Paklenica 2014

Osud tomu chtěl, že i letos se (alespoň menší) skupina HOUBařů vydala do Paklenice. Ve složení teaČR, Macek, Filip, Mates, bába, Fialice a Miki jsme ve čtvrtek k odpoledni nasměrovali náš autobus směrem na Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor, Záhřeb a dále na jih, skoro až k Zadaru. Skoro celou cestu pršelo, ale Mackovi to nevadilo ani když řídila, protože chorvatská dálnice byla téměř bez provozu (jako obvykle v tuto roční dobu) a tak mohla stále udržovat střed našeho auta na čáře oddělující pomalejší a rychlejší pruh.

Ubytování proběhlo v našem oblíbeném kempu za 6 E na noc (děcka za půl) - normální cena. Kuchyňku od mé poslední návštěvy zrekonsturovaly, jinak vše při starém. Povinná návštěva pláže, prstnatky, ďůravé kameny a ichtýlci.

Už jen 500 metrů

Ichtyláci na pláži

Ráno raníčko míříme do kaňonu Velké Paklenice, zaplatíme vlez - děcka to mají free, takže taky pohoda. Bába si bere na povel masožrafky a vyrazí s nimi trekovat. My osttaní se s chutí vrháme do svých projektů. My, co chceme do Hramu, musíme brodit. Porpvé za všechny ty návštěvy vidím, jak se potokem valí voda. Každý si leze to svoje. Macek nakonec dává 7a PP.

Brod přes potok

  

 

 

4x teaČR ve svém projektu

Čtvrtý den jdeme s Mackem do Aničky "odpočnout" si do Jenjavi za 7a+ (7a, 7a+, 6c+, 6a, 5c, 3, 6b, 6a+, 6a, 6a, 5c, 5c) 350 m. V prvních dvou délkách sedám, ostatní jde na OS. Osobně si myslím, že ty těžší délky obtížnostně seděly, ty lehčí byly podhodnocené - klidně bych dal větší čísla. Celá cesta je neuvěřitelně dobře odjištěna nýty. Miki s Martinou trekují, kluci se s bábou koupají v moři.

Anička - Jenjavi vlevo od roští z Albatrosa

V traverzu

Na štandu

Poslední den jdou Martina, kluci a jejich bába na přechod Malá -> Velká. Po cestě se k nim přidá Vinnetou, Bílý bratr i Nšo-či. My lezeme ve trojici s Mikim. Já ještě marně zkouším dorazit svůj projekt, ale už není moc z čeho brát, takže třeba za rok, nebo někdy jindy. Forma byla, ale hlava asi nezafungovala.

Bylo to pěkných 5 dnů krásné polezenice.

Foto: teaČR, Miki, Macek

Další Mikiho fotky najdete zde.

Velikonoční Arco

 Jestli se ptáte proč zase Arco, nechejte si odpovědět následující fotkou:

Zasněžené vrchoky okolních kopců a zelené palmy v údolí - to je kolorit velikonočního Arca.

Stejně jako posledních 10 let, i letos jsem se rozhodl vyrazit na Velikonoce do Arca. A podobně jako v mnoha předchozích letech, i letos mělo stejný nápad spousta dalších členů HOUBu. 

Naše auto - auto plné zvěře!

Jet na Velikonoce do Arca a zahájit tam lezeckou sezónu, to je něco jako svátek. Všude okolo spousty nádherných kopců se sněhovými čepicemi a pod nimi Lago di Garda a údolí řeky Sarca na jehož úbočí najdete nepřeberné množství skal s cestami všech sklonů a obtížností. A ta zmrzlina v Arcu na náměstí a ta pravá italská pizza, obchody přeplněné zbožím, pro které si sem jezdíme. Ono třeba 70 metrů lana za dva a půl litru - tomu říkám dobrá cena. 

Takže prostě i letos se jelo. Celkem 4 auta s 19 lidmi na palubách. Mezi nimi i naše drobotina. Jedni lezli dlouhé vícedélky, jiní zkoušeli onsajty a další pokusovali projekty. Ne úplně vše se povedlo podle představ, ale zalezl jsem si - jako každý rok - parádně. 

Hned první den vybíráme klasifikačně hodně přijatelnou oblast Val d´Algone. Na rozlez ideál. Přístup od auta cca 66 vteřin, pak přeskokem přes potok a jste tam:

Jenys leze, ...

