O. N. - rozhovor s lezcem roku 2015 HOUBu

Ondra Nevělík patří mezi širší českou boulderingovou i lezeckou špičku. Bývalý reprezentant a závodník se postupně metamorfoval ve skalního lezce a boulderistu. Na svém kontě má řadu těžkých výstupů. Připomeňme alespoň přelez světoznámého bouldru The Dagger 8B+, za který získal v roce 2011 čestné uznání ve výstupech ČHS anebo loňský Sanjski Par 8c+ v Ospu. Snad i tento výkon, spolu s několika bouldry za 8B a B+ katapultoval Ondru v nemilosrdném boji o Lezce roku 2015 HOUBu na první místo. A když už Ondra vstoupil do prestižního klubu lezců roku našeho oddílu, přepadl mě najednou pocit, žeby nemuselo být špatné, trochu ho vyzpovídat. A jako ještě lepší nápad mi přišlo, zeptat se na nějaké Ondrovy hříchy proti sportovně lezeckému sebemrskačskému živobytí jeho přítelkyně Markéty. 

Z focení pro kalendář MejCupu (foto RS)

Pravdou jest, že Markéta moc sdílná nebyla - žádné bombastické odhalení tedy nečekejte. Dozvěděl jsem se jen to, že Ondra si po povedeném těžkém přelezu dává na oslavu svého úspěchu jahodový milkšejk nebo zmrzlinový pohár a pak taky to, že večer popíjí proteiňáky, sleduje při jejich konzumaci fotografická videa a protahuje se. Vypadá to tedy, že Ondra je (téměř) normální člověk, a že ty písty, co má na předloktí, jsou fakt jenom vykérované. Ale teď už šupem na otázky přímo na Lezce roku 2015:

Jak bylo v Ospu? Přelezy byly?

V Ospu bylo fajn, jen poslední týdny před Velikonocema byly v práci hektické, tak jsem nebyl úplně naladěný na správnou notu... Přelez se bohužel nekonal. Pozitivní bylo, že v první 8c+ délce jsem ani jednou nespadl. Tak se budu muset ještě jednou vrátit. 

Takže zimní příprava se vyplatila?

Vyplatila. Nicméně všechno nebylo tip ťop, jak jsem si na konci loňského roku plánoval. Hodně mi praskala kůže, takže jsem nakonec nalezl méně objemu než jsem chtěl a taky zařazení campusu jen v březnu nebylo to pravé ořechové... 

Asi ne všichni tuší o kteréžeto cestě se tu bavíme, takže o který prásk v Miší píči jde?

Sanjski Par Extension 9a.

Mohl bys cestu trochu přiblížit (hlavně pro ty, co v Ospu nikdy nebyli)?

Sanjski Par je původně 8c od slovinské legendy Tadeje Slabeho ze začátku devadesátých let. Krátká, silová cesta po špatných chytech ve stropě, kde nejtěžší jsou paradoxně kroky nohama. Před pár lety se v půlce cesty urval velký krápník a cesta ztěžkla asi na 8c+. Tuhle první délku jsem vylezl v prosinci 2015 a aktuálně zkouším její prodloužení o dalších 20 kroků, které zvednou obtížnost až na 9a.

Máš to tedy tak, že SPE je pro tebe hlavní cíl na letošek? Bouldry letos trochu omezíš a zaměříš se na lano? A co tvé lezecké projekty na Alternativce?

Je to tak, Sanjski je hlavním letošním cílem. Na Alternativku (C'est la vie) se taky těším, letos to snad po tréninku na SPE půjde rychle. Byl jsem se tam podívat před 14 dny, ale bohužel jeskyň byla beznadějně mokrá, tak snad brzy vyschne...

C'est la vie 8c+, Alternatívna stěna, Slovensko (foto RS)

Dáváš si na sezónu vždy konkrétní cíle nebo cíle typu letos 9a?

Jak který rok. Poslední dva roky jsem měl vždy konkrétní cíle - loni např. aspoň 5 boulderů za 8B, z toho alespoň jedno 8B+ v zahraničí a jedno 8B od Adama Ondry a posunout si maximum v cestách s lanem. Letos bych chtěl vylézt právě Sanjski Par, C'est la vie a dalších 6 (konkrétních) cest za 8b+ a víc různě po Evropě.

Bouldering na Pečínce, Chřiby (foto RS)

Daří se ti ty cíle většinou plnit?

