Cizím vstup zakázán!

Na červen jsem se těšila opravdu dlouho. Na období, kdy budu mít za sebou přijímačky a budu moct zase pořádně lézt a jezdit o víkendech na skály.

Musím přiznat, že posledních pár měsíců měla moje lezecká motivace tvar sinusoidy, kdy jsem jeden týden trénovala jako o život a pár dní na to skončily lezečky na dně krabice v nejčernějším koutě našeho sklepení.

No, možná ne ve sklepě, ale zahozené pod stolem určitě.

Tak jsme se rozhodli vyjet na víkend na Bor a poměřit naše síly s lištami, dírkami a hlavně sami se sebou.

V sobotu 15.6. jsme nacpali auto třema bouldermatkama, lezkama, kouzelným práškem a už jsme frčeli směr Svitavy.

Kolem jedné jsme na místě, ostatní se už rozprchli do skal, příště prostě musíme vstávat dřív.

Já jsem na Boru poprvé. První dojem kouzelný - odolávám pocitu si sednou do krásně měkké trávy a šlapu do kopce. Něco mi říká, že odolávám jenom proto, že někdo za mnou už půl hodiny brblá, jak jdeme pozdě a že tam bude svítit už slunko a že se nebude s kým dát rozlézt a že......

Ve skalách potkáváme bandu fajn ostraváků, bratry Stráníkovi, Momo a pár dalších nadšenců.

V sobotu se tedy víceméně rozlézáme, okoukáváme bouldry na zítra. Já zjišťuju, že i v 6C se prostě nemusím odlepit od země. Ondra si vyhlídnul hodně údernou šestimetrovou linku za 8A+ a já jenom doufám, že 4 bouldermatky budou stačit.

Ke konci dne Ondra dává Wrestlera 7C, krutý převislý bouldr s blbým dopadem.

Večer rozděláváme táborák, dáme špeka -ček a jde se spát.

V neděli zamíříme do jiného sektoru, který se mi líbí mnohem víc. Hodně zajímavých bouldrů na rozlez, dáváme moc pěknou hranu za 6B+ a nějaký traverz téže obtížnosti.

Ondra odbíhá na Saulu za 7C a já s ostravačkama zkouším nějaké 7A.

Po cestě potkám Momo, která mi ukáže krátký bouldr za 7C, který mě natolik zaujme, že beru bouldermatku a jdu zkoušet. Dvoumetrový problém o třech krocích ideální pro menší lidi s tenkými prsty. Asi na čtvrtý pokus to dávám- zdvih přes oblou kapsu do fakáčové dírky, těžký posun nohou a skok do hrany. Jupíí.

Oba máme dodřené nohy a díravé prsty, je čas jet domů.

MRKVA

ČP Zlín 18.5. obtížnost - aktualizace

   Český pohár ve Zlíně proběhl úžasným stylem! Řekl bych, že ani na svěťáku se nedostává pohoštění pro všechny přítomné. O každém závodníku se obecenstvo dozví i něco jiného, než ze světa lezení. Jinak super cesty, skvělé ceny, peníze pro nejlepší, krátké rozhovory se všemi finalisty, přítomná Česká televize a já nevím co ještě. MČR do Zlína patří právem a už teď se těším!
   Jinak Jsme byli dva z Uherského Brodu společně s Martinem Řezníčkem. Jsem rád, že si jel vyzkoušet takový závod a je to pro něj určitě velká zkušenost a doufám, že i přínos!
  

     Já jsem zalezl jsem asi historicky nejlíp kvalifikace a šel jsem z druhého místa do finále, kde jsem si to trochu pokazil zaseknutím se v dolní části. I tak jsem ale vybojoval 3. místo!

     Jelikož jsem se nominoval do reprezentace průběžným druhým místem v poháru, tak se zůčastním v půli července ME v Chamonix ve Francii. Udělám maximum na přípravu a na ME pak lézt dokud to půjde, hlavně se nezastavovat.

     Jestě posílám fotky z vyhlášení posledního závodu ČP. Na podzim bude na zdejší stěně i MČR a i když je to ještě daleko, tak Vás srdečně zvu, protože to bude stát za to, ale v pohodě, vím jak je to z náročností času v dnešní poblázněné společnosti...

Tož tak...

