I když jsme v pátek s Masikem chtěli sobotní výjezd Horokroužku na Zbojníka minimálně 3x zrušit, nakonec jsme to neudělali a ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. V sobotu 6.6.2020 bylo počasí jak na objednávku. Dopoledne skála krásně vyschla a písčitý povrch pod skalou společně s Masikovou plachtou (asi na trnky), pomohly k nástupu na skálu suchou nohou.
Bývalý lom Zbojník se vyznačuje vysokými nároky na precizní práci nohou, z čehož jsou děti každoročně překvapené. Někdo si s tím hlavu nelámal a zahlásil "Mami/tati potáhni mě". Ten kdo si na toto lezení zvykl, postaví se téměř kdekoliv.
Dalším zajímavým faktorem byl strach. Nevím z čeho? Všichni jsme lezli na druhého (nebo také "na rybu" nebo "na poseru"). V tělocvičně v Brodě nebo i ve Zlíně děti vylezou mnohem výš a beze strachu, ale na skále to asi vypadalo nebezpečněji.
Někteří odvážlivci si zkusili i slanění z patra uprostřed skály pod dohledem Masika. No ještě, že jsme si to na tréninku připomněli.
Hlad jsme zahnali špekáčky. Prvních pět minut opékaly děti poté rodiče. Gurmánské obzory nám rozšířily holky Struhaříkovy opékáním jablek. Raději jsem neochutnal, určitě to ale bylo výborné.
Později přišla řada i na dospělé. Škoda, že víc rodičů nesebralo odvahu a nezkusilo zdolat holou plotnu Zbojníka.
Fotky poskytl Martin Maněk, za což mu děkuji.
Velká pochvala náleží Xeni, která lezla od začátku až do konce. Nepočítal jsem to, ale asi deset pokusů dala. Řekl bych, že si na typ skály nejlépe zvykla. Poslední cestu dokonce zdolala v teniskách.
Osobně hodnotím výjezd jako velmi podařený - skály, příroda, krásné počasí, špekáčky a dobrá nálada. Co víc si přát?
Předesílám, že to nebylo poslední lezení Horokroužku na skalách. Další destinací bude velmi pravděpodobně Valova skála u Vsetína. Bude to sice kousek dál, ale lezení by mohlo být trochu zajímavější.
Žádné komentáře:
Okomentovat