pátek 4. listopadu 2016

Oddílové TATRY 2016


Sluší se napsat aspoň pár řádek.

Proč vlastně? Jelikož výjezd do Tater se plánoval k 30. výročí založení horolezeckého oddílu HOUB. Jo, ono se to nezdá, čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy…! Jak zpívá Kája Gott.

Termín byl jasný 31.8.2016 – 4.9.2016. A proč? Byl to jediný termín, kdy jsme se mohli ubytovat v Chatě při Zelenom plese všichni, resp. ti, kteří chtěli jet. A nebylo nás málo. Výjezdu se nakonec zúčastnilo 23 dospělých a 5 dětí. Chata je totiž po celý rok kapacitně vytížená. Není jednoduché najít termín pro tolik účastníků najednou. Ale podařilo se. Organizaci měl na starosti Masik, díky mu za to!
Šutr u Brnčálky
Každý si denní program volil dle svých možností a momentálního rozpoložení – lezení, turistika či jen relax při chatě a okolí. Bylo to na každém. Lezci samozřejmě chtěli lézt, turisti chodit. A mohli jsme všechno, počasí bylo nádherné po celou dobu. Že se jeden den zakabonilo a bylo pod mrakem…, to nikomu náladu nezkazilo. 

Každý den se dal trávit pojídáním borůvek a malin. Zrovinka zrály těšně u chaty a byly vynikající.

K Jastrabim vežiam
Pohodička u plesa
Na Póla přišla únava
V pátek 2. září 2016 jsem šla lézt. Meďoš mě vzal do dvojice a ráno jsme vyrazili ke skalám. První Cesta cez Knihu (V). Pěkná cesta, zajištěná i se štandy. Nelezli jsme až na vrchol, ale slanili jsme nad Knihou. Chtěli jsme vylézt ještě jednu cestu. Jelikož jsem lezla v horách poprvé a po dlouhé době vícedélky, tahal vše Meďoš. A dle toho jsme volili obtížnost a lezitelnost cest. Druhá cesta J pilier (III, V) po hřebeni. Z nákresu jsem si nevyčetla, jak bude dlouhá a nakonec mně to překvapilo. Když jsem vylezla asi ke 4. štandu zadýchaná jak lokomotiva, ptala jsem se, kdy budeme nahoře. Ještě to byly 4 délky s lehčím, ale pěkným lezením. Z vrcholu pak byly krásné výhledy na slovenskou stranu.
Začátek cesty s lezením po skále, trochu trávou, trochu kosodřevinou. Ale k vrcholu se dolézá skálou. Za námi lezla další naše dvojka – Martin z Lóze a Jarda vlčnovský. V lezení délek se střídali a dýchali nám u štandů na záda. Žádné flákání!!!
Dolezli jsme pod vrchol, kde jsme se neslyšeli. Meďoš, že zajistí zbytek a pak polezeme. Ale tady už bylo jištění zbytečné - kousek po skále a pak chodníčkem k vrcholu. Byla jsem šťastná a zároveň nervózní, protože nás čekal sestup. Komínem, který byl dost prudký a rozchrastaný. Prý se pár metrů dá slanit. Na vrcholu jsme posvačili, napili se a pak nás mužíci navedly k sestupovému chodníčku. Komínem dolů po pěšince, dobře znatelné. Pak jsme viděli dalšího mužíka, ale chodníček byl už mizerný a skála prudká. Tepová frekvence se se strachem zvyšovala. Měla jsem nahnáno, že to budu muset sejít. Martin ostřížím zrakem našel pod oním mužíkem slaňák. Hurá!!! Zvolala jsem. Byla jsem zachráněná a ostatní taky. I když ti se tak nebáli. Měli jsme dvojčata, tak jsme slanili na dvakrát. Po cestě byly tři slaňáky. Nám stačily dva. A už jsme stáli na chodníčku u skály. Sbalili jsme věci a šupky dupky k chatě. Cítila jsem se zničená jak Hirošima i Nagasaki dohromady. Bezva den byl za námi.

Lezení J pilíře
Slanění sestupovým komínem

Nesluší se napsat, ale stojí za zmínku. Přibyl nám na seznam Skokanů roku Bob! A to díky svému parkurovému kousku s nekontrolovaným dopadem mezi šutry. Poškrábaný byl snad po celém těle a na noze měl díru. Naštěstí parťáci z oddílu se blýskli a zranění mu ošetřili. Jinak se nikomu nic vážného nestalo. A to s námi byly i děti! Foto nemám, škoda.

Autor článku a nejspíš i fotek: Linda

1 komentář:

  1. Díky Lindo za další super článek. Jako vždy velmi čtivé.

    Tímto bych chtěl trošku apelovat na další členy oddílu, kteří vyjeli někam za lezením, mají nějaké nové zážitky, zažili to lezecké poprvé, aby mi zaslali nějaké informace (mail na mě máte)! Klidně to může být video, okomentované fotky, co jen vás napadne. Věřím, že jiní členové/čtenáři ocení každý sdílený zážitek.

    Předem díky

    OdpovědětVymazat