Michal Rožek

ČP Písek

Ahoj přátelé - kamarádi,

V Písku jsem v sobotu 27.4. vybojoval na ČP s lanem za HOUB 3. místo! Stejně jako v Lomnici mě dělil chyt od prvního... První kvaldu jsem dal v pohodě top, ve druhé mně nateklo, padž jsem se před cestou nerozlezl a to zřejmě rozhodlo finále... Tam jsme dolezli čtyři do stejného místa a v tom případě rozhodly kvaldy. Cesty od dua Zbranek - Pařízek super! Svěťákové cesty v našich podmínkách.

Chtěl bych Vás pozvat do Zlína na ČP, který se bude konat 18.5. Je to kousek a budu rád, když nás bude co nejvíce! Broďané - Hradišťáci, Zlín je super, takže tak...


Michal Rožek

ČP obtížnost Lomnice 23.3.2013

Přináším dobré zprávy z prvního letošního závodu ČP v obtížnosti z Lomnice nad Popelkou ze soboty 23.3.2013, kdy jsem sotva postoupil z posledního 12. místa do finále a tam jsem zarval do mrtva a to mě nakonec vyneslo na konečné 2. místo! Vítězství mně uniklo těsně o udržení chytu. Po měsíci a půl lezení jsem překvapený z takového výsledku.

Michal v Lomnici (foto by Helena Lipenská)

Za HOUB a celou jeho rodinu...
Michal

SKLEP 2013

Nazdar HOUBařky a HOUBaři, jako obvykle s několika denním předstihem oznamujeme termín závodů SKLEP 2013. Budou se konat příští sobotu 16.3. na naší boudrovce. Systém závodů bude upřesněn na místě. Začátek akce je v 14 hodin. Všichni přiďte včas:) Konec ??:?? na Tropiku, takže podle toho kolik kdo vydrží:)

Šiřte to prosím dál všem co nemajů FB a přístup k internetu.

PS: diskuse o termínu se připouští, ale nebude na ni brán ohled :)

Organizační trio Břeťa, Ondra a Jenys

Best UFF 2012 - a Dr. Karabina 2012

        Po roce přichází na řadu opět vyhodnocení uplynulé sezóny. Od dob vzniku CLIMBzinu takto hodnotím již 9. sezónu. CLIMBzin byl mezitím vystřídán tímto blogem a na stupních nejvyšších došlo také k řadě změn. Potěšitelné je to, že onou největší změnou je zvýšení obtížnosti toho co lezeme. Lezeme rychleji, těžší věci, kolmější ledy, převislejší mixi umíme i krásně prosvištět žlabem a vůbec jsme stále mladí, perspektivní a bohatí. Minimálně na zážitky bohatí. Takže, pokud nějaký zážitek máte, nebojte se sním vyjít na světlo a pošlete ho mně, Zbyňovi, Jenysovi či Polehničovi - tedy lidem, kteří mají oprávnění na naše stránky přidávat příspěvky. Předem díky za sdílení Vašich zážitků a zkušeností.

Sešel se nám rok s rokem a je třeba opět zabilancovat a vyhodnotit uplynulou sezónu. Ve skutečnosti je už teď pozdě, protože na výboru to mělo být už dávno, ale práce je jak nad hlavu a já prostě nestíhám. Příští rok to asi bude muset vzít pevně do svých rukou náš nový předseda.

Jen ve stručnosti zmíním několik významných akcí, které naši členové absolvovali, pořádali a tak dále. Osobně považuji za nejvýznamnější akci uplynulého roku 10. ročník Slováckého OUPN – závodů v lezení na obtížnost, které náš oddíl pořádá již oněch deset let, během kterých se z malých víceméně oddílových závodů stala velká akce, patřící do rankingu ČHS, na kterou jezdí nejlepší závodníci z naší republiky i ze Slovenska.

Jako tradičně jsme počátkem roku absolvovali horolezecký bál, který loni rok organizačně a ke spokojenosti všech zúčastněných zajistil Dalin Masař. V rámci této akce byl podruhé vyhlášen Lezec roku HOUBu za rok 2011. Titul pro nejlepšího z nás si odnesl Jenys Sedlačík, který tak dokázal obhájit svůj předloňský úspěch v této anketě a to především díky množství těžkých sportovních cest u nás i v zahraničí.

V průběhu roku proběhla celá řada dalších pravidelných i nepravidelných akcí. Tradiční vodácká akce směřovala tentokrát na řeku Moravu. Všemi oblíbené výjezdní zasedání se uskutečnilo již po několikáté v Nezdenicích.

