ARCamazonia

Je středa odpoledne a já vyrážím deštivým podzimem směr Amazonia. Na mojí cestě mě má doprovázet pravá amazonka, kterou ale do svého autíčka naklopím až těsně u hranic. Nebudu nudit klasickým průběhem cesty, to zná každý, kdo někdy někam jel. Zkrátím to na: bylo to dlouhé.

Po přistání jsme velmi příjemně šokováni teplotou, která tu panuje. Je půlka listopadu a tady je tak teploučko… Ukládáme se ke spánku a já se uvnitř sebe těším na zítřek a zároveň se tak trochu bojím. Je to rok, co jsem si pochroumal prst na levé ruce tak, že už se to nikdy nesrovná. A je to rok, co jsem naposledy pořádně lezl. Budu to vůbec ještě umět? Amazonka mě uklidňuje, že tohle se nezapomíná. Uvidíme.

Ráno je trochu chladnější, ale my nikam nespěcháme a v poklidu si snídáme snad do půl jedenácté. Pak sjedeme z vršku dolů a krátce jdeme pod nástup do Amazonie. První lezecké kroky jsou nejisté, ale po dlouhém traverzu druhou a třetí délkou se zahřívám. Lezení začíná vlastně teprve tady. Na začátku čtvrté délky. Lezu jako první a je to super. Užívám si každý pohyb, každý krok. Skála je nádherná. Leze se v pevném a neoklouzaném vápenci. Nádherné lezení. Cítím se šťastný a svobodný a užívám si to na max. Střídáme se ve vedení a v předepsaném čase v pohodě dolézáme na vrchol stěny. Mám báječný pocit. Uvědomuju si, jak moc mi to všechno scházelo, jak moc miluju lezení, a že díky všem těm zraněním a totální neformě jsem nahlédnul do cesty, o kterou bych jindy ani nezavadil. A jaká by to byla škoda! Vychutnáváme si krátkou siestu na vršku. Výstup slavíme čajem z termosky a tyčinkou. Je to prostě nádhera. Sestup je nejdřív spíše výstup, ale pak už to jde a za chvilku jsme u auta. Míříme k našemu tábořišti, vaříme večeři, popíjíme medovinu, řešíme ty nejzásadnější otázky světa a někdy kolem sedmé unavený včerejší devítihodinovou pilotáží, dnešním lezením a alkoholem zalézám do spacáku. Tento můj odchod do pelechu nese amazonka pěkně nelibě. Za trest nebo na dobrou noc nebo snad abych měl zajímavější snění (těžko jsem to v tom stavu rozeznával) čte mi úryvky z knihy Pražské porno (Nebo jak se to jmenovalo - Pražské orgie? Ovšem o jáhůdkách to stoprocentně nebylo). Usnul jsem rychle…

Topo cesty AMAZONIA - odkaz zde

Další den míříme do vyhlášené oblasti nad údolím, kterým vede dálnice. Jindy tu nejspíše bývají mraky lezců, ale teď je pozdní podzim a navíc pracovní den a tak si celou oblast můžeme přivlastnit sami pro sebe. Trochu se vytrápím a vybojím v některých cestách, které bych ještě před zraněním lezl s prstem v nose, ale užívám si to. S každou další cestou se cítím lépe a lépe. Odměnou mi je určitě nejkrásnější cesta dne. Téměř čtyřicetimetrového 6a+. Dorážím se v závěrečném 5c, které si vyloženě vychutnám. Lezení je nádherná disciplína!

Cestou do „kempu“ se stavujeme v supermarketu, kde působíme na domorodce jako totální exoti. Ale i to si užívám. Včetně veselého placení v automatu. A pak večeře a místní vínko, na kterém je nakreslené, že ho nemožů tlusté ženské a k němu arašídy a klid a nikde nikdo. A spát jdu tentokrát až kolem kolem desáté. I přesto si amazonka ještě čte při čelovce…

V noci prší a ráno taky. Chvílemi víc než dost. A chvílemi skoro vůbec. Volíme alternativní program v podobě geokešingové vycházky, která nás vede mezi suťovými poli až k základům jakéhosi středověkého hradu. To místo vypadá naprosto impozantně. Hledání kešek je docela zábava. Když už jsme téměř u auta, prudce se rozprší a mi definitivně promoknem. Naštěstí byl ten slejvák jen krátký. Míříme do města, obcházíme lezecké obchůdky, kterých tu od mé poslední návštěvy zase spousta vyrostla a zjišťujeme, která picérka otvírá nejdřív. Máme času, že bychom s ním mohli obchodovat. Obchody už nás nebaví. Máme hlad. Chceme svou picovou odměnu jako tečku za krásným výletem. Čas je ale proti nám. Táhne se jako hustý sopel. A tak si ještě vyjdeme křivolakými uličkami do parku nad městem a kocháme se tisíci světýlek zářících do noci. Je tu nádherně. A i ten kostel je dneska krásnější než jindy. Konečně sedíme u stolu a objednáváme jídlo. Je to mňamka – jako vždycky.

