Velikonoční Arco

 Jestli se ptáte proč zase Arco, nechejte si odpovědět následující fotkou:

Zasněžené vrchoky okolních kopců a zelené palmy v údolí - to je kolorit velikonočního Arca.

Stejně jako posledních 10 let, i letos jsem se rozhodl vyrazit na Velikonoce do Arca. A podobně jako v mnoha předchozích letech, i letos mělo stejný nápad spousta dalších členů HOUBu. 

Naše auto - auto plné zvěře!

Jet na Velikonoce do Arca a zahájit tam lezeckou sezónu, to je něco jako svátek. Všude okolo spousty nádherných kopců se sněhovými čepicemi a pod nimi Lago di Garda a údolí řeky Sarca na jehož úbočí najdete nepřeberné množství skal s cestami všech sklonů a obtížností. A ta zmrzlina v Arcu na náměstí a ta pravá italská pizza, obchody přeplněné zbožím, pro které si sem jezdíme. Ono třeba 70 metrů lana za dva a půl litru - tomu říkám dobrá cena. 

Takže prostě i letos se jelo. Celkem 4 auta s 19 lidmi na palubách. Mezi nimi i naše drobotina. Jedni lezli dlouhé vícedélky, jiní zkoušeli onsajty a další pokusovali projekty. Ne úplně vše se povedlo podle představ, ale zalezl jsem si - jako každý rok - parádně. 

Hned první den vybíráme klasifikačně hodně přijatelnou oblast Val d´Algone. Na rozlez ideál. Přístup od auta cca 66 vteřin, pak přeskokem přes potok a jste tam:

Jenys leze, ...

... Macek leze, ...

... teaČR leze, ...

... ale co to tady dělá Řízek, to fakt nevím...

Další den tráví naše a Honzovo auto v Massone. Moje trápení ve vytrvalostním převisu pokračuje. Musím si tu prostě něco nechat (k Mackově velké nevoli) na další roky. 

Za zmínku však jistě stojí následující restdejové dopoledne v Massone, kde se sešli všechny 4 vozy našeho zájezdu. Původně mělo pršet a (taky) původně jsme měli namířeno někam úplně jinam, ale nepršelo nebo teda pršelo, ale ne v Massone, takže se valilo do Massone a tam se valilo na výkony. Tedy alespoň někteří. Nejlépe si vedla trojka Jenys, Pólo a Dalek. Jejich 6 sedmiček je především pro poslední dva jmenované nadstandart - jak v obtížnosti tak v počtu cest za jeden den. U Jenysa to není nic k obdivování, pro toho jsou sedmičky laláček, ale Pól a Dalin? Tady jasně plyne ponaučení - netřeba kohokoli podceňovat!!! No, zkrátka si ti dva po úderném dopoledni mohli do svých deníčků zapsat Muller-Thurgau, Chardoney, Rulandské šedé, Ostravský kahan, Veltlínské zelené a jakési Rosé na OS! Ve stínu tohoto výkonu zůstali i Řízkovi onsajty a fleše za 7a a 6c+ z prvního, druhého, třetího i následujícího čtvrtého dne. Zkrátka a dobře - kdo umí, ten umí a trénink dělá mistra!

Koho tihle 4 vyhlíží je jasné. Že, Kikuš.

Tradiční večůrek v picérce byl pojat jako oddílová schůze. Mírně šokována z toho byla jen servírka, které jsem oznámil, že nás bude devatenáct. Jediným bodem zasedání bylo odhlasování zahájení neřízené žranice a pijatiky. 19 pro, 0 proti, nezdržel se nikdo. Jednomyslně přijato, objednáno, snězeno a vypito až do dna!

Všichni jsou pro!

Poslední lezecký den jedeme nad Pietru Muratu do sektoru Camerette (tím my myslím opět naše a Honzičovo auto). Pěkné lezení. Dlouhé cesty. I nějaké ty hezké onsajty zase padly. Na těžší věci nebyla síla nebo vůle, možná shcázela vytrvalost anebo jsme už byli unavení.

Na závěr je třeba napsat, že on i ten deštíček, který nás trochu lechtal u žaludku, vyšel tak nějak dobře, že to vlastně ani nevadilo. A za to jsme rádi. To kvůli tomu vysmátému slunci, vlčím mákům a nádherným skalám s úžasnými liniemi, to kvůli tomu se sem stále vracíme. RomanTyčka jak má byt!

To já jen, abyste věděli, že fotky jsou od Fialice.

PS: Prosím, kdo má nějaké další fotky - teba z vícedélek - pošlete mi něco - rád bych to sem přidal.

-teaČR-

Jak mně ujel vlak vypravený před 30 lety, aneb pravda o klimatu

Odjakživa jsem bral deníček na Lezcovi jako databázi pro srovnávání výkonů. Vždy se řídím heslem, že není důležité jak lezeš, ale kolik je za to bodů. Na fšecko ostatní na… Ano jsem pravověrný deníčkář. I proto mě docela nakrklo, když jsem zjistil, jak moc mi někteří anonymní členové našeho oddílu nepřejí. Naštěstí jsem měl šanci, dát sám sobě jeden hlas. A chválím toho, kdo si myslel, že dohnat vlak Džona Bachara nebude problém.

Sumasumáru musím chtě, nechtě potvrdit smutné zjištění ze středy 11. dubna tohoto roku, že oddílové klima stojí za … (každý něchť si doplní, co se mu rýmuje). Reakcím se nebráním, ale …!!!