... Macek leze, ...

... teaČR leze, ...

... ale co to tady dělá Řízek, to fakt nevím...

Další den tráví naše a Honzovo auto v Massone. Moje trápení ve vytrvalostním převisu pokračuje. Musím si tu prostě něco nechat (k Mackově velké nevoli) na další roky. 

Za zmínku však jistě stojí následující restdejové dopoledne v Massone, kde se sešli všechny 4 vozy našeho zájezdu. Původně mělo pršet a (taky) původně jsme měli namířeno někam úplně jinam, ale nepršelo nebo teda pršelo, ale ne v Massone, takže se valilo do Massone a tam se valilo na výkony. Tedy alespoň někteří. Nejlépe si vedla trojka Jenys, Pólo a Dalek. Jejich 6 sedmiček je především pro poslední dva jmenované nadstandart - jak v obtížnosti tak v počtu cest za jeden den. U Jenysa to není nic k obdivování, pro toho jsou sedmičky laláček, ale Pól a Dalin? Tady jasně plyne ponaučení - netřeba kohokoli podceňovat!!! No, zkrátka si ti dva po úderném dopoledni mohli do svých deníčků zapsat Muller-Thurgau, Chardoney, Rulandské šedé, Ostravský kahan, Veltlínské zelené a jakési Rosé na OS! Ve stínu tohoto výkonu zůstali i Řízkovi onsajty a fleše za 7a a 6c+ z prvního, druhého, třetího i následujícího čtvrtého dne. Zkrátka a dobře - kdo umí, ten umí a trénink dělá mistra!

Koho tihle 4 vyhlíží je jasné. Že, Kikuš.

Tradiční večůrek v picérce byl pojat jako oddílová schůze. Mírně šokována z toho byla jen servírka, které jsem oznámil, že nás bude devatenáct. Jediným bodem zasedání bylo odhlasování zahájení neřízené žranice a pijatiky. 19 pro, 0 proti, nezdržel se nikdo. Jednomyslně přijato, objednáno, snězeno a vypito až do dna!

Všichni jsou pro!

Poslední lezecký den jedeme nad Pietru Muratu do sektoru Camerette (tím my myslím opět naše a Honzičovo auto). Pěkné lezení. Dlouhé cesty. I nějaké ty hezké onsajty zase padly. Na těžší věci nebyla síla nebo vůle, možná shcázela vytrvalost anebo jsme už byli unavení.

Na závěr je třeba napsat, že on i ten deštíček, který nás trochu lechtal u žaludku, vyšel tak nějak dobře, že to vlastně ani nevadilo. A za to jsme rádi. To kvůli tomu vysmátému slunci, vlčím mákům a nádherným skalám s úžasnými liniemi, to kvůli tomu se sem stále vracíme. RomanTyčka jak má byt!

To já jen, abyste věděli, že fotky jsou od Fialice.

PS: Prosím, kdo má nějaké další fotky - teba z vícedélek - pošlete mi něco - rád bych to sem přidal.

-teaČR-

Švajc za šecky prachy

Asi 14 dnů před říjnovým volnem padá u večeře nekompromisní rozhodnutí dvou masožravých srnek. Jedeme do Švajcu. Asi o týden později objednávám v nejmenované é-šopu průvodce Swiss Bloc 1 a u Jenýska doma vyzvedávám fírera na Cresciano od Ondry N. Dálniční známku už máme na předním skle nalepenou od letního výletu do Medžiku. Teď už jen, aby průvodčík včas přišel a já ho stihnul vyzvednout.

Je čtvrtek čtyřiadvacátého října a auto plné věcí a veselých loupežníků si to hrne k rakouské hranici. Směr je jasný. Vídeň, Grác, Maribor, Cejl, Žalec, Liboje, farma Tratnik. Švýcarsko za slovinské ceny se blíží. Průvodce Swiss Bloc van je ještě kdesi v zásilkovně v Brodě Uherském. Nebude třeba. Masožravka míní, počasí mění. Plán na sedřená bříška prstů nevyšel. Budeme si muset užít pohostinnosti rodiny Tratniků a společnosti dalších 12 houbařů.