Ráno vstáváme v 7. Snídaně a hurá do mašinky a směr dálnice. Jenže ouha! Asi 30 kilometrů za Bolzanem nás zastavuje policie – dálnice je uzavřené, musíte se vrátit po okrskách a jet přes sedlo. No jo, ale kama? Naštěstí se dokážeme pověsit na jakési hodné Jihočechy, kteří nás přes sedlo převedou. Když však amazonka uvidí tu obří anakondu, po které máme jet v navigaci, div, že se nepozvrací jen z toho pohledu. Asi nemá ráda hady. 

V údolí je dvanáct nad nulou, tady už jen pět a o kus výš máme nulu a pak mínus dva a sněhu jak na sjezdovce. Severní strana hor vypadá ještě lépe. Z lyžařského hlediska ovšem. Zdárně vše překonáváme a znovu se těsně před Brenerem napojujeme na dálnici. Vše další probíhá v pohodě až na drobný incident u Vídně, kdy mi místní policisté za 20 Euro vysvětlili, že policejní auto se nepředjíždí. No, budiž. 20 Euro je za fundovanou odpověď slušná cena :-) .

A na závěr malé odhalení:

AŽ NA VĚKY VĚKŮ OHEŇ!!!!!!

Lezec roku 2015 HOUBu a Best UFF 2015

Vyhlášení ankety Lezec roku 2015 HOUBu

Dr. Karabina volá o pomoc při hledání Lezce roku 2015 HOUBu. Předseda sice tvrdí, že nikdo nic neleze, ale ono to tak úplně není pravda - jen o tom nikdo nepíše. Hlasujte do ankety i letos a vyberte ty, kteří jsou podle Vás nejlepší. Nerozhodují absolutní čísla - rozhodujete VY!

Svoje hlasy posílejte na adresu bretal@seznam.cz ve formátu: 1. místo jméno, 2. místo jméno, 3. místo jméno do pátku před plesem (pokud teda není ples v pátek).

Na HOUBu se v dohledné době (snad) ukáže nějaké souhrnné info za rok 2015 s vypíchnutím toho nejlepčího, co jsme kde spáchali. Pokud máte nějaké svoje hodnotné přelezy, pište mi do teho mailu. Práskněte na sebe šecko!

Díky za doktora Karabinu.

 

Best UFF 2015

Abyste to při vybírání Vašich favoritů a favoritek do Lezce roku neměli těžké, pokusil jsem se sesumírovat mně dostupné informace ozajímavých akcích a přelezech v našem oddíle za rok 2015.

Hory

Hory jsou dlouhodobě naší slabinou. K nejzajímavějším výstupům tak patří především zimní výstupy v Tatrách případně nějaké dobívání alpských velikánů. Nejinak tomu bylo i v roce 2015, který zakončili Masi a Zbyňa Sušil doprovázeni horským vůdcem Pavlem Urbánkem (HOUH) průstupem severních Javoráků (VT) Komínem návratů. O něco méně zajímavé byly letní oddílové TA3, kde lze mezi nejhodnotnější výstupy zařadit cesty Eštog-Janiga 6+ (Volovka, Zbyňa Sušil a Luďa) a Dieškova cesta na Ostrvu 7- (Zbyňa Sušil a Masi). Již v  únoru proběhl první zimní zájezd do Tater, kde byl nejhodnotnější průstup cestou Stiepanskych 4- na Německý žebřík (Zbyňa Sušil, Honza Lekeš, Krťa).

Sportovky s lanem

Pokud bychom hledali nejvyšší obtížnost, musíme se poklonit před Ondrou Nevělíkem a jeho PP průstupem cestou Sanjski par 8c+ v Mišja Peči nedaleko slovinského Ospu. Cestu na úrovni 11-/11 u nás v oddíle zatím nikdo nikdy nedal a asi si ještě hodně dlouho počkáme na překonání této úrovně. (I když ondra mi psal, že má po letech lezení konečně tréninkový plán, tak možná, že nakonec nebudeme čekat tak dlouho.)