Loni to bylo poprvé za posledních 10 let co jsem svůj plán splnil na 100%. Ale s odřenýma ušima, takže jsem jej asi konečně stanovil správně! :-D

Jak se na přelez takové těžké cesty, jakou je třeba zmíněný SPE, připravuješ? Máš to klasicky – nejdřív taková ta všeobecná vytrvalost, pak maximálka a potom maximální silová vytrvalost? Jak třeba na tuhle extrémní stropovou záležitost trénuješ sílu?

To jsem zkoušel dříve a moc to nefungovalo. Teď se snažím trénovat všechny zmíněné aspekty v rámci jednoho týdne. Vždy ale s důrazem na jednu konkrétní složku, která je zrovna prioritní. Tzn. v rámci jednoho týdne i boulderuji, lezu i kratší i delší cesty/kolečka a do toho napr. campus ci TRX. Zrovna u Sanjskeho paru v síle problém nebyl, na dvě části jsem jej vylezl rychle, potíž je pro mě všechny kroky spojit v kuse bez restu.

Máš trenéra nebo alespoň tréninkového parťáka/parťáky?

Trenéra nemám... Nejčasteji lezu sám či s Vojtou Ličkem a sem tam s Adamem Ondrou.

Takže tréninkový plán si sestavuješ sám?

Přesně tak.

A řešíš i stravu a suplementy – BCAA, kreatin, steroidy, kokain,…?

Dříve (ještě na škole) jsem stravu/dietu/suplementy řešil daleko více. Teď to mám daleko volnější, ale snažím se jíst zdravě. Po tréninku směs aminokyselin a několikrát do týdně proteiňák místo druhé večeře či jako rychlá svačina...

Pitný režim Ondra nikdy nepodceňoval - z dávného zájezdu do Španělska (foto archiv ON)

Tělesnou hmotnost si hlídáš? Shazuješ směrem k vrcholu formy?

Hmotnost se snažím držet tak nějak v normě celý rok bez výrazných výkyvů.

S kým nejraději vyrážíš do skal?

Převážně s obměňující se partičkou lidí z Brna, přítelkyní, ségrou či sám na bouldery...

Bojíš se někdy při lezení?

Na laně jo. Nedělá mi problém lézt highbally či padat na zem ze stropu jeskyně, ale ve 20 metrech se bojím i u slaňáku, stojí mě to docela dost úsilí, překonat se a lézt delší cesty. Asi proto mám tak oblíbené stropy - Sansjki Par, C'est la vie, Hulk...

Zkusme se teď vrátit trochu v čase. Jaké byli tvoje lezecké začátky? Kdo tě k lezení přivedl, kdo byl tvým prvním lezeckým guru?

Lezení mě fascinovalo odmalička, ale poprvé jsem jej vyzkoušel až se v roce 2004 otevřela v Břeclavi nová umělá stěna a hned jsem věděl, že to je aktivita na zbytek života... Ze začátku jsem docela často jezdil do skal s Jelenem, Kolouchem a Svištěm, kteří taky měli docela vliv na to, že valnou část výjezdů tvořili boulderové výlety.

Začátky na Pálavě (foto archiv ON)

Zpočátku jsi se ale spíše zaměřoval na závody, ne?

to ani ne, spíše až v letech 2010-2012

Jakých úspěchů jsi na závodním poli dosáhl?

Vítězství celkového Českého poháru v boulderingu

a na Světovém poháru 21. místo

To mluvíš o bouldrech nebo o obtížnosti?

Bouldering.

MČR Slaný 2013 (foto RS)

A co obtížnost? Tam to tak nešlo?

Na obtížnost jsem se nikdy SP nezúčastnil...

Ptám se, protože si vzpomínám na jeden závod kdysi dávno v Otrokovicích. To už jsi měl na kontě svoje první 8c a i přesto tě tam ve finále porazil Stehno, který v té době možní na skalách nedal ani 7c. Mně se tenkrát zdálo, že ses z té stěny sestřelil sám – jako myslím hlavou. Tak jako jestli to prostě máš tak, že v té obtížnosti ti to tolik nevyhovuje. Ty závody jsou opravdu jiné i z hlediska té psychiky.

Jojo, tak nějak to bude.

Proč teď už tolik (nebo vlastně asi spíš vůbec) nezávodíš?

Důvodů je několik. Většina závodu v Evropě se koná v pátek a sobotu, takže si člověk musí vzít dva dny volna z práce. Abych trávil valnou část ze čtyř týdnů dovolené cestováním po závodech, to bych musel být blázen. Také v posledních letech ubylo evropských závodů a nově se více leze v Asii a Americe, což už by časově i finančně bylo neúnosné...