Abych alespoň trochu obhájil, proč se mně nepovedlo dostihnout Jurský vlak vypravený slavným Džonkem Bacharovic, tenkrát před víc jak 30 léty v Krutém lese na Kruté věži nedaleko Nojhausu, musím vás obeznámit se situací ve Franské Juře:

Tož ten vlak, ten mně fakt ujel...

On ten Džonek tak učinil na počest jakéhosi saxofonisty, který měl stisk jako to slavný brněnský lamželezo Franta Kocourek, jenž uměl překousnout pětikorunu jakoby to byl lázeňský oplatek. A páč měl ten amerikánec podobné schopnosti, vykouzlil tak krutou devítku, že si tenkrát fšeci mysleli, že je to nejmíň 8a a každý, i ten Džony, ztoho byl úplné JoJo. A taky tím nám evropanům ukázal, že vlastně nevíme, jak se má lozit a trénovat a jak je nutné brousit techniku naskakování na železniční přemisťovadlo! Jenže ouha! Oklouzáním a poulamováním klíčových chytů to prý celé výrazně zlehklo, takže dneska se to píše jenom za devět.

Francká Jura, neboli taky Frankenjúra, či Frankiše Švajc, to je zatracenej kraj, kde by ani čert, nechtěl dělat žandára. A že z tama čerta kdysi ti silní bavorští maníci vyhnali, je jasné jakože se Vltava vlévá u Mělníka do Labe. Proč jináč by tam byla v zemi ďoura zvaná Ďáblova jeskyně?

Po vrchním pekelníkovi zbyl v jeho jeskyni jenom tenhle pes velikosti jeskynního medvěda.
 

A proč by se místní neunavně několikrát za den zdravili krís kot, a měli na každým rohu kapli?

2x kaple a mše bude v 10

 

A jak by se asi stalo, že místní třešně, neboli kirše, by byli tak velké, tak sladké a eště k tomu bez červů? Proč by se tu v každé díře, neboli Lochu, léčili lidi Knajpovou metodou, kterou dotáhli k dokonalosti až Češi s jejich dobře vychlazeným ležákem, natočeným v pořádně zahulené knajpě? A co teprve ty očuchávající se žirafy, které by se daly čekat spíš někde uprostřed africké savany, než nedaleko Pottensteinu?

Očuchávající se žirafy

Navíc je to krajina značně náročná orientačně – všude les a v každém lese nejmíň jedna, častěji však šest skal. Všude vedou lajny od těch nejznámějších es světového fríklajmbinku, které chodily po zemi v těch slavných osumdesátých – támhle cosik od samotného tatínka RotPunktu  a veleváženého alpinisty Kurta Alberta, onde zas lahůdka z kuchyně profesora tréninku, slavného Wolfiho Gilícha, který vymyslel mučící nástroj zvaný Kampus boárd – prý ňáký direkt, či co. A tady je cosi od Kvída! No ty koky! A ty nové lajny od Boka!!! Že tu ale jakýsi neznámý duch obchází dodnes, že je tu atmosféra vskutku nepopsatelná, je jasné každému, kdo sem jen zabloudí. V potocích krásní pstruzi, které vám na přání vyloví a osmahnou, pivo tu roznášejí tak švarné a tak prsaté bavorské děvečky, že chlapi si objednávají další ještě před tím, než jim to první přistane na stole. Pekelné místo, pekelná atmosféra, legendy na každém rohu a mrtě, mrtě krásného lezení…

 Gullichovi pomníky - nahoře na hřbitově v Obertrubachu, dole Action Direct v Krotenseenském lese

Když se teda do takového cípu světa vydáte a s váma je v autě Dračko i s Derbakem a jako černý pasažér pan Hrous, musíte se setsakramentsky otáčet, abyste vůbec nastoupili do té slavné Albertovy sedmy, která je dneska spíš za osummínus. 

Dračko a Derbak

O nějakých shozených osumáčkách si teda obyčejný našinec může nechat jenom zdát. Kdo pobral trochu rozumu, vyhne se smrtelně těžkým klasikám a začne tam pálit od boku moderní, perfektně odjištěné lajny. A že je z čeho vybírat je jasné. Přes 9 tisícovek cest, z nichž většina je kolem sedmičky a osmičky. Na můj vkus parádně odjištěné (ale někteří kardiaci by občas byli jiného názoru). Chcete-li změnu a chcete-li si to užít, neváhejte.

 Jo, a málem bych zapomněl na lezení.

Jak moc mně ten vlak nakonec ujel nechám na posouzení ostatních (můj deníček je stále veřejně k nahlédnutí na www.lezec.cz), na jejichž názoru stojí veškeré mé lezení a snažení. Věřím na obdiv kolemjdoucích slečen, na uznání kamarádů a poplácání po rameni. Chápu, že někteří závistivci budou i nadále zpochybňovat moje tréninkové snažení, a že ani tento textít oddílové klima nezachrání. A tak uzavřu článek o ničem pravdivým citátem, který jsem možná i někde četl: Lezení je jen zábava, ale body v deníčku jsou skutečné!

  

666 forévr!

teaČR


PS: Jen pro jistotu - BERTE TO PROSÍM JAKO NADSÁZKU A HLAVNĚ S HUMOREM. Díky.

Lindin nejcennější On Sight

Tak se ke mě dostalo, že Linda zmákla svůj nejcennější On Sight. Když ocituju sms od Masika: "Tak máme Viktorku 48cm, 3,2Kg." K tomuto výkonu se nesluší nic jiného než gratulovat. Snad jí tento výkon všichni uvěří a nebude muset dokládat záznamy.