Za Ondrou je pak velké vakuum. Ze zbytku světa na tom byl loni nejlépe Jenys Sedlačík, který přelez 2x 9+ (Ztopořený král, Krátká křeč, MK), 3x 9- (Dotek medůzy, MK, Greenboys na Břestku a Duell, FJ) a k tomu ještě 2x 8+/9-. Dobré výkony předvedl i Martin Řízek Řezníček, který dokázal lusknout 2x 9 (Epita a Sloní pilíř, MK), 1x 9-/9 (Nekouše, Budačina) a 1x 9- (Věčně bez peněz, MK) a k tomu přidal 1x 8 OS a 4x 8+/9- PP. Další z těch, kdo nahlédli do francouzského stupně 7b a výše byli Břeťa teaČR Lebloch (1x 9- v Turecku a 1x 8+/9- v Arcu a k tomu 1x 8+ OS a 7x 8 OS). Svou univerzálnost potvrdil i Zbyňa Sušil - u něj vím minimálně o jednom 7b+ (Duell, FJ).

Bouldering

Ve válení se na madračce proložené sem tam pokusem o odlepení prdele od země opět jasně dominoval Ondra Nevělík. Jeho nejtěžším kouskem bylo 8B+ (to už je fakt téměř worlclass) Mehr als die Summe der einzelnen Teile, Königshöhle, Rakousko, ke kterému přidal ještě 4 kousky za 8B (Temná hmota, Sněžník, Riverbed, Deepthrouath, oba MW a Sviní mor, MK).

A pak zase dlouho nic. Až konečně Řízek. Nejspíš se v bouldrech našel a to je moc dobře, protože má obrovský potenciál. Na to, že se letos vlastně rozjížděl, tak má slušnou sbírku poměrně těžkých problémů: 1x 7B+ (Odysea, Velá) 5x 7B, 1x 7A+ a k tomu ještě 12x 7A. V těsném závěsu za ním je Jenys s 3x 7B a 4x 7A. 2x si na 7A v roce 2015 ještě šáhl i teaČR. Nejspíše dal 7A i Zbyňa Sušil, ale nevím co a kde (snad doplní).

Závody

Nebudu to tady dělit a indór a autdór. Závod je závod. Na Hnědákovi to HOUBaři zase pokosili: Zbyňa s Jenysem si vyjeli první místo absolutně, Macek Leblochová s Fialicí (nevím, co je za oddíl) první mezi ženskýma (abs. 5.). Na Moravských kejklích nejlépe zabodovali naše děcka - Mates Lebloch byl 4. a Filip Lebloch 3. Zazářila tam i Macek, která byla 2. v ženách a vyhrála losovačku o lezečky. Na Kejklích byli i Jenys, Zbyňa a teaČR, ale dohledat celkové výsledky tohoto závodu je asi nemožné. No, a pak je tu OUPN 2015 - nejlépe z Brodu zalezl Ondra Nevělík, který ve finále předlezl i Štygiho a vyhrál. O účastech na dalších závodech nevím. Řízek byl na OUPNu 9. a v Polici 19., což mu nakonec vyneslo celkové 29. místo v rankingu ČHS. Jenys bral na OUPNu 6. místo.

Nepopírám, že pro někoho může být sedmička to, co pro jiného 9+, ale tento článek není o zážitku, ale o tom, co jsme v roce 2015 nejzajímavějšího spáchali. Věřím, že k tomu tak přistoupíte a případně doplníte chybějící přelezy a výkony. Ale hlavně hlasujte do Lezca roku.

Hodně zdaru a pevné prsty do roku 2016 přeje

Břeťa teaČR Lebloch

Ples 2016

Donděte ....

Slovácké OUPN po patnácté!!!!!! (14. ročník) :-)

Dýr frends!

A myslím tím aj ty, kteří mě v životě neviděli lézt nebo mě vůbec neviděli a patří do oddílu HOUB Sokol UB - ne nejsem legenda z bajek, jsem skutečný, drzý, vulgární a rok napřed! :-) :-) :-)

30. 1. 2016 spolu zúčtujeme už po patnácté při 14. ročníku jedinečné punkové akce nesoucí název Slovácké OUPN, která se pyšní tím, že se jedná o nejlepší závod v lezení na obtížnost na celém Slovácku.

Co můžete čekat?

