Fialice a Macek
2. Lenka a Dáša

PS: Rekord letos nepadl!

O letošním Hnědákovi se psalo v Dobrý den s Kurýrem (viz fotogalerie od Jary) a také na stránkách krajského měsíčníku Okno do kraje:

Moravské pískovcové kwaky I

Svantovítova skála

Občas se stane, že člověk zatouží po klidu hlubokých hvozdů a zapadlých věžiček moravských písků. Daleko od zaprášených bouldroven, bokem od vykřičených oblastí. Hledáte místo, kde s největší pravděpodobnostíbudete úplně sami. A zároveň místo, kde skále nebude samý mech.

Za můj lezecký život se mi podařilo pár takových krásných a zapadlých minioblastí navštívit a rád bych vám teď dal tip na některé z nich.

Začnu nádhernou, šedesát metrů dlouhou, a až dest metrů vysokou skalní zdí, která se nachází na ostrém bočním hřebínku kopce Śtípa kousek od Vsetína.

Celá tato pískovcová zeď je rozdělena na 3 části: nejvyšší Ploutev, nižší Svatku a nejmenší (6m) věžíčku zvanou Svatoušek. Cesty jsou zde odjištěny Borháky a kruhy. Na vrcholu ploutve najde úspěšný výstupce i vrcholovou knihu.

Přístup ke skále je sice taková malá turistika, ale kdo hledá samotu, musí tomu prostě cosi obětovat. Nejlépe je asi jít ze sedla Dušná (ze Vsetína směr Malá Bystřice) po asfaltové cestě (modrá značka). Půjdete asi 2,5 km až do rozlehlého sedla. Na konci tohoto úseku vede asfaltka po louce. Těsně před lesem odbočíte doprava, nejprve kousek do kpce polňačkou a pak dolů. Cesta se záhy stáčí doleva do původního směru a vede kolem několika chat. Když už začnete mít pocit, že někomu lezete do dvora, tak přejdete louku a vlezete dvířkami v oplocence do lesa. To už jste od skal jen kousek po výrazné svážnici.

Cesty jsou převážně typicky bouldrového charkteru a spíše technické - jsme na písku. Mezi nejhezčí výstupy zajisté patří: Šikmá spára, Ploutevní a Narovnání Emilovy v jižní stěně ploutve (všechny cca za 7), Štípařská a Něco jako boulder na Svatku (obě 8-) a Božská (7) a Večerní modlitba 5 na Svatouška.

Za jednu klidnou návštěvu tahle zapadlá oblast jistě stojí. Zejména, lezete-li kolem 7, budete spokojeni.

Mezi Ploutví a Svatkou

Na vrcholu Ploutve

Lezení na Svatouška