V nepolední řadě zmíním poslední (zatím a možná definitivně) číslo našeho občasníku CLIMBzin. Tento časopis vyšel naposledy v květnu 2012. Za osm let jeho existence to bylo celkem 20 čísel. Bohužel, čas mi nedovoluje ve vydávání časopisu pokračovat, takže veškeré aktivity s publikováním byly přesunuty na oddílový web www.houb.cz.

A nyní již k lezení samotnému. Celý rok byl opět ve znamení zvyšující se kvality našich sportovních lezců. Velký podíl na tom měl i vstup Michala Rožka do našeho oddílu (v uplynulém roce pouze prostřednictvím ČHS, od letoška také jako člen Sokola Uherský Brod), který se vrátil po zranění do kolotoče závodů ČP (za rok 2012 celkově 2. v ČP) a dokázal se probojovat do reprezentace, s kterou se zúčastnil několika závodů SP a také MS v lezení v Paříži. Na podzim, po skončení sezóny, dokázal Michal ještě zabojovat i na skalách. Přelezl cesty Cvičená Opice 9+/10- na Pálavě a Pomsta trosečníků 10- v Moravském Krasu. Myslím, že díky těmto výkonům, si Michal po právu odnesl z únorového 21. horolezeckého bálu cenu Lezec roku HOUBu 2012. 

Lezec roku 2012 za HOUB a celkově druhý z ČP 2012 Michal Rožek se svými trofejemi na 21. ročníku Horolezeckého bálu

 Ondřej Polehňa navázal na svůj loňský výstup desetmínusky dalšími dvěma cestami v tomto stupni. Obě jím zdolané těžké cesty se nacházejí v Moravském Krasu v Rudicích – Provokace 10- a Sámova cesta 10-. Cesty vylezl Ondra poměrně rychle a neuvěřitelná je především Ondrova úspěšnost – moc toho na skalách nenalezl, ale i přesto dokázal tyto dvě cesty zvládnout.  

Polehnič na oddílových závodech na Sokolce

Provokaci 10- dal i Jenys Sedlačík, který přidal i Super Attico 9+ z Arca, což je naprosto odlišné lezení v obrovském střechovitém převisu. Jenys dal i celou řadu dalších výstupů v 9. stupni. V rankingu na lezci se dostal na 74. místo. Jenys taky cosik nabouldroval (až do 7A+) a vylezl i pár cest v Tatrách.  

Jenys při zimní polezenici na Kalvárii v Nitre

Macek Leblochová dokázala letos přelouskat 2 bouldery za 7A, což ji vyneslo až na 10. místo v rankingu na Lezci mezi ženami. Můžete si o tom myslet co chcete, ale bouldry jsou docela dřina a Macek jistě zaslouží uznání. Spoustu devítek vylezl i Zbyňa Sušil. Bohužel u něj nemám přesné informace o tom, o které cesty a jaké obtížnosti šlo. V bouldrech dal Zbyňa 7B+. Břetislav Lebloch dokázal vylézt 1x devítku (Tour de France na Prečíně) a 2x 9-/9. K tomu další řádku cest za 7b a 7b+ a také 4x 8+ na OS. V bouldrech dal Břeťa 3x 7A+.

teaČR ve Fontáči

Mezi členy klubu 7béčkařů se letos zapsali Honza Lekeš a Krťa, kteří přelezli Chřibskou klasiku Komu voní hrana na Barborce za 8+/9-. Honza lezl tradičně i v horách – zima i léto (například nádhrená linie Eštog – Janiga na Volovce). Většinu výstupů absolvoval ve dvojici se svým dlouholetým parťákem Martinem Masařem.

Na závodech nás velmi dobře reprezentoval Michal Rožek (viz výše). Pěkně jsme zařádili také na loňském ročníku cyklisticko-lezeckého závodu Chřibský hnědák, na kterém jsme brali zlato ve všech vyhlašovaných kategoriích (Lebloch 1. Absolutně - jel s Nevělíkem (ex Pálavsklá Věšák, nyní HOUB), Leblochová 1. místo (spolu s Fialovou z Olomouce) a Sušil první místo ve smíšených dvojicích (jel se sestrou)) a k tomu ještě Jenys s Polehničem druzí absolutně.

V průběhu roku samozřejmě proběhly i tradiční oddílové závody – na jaře po OUPN první závody na naší nové bouldrovce a v prosinci Mikulášská bouldrsejšn v Bojkovicích. Bez ohledu na výsledky těchto minizávodů je nutno podotknout, že jsou to akce, které spojují celý oddíl dohromady. Účastní se jich pravidelně všechny věkové kategorie, nálada je vždy dobrá a zalezou si všichni.