Spousty práce PŘECI!

v nedělu týden před závodem se musí shodit chyty (zaškrtni si v kalendáři 24. 1. 2016 a začni nabíjet akučku nebo si aspoň kup imbus a ocelák na čištění chytů) - je třeba dopravit na stěnu přepravky a bude třeba lešení (Honza Lekeš?) a Radůz

od středy nastupuje Luba se svojí dotahovačkou a začne na stěnu posílat závodní cesty - pokud bude kdokoli, kdo mu může pomoct, bude to super

největší finiše budou v pátek 29. 1. (taky si zaškrtni) - je třeba vše vyladit, nachystat, nanosit stoly, židle, pouklízet, anténu na net (David Ryšavý​ - zajistíš?), ....

sobota 30. 1. - tučným červeným napsat do kalendářa OUPN!!!!!! (ano, se šesti vykřičníkama) - v perfektní formě, totálně zničení z příprav nastupují ub sokolíci alias houbaři k závody v hojném počtu, při tom stíhají posouvat lešení, jistit, chválit ředitela, jak se mu to zase fšecko povedlo, atd.

sobota večír po závodě - klasická afterparty se fším všudy, jak má byt! těšte se

neděla 31. 1. - nejhorší den v roce - nahazovaní chytů, úklid toho všeho bordelu a další veselosti - účast na této fázi je extrémně důležitá - vězte, že tady se zjistí, kdo má vytrvalost :-)

PŘEDEM DÍKY!

Břeťa teaČR Lebloch​

Výjezdní zasedání 2015

Hola houbaři,

Pro ty, co to ještě nevědí, tak letošní výjezdní zasedání je 31.10.2015 na chatě v Nezdenicích.

Sud piva a steaky zjištěny. Pivo platí Jožka, který slaví 75. Tak doufám, že se zúčastníte v hojném počtu, abychom mohli tomuto nesmrtelnému bouchači popřát. Pro tvrďáky je odjezd na kole ráno od Meďoša (čas se musí ještě domluvit). Trasa samozřejmě přes Rasovou :-). Sračky můžou dojet autem.

Program je jako každý rok: všechno vypit, sežrat a pak zvolit "šťastlivce", který uspořádá letošní ples.

Tož tak.

PS: Bouldrovka je do odvolání zavřená z důvodů rekonstrukce námi oblíbených odpadů. :-(

Předseda

Letní oddílové Tatry 2015

Hola Houbaři,
Letošní letní Tatry se uskuteční v termínu od 9.9. do 13.9.2015 na Popradském plese.
Volba na místo padla s ohledem na velikost chaty a možnosti lezení jak pro nováčky, tak pro ostřílené bouchače. Zamluveno je předběžně 15 míst. 8 na pokojích (17+1€) a zbytek v podkroví ve vlastním spacáku (7€). Kdo chce jet, ať se mě nahlásí e-mailem, osobně nebo telefonicky.
Termín uzavírky přihlášek je 23.8.2015. Po organizačních zkušenostech budu tentokrát vybírat zálohu 200 Kč za kus.

Dále se chystá ještě taková polooddílová akce ve dnech cca. od 15.8. do 22.8.2015.
V plánu jsou italské dolomity (pravděpodobně Sely) nebo nějaké rakouské alpy. přesná destinace a termín ještě není dána. Tuto akci plánuje Jenis s TeaČRem, takže kdo bude chtít jet ať se ozve mě nebo klukům. Je potřeba se domluvit do aut.

Tož tak

Masik

Šperlonga - nebo rači Gaeta?

Toš zme sa s Jenysem dohodli, že si kůpíme to ubytko za 4 kila na týden, že to je jako dobrá cena a že těch 15 kiláků ke skalám fpoho každý den dojedem.

Kolmáče v sektoru Sperlonga - nad prvním tunelem směrem z Gaety.

Zájezd do Sperlongy jsme původně plánovali už loni, ale jákési z....né čidlo ve výfucku nám u Vídně zkolabovalo a dál už to fšeci znáte a při každé příležitosti dáváte k lepšímu. Proto, to letos na Vánoce byl jasný cíl. Jeli zme v 6, jak jinak, zme HOUBaři!

Další den znova v sektoru Sperlonga - tentokrát hodně vysoko nad silnicí i mořem, když v tom ...

Přilétá heliška, aby pomohla postavit dělníkům nové zábrany proti padajícímu kamení, které poškodilo to staré a dokonce zasáhlo silnici do Sperlongy.

Cesta je to daleká. Fakt, že jo. Autem jedete přes hory, doly, mosty a tunely až kamsi pod Řím, čímž se vám podaří vyvrátit tvrzení, že šecky cesty vedou do Říma. My jsme ho na naší cestě úspěšně minuli (a nebo to bylo tím, že zrovna řídil Jenys?).

Asi to nejlepší tu nabízí Grota - super krápníky, nádherné vytrvalostní linky.

Jenys v Grotě.

Kristýna v Grotě byla k roztrhání...

