O jarních prázdninách jsme vyrazili do Turecka nedaleko
Antalye. Cíl byl jasný - nabrat trochu Déčka, Béčka, protáhnout se na skále a
strávit týden s fajn partou.
Ubytování jsme měli domluvené v městečku Ꞔamyuva,
což bylo přímořské letovisko kousek pod Kemerem. Prochází tudy Likýjská stezka,
což je příslibem dramatických skalních pasáží s romantickými výhledy a koupáním
na opuštěných plážích. Kousek z této stezky cca 20 km si taky většina
z naší skupinky prošla v rest dayji.
O správný stravovací režim se nám staral Viktor, který byl
schopný i z mála ingrediencí připravit parádní snídaně a večeře. Stal se
tak nekorunovaným králem a nepostradatelným členem našich budoucích výprav. Pitný
režim a řádné desinfikování bylo taky nedílnou součástí každodenní rutiny 😊
Většinu času jsme strávili v lezecké oblasti Geyikbayiri,
která má jedinečnou atmosféru díky lezeckým kempům pod 50-80 m vysokou červenou
skalní stěnou. Zvolili jsme si sektory Barbarossa, kde je zřejmě
nejfrekventovanější stejnojmenná cesta za 5c+, která prochází jeskyní
s výlezem ve skalním okýnku. Vedlejší sektor Alaaddin, kde je spousta
krásných, dlouhých 6a a 6b cest.
V sektoru Geyik se po krásných 2 třicetimetrových délkách dostanete až na
samotný vrch skalní stěny, odkud se dá sledovat západ slunce s pivečkem na
oslavu uplynulého lezeckého dne nebo sektor Kebab či Gizmo.
Lezeckých možností je nespočet obzvláště pro lezce vyšších
čísel.
Dva dny jsme strávili taky v lezecké oblasti Olympos,
která se nachází jižně od města Kemer. Ve skalní soutěsce Dershane se
kluci úspěšně poprali s poměrně silovým 6b+ Muson.
V den,
kdy většina z nás měla rest day, se pět statečných vypravilo na homole,
které stály kousek za městečkem, kde jsme bydleli. Jednalo se o slepenec, ke kterému Masik
dohledal průvodčíka někde na netu. Přišlo mi to podobné, jak třeba Prečín.
Člověk neměl v žádné chvíli jistotu, že kamínek, na kterém stojí, se
neuvolní. Po úspěšném zdolání dvou homolí jsme se zvesela vraceli k autům
a tam nás očekávalo překvapení - policejní eskorta. Zhruba po půlhodině
dohadování, kdy jsme měli pocit, že nás obviňují z vrtání nových cest či
lezení v zakázané oblasti a my se již smiřovali s nocí, kterou budeme
muset strávit ve vězení, se toto komando zničehonic rozloučilo, vrátilo nám
doklady a se slovy, že je vše v pořádku, zase zmizelo. Doposud nám není
jasné, co vlastě tato akce měla znamenat.
Počasí
nám přálo. Celý týden slunce, koupání v moři a v kryobazénu, spousta
ranních káviček a večerních skleniček, dobré nálady a neskutečné pohody…to bylo
Turecko 2026.