Lezecké aktivity v tomto roce směřovaly i do středních horských terénů a vícedélek. Členové našeho oddílu absolvovali zájezdy do několika rakouských oblastí, do italského Arca, Vysokých Tater, německé Frankenjury, do Španělska a na mnohá další zajímavá místa.

V těch nejvyšších, ledovcových horách, respektive v zimě se opět nijak moc nikdo neprojevoval nebo o tom nemám informace.
V neposlední ředě je třeba zmínit výkon Meďošův. Myslím tím ono projetí nejmenovaného tatranského žlabu, zakončené saltem mortale. Naštěstí to odnesla pouze helma, takže Meďa mohl osobně převzít cenu Skokan roku 2012.

Petr Meďoš Pilka přebírá cenu Skokan roku 2012 za sjetí tatranského žlabu zvýšenou rychlostí nepovoleným stylem

Rok to tedy ani zdaleka nebyl špatný. Laťka výkonnosti se postupně zvedá. Chtělo by to jen dostat do oddílu více mladých lidí, kteří budou ochotni tvrdě trénovat a pomohou tak posunout úroveň lezení v našem oddíle ještě pozvednout. Pravidelný a poctivý trénink spojený s životosprávou vrcholového je v současné době nutný ve všech horolezeckých disciplínách od bouldrů přes skalky až po velké hory. Především, chcete-li v těchto disciplínách alespoň trochu uspět.

S dostupných podkladů sestavil

Břetislav Lebloch

PS: Vycházel jsem jen z informací, které se ke mně nějakým způsobem dostaly. Není v mých silách sledovat všechno a všechny. Taky se snažím podchytit především to nejzajímavější. Je tedy samozřejmě možné, že jsem na něco zapomněl, nebo o něčem nevěděl. Pokud se cítíte ukřivděni, proveďte následující kroky: informujte o svých přelezech a výstupech alespoň prostřednictvím e-mailu na moji adresu bretal na seznam.cz. Nejlépe je ale, vytvořit si deníček na lezci a své přelezy si tam veřejně zaznamenávat. V neposlední řadě je třeba se smířit s tím, že mnohé věci jsou v našem počínání neporovnatelné a tak se možná nikdy nedostane vašemu životnímu přelezu tolik pozornosti, jako jinému přelezu někoho jiného. Život je prostě někdy kurefsky nespravedlivý.

Do další sezóny vám všem přeji pevné zdraví, ocelové prsty a mrtě nádherných zážitků v horách, na skalách i na kamenech.

Břeťa teaČR 666 Lebloch

PSSSSSST:

Ježíš prý nevisel na kříži, ale na velkým téčku!

Slovácké OUPN 2013 - jaké to letos bylo?

V sobotu 2. 2. 2013, krátce po osmé hodině uvítala tělocvična v sokolovně T.J. Sokol Uherský Brod 25 závodníků z celé ČR i ze Slovenska k porovnání sil v rámci 11. ročníku závodů v lezení na obtížnost, které se započítávají do rankingu ČHS.


Na stěně místního HO nachystala stavěčská skupina pod taktovkou Kaly a Kristýny 3 závodní lajny pro každou kategorii. Jednoduchou kvalifikací se prošla všechna děvčata naprosto snadno a celá osmička postoupila do semifinále. Muži měli kvalifikační cestu trošku obtížnější a čtyři startující netopovali a cesta je tudíž do semifinále nepustila.




Po technické přestávce bylo zahájeno semifinále žen s předem jasným výsledkem - do finále postupují všechny. I tak lezla děvčata na svém maximu, protože cesta jim příliš ulívání nedovolovala. Většina děvčat si tak mohla vyzkoušet sekvenci nesoucí pracovní název "frnda na spoďáka, obří koza a Adamovy koule" - což byla série končící dvěma zavěšenými koulemi, na kterých sám velký trénoval na Duru.
V mužím bylo semi mnohem větší drama. Bylo jasné, že třem z semifinalistů vystaví cesta v závodě stopku a proto se bojovalo o každý chyt. Hned úvodní silová pasáž přes ostré břicho a následné 4 technické metry vyškolili řadu závodníků. Pro Ryšavého, Sušila a Schneidra znamenala tato úvodní pasáž natolik velký problém, že se finále nezúčastnili. Ti, kteří zvládli alepsoň koutkem oka zahlédnout houpající se koule, postoupili.