Lezení ve Sperlonze je vlastně spíš lezení pobíž města Gaeta. Jeden sektor, který se menuje Sperlonga, je té Sperlonze nejblíž. Pak sou tu další sektory - většina lezení po ostrém přímořském vápenci v kolmém, položeném a mírně převislém - většinou s nástupem pěkným pochoďáčkem do kopečka. Výjimku tvoří Grota Areonauta (nebo tak nejak - hledat to kvůli vám nebudu) - což je jeskyň jak prase, samý krapas, převisy, stropy - no hrůza. Vedle groty je i cosi kvaků přímo na pláži a jedna menší jeskyň je i v sektorech na úbočích nad restuaračkama (odbočíte vlevo ze silnice do Itry).

Vše je zpracováno ve fírerovi Blue rock - je to jako dobré na orientaci ten průvodce, ale je takový - no řekněme italský.

O restdejích jsem absolvovali šlapanici do Itry (takové klasické špinavé jihoitalské městečko asi 6 kiláků od našeho ubytka - z5 jsem se táhl jak smrad) a na Silvestra Stallona pak vejlet na Vesuv, který nevyšel, páč taliánom napadl sněh a oni to na těch letních gumách neumí ubruslit, takže z teho byly ty Pompeje - taky dobré - třeba ten zpopelněný pes... 

Cestou na Vesuv se nám chtělo...

Zasněžený Vesuv!

Koulovačka v Pompejích - neuvěřitelné!

Vítejte u šulínků doma - hlásá tento štít u dveří jednoho z domů v Pompejích.

Zpopelněn.

Večery jsme trávili při 4 dílech Vinetůa a všeci už teď víme, že věta "Tak a teď se dívej, jak tví přátelé chcípají." je v dílu Old Shaterhand (nepíše se tam někde 2xr?). Ale bylo těžké to zjistit. To kreslené o tom modrém ftákovi, to bylo taky dobré.

Filka to fakt baví!

No ty krávo!

Jenýsek leze v sektoru Eldorádo.

O půlnoci na Silvestra jsme zjistili, jak dobře umí chlastat chlapci a děva z Ostravy a pár hodin před tím, že přejet špalek o průměru jak sviňa se ani Transportérem nedá. Naštěstí hever na kamiony, kerý měl pan domácí uschován pro tyto případy ve svém skladu, nám pomohl tu káru ze špalku sundat.

Zkrátka, byl to vejlet, jak má blejt!

Mikulášská BOULDRsejšn - výsledky

Vzhledem k tomu, že Jelen opět přežil snahy brodských nimrodů o jeho odstřel, dokázal o závodě, kterého se také zúčastnil, podat svědectví v podobě článku na stránkách hradišského horoklubu. Čtěte zde.

Mikulášehulajnabouldrsejšn 2014

Milé vačky (anglicky dýr frends),

v sobotu 13. 12. od 14:00 to na naší bAulderofce rozjedeme na plné koule. My HOUBaři versus on:

Rulez:

Kategorie: chlapi, ženské, děcka do 10 let

Qalifikace se půjde fleš ve 3 kolech po 66 minutách a 6 skeundách, v každém kole 4 bouldry (dětský, lehký, střední, smrt). Bouldry budou nachystány předem. Staví zasloužilí mistři sportu JS a BL.

Za masku na téma Mikulášské postavičky je rozhodujícího 0,666 bodu navíc (musí se v ní ale lézt)!

Počítají se ZÓNY a TOPy a pokusy na ně. (dětská zóna 1 b. dětský T 2b., lehký Z 2b., T 3b., střední Z 3b., T 4b., smrt Z 4b., T 5b.) - přičemž se počítá 9 nejlepších výsledků (bodově) - děckám 3 nejlepší. Pomocným hlediskem je počet pokusů na Z nebo T. Každý si zapisuje sám do svého papírku.

Do finále jsou 3 baby, 6 chlapů a 0 děcek - těm to sečtem po kvaldě.

Ve finále si finalisté dělají bouldry (a určují zóny) navzájem ve grupách po 3, přičemž si v každé grupě nalosují profil, ve kterém staví. Na stavění je 10 minut. Pak následuje předlezení a 15 minut na přelezy. Každý musí svůj bouldr přelézt, jinak končí, přičemž jeho bouldr se mu do pořadí nepočítá. ěnské tedy budou sbírat body ze 2 finálových bouldrů svých protivnic a chlapi z 5 od svých protivníků. Z = 3 b., T = 5 b. Počet pokusů je pomocným hlediskem - podobně jako v Q.

Dosažení Z = podržení daného chytu alespoň 1 rukou. Dosažení topu = dtto.