Jako vítěz Slováckého OUPN 2009 (foto archiv ON)

Co pro tebe znamená ocenění v anketě Lezec roku HOUBu 2015? Bereš to spíš jako takovou srandu anebo tě těší, že kámoši z oddílu ocenily tvoje loňské přelezy a vytáhli ze svého proudu náplavu od Břeclavi, která žije v Brně? :-)

Rozhodně to není zdroj mé motivace k lezení těžkých cest, ale každopádně mě to těší :-)

Jak jsi se ocitl v HOUBu?

Přítelkyně Markéta je z Uherského Brodu a tak jsem v UB a s lezci z HOUBu trávil poměrně dost času. Parta lidí z brodského oddílu je mil tak daleko bližší než původní oddíl z Břeclavi, kde se vyskytuju pouze jednou za uherskobrodský rok na nedělní oběd u rodičů...

Tak to rád slyším, že jsme ti bližší. :-)

Co čas, který netrávíš lezením? Jaké tvoje zaměstnání, co děláš ve zbývajícím volném čase (je-li nějaký)?

Jsem Software Developer v londýnském startupu Wandera. Po dvou letech práce na dálku z domu, jsme před rokem otevřeli kancelář v Brně a už je nás 16 :-) . Většinu času tak strávím v práci, lezením či přítelkyní a zbytek volna se snažím odpočívat nebo se bavit s foto/video technikou.

Čestné uznání za přelez známého boulderu The Dagger 8B+, Výstupy roku ČHS 2011 (foto archiv ON)

Trocha statistiky Ondry Nevělíka:

Stav: zadaný 

Výška: 188 

Oblíbené jídlo: steak 

Oblíbené pití: káva 

Obvod bicáku: nevím (= je líný si ho změřit)

Počet shybů na 1 ruce: 3 

Oblíbená lezecká oblast: Mišja Peč 

Oblíbený lezecký parťák: Vojta Ličko, Markéta, ségra 

První 7b+ (9-): Finále 88, Skalka u Trenčína 

První 8a (9+/10-): Cvičená opice

Nejoblíbenější programovací jazyk: Java

Kolik je v desítkové soustavě (111000)2: 56 (na tuto otázku odpověděl, na rozdíl od všech předchozích, bez přemýšlení ihned)

Vzkaz od Ondry pro všechny zarputilé lezce: Nezapomínejte, že lezení je jedna z nejzbytečnějších lidských aktivit, tak si ji aspoň pořádně užívejte a příliš se jí nestresujte :-)

Moc díky Ondro a ať se daří.

Není zač! :-)

Lezecké CV Ondry Nevělíka:

Ondřej Nevělík - 1989 narozen - 2004 první lezení - 2005 první 8- (Quo Vadis, Sulov) - 2006 první 9+/10- (Cvičená Opice, Pálava) - 2007 první 10- (Bangladéš, Sloup) - 2008 první 8c (Hulk, Rodellar), první 8A bouldery (Ticino) - 2010 první 8B+ boulder (The Dagger, Cresciano) - 2011 první vítězství Český pohár v boulderingu, 21. místo Světový pohár v boulderingu - 2012 vítězství celkový Český pohár v boulderingu - 2015 první 8c+ (Sanjski Par, Mišja Peč)

Ptal se teaČR, foto Radmil Schneider a archiv Ondry Nevělíka.

Nejen o lezení s Michalem Rožkem

Začátkem dubna se v Uherském Brodě vyhlašovali nejlepší sportovci města. Anketa odborníků vyhlašuje své výsledky vždy jednou za dva roky. Je velkým štěstím, že druhým v pořadí (a nutno podotknout, že druhým za první Šárkou Pančochovou) byl vyhlášen Michal Rožek, člen HOUBu. Za štěstí to považuji především proto, že lezení je sport, který většině lidí mimo tuto disciplínu nic neříká. Pro většinu veřejnosti je to o dobývání Everestu, případně dalších osmitisícovek. Tomuto štěstí šel však Michal cílevědomě naproti. Po pauze zaviněné zraněním se vrátil do sportovního lezení a dokázal prorazit mezi domácí závodní špičkou (rok 2012 celkově 2. v ČP, rok 2013 celkově 3. v ČP) a nominovat se do reprezentace. Díky tomu nejenže absolvoval několik závodů SP, ale také se zúčastnil MS a ME. Michal má za sebou celou řadu prvovýstupů všech obtížností a to hlavně v Chřibech a v Jevišovicích. Na skalách je jeho nejtžší cestou na PP Bububu 10/10+ a 7c+ OS, které si převzl z Frankenjury. Velkým štěstím je také to, že Michal souhlasil a odpověděl mi v e-mailové korespondenci na několik otázek, které doplnil i o pár zajímavých fotografií. Vznikl tak tenhle rozhovor. A tady ho máte:

Michale, první, taková obligátní otázka: Kdy jsi začal s lezením?