Farma Tratnik a sektor Trapez

Hned následující ráno nás budí mateřská školka v čele s Viki. Po vydatné snídani míříme do skal. Mnou dosud vždy opomíjený sektor Trapez nabízí v těchto podzimních dnech parádní polezenici v kolmé a mírně převislé skále. Linie dlouhé až 30 metrů kladoucí důraz především na vytrvalost v kombinaci s technikou. Sem tam se najde i cesta, ve které je evidentní bouldřík. Cesty od nějakého 4b po 7b+ uspokojí všechny členy tohoto podzimního HOUB výletu stoprocentně. Na věku nezáleží - lezení je parádní ať jste jakéhokoli stáří a kondice. Pro ty nejmenší je tu navíc atrakce v podobě psa Runa, který nás neopustí až do našeho odjezdu.

Lezli staří pardálové ...

... i nadějná mládež.

O zábavu bylo vždy postaráno

V sobotu míříme do dalších sektorů. Toto je moje již pátá nebo šestá návštěva a slepá místa na mapě Kotečniku, a směry, kterými jsem ještě nestoupal, a na které si v současném rozpoložení troufám, se hledají dost těžko. Cosi nacházím a přelézám. A aj Jenys nám ukazuje, zač je toho loket a taky, že krátké a bouldrové mu sedí.

Náš předseda je špatně rozstrečovaný Štefan Glovač

Pohotový jistič

7b na parádu a na fleš

Předsedova žena

V nedělu odchází většina až dolů k vysoké stěně zavané Pisani svet, kde si celý den parádně zalezou v dlouhatánských, hlavně technických cestách. My, kteří zůstáváme o něco déle, si vybíráme rest dej. Vycházka ke kostelíku ve větru, který ohýbá i 80ti leté buky až k zemi, je hezkým počinem. A ty obrovské staré lípy. Prostě paráda. cestou sbíráme jedlé kaštany a jablka, která tu zůstala na stromech bez povšimnutí. Po návratu krmíme oslíky a koně u Tratniků žaludama. Masožravky jsou naprosto bez respektu. Nejvíc se bojím asi já. A to toho, že dostanou kopanec.

Na lípě

Gang místních sígrů

Oslíci

 V pondělí, ve chvíli, kdy konečně vstane i vyhlášený kotečnický pařmen Jenys, se už zase odebíráme do skal. Na Trapezu ještě čekají mnou nedotknuté cesty. Ostatní pomalu balí a odjíždějí vstříct všedním dnům a ještě všednějším starostem. Vůbec jim nezávidím. Jsem rád, že ještě chvíli můžeme pobýt na tomto kouzelném místě mezi pohostinnými a usměvavými lidmi. Na Trapezu si rozlezu jedno sedumbéčko a přesvědčím Macka, že jediná pořádná skála na celém Kotečniku, je právě tu. V úterý tedy znovu šlapeme serpentýnama k Trapezu. Je přelezový den, takže se rychle rozlezu a pak to tam posílám jedno za druhým. V posledním sedumáčku sice už evidentně nemůžu, ale vybojuju to. Jsem spokojený. 

Asi se chystá něco velkého

Večer si povídáme s domácími - Albínou a Ninou. Bavíme se o všem možném. Kluci se konečně trochu uklidnili a kreslí si v hospodě vyhřáté žárem kachlové pece, nachystané na pečení domácího chleba, který Albína 2x týdně peče celou noc. Po osmé se začínají tvarovat kulaté bochníky a loupežníci mají příležitost si sami uhníst svůj vlastní kruh (slovinsky kruh=česky chleba). Další nevšední zážitek.

A už to brousí

Jednu za druhou

Kurz pečení chleba s Albínou Tratnik

Ráno za mžení posnídáme, vezmeme si od Albíny dary v podobě bochníků jejího čerstvě napečeného chleba (kluci dostávají každý ten svůj) a loučíme se. Přítulný kříženec vlčáka a čehosi přirostl loupežníkům k srdci natolik, že se jim s ním nakonec nechce ani loučit. Je jim do breku. Nejraději by si ho vzali s sebou domů.

Hledáte-li švýcarsko za čtvrtinovou cenu, pak Kotečnik můžu vřele doporučit.

teaČR

Fofo - Dolomity

Články psát neumím, tak aspoň totok. Pro ty co nemají Facebook přidávám fotky z Dolomit.