Obžerstvení: nejaké to pivo obstarají osmatřicátníci. Jinak jsou ostatní tímto vyzváni k nosení pamlsků tekutých i pevných, konzumovaných pitím, inhalací, jezením či nitrožilně a to v neomezeném množství. A klidně vemte i krásné přítelkyně - ať už čertice nebo andělky.

Počítáme s dojezdem v baru na Tropále.

PS: Předseda slíbil pozvat konkurenci z UH.

Až na věky oheň! A věřím, že mu natrhneme prdel!!!

Paklenica 2014

Osud tomu chtěl, že i letos se (alespoň menší) skupina HOUBařů vydala do Paklenice. Ve složení teaČR, Macek, Filip, Mates, bába, Fialice a Miki jsme ve čtvrtek k odpoledni nasměrovali náš autobus směrem na Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor, Záhřeb a dále na jih, skoro až k Zadaru. Skoro celou cestu pršelo, ale Mackovi to nevadilo ani když řídila, protože chorvatská dálnice byla téměř bez provozu (jako obvykle v tuto roční dobu) a tak mohla stále udržovat střed našeho auta na čáře oddělující pomalejší a rychlejší pruh.

Ubytování proběhlo v našem oblíbeném kempu za 6 E na noc (děcka za půl) - normální cena. Kuchyňku od mé poslední návštěvy zrekonsturovaly, jinak vše při starém. Povinná návštěva pláže, prstnatky, ďůravé kameny a ichtýlci.

Už jen 500 metrů

Ichtyláci na pláži

Ráno raníčko míříme do kaňonu Velké Paklenice, zaplatíme vlez - děcka to mají free, takže taky pohoda. Bába si bere na povel masožrafky a vyrazí s nimi trekovat. My osttaní se s chutí vrháme do svých projektů. My, co chceme do Hramu, musíme brodit. Porpvé za všechny ty návštěvy vidím, jak se potokem valí voda. Každý si leze to svoje. Macek nakonec dává 7a PP.

Brod přes potok

  

 

 

4x teaČR ve svém projektu

Čtvrtý den jdeme s Mackem do Aničky "odpočnout" si do Jenjavi za 7a+ (7a, 7a+, 6c+, 6a, 5c, 3, 6b, 6a+, 6a, 6a, 5c, 5c) 350 m. V prvních dvou délkách sedám, ostatní jde na OS. Osobně si myslím, že ty těžší délky obtížnostně seděly, ty lehčí byly podhodnocené - klidně bych dal větší čísla. Celá cesta je neuvěřitelně dobře odjištěna nýty. Miki s Martinou trekují, kluci se s bábou koupají v moři.

Anička - Jenjavi vlevo od roští z Albatrosa

V traverzu

Na štandu

Poslední den jdou Martina, kluci a jejich bába na přechod Malá -> Velká. Po cestě se k nim přidá Vinnetou, Bílý bratr i Nšo-či. My lezeme ve trojici s Mikim. Já ještě marně zkouším dorazit svůj projekt, ale už není moc z čeho brát, takže třeba za rok, nebo někdy jindy. Forma byla, ale hlava asi nezafungovala.

Bylo to pěkných 5 dnů krásné polezenice.

Foto: teaČR, Miki, Macek

Další Mikiho fotky najdete zde.

Moravské kejkle 2014

Po organizačních telefonátech v průběhu týdne nakonec nasedá do multifénu trojice uherskobrodských sokolíků odhodlaná rozdrtit písky v Kudlovické dolině na prach. Silná sqadra se neohroženě řítí silnicemi od Broda až to sviští. Za volantem teaČR, navigátor Macek, v kupéčku Řízek s hromadou bouldermatek.

Po příjezdu na již docela plné parkoviště v závěru Kudlovické se k nám připojuje poslední z bouldruchtivých HOUBařů, kterým není nikdo jiný než Jenýsek. Registrujeme se, bereme si průvodce a jedeme kus zpět až k místu, kde potok překonává betohová lávka. 

Odtud stoupáme prudce a rychle svahem. Postupně míjíme první kameny, které jsou mokré tak, že by se dali ždímat. Nakonec zaparkujeme na rozlez někde v polovině oblasti Košíky. Rozlézáme se v lehčích a zkoušíme i krásný traverz psaný za 7A (nakonec asi spíš 6C+ - ale to je vlastně jedno). Pak pokračujeme až na úplný konec skal, kde pokusujeme jednoho z žolíků na Mravenečníka. Jedná se o hajból, kde po celkem pohodovém nástupu žlábkem následuje vypečený výlez s tím, že bouldermámy máte už hodně nízko pod nohama. No, i si docela pěkně zapadáme (někteří). Ještě o kousek dál drtíme dírky v nádherném traverzu a následně prach v osoleném sokolíku - úžasné 6C+. Vracíme se zpět a pokusujeme ještě další pěkné bouldery kolem 7A. Na Polohrubé mouce se Macek chvíli dívá, jak se s tím ostatní trápí, pak přijde, jednou zkusí a druhým to tam za obdivného potelsku kolemstojících napálí. Asi je forma.

