Jak jsem už přestal honit vlak aneb Jura 2013

Na úvod trochu upravený přepis rozhovoru dvou mírně podnapilých HOUBařů:

HOUBař č. 1 (pracovní označení Inženýr - mluví dost nesrozumitelně, neboť jazyk si po tom množství alkoholu už dělá co chce): Týýý čo, slyšels, že tááá ..., víš kerá, ne(?), dala 7C?
HOUBař č. 2 (pracovně raději ani neoznačen - mluví možná ještě hůř jak inženýr): Ty kkot, já na to "škit"eru, já už na to nehraju!

Místní květena je skoro jako z deštného pralesa

No, a o tom to vlastně celé bylo. Přestal jsem si hrát na honění rychlíků, pendolín, écéček a íceček o šinkanzenech a tégévéčkách ani nemluvím. Stěží doženu i starou udýchanou parní mašinku, ale je mi to (už) jedno. Nejlepší na lezení stejně začínají být diskuse o přelezu či nepřelezu (záleží, kdo diskutuje) nějakých kvaků v Chřibech, takže co. Jura je prostě dycky parádní! A lezení je dycky parádní. Zkrátka jet na výkon je super, ale vždycky jde o to hlavně si to užít...

Ano, po náročném večůrku se vyspává dlouho... prostě HOUB na výletě.

A už sedíme v rychlíku a mažeme si to po dálnici směr Prag, Pilsen, Bavory. Cesta ubíhá a já pomalu usínám v autě plném spáčů. Naštěstí jsem neusnul úplně a ve Špajzu ulehám k první letošní jurské noci. Návrat do druhohor začal! Jsme kdesi mezi Triasem a Křídou... *

Jeden z obědů kdesi v Juře

Po lezecky prachbídném jaře (to to počasí!) se necítím kdovíjak připravený na jurské dírky, ale což - rozlezem se a uvidíme. Projíždíme lesy a vesnice a hledáme ty naše vybrané oblasti. Mrskáme si tu naši ligu na "OS nebo smrt!" a to včetně těch nejmenších.

Užíváme si to svoje lezení "OS nebo smrt!"

Ve dnech volna absolvujeme bazének v Potenštajnu a vycházku na jakýsi kopec, kde se taky leze, ale to lezení je takové nic-moc (deset špatných cest mezi 9000, to je vlastně nic) a taky je tam nahoře obrovský krýž a na něm zářivková světla - to aby byl v noci pořádně vidět (Tady bych jen rád poznamenal, že chřestítka mají opravdu poněkud pocuchaný vkus - jinak nic proti nim, ale naše AŽ NA VĚKY OHEŇ má alespoň jakýsi punc originality i bez zářivkové reklamy.). Oblíbené destinace s místními třešněmi jsou opožděné minimálně o 14 dnů. Kirše se nekonají, ale nahradí je hrach, který zaměstná i masožravé srnky na docela dlouhou dobu. Obědy si vaříme na dětských hřištích, koupeme se v knajpově bazénech v ledové vodě. V mezičase unikáme ze spáru a obležení vesmírných lidí (o tom vám budu jednou vyprávět osobně). Spát chodíme v deset, vstáváme mezi osmou a devátou. Ráno pár cest, pak oběd a dalších pár cest. A klidně i v jiné oblasti. Prostě podle nálady a pocitu. Nakonec dojde i na jakési výkony - nebo něco, co se tomu podobá (deníček na Lezci mám stále veřejný).

Masožravé srnky a hrach, pokterém se i maskot IM natahuje...

Byl to jen takový delší týden. Sedm lezeckých dnů, dva restdeje a k tomu cesta. Ale bylo to super. člověk našel alespoň na okamžik tu svoji vnitřní rovnováhu, parádně si zalezl a užil si léta. Žádný vlak už asi nedostihnu, ale to se prostě nedá nic dělat. Lezení mě prostě baví!

Lezení mě prostě baví...

A na závěr? Ne, že by v oddíle nebylo pár silných, mladých a nadějných. ALE CHTĚLO BY TO VÍC VEN, DÁMY A PÁNOVÉ, VÍC VEN!

PS: Výše zmíněná TA měla tři pásky na rukách. Zda zůstala až do neděle, se ale neví.

PSSSSSS: ON JE FŠADE!!!

AŽ NA VĚKY OHEŇ!!!

 * Trias, Jura a Křída jsou geologické periody druhohorního období...