V roce 1998 ve svých 19 letech na Osvětimanských skalách v Chřibech.

Michal ve své cestě Deratizace 9+/10-, Jevišovice

Jaké ty začátky byly – lezl jsi hned osmičky nebo to šlo pomalu a máš vše vydřené?

Žádný velký talent jsem nebyl, vše jsem poctivě vydřel stupínek po stupínku, ale je fakt, že rychleji, než bylo běžné.

Na ČP ve Zlíně - rok 2013

Bál jsi se, když jsi začínal lozit a jestli ano, jak ses s tím vyrovnával?

Nikdy jsem neměl při lezení zásadní pocit strachu, v začátcích už vůbec ne. Většinou jsem lezl sám, free solo v teniskách a s křídou v pytlíku.

SP v Chamonix

Kdy jsi se rozhodl pro těžké sportovní cesty a kdy pak pro kariéru závodníka?

Lezení těžkých sportovních cest byl přirozený vývoj, do závodního lezení mě zasvětil Dalimil Janků. Zprvu jsem to bral jako zpestření a v roce 2008 jsem začal závodit intenzivně.

 

V klíčovém místě cesty Jebem ti hrob 10-, kterou Michal v roce 2009 udělal

V minulém roce jsi byl vyhlášen nejlepším lezcem HOUBu za rok 2012, letos jsi skončil druhý v anketě Sportovec Uherského Brodu, kde jsi byl druhý za snowboardistkou Punčochovou. Co pro tebe znamenají tyto úspěchy ve srovnání s přelezy těžkých cest nebo úspěchy v ČP?

Nedá se to moc srovnávat. Na skalách je skvělý pocit, když dáš cestu na OS, nebo ji máš vydřenou na několikátý pokus, to jsou nezapomenutelné chvíle. Na závodech získáš určitá umístění a ty se pak samo projeví na konci roku či let při vyhlašování takovýhdle anket, kde se většinou hledí na tuhle závodní složku. Vážím si všech těžkých cest, oceněních v anketách a umístění na jednotlivých závodech, ale asi nejvíce je pro mě vítězství na Slováckém oupn v roce 2012, kdy jsem se po dvou letech vrátil do lezení, navíc jsem nikdy na Oupn nezávodil a podařilo se mě vyhrát. A v anketách jednoznačně 2. místo -  sportovec za rok 2012 – 2013 města Uherský Brod.

 

Na rybách se synem - kapr měl 53 cm a 3,7 kg

Co tvoje reprezentační kariéra – světový pohár, MS a ME – jak to hodnotíš?

Když jsem se dostal poprvé do reprezentace v roce 2009 a tudíž mít možnost lézt SP jsem netušil, co všechno to obnáší. V Brně na SP téhož roku jsem si pokazil závody sám a i tak jsem byl schopen lézt s ostatními. Věděl jsem, že na to mám, ale po dvouleté pauze zapříčiněné zraněním jsem po návratu do SP viděl, jak mě ujel vlak. Ještě jsem dobře pocitově zalezl na SP Chamonix 2012, ale pak už to nešlo. Myslím, ža hodně konala hlava a špatná rozlezenost před samotnými cestami. Samozřejmě na SP je kvalifikační cesta 8b.

V Jeseníkách - přechod se záhrabem, únor 2013

Jsi známý svým přístupem k tréninku a k dodržování závodní váhy. Kolik jsi schopen kvůli závodům shodit, za jak dlouho a kolik pak zase nabereš v odpočinkovém období?

Experimenty z let 2008 -2009, kdy jsem byl schopen přibrat o vánocích za 3 týdny 13 kilo a

následující rok sundat váhu o 16 kilo jsou pryč. Je to opět vývoj a i kdybych v tomhle věku chtěl, tak tělo by nechtělo. Samozřejmě zdravé to rozhodně nebylo, i když stravování si myslím, že mám dobré. Závodní váhu mám okolo 66 kg, trénovací 68 kg, odpočinkovou 73 kg. Jsem schopen bez úbytku síly shodit před závody kilo týdně.