Řízek ladí...

...a dolaďuje, zatímco teaČR mu mává a...

...Jenys pokukuje po Mackovi...

...až se z toho teaČR nafoukne jak žaba.

Hodina pokročila, kůže je sedřená skoro všude, hlad je taky. Naše další kroky tak zcela logicky míří již jen k ohníčku, kde dáme špeky (Řízek ne, ten je nejí). Sestoupíme k autu a frčíme dom. Z výsledkovek později zjišťujeme následující: Macek je 3. ze 17. ženských, Řízek je 11., nikdo z pořadatelů neví ke komu přiřadit kartičku označenou jako teaČR a Jenys bere místo někde kole 20. Celkem bylo závodníků určitě přes 60.

Výsledky muži.

Výsledky ženy.

Článek na Lezci včetně fotek a videjka.

Aktualizovaný fírer na Košíky. 

Kudy na Košíky?

Po kliknutí se mapa zvětší

Z UB směr UH a dále směr Zlín. V Babicích doleva směr Kroměříž, Kudlovice (Kudlovická dolina). V místech, kde kříží silnici žlutá turistická značka je po levé straně mostek, přes potok, kudy značka i vede. Zde se dá vpravo zaparkovat. Lesem přes mostek a dále po žluté serepentínama kolem jednotlivých kamenů.

Řízek

Řízek je plátek masa, který je změkčen naklepáním paličkou (případně uválen válečkem apod.), jakož i název pokrmu z tohoto masa připraveného. Jako pokrm může být obalený v trojobalu nebo bez obalu, tzv. přírodní řízek. Nejčastěji se používá maso vepřové nebo kuřecí, někdy i telecí. Recept na český vepřový řízek původně vznikl za dob Rakouska-Uherska z rakouského receptu na vídeňský řízek. (Wikipedie)

Kuřecí řízek (foto Google)

Musíte však uznat, že s tímhle řízkem jsme rozhovor udělat nemohli. Takoví mágové, jako ti, kteří jsou schopni zaznamenat rozhovor dvou šutrů a ještě je neodvezli do kromclu, tak takoví mágové fakt nejsme. V našem případě jde o Martina Řízka Řezníčka – člena HOUBu, který se v krátké době vyšvihl do klubu 7b. A to i přesto, že ty osummínusky na onsajt mu pořád nějak nejdou. Dle mého naprosto subjektivního pohledu, se Řízek stal svými přelezy v tomto roce jedním z vážných kandidátů na Lezca roku HOUBu 2014.

Níže uvedený rozhovor vznikl na zájezdu do Jury (v průběhu celého zájezdu - takže v několika dnech), kde Řezňa mimo jiné dvě 7b+ celkem suše dal.

TeaČR (T): Proč začals lozit?

Řízek (Ř): Tož proč? Impulz byl na vysoké škole. Prostě sem to chtěl zkusit.

Macek (M): Proč nezustals u karate?

Ř: Myslíš u juda?

M: No.

Ř: Mě to nenaplňovalo.

M (žalovným tónem): On se učí anglicky!

T: Víš co je to kvikdró?

Ř: Rychlá malba?

T: Řízku, doplň si nejdřív základní lezecké slovíčka. Tu gramatiku si nech na potom.

Kvikdró (foto Google)

T: Co tě motivuje při lezení?

Ř: Vylézt nějaké pěkné čísla a příprava na závody.

M: Žes jich letos absolvoval.

Ř: Dva. TŘI!

Řízek na ČP ve Zlíně 18. 5. 2013 (foto www.michalrozek.cz)

T: Takže ide o body na Lezcovi.

Ř: Body neřeším.

T: Tak to si v liši.

T: Motivují tě výkony ostatních?

Ř: No určitě. Hlavně v okolí.

M: Máš nějaký vzor?

Ř: … (ty tři tečky jsou asi dlouhý nádech, do kterého vystartovala Macek s následující větou)

M (mluví jasně k Řízkovi): Dáš si Zuzanku?

T: Já bych si dal klidně aj Zuzanku.

Ř: Zuzanku nechcu.

T – nechápavý výraz

Zuzanky ve slevě - kdo by odolal? Jedině Řízek! (foto Google)

Ř: Vzor… No, každý, kdo leze krásně.