V 15:45 se uzavřela izolace žen a vše směřovalo ke grande finále, které vypuklo o čtvrté. Kristýna nachystala děvčicám dardu za 8a nebo tak nějak. Holky bojovaly statečně, ale jak už to bývá, postupně ze stěny vypadávaly. Už úvodní traverz v kolmém dal pořádně zabrat Pavlíkové ze Zlína (8.). Těžké silové kroky v následném kýlu postupně vyřadily Scheuerovou (7.) i obě Křížovi (6. a 5. místo). První chyty v přechodu do stropu zastavily Karolínu Nevělíkovou (Pálavský Věšák, 4. místo), kterou o dva chyty přelezla nakonec třetí Eliška Vlčková ze Sokola Brno. O kus dál stropem se prokousala Vyškovská Jana Vincourková (2.), kterou dokázala přelézt už jen nová šampiónka Slovácka Veronika Peltrámová (SmíchOFF, Saltic).


Na ještě těžší finálovce za cca 8a+ (ovšem s totožnou stropovou částí) se představila finálová desítka mužů. Hned úvodní traverz vyškolil Jiřího Grečnára z Olomouce (10.). Až jsem trochu dostal strach, jestli to Kala nepřepálil, ale další vývoj ukázal, že nikoli. Ostravský Jakub Lyčka dokázal ještě cvaknout první a druhé preso v kýlu a díky tomu se posuout na konečné 8. místo. To se nepovedlo Matttymu Hořákovi, který takticky nezvládl cvakání druhého a odskočil si po teči skoro na zem (9.). Excelentně se s finálovkou popral nejstarší účastník závodu Václav Peltrám (SmíchOFF), který atakoval první část stropu (nakonec 6.). Výborně lezoucí domácí Jenys Sedlačík, tlačený hlasivkami celého HOUBu si neporadil z přelezem hrany kýlu a zbytečně vypadl v místě, kde se dalo zachránit (7. místo a nejlepší závodník HOUBu). Marián Šeliga (K2 Žilina) podrtil první chyty stropu a bral 5. místo. Krutost první ponorky ve stropě shodila Jana Kříže z Brna (4.).


Následující finalista, mladičký Tomáš Plevko z HK Manín, Edellweis zalezl excelentně. V pohodě předrtil první ponorku, dostal se na rakev před druhou ponorkou a atakoval v ní první chyty vedoucí do poslední pasáže stropu. Diváci začínali bouřit a očekávali, co přijde dál. Předposledním, kdo nastoupil k finále byl Tom Binter (Vertikon Zlín, Five Ten, Adr Design). Lezl s obrovksou převahou. Dokázal najít odpočinkovou pozici na začátku traverzu k první ponorce a ještě zamával divákům. V klidu předrtil první ponorku a na konci rakve chytře přehodil nohy po směru lezení. Nádherná podívaná! Sestřelili ho až chyty v závěrečném sektoru, pár kroků od topového zvonce. Posledním, kdo mohl Toma ohrozit, byl Vladimír Střílek z HK Polička. I on lezl krásně, uvolněně, s výraznou silovou převahou. Na konci rakve mezi první a druhou ponorkou však zaváhal. Sice pro diváky cvakl odvisnutý v madle na jedné ruce, ale nedokázal nakopnout nohy do druhé ponorky, chvíli se plácal a pak už prostě nemohl. Nakonec tedy bral až třetí místo za Plevkem a jasně prvním Binterem.

Nakonec jsme to vyhlásili (tentokrát jsem ani nic nespletl), předali ceny od našich sponzorů všem finalistům a také PRIZE MONEY pro trojice nejlepších.



Moc bych chtěl tímto poděkovat stavěčům Kristýně a Kalovi za super cesty, všem z HOUBu, kteří pomohli (speciálně díky Jenysovi) a dvěma malým masožravým srnkám za inspiraci.

V neposlední řadě děkuji našim sponzorům, bez kterých by to sice asi taky šlo, ale určitě by to nebylo ono: Singing Rock, Green Sport, Hudy Zlín, Yate, AIX, Montana, Beal, Chimpanzee, Triop, Pamír 7000, Rock Art, Lezecky trenink.cz, Je jenom jeden trénink, Vinařství Cícha, Barvy-laky R. Večeřa, ČHS, Sokol UB, Em-net.

Kompletní výsledky, fotografie, videa, články a další najdete na www.oupn.wz.cz.

A za rok? Uvidíme...

foto (c) 2013 rockAB