Traverz 7C na Koryčanském Hřebeni

Jak zvládáš trénink, rodinu, práci?

Tohle je snad nejtěžší ze všeho. Je to o prioritách a čas je k nezaplacení. Spousta věcí, které jsou pro normálního člověka běžné jdou bokem.

Vím, že jsi prodělal v minulosti i nějaká zranění a i letos tě zastavili zdravotní problémy. Co bys nám řekl k tomuhle?

Poslední dva roky jsem intenzivně trénoval skrz závody a přiznejme si, věk nelze zastavit.

Tělo nemělo už z čeho brát. Chronický zánět achilovky, z toho záněty v orgánech a absolutní

vyčerpanost, proto jsem po ČP v Praze přestal lézt. Týden jsem ještě cvičil pro údržbu, ale pak už to též nešlo.

Osvětimanky s rodinkou

Kdy se zase vrátíš k tréninku, lezení a závodění?

Ke cvičení bych se rád vrátil po nynější detoxikační kůře – ovoce, zelenina, voda, kombucha a to po 20.4. Lézt budu moct, pokud nebudu mít zánět v té noze, ale to může ještě trvat klidně další měsíc, či dva...

Jaké máš cíle pro letošní sezonu?

Prvotní cíl je být zdravý. V září je MČR v Praze. Pokud budu vědět, že se nestihnu v klidu připravit, nepojedu a začnu závodit po novém roce. Vše zlé je k něčemu dobré, protože bych si mohl více užít lezení na skalách, které mě chybí. Skrz závody jdou skály bokem. Nesměl bych pracovat, abych při rodině zvládal naplno i tuhle část lezení.

Co bys doporučil těm, kteří s lezením začínají? Jak by měli postupovat, pokud chtějí být úspěšní?

Nejvíce je důležité, aby je to bavilo a šli svou cestou bez ohledu na výsledek. Jen tak můžou být v budoucnu úspěšní. Znovu se budu opakovat, pokud chceš v lezení dosáhnout více, než ostatní, jde hodně věcí stranou. Při dosažení vrcholné úrovně se dá opět k věcem vracet, jako u mě s rybařením. Skrz lezení jsem rybařinu pověsil na hřebík a teď můžu jít na ryby a přitom se i dobře připravím na závody.

 

Co pro tebe znamená „být úspěšný“ v lezení?

Mít výborný pocit ze sebe samého! Pokud tenhle pocit chybí a hlavně delší dobu, nemůžu jít dále.

 

Michal při petanque

Máš mnoho prvovýstupů. Kterých si ceníš nejvíce?

99 procent prvovýstupů mám v Chřibech. Spoustu z nich jsem dělal s Markem Zavřelem a nějaké též s Vlkem, Markem Čajkou a Jarou Blatným. Dvě cesty v desátém stupni UIAA  mám zapsané v Jevišovicích na Znojemsku.

Pro mě je nejhodnotnější prvovýstup Severní stěna 9+/10- UIAA na Osvětimanských skalách v Chřibech a dále cesta Jebem ti hrob 10- UIAA v Jevišovicích.

 
Existuje někdo, nějaká osobnost, tvůj vzor, trenér, rádce – prostě někdo, kdo ti v lezení pomohl dostat se tam, kam jsi se dostal ty?

V začátcích jednoznačně Dala Janků z Uh. Hradiště. Byl jediný kdo na konci 90 let lezl stabilně 8b na skalách a jezdil na závody. Ujal se mě, trénovali jsme spolu, bral mě na závody. Troufám si tvrdit, že jsem po něm později převzal štafetu. Rád bych ještě uvedl Marka Zavřela, Sviště, Vlka a Helču Lipenskou s Tomem Mrázkem. Tihle lidé mě dali mnoho do lezení i do života.

 

Na plese HOUBu, začátkem roku 2013, byl Michal vyhlášen Lezcem roku HOUBu za rok 2012

A co nějaký typ na dobrou lezeckou oblast? Třeba tvoje nej oblast u nás a v cizině?

U nás určitě Chřiby. Různorodost lezení na kvalitním pískovci a to vše vsazeno v nádherných bukových lesích. V zahraničí je má nejoblíbenější oblast Arco v Itálii.   

ptal se teaČR

autoři fotografií: M. Zavřel, J. Mynář, J. Rožek, D. Pavlinec, J. Antl, M. Rožková, B. Lebloch

Michalovy internetové stránky