T: Co je víc OS nebo RP?

Ř: Určitě onsajt. Protože to je úplně jiný styl lezení.

T: A OS nebo smrt?

Ř: Jedině onsajt. Smrt až někdy pozděj.

T: Jaké máš teda cíle v tom lezení?

Ř: No nějaké vysoké číslo. Aspoň 8c+.

M: V jakém horizontu?

Ř (naprosto suveréně – věřím mu každé písmenko): Do dvou let.

M (taky naprosto suveréně a taky jí to žeru): Máš co dělat.

Ř (už méně suveréně): To jo.

M – mele nejaké moudra

T: Nemluv tak rychlo, nestíhám to psat!

Ř: Je to v hlavě.

M: Není to v hlavě.

T: Máš v <->?

Ř: Já neumím přečíst tu cestu.

T: Mluvíš o lezení na stěně?

Ř: Všude. Já lezu krátce a beru moudra od všech.

T: No a letos chceš vylézt co?

Ř: Aspoň 9+.

M: A už máš vybrané?

Ř: V Krase mám.

T: A co ti podle tebe nejvíc chybí?

Ř: Partner.

T: Partnerka ti nestačí? Ty bys rád švédskou trojku?

Ř: Ano, partnerka mně stačí, ale neumí …

T (skáče Ř do řeči): Robit fajku?

Ř: S dlouhým kouřem.

T: Tak proč se na nekoho nenapichneš?

(Pokud má některý z čtenářů pocit, že už dávno není tento rozhovor o lezení, tak se plete!)

Ř: To není tak jednoduché.

T: Jak teda trénuješ na to 8c+?

Ř: Pokus-omyl. Dycky něco zkusím a když pak něco vylezu, tak je to dobré.

M: Musíš se zlepšit tak, abys to mohl dělat profesionálně.

Ř – úsměv

Řízek drtí v Schon Wetter 9-, Frankenjura (foto Macek)

Filip (zčistajasna vstupuje do rozhovoru - dále F): Řízku, jak si možů bagři nasazovat různé nástavce?

Ř: To je jednoduché – prostě to nasadí.

Bagr (foto Google)

T: A co hory?

Ř: Jako lezení? V horách? To mě moc netankuje (asi – poslední slovo jsem sám po sobě nemohl přečíst).

F (prohrabuje se Řízkovi v bedně s jídlem): Řízku, Řízku, co máš v bedně?

Ř: Dvě čokolády.

F (naprosto nekompromisně oznamuje): Ty si dáme.

Ř: Proteiňák a Luhačovský perník.

T: Optám sa něco pro fanynky. Míry, váhy, obvod bicáku, stav?

Ř: Míry dobré, váhy přijatelné, bicák tak akorát.

T: A stav?

Ř: Studující, schopen všeho.

F: Řízku, co je to sluneční energie?

Ř: Tok fotonů, blá, blá, blá (kecá půl hodiny s T o světle, teorii relativity a E=mc²)

T: Kolik uděláš shybů na jedné ruce?

Ř: Ani jeden

F: Kdy si to dáme?

M: Kdy si dáme ty sušenky?

T: Co si myslíš o sikování?

Ř: Takže sikování. V určité míře ano – třeba aby byla zachovaná ta cesta, ale jinak ne.

T: A co si myslíš o zákazu mágnézia na písku?

Ř: Nejsem proti magnéziu na písku. Ale zase když si turista a máš se dívat na ty fleky…

T: A bouldering? Máš ambice?

Ř: Já? Ambice? Na bouldru ty čísla neřeším – když je to pěkný bouldr, tak si ho vylezu.

M: Jak dlouho vlastně lezeš?

Ř: Druhá sezóna.

T: To říkáš už tři roky.

M: Takže hodláš vydržet u lezení?

Ř: Jo.

M: Jak dlouho?

Ř: To se nedá říct. A ne, nemám obřízku.

M: A jaký to má vliv na lezení???

M: Takže za 10 let do Jury s rodinkou?

Ř: Hmmm, to je možné.

T: Kolik ti je?

M: 23.

T: Tebe sem se neptal a furt si neubírej.

Ř (kývá hlavou): Ale sedím vzadu s klukama.

T: A co je tvoje největší lezecká slabina?

Ř: Čas.

T: Jakože lezeš pomalu?

Ř: Jakože na to nemám čas.

T: Týýý, Řízku, a jíš vůbec řízky?

Ř: Řízky nejím, nejsu kanibal.

Ale k buchtičce s kafíčkem se nechá zlákat snadno (foto Macek)